Minulost tě dožene

Z klidného spánku ji vyrušil řinčivý zvuk z haly. V temném prostoru haly spatřila prudký pohyb. Pomalu vstala a přikradla se k rámu dveří. Ospalýma očima sledovala kousky temného zákoutí podél schodiště, u hlavního vchodu i u dveří do kuchyně. Na schodišti zaslechla šoupání bot, předcházený mihotavým stínem směřujícím ke dveřím Jessiina pokoje. Tiše stoupala po schodech a dlouhou úzkou chodbou se vydala za stínem, který se nejistě ztrácel v měsíčním svitu skrz krátké závěsy u oken chodby.
Určitě se mi jen něco zdá, pomyslela si dívka ve večerních šatech. Nahmatala na stěně vypínač a stiskla do polohy zapnuto. Během okamžiku se rozsvítily mohutné lustry u stropu a osvítili část budovy a všechny dveře.
Prázdno. Nikde se nic nehnulo a všechny stíny se patřičně zařadily ke svému kusu nábytku. V hale tikaly hodiny a ze dveří pokojů šlo slyšet uklidňující dýchání spících osob. Ticho. Nic než ticho a kouzlo noci.
Asi se mi něco zdálo, připustila si. Sešla ze schodů a položila se na zahřáté místečko pohovky, kde si našla pohodlnou pozici a pozvolna usínala pod zvučným tikáním halových hodin. Dům vyzařoval bezpečím a nikdo nemohl rušit klidný spánek jeho obyvatel.
Jako první otevřel oči nejstarší ze všech, Kevin. Nechtěl nikoho probouzet ze spánku, proto scházel velice tiše dolů do haly. Na podlaze se povalovaly jednotlivé kusy Jessiina včerejšího večerního šatstva. Jen šaty nikde. V obýváku zahlédnul ležící osobu. Nakoukl dovnitř, aby zjistil, kdo nedošel do pokoje. Jakmile přistoupil do dostatečné vzdálenosti, rozpoznal dívčin obličej. Odhalil jí z tváře prameny rudých vlasů a pohladil jemnou opálenou pleť. Ze skříně v rohu pokoje vytáhnul teplou deku a zlehka ji položil na Jessiino tělo, aby ji nevzbudil.
Jess pomalu procitala ze svého kouzelného snění, až nakonec otevřela oči. Oslněna silným ranním slunečním světlem musela ihned víčka přivřít. Mhouřila proti záři slunce svá kukadla, až se její pohled zastavil u postavy sedící v sousedním křesle. V ruce svíral časopis a přetáčel jednu stránku za druhou.
„Dobré ranko,“ přivítal ji v novém dni Kevin.
„Dobré,“ pousmála se na něj. Dlouze se protáhla a poté se na pohovce posadila.
„Ostatní ještě spí?“
„Jako beránci, nejspíš.“ Vtipkoval Kevin.
„Kolik je vlastně hodin,“ rozhlížela se Jess po obývacím pokoji, ale nikde nezahlédla hodiny. Jediné v domě jsou v hale a kuchyni. Jen tikot těchto dvou zní celý den domem.
„Je po deváté,“ urychlil její pátrání Kevin.
„To už je tolik?“ Líně vstala z teplého místa, sic se jí nechtělo. Usmála se na sedícího muže a loudala se do svého pokoje v prvním patře.
„To jsi teprve dorazila?“ Vyšel Alex z pokoje.
„Ale ne. Usnula jsem dole na pohovce,“ pravila ospale.
„Užila sis?“ Vyzvídal nedočkavě.
„Super,“ vypravila ze sebe slovíčko a zavřela dveře pokoje. Uvolnila si sponu z vlasů a nechala je volně dopadnout podél těla. Stáhla ze sebe zmuchlané šaty a spodní prádlo a postavila se do studené sprchy, aby se probrala. Zůstala stát pod studenou tekoucí vodou, dokud nepocítila ledové bodání jehliček.
„To by asi stačilo,“ zašeptala drkotavým hlasem a zastavila kohoutek. Otočila teplou vodu, která rázem vytryskla z ústí sprchy a doslova ji rozmrazila.
Za přivřenými dveřmi ke sprše zaslechla zvuk telefonu.
„Jess!“ Křičel kdosi pod schodištěm. „Telefon.“
Zastavila vodu a omotala se krátkým ručníkem, který ji nestačil zahalit nahá stehna. Nechala otevřené dveře pokoje a doposud vyčerpaná z nevyspání spěchala ze schodů.
„Jessica, prosím.“ Ozvala se poté, co uchopila sluchátko.
Odpovědí bylo ticho a chraplavý dech.
„Haló, je tam někdo?“ Zuřila, když nezaslechla žádnou potěšující odezvu. Sevřela volnou pěst a chystala se zavěsit. Ticho na sebe nedalo dlouho čekat a ze sluchátka se ozvalo:
„Dostanu tě!“ Výhrůžný tón hlasu značil, že varování nemůže brát na lehkou úvahu. Po dvou slovech se ozvalo zaklapnutí a nastalo krátké přerušované pípání.
Jess nemohla hrůzou pustit aparát. Sevření bylo tak pevné, až ji začaly brnět prsty a přeneslo se to na poraněné zápěstí. Myšlenky ji kroužily všemi směry, jen ne do současnosti. Osuška zahalující její mokré nahé tělo ležela nyní u opálených dlouhých nohou.
Copak to nikdy neskončí? Nic jim nebrání, aby ji unesli, zavraždili nebo něco podobného. Místo nečinnosti se ji snaží psychicky vydírat a vyhrožovat celé rodině. Ještě, že Alex netuší, co se děje!, uklidňovala se.
Nick právě vycházel z kuchyně. V okamžiku, kdy pohlédl na nahé Jessiino tělo, mu úžasem vyklouzla sklenice z ruky a roztříštila se na kamenné podlaze. Sladký mok uvnitř se roztekl do všech stran, dokud nevyčerpal možnosti úzkých potůčků a nezastavil se.
Jess se s trhnutím prudce otočila a uvízla pohledem ve zpěvákových očích. V hlavě pocítila nával horka a před očima se jí zatmělo. Ještě nikdy se nestyděla za své tělo. Obraz stojícího Nicka ve dveřích kuchyně se ji rozostřil natolik, že ztěží rozeznávala obrysy okolí. Mdloby přicházely pozvolna a nyní, když se sesouvala pomalu k zemi, si neuvědomovala, že Nick přispěchal včas, aby ji zachytil před tvrdým pádem na první schod.
Ztrácela vědomí a z povzdálí slyšela hlasy. Nick, který ji držel v náručí, ji přenášel na pohovku a zalarmoval při tom všechny obyvatele. Jeden za druhým se dostavili na místo, odkud zaslechly šílený křik.
Brian popadl deku a zahalil její bezvládné nahé tělo.
„Prober se!“ Křísil ji Nick lehkými políčky přes tvář. Reakce zůstala nečinná.
„Co se děje?“ Vydýchával se Alex, který doběhl jako poslední.
„Viděl jsem ji svírat telefon, hm…nahou. Pak z ničeho nic omdlela úplně bledá.“ Vysvětloval Nick svůj pohled na situaci.