Minulost tě dožene

Večer povečeřeli u stolu v restauraci jako předminule.
„Tak jak se těšíte na zítřejší večer kluci? Nemáte trému?“ Nadhodila Jess téma konverzace.
„Proč? Takové dny už máme dávno za sebou,“ radoval se z toho Nick. Vzpomněl si, jaké to bylo před prvním koncertem. Mohli se trémou zbláznit, když si uvědomili, kolik lidí čeká před jevištěm. Dokonce museli začátek odložit o půl hodiny, než se pořádně vzpamatovali. Večer se naštěstí bezvadně vydařil s nečekaným ohlasem. Bylo to jiné než vyhrávání po klubech a v garáži. Tentokrát se poprvé ukázali světu.
„Když myslíš?“ Dala mu za pravdu. Zapomněla, že nemají první vystoupení. To jen ona ty předešlé zmeškala.
„Tak v kolik chcete vyrazit? V sedm? Do půl hodiny bychom byli na místě,“ oznámila zpěvákům a nechtěně zapomněla, že má být jejich hostem a ne ochrankou.
„Jak to myslíš?“ Zeptal se udiveně Alex.
„Ale nijak, jen mě to tak napadlo. Je to ideální doba. Nebo ne?“
„Asi ano,“ souhlasil nakonec bratr.

Ráno se chystali tím způsobem, že si nacvičili několik tanečních prvků. V programu měli zazpívat všechny písně z nového alba YOU&ME, které obsahuje dvacet skladeb, takže měli co dělat.
Vyčerpaní a zmožení vyčkávali na večerní akci. Blížilo se k sedmé hodině večerní a Jessicu popadla úmorná tréma. Nevěřila tomu, že bude hlídat vlastního bratra, aniž by o něčem tušil. Doufala, že vše proběhne bez problémů, přestože věděla, že nablízku číhá Dave Stone a může narušit dnešní noc. Mike bude nablízku a kolegové s ním, není se čeho obávat.
V sedm hodin nastoupili do přistavené limuzíny, kterou opět řídil Jack. Jess si k němu přisedla. Nechtěla, aby fanoušci viděli vycházet ze dveří ji, když očekávají slavné zpěváky. Auto zastavilo před vchodem do stadionu Norton. Kolem bylo tolik jásajících lidí, že se museli pomocí ochranky, ve které byl Charlie, protlačit cestu dovnitř. Jess šla v pozadí a sledovala kroky zpěváků, což bylo složitější, než si myslela. Lidí bylo tolik, že stěží stačila dohnat skupinu. Rozjařené dívky se hnaly tak rychle, že nestačila včas proklouznout a bratr s ostatníma se jí vzdálil víc, než by chtěla. Skoro je už neviděla, jak před ní hnali do šatny.
„Deane!“ Vykřikla Jess znenadání. Pomocí mikrofonu přimknutému k broži a naslouchátka ji zaslechl zřetelně i přes ten všechen hluk. Ani nemusela tolik zvyšovat hlas.
„Co je? Snad nehoří?“
„Nechej těch vtipů,“ okřikla jej. „Myslím, že jsem právě zahlédla Stonea.“
Dean stojící opodál se rozhlížel do všech stran, ale nezahlédl nikoho, komu by se podobal. Masa lidí bránila jasnějšímu rozhledu.
„Kde? Nemůžu ho najít?“
„Byl nalevo ode mě, mezi fanoušky. Počkej, porozhlédnu se.“ Dívala se, kde jen její zrak stačil, ale muž zmizel.
„Asi jsem se spletla, nikde ho už nevidím, ale přísahala bych, že to byl Stone.“
„Prosím tě, hlavně nezmatkuj. Jsou tady i policisté New Yorku. Když se pokusí dostat dovnitř, zastaví ho,“ stále ve střehu pozoroval okolí. Každý poplach byl varovným signálem, že může být někde nablízku, přinejhorším už uvnitř budovy.
Jess se snažila si ujasnit, koho vlastně viděla. Ač byla přesvědčena o Stoneově přítomnosti mezi lidmi, uklidňovala se myšlenkou, že jej policisté zastaví dřív, než se ocitne na stadioně.
S plnou hlavou myšlenek a stále ve střehu vešla do šatny současných hvězd. Všech pět muzikantů sedělo před zrcadly v bílém oblečení a maskérky prováděly svoji důkladnou péči o jejich pleť. Přesto, že se jmenovali Menn in black, bílá jim slušela daleko více.
„Budeš v obecenstvu nebo za oponou?“ Vychrlil znenadání Alex.
„Nevím, proč se ptáš?“ Zaskočila ji bratrova otázka. Co má zase zalubem?
„Jen tak. Rád bych věděl, kde budeš. Chtěli jsme tě mít na koncertě, abys ho mohla zažít společně s námi. Nebuď ale moc daleko,“ vyzval tajuplně svou sestru.
„Neboj, neuteču ti,“ dělala si srandičky. „Budu nejspíš v prvním patře na balkóně, abych měla lepší výhled. Ještě uvidím, kam se dostanu.“
„Sluší ti to,“ nezapomněl Alex zalichotit sestře. Prohlížel si její spjaté vlasy do drdolu s odhaleným sametovým krkem. Lehce obarvené rty k jejich zvýraznění a lesku. Malou křivku ňader ukrytých pod úplým černým tílkem a černé džíny odhalující její boky a pupík. Elegantně zakončila svou róbu jak jinak než černými sandály s malým podpatkem, aby zvýraznila výšku své postavy.
„Díky,“ přijala poklonu s útěchou a pocítila ve tváři nával horka.

Nastala chvíle vyvrcholení a opona se zvedala jako při divadelním představení. Na jeviště vstoupilo pět sympatických mladíků v bílém a dav fanoušků se rozjásal. Ve chvíli, kdy se dostavili na své určené pozice, zahájili koncert první písní z alba s názvem YOU&ME. Davem zněla píseň a všichni si pozpěvovali se zpěváky.
V jednom rohu stál Charlie a sledoval, kde se co semele a v druhém Jack. Neustále si sdělovali dojmy z podezřelých lidí, ale Stone se doposud neobjevil.
Bonnie a Dean stáli vzadu a hlídali všechny východy. Bonn měla své stanoviště za barovým pultem, které bylo v tuto dobu stejně opuštěné. Bar byl na tomto místě, jen aby zde stálo něco navíc a zpříjemnilo ještě více navozenou atmosféru.
Jess si stačila vyjít do patra, kde zůstala jen na malou chvíli, aby se rozhlédla, co nejlépe mohla. Zpěváci předváděli své taneční kreace a vlivem pravidelného tréninku jim dechová kapacita plic stoupla natolik, že se jen tak nezapotili a neztráceli rytmus.
Jess sešla dolů a postavila se k bočním dveřím. Průběh prvního songu byl bez sebemenší chybičky. Příznivci zpívali dál, nadšené fanynky křičely se slzami v očích, které stékaly po šťastných tvářích a neustále se z jejich nitra nořily další a další.
Půl vystoupení bylo odehráno. Zbývalo pouhých deset písní, avšak pro hlavní vystupující ještě dost namáhavých deset písní. Udělali si přestávku a po dvaceti minutách se opět objevili na scéně.
Jess se s podivným pocitem rozhlédla a v tom spatřila to, čeho se nejvíce obávala. Zahlédla muže blížícího se podél zdi ke schodům do horního patra.
„Deane, Bonnie, všichni!“ Zbystřila smysly svých kolegů zvýšeným hlasem, aby ji zaslechli. „Schodiště! Je tam Stone. Jdu za ním,“ oznámila všem dřív, než stačili zareagovat.
Následovala muže až nahoru a tam, skrytá ve stínu vyčkávala, co muž udělá. Klekl si na podlahu a vyhlédl z opony, která dělila obecenstvo a hromadu nářadí naskládané na straně balkónu. Rozepnul si bundu a rukou v ní cosi nahmatal. Poté před sebe nakupil pár malých věciček, ze kterých dával dohromady předmět, který Jess nemohla zahlédnout, protože ji mužovo tělo bránilo výhledu.
Zbraň! Vykřikla její myšlenka, když spatřila lesklý předmět. Nemohla z ní spustit zrak.
„Má zbraň,“ zašeptala, aby informovala kolegy. „Chytnu ho.“
Vyslovila, co chtěla a snažila se neposlouchat, když ji Dean nařizoval, aby počkala, než příjde za ní. Potichu se plížila blíž a blíž.
Stone si nabil složenou zbraň a hlaveň s dalekohledem vysunul před temnou oponu. Než stačil zamířit, kdosi mu poklepal na rameno. Otočil se a spatřil mladou krásnou dívku, která se na něj podezřele usmívala.
„Promiňte mi, neměla jsem tušení, že tady někdo bude. Chtěla jsem jen zjistit, jaký je odtud výhled,“ tvářila se jako nevinné dítě, ze kterého se vyklubalo velmi zlobivé dítě.
Muž nestačil zareagovat nad nečekanou situací. Zcela jej vyvedla z míry. Jess jej popadla za ruku, zkroutila ji muži za záda a povalila na zem. Stála jen okamžik pevně na nohou. Stone lapil volnou rukou pevně Jessiin křehký kotník a snažil se ji povalit na podlahu vedle sebe. Tak se brzy také stalo. Ležela nehnutě na zádech, když si nárazem na tvrdé podlaze balkónu skoro vyrazila dech. Pustila zkroucené zápěstí a odrazem se dostala opět na nohy. Odrazila se a udělala přemet vzad. Podrážkou bot narazila na Stoneovu hruď, až odskočil a prorazil oponu, která se následně svalila na podlahu. Zachytil se zábradlí upevněné přímo za závěsem. Neměl šanci se vzpamatovat, protože se na něj vrhla zuřící se Jessica.
„Vrahu!“ Hulákala, div si nevykřičela hlasivky. Snažila se dostat Stonea znovu na zem, ale převážně ležela na zemi spíše ona sama. Chvíli si svá místa při vysilujícím zápase střídali.