Peklo v životě ( I. část )

Začínalo léto. Bylo teplo. Slunce svítilo. Kdo by byl do takového dne řekl, že někdo plánuje zničit si život a ani o tom neví.Anna seděla na zahrádce příjemné restaurace a popíjela pivo s jedním klukem kterého poznala, když chlastala s kámoškama v nonstopu blízko jejich bytu. Tedy vlastně podnájmu, poněvadž ani jedna nebyla z Brna a všechy sem přijeli do prváku na vysokou.Ten kluk, Pavel, ji neustále bombardoval zprávami, volal ji, přemlouval ke schůzkám, a ona se s ním občas sešla, když nebylo s kým kalit, nebo se jen válela doma a nechtěla být sama. Potom ho vždycky nechávala v naději a on ji střídavě agresivně nadával,nebo se odprošoval. Vyhovovalo ji, že se s ním daly dělat všechny špatnosti, jenž dělal jen proto, že se ji chtěl zalíbit a dokázat ji, že on je ten, kterého by měla milovat.
Podrazák, pokrytec, budižkničemu co jen stahuje lidi do pekla. Svině, která nemá ani špetku svědomí. Bezohledný sobec,co dokáže z člověka udělat trosku a ještě mu za to nadávat. Zmije, jenž dokáže lidi dokonale zmanipulovat, využít a přitom to udělat tak, aby z toho jako chudáček vyšel on. Tomu říkám přetvářka. Tleskám
S naší milou Annou by to dopadlo dobře, protože to pro Pavla bylo celkem velké sousto co se duševní vyrovnaností týče.Tvrdohlavá, hrdá a ne zrovna hloupá holka, jenž věděla co chce a nic si nenechala líbit. Vždy měla nějaký směr cesty, kterou chtěla jít. Jakmile ho ztratila, během chvíle si našla nový a stejně dobrý jako předchozí. Cokoli prožila, byť i špatné, brala tak,
že život prostě jde a každý krok v něm má být takový jaký byl. Správný nebo chybný, oba sem patří a bez nich by to nemohlo fungovat. Její krédo bylo:" Udělej to, co zrovna teď udělat chceš, ať už je to cokoli." Těžko říct, jestli dobrý postoj k životu, ale podle ní je správné to, co člověk sám považuje a věří, že správné je. Užívala si, prováděla hlouposti z nichž se poučila a dělala je pak pokaždé jinak. Hlavně prožila spoustu věcí a potkala spoustu lidí.V tomto viděla svůj smysl života. Bohužel, někdo, kdo
později měl možnost ho změnit, tomu tak nechtěl.
Do jejího poznávání všeho možného ve světě patřili i drogy. Zlo na zemi, jak to vidí většina lidí. Anna ale říká:" Takhle jednostranný postoj mohou mít lidé, co neumějí přemýšlet. Kteří si o něčem udělají obrázek, přitom tomu vůbec nerozumí a neberou na vědomí i jiné možnosti. Já říkám, že drogy špatné nejsou. To jen lidi co je zneužívají. Vždyť všechny se používali v
lékarnictví a byly vytvořeny a objeveny jen proto, aby pomáhaly lidem. A co třeba nynější léky, co když jsou to taky skryté drogy budoucnosti? Ne, ne, ne ...... to jsme dostali od doktora, to nemůže být špatné. Lsd předepsané od doktora je lék, zatímco prodaná dealerem je zakázaná droga. Takový nesmysl. Jen prostě púoužívat fráze a neuvažovat nad nimi ...... , Doktoři pomáhají
lidem, drogy jsou špatné, vražda je zlo' ....... V určitých situacích to přece může znamenat opak. žádná věc by neměla být viděna jen jedním pohledem. Můžeme ji obcházet, prohlížet si je ze všech stran a potom zjistíme, že pokaždé vypadá jinak. No a já
zkouším drogy, abych ty věci viděla ještě několika jinými pohledy."
Pavel byl její vstupenka za poznáním jedné z nich, opia. Zrůdnější než heroin, jenž je považován za nejděsivější z nich. Úžasnější
než extáze, kterému se přezdívá pilulka lásky a štěstí a sebevědomější než kokain, který vám zaručuje pocit všemoci. Ale o co více nabízí, tím větší a krvavější je daň, kterou musí zaplatit všichni zůčastnění.
A díky tomu se to sousto, jenž představovala pro Pavla, zmenšilo na přijatelnou a stravitelnou velikost.
Tak tedy popíjela pivo, nic netušíc, co ji v následujících měsících čeká, a probírala s Pavlem opiu. Jak se připravuje, jak se aplikuje do těla a co ji udělá. Nemůžu říct, že ji nevaroval. Byla prostě zaslepena touhou poznat něco co jestě nepoznala. Když konečně nastal den, kdy byly makovice na polích odkvetlé a daly se z nich získat kapičky mléčné tekutiny, která se skrývala uvnitř, čekal Pavel s nejlepším kamarádem Petrem na Annu, jenž přijela z Ostravy, kde strávila poslední neprofetovaný víkend. V krabičce měli
schovaný dáreček v podobě bílé mazlavé hmoty a chystali se ji ho dát u ní doma. Tak se tedy vypravili do ubytovny pro studenty, kdese nedávno přistěhovala k těm kamarádkám, se kterými byla tehdy v hospodě, když se poznala s Pavlem.
Jakmile přišli, kluci vytáhli své nádobíčko, které se skládalo ze dvou lžiček, vaty, svíčky, velké stříkačky bez jehly a několika inzulínek. Pavel na nic nečekal, sedl si ke stolu, zapálil svíčku, na lžíci nakypal trochu té drahocenné hmoty a pár kapek vody. Po
chvíli se začala směs vyvařovat, párkrát ještě přilil vodu, když se skoro všechna vypařila a poté vložil na lžíci kousek vaty. Přes ni, do velké stříkačky, natáhl vývar, vyčistil vatou lžíci a vylil vytvořenou hnědou tekutinu zpět na lžíci i s čistou vodou. Zopakoval proces s novou směsí až byl s výsledkem spokojen.Celou dobu Anna napjatě pozorovala každý pohyb, který vykonal.Byla naprosto zhypnotizovaná tím vším co se teď dělo.Vypadala jako malé dítě, jež zrovna objevilo něco, co ještě nevidělo.
"Hotovo, už jen musíme zjistit, jak je to silné, protože v kažté makovici je jiné množství určitých látek. Samozřejmě myslím ty co
nás zajímají", ušklíbl se a pokračoval:"Já to vyzkouším na sobě, jelikož jsem už zvyklý a pak odhadnu, kolik dáme tobě". Anna byla vzrušená víc než kdy v životě a v tomle mu věřila, poněvadž už v tom jel asi čtyři roky a vtáhl do toho tolik lidí, že by tomu těžko někdo
uvěřil. Posadil se na postel a zručně utáhl provaz kolem své levé paže tak že zubama držel jeden konec a druhý v ruce. Anna jen dychtivě sledovala jak Pavlovi nabíhá žíla, když zatíná pěst. jak se Petr blíží s injekční stříkačkou ostrou jako včelí žihadlo, která
prochází kůží jako by byla vzduch. Jak natahuje krev, aby se ujistil, že je na tom zprávném místě a vpouští to zkrvavené svinstvo, topřenádherné a bezstarostné svinstvo.
Okamžitě zvedl ruku nad hlavu, aby se rychleji dostalo do krevního oběhu a najednou se mu zrychlil dech, poněvadž to působi trochu dusivě. Svalstvo, jako by mu ochablo a rozvalil se na posteli aby si vychutnal to nejlepší na užívání této drogy, nájezd. Celý
proces se opakoval i s Petrem a byla řada na Anně. "Sedmikrásko", tak ji říkával." Neboj se, uvidíš, že není čeho se obávat"
" Počkej, musím se připravit", zhluboka se nadechla
" ok, jdem na to".S žilou vystouplou se tomu oddala. Jehla vůbec nešla cítit, když probodávala ruku, ani když nasála krev. Teprve až se obsah stříkačky
dostal během chvíle do těla, ucítila miliony miniaturních jehliček, co ji intenzivně ale příjemně bodaly do každého místa v těle.
Pomalu ustupovaly a dech se ji zklidňoval. Cítila jakoby jí projela nějaká tlaková vlna, jenž jí zastřela mysl a otupila nervy. Sesunula se na podlahu ......" ÁÁÁÁch......to je nádhera........ dostala jsem se do nebe". Jen se nadechla a znovu další příjemné pocity.....
" Panebože, co to je?", plazila se po zemi, jakoby prožívala orgazmus a taky že ho prožívala a mnohokrát lepší, než ten co se dá prožít při sexu.Ta úleva, teplo, rozkoš, napětí, krása, štěstí," je to pravda, nedá se to popsat". Pomalu odcházela počáteční vlna vzrušení a
nastupoval pocit uvolnění," ty pocity, vyměnila bych je za cokoli."Byla teď někde jinde, někde v jiné dimenzi ve vesmíru. Tedy všichni tři tam byli. Překrásný prostor, kde lidé byli usměvaví a veselí. Kde byli jen okouzlující místa a všechno bylo bezproblémové
Země štěstí, peklo bezmoci a nebe života...... nebo smrti?