Minulost tě dožene

Časně z rána zazněl v garáži motor a Jess vyjela svým rychlým miláčkem na cestu. Zdaleka se ale vyhnula policejní stanici. Hledala Mika a ten byl právě na střelnici, kde stálo jeho auto. Zaparkovala hned vedle a vstoupila dovnitř. Mika našla v chvíli, kdy mířil na terč. Přistoupila k němu zezadu a překvapila ho.
„Dobré ráno. Můžu se připojit?“
„Jistě. Co tady děláš?“ Nabídl ji střelecký blok vedle sebe trochu neobvyklým způsobem.
„Nechtěla jsem ti to říct, ale jinak to nejde. Podívej,“ ukázala dopis šéfovi. „Našel to Alex včera večer v mém pokoji, když jsem byla na pláži.“
Mike tiše dočetl krátký úryvek a vrátil jej zpět do dívčiny ruky.
„Nechám ho zatknout,“ pohlédl ji do očí.
„Počkej, ty víš, co znamená Z. F.?“ Divila se Mikovu rozhodnutí.
„Proč by ne? Nevzpomínáš si, kdo ti dal jména těch mužů. A kdo jiný by to mohl být než Fleit. Jeden je mrtvý, druhý za mřížemi a ostatní? Myslím, že o sobě dá vědět i Samuel. Je poslední, kdo se ještě neobjevil a není vyloučeno, že v tom jede s Fleitem dohromady.“
Jess šokovalo chrlení Mikových slov, jakoby to bylo samozřejmé. Když o tom ale zapřemýšlela, došla k závěru, že vše je možné.
„Nechám hlídat váš dům. Pro jistotu,“ sdělil jí.
„Dobře,“ souhlasila bez námitek. „Ale ať o tom Alex a nikdo z ostatních neví,“ vyslovila svou podmínku.
„Pošlu Deana před váš dům, snad to půjde,“ navrhnul Mike.
„Jak myslíš. Doufám, že neměli žádné všetečné otázky po víkendu. Neměla jsem tušení, co s Alexem zamýšleli. Byl to šok jak pro mě tak pro ostatní. Ani nevím, jak bych to měla vysvětlit Bonnie. Chtěla se s Alexem seznámit a já ji řekla, že to bude hračka. Musím ji to ještě domluvit, ale jestli ji uvidíš, tak vyřiď, že to zkusím na víkend. Doufám, že neodmítne.“
„Vyřídím to, neboj. No, otázek měli dost, ale naštěstí jsem je ujistil, že jsem o tom věděl,“ vysvětloval muž mířící na terč. Poté nastala ohlušující střelba. Vzhledem k tomu, že byli v uzavřené místnosti, výstřely se ozývaly velice nahlas.
„Jen Bonn se zajímala, jestli nejsi vůči ní uražená. Prý o tobě řekla několik nemilých slov,“ dodal Mike, když zbraň vyčerpala všechny možné rány a zásobník byl prázdný.
„Však se nic nestalo. Nikdo nemohl vědět o mé, jak bych to řekla, identitě. To já bych se měla omluvit kolegům,“ vyřkla usmátá a zamyšlená Jess.
„Asi ano. Nechceš se přidat?“ Posunula se k vedlejšímu bloku. Terč nechala zajet na samý konec, který byl vzdálený dvě stě metrů, a vytasila svou vzácnou zbraň a namířila na těžko viditelný cíl kdesi v dálce.
„To chceš tvrdit, že se trefíš? Zatím zasáhli střed z dvou set metrů pouze dva lidé a mě se také nedaří,“ svěřil se Mike.
„Já netvrdím, že se mi to podaří napoprvé, ale není to zase tak těžké, jak se zdá,“ vychvalovala svoji nadanost ve střelbě.
Zamířila, chvíli sledovala maličký terčík na konci a ozvala se rána. Za ní následovali další a další palby. Ticho. Z hlavně se slabě kouřilo po vysilujícím střílení. Jess stiskla tlačítko a cíl se blížil k čekající dvojici. Mike doufal, že najde alespoň jeden zásah po několika násobném výstřelu. Omyl. Nebyl jeden, ba ani dva nebo tři. Jess vystřelila devět ran. Všechny náboje nalezly správný cíl a vytvořily malý kroužek, který obkreslil středový bod.
„Nic moc,“ nespokojeně vyslovila Jess. Mike nevěřícně hleděl na kus rozstříleného terče.
„Skvělý a prý se netrefíš,“ nechápal Mike, který nespustil zrak z drobných dírek posetých do kroužku a kroutil nevěřícně hlavou.
Po úžasném výkonu vyšli z budovy. Dnešní den se nekonala schůze na centrále. Jess se s šéfem rozloučila a ujasnila si termín nové schůze. Měla být jednou týdně ve čtvrtek, ale Mike se dohodnul, že při možné změně zavolá.
Fajn, řekla si, hlavně že to není dneska. Už od probuzení se těšila na večeři s Richiem. Líbil se jí a nezamlouvala to. Jen, aby to bylo oboustranné.
Vrátila se domů a při vstupu do haly, zaslechla hudbu ze zadního pavilonu. Asi nacvičují, napadlo ji. Nechtěla vyrušovat, proto si zašla do kuchyně pro nějakou lehkou snídani, kterou po probuzení vynechala a teď dostala hlad. Ve spížce vytáhla, co našla a sedla si ke stolu. Přisunula si noviny před sebe a četla titulní stránku. Velká fotografie Stonea zaplnila půlku strany. Novináři vystihly okamžik, když Dean předával pachatele policii před stadionem. Titulek zněl: Obvinění z dvojité úkladné vraždy a pokusu o atentát při koncertním vystoupení MIB v New Yorku. Stone byl obviněn s návrhem na doživotí. Bylo také uvedeno, že jeho záměr překazila mladá agentka beze jména. Vedle byla otištěna její fotografie, ale naštěstí byla rozmazaná a nebylo poznat, o koho jde.
Copak byli novináři i uvnitř? Jistě, šlo o charitativní koncert a vynesl opravdu závratnou sumu. U toho novináři chybět nesmí. Ale netušila, že si všimnou poprasku na balkoně.
Brian ji vyrušil, když vcházel do dveří a otevřel lednici, aby našel ledový džus. Nalil si do sklenice a přisednul si naproti Jess.
„Co píšou?“ Vyrušil Jess ze zamyšlení.
„Nic nového,“ skryla titulní stranu a doufala, že je ještě nikdo nečetl.
„Jsi to ty, že ano?“ Zjišťoval Brian.
„Co?“ Vyděsila se.
„Na té fotce, kterou jsi právě schovala.“
„Nevím, o čem to mluvíš?“ Zkoušela hrát nechápajícího.
„Já tě tam viděl, na tom zábradlí jsi byla ty. Visela jsi dolů, div žes nespadla. Nechtěl jsem nic říkat, ale když to vyšlo v novinách, tak se to stejně zjistí.“
„Alex nic neví?“ Chtěla vědět šokovaná dívka.
„Ne, nic jsem neřekl a noviny zatím nečetl,“ vysvětlil Brian.
„Díky. Na té fotce mě ani nemůže poznat. Proč jsi to ale neřekl dřív?“ Divila se jeho mlčení.
„Proč bych měl? Nezdálo se mi to být důležité, až teď. A navíc, jste se konečně udobřili, tak proč ho zase rozčilovat,“ upil ze sklenice a pohledl ji do zelených očí.
„Je mi trapné se tě takhle ptát, ale nešla bys na večeři?“ Překvapil ji Brian svým pozvání.
„Dneska to nepůjde, promiň, ale už něco mám,“ bylo jí líto, že musela odporovat jeho představě. Odložila noviny, vstala a přistoupila k mladíkovi. Dala mu nečekaný polibek na tvář, když viděla zklamaný výraz a dodala.
„A nešlo by to zítra?“
Překvapen odpovědí se usmál a přikývnul.
Den uběhl jako voda a Jess se chystala na smluvenou večeři. Ještě nikdy nestrávila přípravou tak dlouho, ale chtěla si nechat záležet na svém vzhledu. Oblékla si černé dlouhé šaty na ramínka a přes ramena přehodila lehký průhledný červený šátek. Nazula si temné lodičky a kráčela dolů do haly. Vzala si kabelku, do které ukryla zbraň pro případ, že ji bude potřebovat. Postavila se do dveří obývacího pokoje, kde kluci lenili u televize.
„Jdu ven. Dneska mě nečekej, Alexi,“ sdělila přede všemi a chtěla odejít.
„Kde ses tak vyparádila, sestřičko,“ zadržel ji Alex.
„Jdu na večeři,“ řekla s úsměvem. „Služební,“ dodala, když viděla udivenou tvář svého nového ctitele.
Pohlédla do Brianových očí a něžně mrkla. Nikdo nemohl vydat ani hlásku ohromen jejím půvabem a pohledem na neuvěřitelnou postavu a odhalený krk, když si sepnula dlouhé vlasy úplně nahoru.
„Ostatně, i zítra už něco mám,“ usmála se na Briana, kterému rázem zajiskřilo v očích.
„Taky služební?“ Vyzvídal Nick obnoveným hlasem.
„Co víš, třeba ano, třeba ne!?“ Volala za sebou, když spěchala ke dveřím. Na silnici právě zastavilo Richieho auto. Vystoupil, aby přivítal přicházející Jessicu. Políbil ji na tvář a podal růži. Rudou. Rudé zbožňovala nejvíce. Byly symbolem lásky, něhy a pochopení.
„Sluší ti to,“ obdivoval plavčík její proměnu.
„Díky, tobě taky,“ vyznělo to hloupě, ale Jess už svou pochvalu nemohla vzít zpět. „Kam se vydáme?“
„Nechej se překvapit,“ ztajemnil Richie nastávající večer. Přidržel dveře vozidla a Jess si nastoupila na místo spolujezdce.
Po dlouhé jízdě zastavil Richie na samém konci Palm Beach u orientální restaurace. Klíčky předal hlídači a pomohl Jess vystoupit. Zavedl ji do jedné z nejdražších restaurací podél celého pobřeží.
Pohádkový večer, nazvala Jess příjemné chvíle s blonďáčkem. Cítila se jako pohádková princezna. Při vstupu je vrchní zavedl na rezervovaný stůl přímo u krbu. Teplo sálající z rozpáleného krbu bylo příjemné vzhledem k chladnému večernímu vzduchu venku.
Po aperitivu a chutné večeři opustili restauraci a vydali se na pláž kousek od pohoštění. Bylo okolo třetí hodiny ráno a dvojice se stále procházela po molech.
Jessica ráda s muži flirtovala. Smála se a utíkala jim a oni, jako by to bylo samozřejmé, běželi za ní. Jakoby pohánění svými pudy a bez známek myšlení, vydávají se muži za ženami. I Richie utíkal, až se dostali znova na písečnou pláž. Jess se rozběhla pod mohutné kůly, které držely samotné molo. Richie byl naštěstí dost rychlý, aby ji stačil, proto v půli cesty dívku dohnal a v rychlosti běhu ji zachytil kolem pasu a otočil čelem k sobě. Na moment se zahleděli do protějších očí. Jess, ačkoli to nebylo pro ni příjemné a dosud se jí to ještě nestalo, vyrašil na tváři růžovoučký ruměnec. Richie zpevnil svůj stisk a přivinul dívku blíž k tělu. Ucítil na hrudi příjemný pocit tisknoucích se ňader. Plavčík sklonil svou tvář a jemně políbil Jessiiny růžové rty. Objala jej okolo krku a přitiskla se ještě více. Pomalu se dvě přitulená těla sesunula do zlatého písku. Něžně hladil opálený krk a šíji a místečka po lehkých dotycích zlíbal rozkoší.
Dlouho se povalovali v suchém písku a vychutnávali okamžiky něhy. Richie vjel rukou pod dlouhé šaty a přitiskl její nohy okolo svých. Neposedné prsty stoupaly směrem nahoru, až se přiblížily k pasu k místu starého poranění. Richie nechtěně stiskl pas přímo v citlivé jizvě. Jess sebou trhla a ihned se posadila. Zhluboka si oddechla, aby ji přešla píchavá bolest, která pomalu s pravidelným dýcháním zeslabovala.
„Co se děje?“ Nadzvedl se společník.
„To nic není,“ nahodila úsměv. „Kde jsme skončili?“
„Zavezu tě raději domů. Myslím, že už je dost pozdě a ty přece studuješ. Navíc musím ráno, teda za několik hodin, na směnu.“ Richie ukončil nečekaně a v nevhodný okamžik krátké hrátky, které, jak Jess doufala, měly ještě pokračovat. Proč musela říkat, že studuje?!, vyčítala si Jess.
„Proč tak najednou?“ Mračila se nezvratnému rozhodnutí. Muž ji pomohl vstát, chytil ji za pas a vyrazili k autu stojícímu kousek od mola. V tichosti odjeli k Jessiinu domu, kde ji vysadil a rozloučil se. Jess se pomalu loudila ke dveřím. Jakmile zavřela dveře, auto se rozjelo a hluk motoru se vzdaloval.
Svalila se na pohovku v obývacím pokoji, protože se jí nechtělo chodit po schodech do studeného pokoje. Odhodila kabelku, šátek a střevíce postupně jak šla a za malou chvíli usnula.