Minulost tě dožene

Koncert pokračoval bez jakéhokoliv povšimnutí až do té doby, než si Brian všimnul osob nahýbajících se přes zábradlí v horním patře a úplně zapomněl text písně, kterou zrovna zpívali. Rychle se ale vzpamatoval a pokračoval, jakoby se nic nestalo. Zrak však upíral na dění na balkoně.
Mezitím už nahoru vyběhl Dean s Bonnie v patách a hnali se k zápasící dvojici. Stone se rozmáchnul a uhodil Jess těsně ve chvíli, než jej Dean uchopil.
Jess se zapotácela a padala přes zábradlí po pravé straně. Naštěstí se stačila zachytit nejspodnější příčky, ale její dlaň byla z předchozího zápasu upocená a studený kov jí lehce vyklouznul. Nebyla možnost se zachytit jiné věci. Balkón byl jednoduchý a neměl žádné výstupky. Ucítila teplo, když Dean v mžiku zachytil její ruku dřív, než poslední prst opustil záchranný bod zábradlí.
„Vydrž, mám tě,“ uklidňoval ji, ale i sebe. Byl natolik nakloněný přes horní tyč, že si nebyl jistý, jestli ji dokáže vyzdvihnout a přitom nepustit ruku, která neustále klouzala níž a níž.
Potáhl, jak nejlépe dovedl a Jess se zachytila druhou volnou rukou za tyč, aby se mohla povytáhnout. Deanovi její zapření pomohlo, proto mohl nabrat všechny dostupné síly a lehoučkou dívku vytáhnout z nebezpečí. Rychle se vysoukala přes horní tyč a svalila se na pevnou, stabilní podlahu a zhluboka dýchala.
„Jsi v pořádku? Zranila ses?“ Strachovala se Bonnie.
„Dobrý. Lepší víkend jsem si snad nemohla ani přát,“ smála se, ale její myšlenky směřovaly k levému zápěstí, které si při pádu přes zábradlí narazila o kov. Třeštilo jí v něm a měla pocit, že se rozkouskuje.
Dean odvedl Stonea v poutech a u vchodu předal hlídkujícím policistům. Po pár minutách se vrátil k ostatním.
Koncert se chýlil ke konci. Zbývaly zhruba dva songy. Udělalo se ticho. Alex předstoupil na kraj jeviště a přiložil si zahřátý mikrofon k ústům.
„Rád bych mezi námi přivítal a zároveň pozval vzácnou osobu sem k nám na jeviště. Je to osoba, kterou jsme všichni postrádali a na které nám, a hlavně mi, nesmírně záleží,“ Alex udělal nečekanou pauzu mezi posledními písněmi.
„Prosím o potlesk pro mou mladší sestřičku, která s námi kdysi také zpívala, ale bohužel se o ní ještě nikdo nedoslechl. Přivítejte Jessicu McNeil.“
Jess netušila, co má dělat, když slyšela Alexovu řeč. Mike zachytil její pohled a vybídl ji, aby to přece jen udělala a vstoupila na scénu. Nemůže se věčně skrývat. Všechno jednou skončí.
To přece nejde, přesvědčovala se neustále.
„Jess, pojď prosím tady nahoru,“ vybízel sestru.
Nastalo ticho, protože každý člověk v sále chtěl vědět, kdo je ta záhadná osoba, o které se před lety mluvilo, a dosud se nevrátila. Lidé si prohlíželi osoby stojící poblíž a čekali, kdy se záhadná sestra ukáže.
„Zvládnu to,“ vydechla a učinila první krok dopředu. Všichni upřeli zrak na jdoucí ženu.
„Jess? To…to ty jsi…,“ vyslovili udiveně Bonnie s Deanem skoro současně z úst. Nezapomněli se připojit i Charlie s Jackem. Být tady Frank, ptal by se jistě taky, jenže zůstal v hotelu.
Neodpověděla, jen se sunula vytvořenou uličkou kupředu. Dělám dobře, určitě, uklidňovala neustále svoje jednání. Stoupala po bočních schodech nahoru jako do nějakého snu a se slzami na krajíčku přistoupila k bratrovi a objala jej.
„Co to vyvádíš! To ti nezapomenu,“ vytýkala Alexovi, ale zároveň se musela usmívat. Nevěděla, jestli úsměv na tváři není jen zástěrkou vzteku, když ji zastihl nepřipravenou.
„Chtěla sis přece zazpívat jako za starých časů, tak ti to chci umožnit.“
„Jo, ale to jsme si zpívali v garáži a ne mezi lidmi,“ postěžovala si rozpačitě.
Dostala mikrofon, který si zavěsila za ucho a sklonila před ústa.
„Tak můžeme začít. Pamatuješ na naši první? Zpíváš sólo s naším doprovodem. Naučili jsme ji naše dávné nováčky, tak teď ukaž, co ještě dokážeš,“ nadzvednul Jessiino sebevědomí, když zjistila, co by měla zazpívat.
Začala hrát melodie, kterou Jess dobře znala. Její první píseň navíc skupina vydala na svém druhém albu. Tuhle vždycky milovala a ráda si u ní sama zatančila a připojila svůj skvělý hlas. „Miluj slunce, láska nás osvítí,…“ hlas obletěl celý stadion a každý tiše naslouchal novému hlasu, který ještě neslyšeli. Ani se jim nechtělo zpívat, když pozorně naslouchali dívce.
Jess byla zprvu nervózní, ale rychle se uvolnila a vžila se do rytmu. Napětí všech svalů povolilo a Jess se mohla konečně rozhýbat. Přistoupila k Howiemu a spustili svůj krátký duet, který ohromil veškeré obecenstvo.
„Vy jste to věděli?“ Zjišťoval Charlie.
„To, to teda ani omylem,“ nenacházela slov zmatený Dean.
„Bylo mi hned divné, že si s nimi tak dobře rozuměla. Jakoby…jakoby byla jeho sestra,“ přemýšlela nahlas Bonnie a všichni ji zcela rozuměli přes mikrofon, který si Jess v tom zmatku nestačila odstranit a i přes svůj zpěv vnímala, co si kolegové povídají.
„Jak to myslíš?“ Divil se Charlie.
„No, hm, chtěla jsem se trošku seznámit a ona řekla, že to bude hračka, ale až po koncertě. Teď je mi to jasné.“
„Nevěděl jsem, že se ti líbí? A kterýpak? Jen se pochlub!“ Vyzvídal Charlie.
„Ty toho ještě nevíš, hochu,“ rázně jej Bonn odbyla.
Píseň skončila, ale Jess ještě zůstala na jevišti. Alex se dohodl na závěrečných dvou písních a jedna pořád zbývala. Jess vyčkávala, co nastane. Pomalá hra klavíru uvedla poslední píseň z nového alba. Bratr ji tiše oznámil, že ji začne ona. Text sice znala nazpaměť, ale Alex to přece nemohl vědět. Brian ustoupil do pozadí a nechal ji zpívat jeho část. Nikdy ji společně nezkoušeli, tak nechápala, proč to dělá a vzdává se svého sóla. Ještě jim zkazí celou skladbu…
Proč se vlastně Brian vzdal své úlohy? Kvůli ní?, říkala si a moc ji to zajímalo. Své role se ujala velice dobře. Jess byla zpocená a zadýchaná. Zjistila, že to opravdu není hračka zpívat tolik songů pro celé publikum a ještě zůstat neustále v pohybu.
Dozníval poslední tón a Jess se chtěla konečně vzdálit. Jenže… Kluci vytvořili okolo dívky kruh a Alex začal zpívat.
„Jess, kde jsi. Co se stalo? Cožpak není ti pomoci v blízkosti mé…“
„Ta je jen pro tebe,“ zašeptal bratříček a políbil jí na tvář. „Jestli chceš, můžeš se připojit, nejspíš ji znáš taky dobře.“