Minulost tě dožene

Zatímco kluci probírali vážnost situace, Jess se zdála šílená noční můra. Zdálo se jí, že se probrala a všude kolem ní bylo spousty krve. Na stěnách, podlaze, nábytku, dokonce i na jejím těle. Postavila se na nohy a spatřila bratra a čtyři mládence ležet v kalužích krve a dlouhým ostrým nožem v hrudníku. V bratrových očích zahlédla vyčítavost.
„Proč jsi to dopustila?!“ Káral ji Alex. „Teď už budeš navždy sama, sama, sama,…“ znělo ze zkrvavených bratrových úst. Neustále opakoval toto slovo, až ji začala třeštit hlava. K jednomu hlasu se přidali další a hrůzný mnohohlas ohlašoval stále dokola „sama, sama, sama…“.
Tváře zalité rudými potůčky se náhle ztrácely a ustupovaly do pozadí, kde zanikly.
S ohlušujícím křikem otevřela víčka a probrala se do reality. Seděla zabalená v dece a neustále volala bratrovo jméno. Zpocené tělo se přilepilo na přikrývku, která rázem zvlhla.
Bratr spal v křesle vedle ní. Jakmile zaslechl Jessiin křik, probral se a vyskočil na nohy, jako by jej na nože brali.
„Jsem u tebe, Jess!“ Tišil sestru a pevně ji objal. Dívka se třásla a držela bratra zuby nehty.
„Nechci tě ztratit! Nechci, nemůžu!!“ Vzlykala se slzami řinoucími se ze zelených trpících očí. Dopadaly Alexovi na ramena a zmáčela bavlněnou košili.
„Proč bys měla? Co to plácáš? Vždyť jsem přece s tebou.“ Kolébal sestřičku v objetí jako malé dítě a tišil vzlykání doléhající k Alexovým uším. Po dlouhé době, jakmile se Jess zklidnila natolik, ji Alex pomohl do pokoje. Pomalu ji položil do postele a přikryl suchou peřinou. Počkal, než sestra zavře očka a usne, než opustil pokoj.

Pomaloučku mhouřila očima před ranním sluncem, než si oči zvykly na denní světlo. Obzor byl rozostřen kouřem vycházejícím z šálku na nočním stolku. Káva, ucítila lahodnou vůni, která ji postavila na nohy. Teda, alespoň posadila na posteli. V hlavě pocítila ustavičné tepání a střídavě cítila bolest s chvilkou klidu, kdy tepání povolilo. Kocovina, jako po flámu.
Nechala lahodně sálat vůni kávy a zašla pod sprchu, kde se zcela probrala po doteku studené vláhy. Oblékla si župan a posadila se do velice pohodlného křesla pokrytého plyšovým potahem. Našla si nejpohodlnější pozici a uchopila šálek teplé hořké kávy. Listovala ranními novinami, které ji nejspíše přinesl Alex, když ještě spala.
„Nic nového,“ odhodila svazek zpráv na koberec a v klidu upíjela z hrnku. Za okny zářilo slunce a vítr si pohrával s korunami stromů v zahradě. Na obloze se objevilo několik malinkých mráčků, které nevěstily nic hrozného.
Odložila hrnek s tmavým lógrem vespod.
Vstala a ze skříně si vytáhla kalhoty a košili. Ve dveřích se srazila s Alexem, který nechápal jednání své sestry. Stála oblečená s klíčkem od auta v ruce.
„Kam jdeš?“ Divil se Alex a nevěřícně kroutil hlavou nad rychlým procitnutím sestry.
„Jdu, jdu,“ nenacházela slov, jak vysvětlit, kam tak rychle mizí. „Jdu tak trochu za prací.“
„Za prací?“ Překvapila bratra odpověď. „A je ti dobře? Nevypadala jsi nejlépe. Doktor říkal, ať na pár dnů odpočíváš.“
„Jaký doktor?“ Divila se. „Tak si třeba řekni, že se jedu projet na vzduch. Je mi fajn. Vážně, už to přešlo.“
Políbila Alexe na tvář a hnala se ze dveří. Schody skákala po dvou a na posledním vrazila do Briana, který se zakymácel a nabíral rovnováhu, aby nepadl na záda.
„Jak je?“ Ptal se starostlivě.
„Je mi skvěle! Nezapomeň na dnešní večeři. To si nemůžu nechat ujít,“ připomínala.
„Měla být sice včera, ale vzhledem k tomu, že jsi prospala celý den v horečkách, tak to nepřicházelo v úvahu,“ informoval ji Brian.
„To myslíš vážně? Celý den?“ Zhrozila se Jess.
„No, ano. Ale vynahradíme si to dneska, když chceš?“ Pravil s úsměvem.
„Jistě, moc jsem se na tu večeři těšila, tak proč bych ji měla zrušit?!“
„Tak fajn, půjdeme dnes,“ potěšilo jej dívčino rozhodnutí.
Po pár slovech se rozloučili a Jess vyběhla z domu do garáže. Naskočila do svého sporťáku, zařadila zpátečku a vycouvala na ulici. Jakmile zjistila, že je vlastně čtvrtek, ujížděla na smluvenou schůzi k Mikovi do skály, kde sídlili její kolegové.
„Kde jsi tak dlouho?“ Káral ji Mike.
„Malé zdržení,“ uzavřela téma pozdního příchodu.
Bez Jessicy neprobírali nic nového, vzhledem ke klidné situaci. Na plánu nečekal žádný nový úkol. Celé dvě hodiny bez její přítomnosti jen tak klábosili.
„Něco nového?“ Zjišťoval Mike, když byli dál od ostatních.
„Nic,“ Jess neměla nejmenší chuť vykládat o tom, že probděla včerejší den, ani o výhružném hovoru.
„Žádné další vzkazy?“ Vyzvídal nadále. Čekal, že se přece jen stalo cosi nového, přestože něco nového znamenalo výhrůžky.
Jess byla odhodlaná mlčet a tak se také stalo. Nechtěla, aby z hlasu poznal, jak je nervózní, když mu lže, ale řekla si, že je to pro její dobro.
Všichni se odebrali k odchodu. Nemělo cenu sem vůbec jezdit, pomyslela si Jess. Nic nového, vše při starém. Nasedli do aut a hromadně odjížděli do baru Beach, kde ji Dean pozval. Rozhodla se pozvání přijmout. Měl sice hlídat Jessiin dům, ale pro dnešek jej vystřídal Mikův podřízený ze stanice.

Po dni a noci, kdy nevyšla ani na kratičkou chvíli na vzduch, se potřebovala provětrat a uvolnit.
Jakmile dojeli na místo, kde sídlil bar, vyhlédli si široký stůl se slunečníkem na terase. Židlí bylo přesto nedostatek, proto si přisunuli od vedlejšího stolu ještě dvě.
„Dva krát whiskey, tři sody, jednu tequilu a jednou…,“ Dean se odmlčel, když hlásil servírce objednávku a otočil se k Jess. „Co si dáš?“
„Martini,“ vyslovila své přání.
„A jednou martini,“ dopověděl Dean pohotově, zatím co dívka píšící si seznam objednávky, dopsala poslední slovo.
Během dlouhé diskuse na terase se postupně vytráceli jeden po druhém od stolu. Asi po třech hodinách zůstala Jess s Deanem o samotě. Jess do sebe vyklopila pátou sklenici martini, ale opilost stále nepociťovala. Odložila prázdnou skleničku a zaplatili. Odcizené židle vrátili na svá původní místa a šli se projít po pláži. Při procházce po dlouhém písčitém okraji moře se Jess začala pomalu svěřovat o své rodině a nezapomněla ani na vraždu otce a matky. Od konce koncertu v New Yorku už stejně všichni věděli, co je zač a tím i její minulost. Netušila, že Alex během pár minut vyjasní celou situaci, a při tom se o to stejné Jess snažila dlouhou dobu. Jen nenašla způsob, jak to říct.
Posadili se ke skalám a sledovali překrásný západ slunce. Hladina oceánu vřela pod dotykem posledních slunečních paprsků. Úžasné.
Nadcházejícím večerem se začalo ochlazovat a Jess pocítila mrazivý závan na zádech. Dean ji přehodil přes ramena sako a přitisknul si ji k tělu. Cítila se jako koťátko, které se bojí vody a třese se strachy z možného pádu do ní. Dean byl starostlivý kocour, který chrání ono koťátko, aby nespadlo do vody.
Blížila se sedmá hodina večer a Jess spěchala domů. Její projížďka na vzduchu se protáhla a nechtěla, aby se bratr bál, co se s ní stalo. Navíc, nechce přijít o večeři s Brianem, kterou mu slíbila.
Vběhla do pokoje a vrhla se na šatník. Prohrabovala šaty sem tam, dokud nenašla to, co hledala. Tělo měla ze spěchu zalité potem. Cítila, jak jí kapička stéká po zádech k bedrům. Rychle se osprchovala a vklouzla do hedvábných tmavě modrých večerních šatů přichystaných na posteli.
Když scházela ze schodů, zahlédla svého dnešního společníka začteného do časopisu na pohovce v obýváku. Mlčky se postavila do dveří a pozorovala Brianovo chování. Nastala pauza, kdy odklopil oči od čtení a v tu chvíli zahlédl dívku stojící ve dveřích s širokým úsměvem na tváři.
Jess se považovala za obyčejnou dívku, kterou Bůh obdařil krásou a talentem, ale to bylo ještě v době, kdy v něj věřila. Od jisté chvíle, začala ve víru pochybovat.
„Páni,“ zajásal Brian, když ji spatřil. „Pomalu jsem se začínal obávat, že se neobjevíš?!“
„To bych neudělala. Co slíbím, to dodržím.“ Hájila se Jess.
Brian jí nabídl rámě a společně vyšli k autu. Cestou z domu nepotkali jediného živáčka, který by se divil, kde v tuto denní dobu odcházejí spolu.
Brian zastavil před luxusní italskou restaurací. Společně si objednali specialitu.
Po hodinách skvělé zábavy, ji Brian odvezl k útesům. Byla sice chladná noc, ale ne natolik, aby sklopil střechu a proto mohli pozorovat hvězdnou oblohu s úplňkem.
„Bavila ses?“ Pravil do ticha Brian. „ Já určitě,“ musel dodat.
„Bylo to skvělé. Je příjemné být venku v tak nádhernou noc,“ poznamenala Jess.
Byla už trošku unavená a oči se jí znatelně klížily. Brian lehce povolil sedadlo natolik, aby se mohla položit. Položil na ni teplou bundu, aby nenastydla, přestože teplota venku byla okolo patnácti stupňů. Foukal chladný vánek a to stačilo. Zůstali do půlnoci na útesu, než vyjeli domů. Úpatí skal bylo daleko a Jess zpáteční cestou usnula únavou. Brian jel opatrně, aby se nevzbudila. Zajel do garáže a Jess vynesl v náručí do jejího pokoje. Přikryl ji a v tichosti odešel po špičkách za dveře. Zavřel se do pokoje a skočil na postel.
„Bože, jak ji mám říct, že se mi líbí a mám ji rád. Alex mě zabije, když to zjistí.“ Honilo se mu hlavou, když usínal a věděl, že se mu bude zdát sen jen o ní. O Jessice.