Minulost tě dožene

země. Společně se zatočili, div sebou nešvihli na parkety.
„Moje rodina,“ dodala se sklopenou tváří.
„To teda jo,“ rozesmáli se současně. Jess rázem naskočil nejšťastnější úsměv po mnoha letech. Alex věřil, že se opět sblížili a budou rodina jako dřív. Bohužel však bez rodičů, ale osud nezmění.
Jess odešla do svého pokoje a začala si chladit zápěstí, které ji po tom všem pálilo a škubalo. Jako zdravotník věděla, že si jej narazila, ne-li naštípla některé zápěstní kůstky. Bolest byla šílená. V koupelně našla lékárničku a vytáhla obinadlo, kterým si naražené zápěstí stáhla, co nejvíc dovedla, ale aby nezmodrala ruka.
Ráno, nebo spíše k poledni, už byly sbalené všechny zavazadla, které později poslali na letiště. Zážitky, které si z New Yorku odvezou, budou potěšující pro dlouhé časy, které stráví jako velká rodina. Klukům se samozřejmě líbili také zážitky od bazénu s mladými dívkami. Bohužel si je nemohou vzít sebou. Prostě se museli vrátit tam, odkud přišli.
Neměla sebemenší problém ve vysvětlování svým spolupracovníkům, jelikož Mike učinil vše, co bylo možné, aby to mohl vysvětlit po koncertě sám. Přece jen, byl to i on, kdo všechno tajil, i když na Jessiino přání. Znal ji a věděl, kdo skutečně je.
Při letu do Palm Beach Jess uvažovala, co bude vlastně dělat dál. Zbývají už pouze dva. Dva vrahové a bude konec. Co pak? Co bude dělat, až je zastaví?, ptala se sebe celou cestu zpět. Zpět domů. Neměl by být problém, je najít. Jejich současný pobyt byl lokalizován v Palm Beach. No jo, ale kde? Začala však postupně doufat v jejich brzké objevení. O události z koncertu se bude určitě psát. Zjistí, že se vrátil jediný svědek. Přesto ji nedala spát otázka, proč chtěli útočit zrovna na Alexe.
Letadlo přistálo a kapela mohla v tichosti odcestovat domů. Ke vchodu dorazili těsně před západem slunce.
„Zajdu si ještě na pláž,“ oznámila Jess. Oblékla si plavky, přes ně kraťasy a triko. Jizva se jí na boku zhojila a mohla v klidu odložit obvaz. Na kůži ji zůstala světlá čára dlouhá jako palec. Bude trvat, než místo okolo pěkně opálí na slunci.
Naskočila do milovaného auta a spěchala k pláži. Hodila oblečení do teplého písku a s rozběhem se vrhla do klidné hladiny oceánu. Ve vodě nebylo jediného živáčka, jako na předvečerní pláži. Doplavala k bójce, jako vždy a svižným kraulem se vracela k písku, po němž šel plavčík. Blížil se k věži, kterou podle gest asi zamykal a později nasedl do vozu.
Jess vyšla na břeh, natáhla si spodní díl svého šatstva a mířila ke světlu jdoucího od silnice a centrály záchranářů. Za sebou slyšela hučet motor. Pomalu se blížil, až ji oslepila záře světel, když se za sebe ohlédla. Přimhouřila oči, aby zjistila, kdo nebo co se blíží. Auto zastavilo vedle ní.
„Nechcete svézt k parkovišti? Mám to po cestě,“ tázal se gentlemansky mladý opálený plavčík.
„Jess?“ Dodal mladík, když rozpoznal známou tvář.
„My se známe?“ Nechápavě si jej prohlížela.
„Určitě. Myslím, že jsem vás jednou vytáhl z vody. Bylo to pozdě večer.“
„Jistě, už si vzpomínám. Vy jste…“ zapátrala v paměti. „Vy jste Richie, že ano?“
„To jsem. Co tady děláte tak pozdě?“ Prohlížel si ji podezřele. Dnes vypadala ale o mnoho lépe než při posledním setkání.
„Potřebovala jsem na vzduch, měla jsem poměrně rušný víkend než obvykle.“
Nasedla si vedle řidiče a jeli na parkoviště. Ani si onehdy nevšimla, že je takový docela sexy blonďák. Zhruba metr osmdesát, modré oči, sladký úsměv a neodolatelný pohled.
Cestou probrali různá témata, přestože jeli krátkou dobu. Zjistili něco o sobě, o Richieho práci a Jess mu trošku zalhala, když řekla, že ještě studuje. Bylo jí devatenáct a z práce to věděl pouze Mike. I když teď asi zřejmě všichni. Kvůli věku měl nejdříve námitky, její zkušenosti jej ale přesvědčily, aby byla přijata. Kolegové si zprvu mysleli, že je jí už přes dvacet, ale to si jen mysleli. Dobře vypracovaný vzhled dokáže velmi hladce oklamat.
Richie ji vysadil před centrálou a rozloučil se s ní poznámkou na večeři následujícího dne. Jess s velkou radostí přijala. Cestou zpět jela co nejrychleji, protože byla tma a nechtěla, aby se o ni kluci báli, když mezi nimi panuje mírová atmosféra.
„Jsem doma!“ Zvolala ve dveřích, když přibíhala z garáže. Nikde nikdo. Kde jsou? Prohledala nejdříve obývák a kuchyni, ale překvapeně je nalezla ve svém pokoji. Okno bylo rozbité a po podlaze ležela spousta střepů. Alex seděl na posteli, Nick s Kevinem v křeslech a Brian s Howiem stáli u dveří.
„Co se děje?“ Překvapila skupinu přemýšlících a ustaraných kluků. Alex se otočil na sestru a natáhl ruku, ve které měl pomuchlaný kus papíru. Uchopila lístek. Na podlaze ležel kámen velikosti zaťaté pěsti, který způsobil škodu na okně.
„Přečti si to,“ vybízel ji bratr.
„Co je to?“ Prohlížela si psaná slova.
„To bys měla vysvětlit ty!“
Jess narovnala papír, aby se dal lépe přečíst. Stálo zde: “J, jsi poslední. Stejně vyhrajeme. Rozluč se s přáteli, kteří už brzy nebudou.“
Pod těmito výhružnými slovy byli iniciály Z. F.. Jess věděla o koho se jedná. Zach Fleit. Jeden ze čtyř vrahů. Teda jeden z posledních dvou. Určitě nebude mít mnoho času. Jestli něco neudělá, stane se výhrůžka skutečností a to se nesmí stát. Proč se ale podepsal? Musel vědět, že jí dojde, čí jsou iniciály. To neměl dělat. Právě učinil první krok ke své smrti.
„To mi zaplatí,“ Přeřekla se nahlas.
„Kdo to psal?“ Vytrhl Alex sestru ze zamyšlení.
„Nemám ponětí,“ lhala. „Asi si někdo hraje.“
„Vždyť jsi právě řekla, že ti to zaplatí. Kdo?“ Přistihl ji Alex.
„Opravdu nevím. Řekla jsem to jen obrazně,“ snažila se vymluvit.
S klidem vytáhla smetáček a lopatku a jako by se nic nestalo, začala zametat nepořádek na koberci. Všechny střepy přistály v koši. Okno bylo úplně beze skla a dovnitř proudil chladný vánek.
„Zavolám policii.“
„Prosím tě, Bone, vždyť to nic není, tak proč dělat zbytečný povyk,“ dokončila úklid Jessica. „Nějací kluci si hráli a trefili nejspíš špatné okno.“
„Nic není!? To je výhrůžka. Někdo se tě chce zbavit. A abych řekl pravdu, tak to nechápu,“ zhrozil se její odpovědi.
„Měli bychom zavolat policii,“ souhlasili s Alexem ostatní.
„Tak to nechejte na mě, já to zařídím,“ navrhla Jess, ale bratr nesouhlasil. Po dlouhém přemlouvání Alex souhlasil s tím, když mu sestra navrhla, že ráno zajde na policejní stanici.
Pod záminkou, že je unavená, opustili mladíci pokoj.