Minulost tě dožene

Jess se řítila šílenou rychlostí za vozem svého šéfa. Vzdálenost mohla spočítat v metrech, když se přiblížila natolik, aby zahlédla řidiče za volantem. Vytáhla zbraň z palubní desky, a jakmile dojela do úrovně Mikova auta a spočívala ve vrahových očích, namířila na jezdce. Než stačila zmáčknout spoušť, Samuel stočil volant a vrazil bokem do spolujedoucího vozu. Jess chytila volant oběma rukama, aby vyrovnala směr jízdy.
„Teď už ti to neprojde. Nenechám tě upláchnout. Unavuje mě se neustále trápit myšlenkou, že žiješ na svobodě. Že vůbec žiješ,“ vzteky si mluvila do čelního skla.
Sešlápla plyn na doraz a vrátila se do úrovně Samuela. Znovu zamířila a vystřelila. Z jedoucího vozu se ozvala rána, když zasáhla pneumatiku. Vůz dostal smyk. André nezvládl řízení a okamžitě začal brzdit. Provedl několik otáček, než se konečně zastavil mimo silnici za zábranami, které dělili cestu od útesu.
Samuel vyběhl z vozu a směřoval si to ke skalám, kde se chtěl vytratit. Jess zabrzdila u stojícího auta a vyběhla za mužem.
André vytáhl zbraň a začal jako pominutý střílet. Jess učinila totéž vybavena šesti zásobníky. Žádný z nábojů si však nenašel cíl. V tu chvíli ji bylo jedno, jestli ji zabije. Hlavní bylo, aby to bylo vzájemné. S odhodláním utíkala sebevražednou honičku a střílela další a další náboje, dokud nedošel zásobník a musela jej v rychlosti vyměnit. Samuel neváhal využít situace, kdy palba z druhé strany utichla, a vypálil několik osudných ran. Jedna z nich si našla místo, kde způsobila škodu.
Jess ukončila běh a na chvíli nehnutě postávala. Muž se blížil proti ní a ona byla bezbranná. Bezmyšlenkovitě střílela před sebe, aniž věděla kde.
Samuel sebou prudce trhnul, když dvě kulky vjely do pravého stehna. V chůzi ho to však neodradilo. Když došel k dívce, ležela již na kamenité zemi a zpod těla vytékala kaluž krve. Spatřil rudou skvrnu uprostřed hrudi. Polomrtvá dívka těžce oddychovala, ale nebyla při vědomí. Špičkou boty strčil do jejího těla, aby zjistil, jestli to jen nehraje. Bez odezvy. Namířil hlaveň na ležící hlavu ovinutou rudými vlasy.
„Myslím, že to bude konečně tvůj konec a moje svoboda!“ Zvolal blaze kulhající vrah.
„Ještě bych se neradoval,“ ozvalo se mu za zády. Muž se otočil a spatřil nového protivníka. Vedle silnice stálo třetí auto.
Jack zamířil na muže stojícího nad bezvládným Jessiiným tělem. Stáli proti sobě jako ve westernu s napřaženými zbraněmi a vyčkávali.
„Odhoď ji, nebo vydechne naposled,“ ukazoval k zemi.
Jack neustoupil. Modlil se za štěstí, které by teď potřeboval jako sůl. Kurážně stiskl spoušť a doufal, že se nestane katastrofa a padne ten druhý.
Otevřel oči a viděl tělo vedle těla. Samuel ležel u Jessiiných opálených nohou s louží krve pod vlasy. Oči měl v sloup a ústa pootevřená, jako by chtěl naposledy vykřiknout. Byl mrtev. Štěstí se neobrátilo proti němu. Rychle se vzpamatoval a poklekl vedle Jess, aby zkontroloval puls. Žije, ale potřebuje okamžitě pomoc.
Jack zaběhl do auta, odkud taky pomoc zavolal. Záchranka dojela dřív než policie. Sanitáři naložili zraněnou dívku na nosítka a do záchranky. Rozezněla se siréna a ujížděli do nejbližší nemocnice.
„Určitě bude v pořádku. Dostane se z toho,“ uklidňoval se Jack. Měl o ni starost jako všichni, kteří ji znali a posléze si ji i oblíbili. Odvážnější a odhodlanější ženu jako byla a je ona ještě nepotkal.

Jess otevřela oči. Ležela v oslnivě bílé místnosti s mnoha přístroji. Potřebovala si na chvíli zvyknout na světlo, protože po mnoha dnech konečně procitla a viděla svět. Pokusila se posadit, ale při malém pohybu jí projela nepřekonatelná bolest celým hrudníkem. Položila se zpět a únavou upadla do dalšího spánku.
Když se probudila po druhé, seděl vedle ní bratr a tvář měl sklopenou v dlaních.
„Bone!“ Promluvila šeptem přesto, že se pokoušela skoro vykřiknout. Hrdlo měla vysušené dlouhou nečinností.
„Jess!“ Vykřikl Alex štěstím bez sebe. „Jak ti je!“ Postavil se vedle ní a chytil jí ruku.
„Jde to.“

Po dalších čtrnácti dnech nastal den, kdy mohla opustit nemocniční prostředí. Alex pomohl sestře nastoupit do vozu a společně odjížděli do jejich domova.
Pomalu vyšli schody a došli do Jessiina pokoje, který byl plný balónků a květin. Jess si lehla do postele, aby si odpočinula po namáhavé cestě z nemocnice a Alex ji nechal o samotě. Ležela a koukala z okna. Měla konečně nové okno. Přemýšlela o tom, jak je ten svět přece jen krásný a má cenu v něm žít. Nechá práci, která ji pomohla ukončit užírající trápení a bude žít obyčejný život devatenáctileté dívky.
Po hodině vstala a vyšla z pokoje, aby si mohla prohlídnout dům, ve kterém strávila nádherné chvilky svého života. Před lety byla ještě s otcem a matkou, ale život jde dál. Nesmí se vracet do minulosti, jinak neuvidí to, co je před ní.
Sešla ze schodů, které ji tak pracně pomohl Alex vyjít nahoru a tiše se rozhlížela, kde najde kluky. Kevin, Brian, Nick a Howie vysedávali v kuchyni a s úsměvem ji vřele objali do posledního. Alex seděl u baru a hovořil s jakousi osobou, která byla otočená zády k ní.
„Sestřičko!“ Řekl překvapeně Alex. Věřil, že bude odpočívat až do večera, aby načerpala sílu. „Pojď k nám.“
Sedící osoba se postavila a otočila se. Richie. Byl to Richie!
„Co tady děláš?“ Divila se.
„Čekám tu na tebe. Ještě mi dlužíš večeři. Vzpomínáš?“ Připomněl plavčík den, kdy byla zraněna.
„Jistě! Řekni kdy?“ Rozpomněla se.
„Tak se převleč a já tě tady zatím počkám. Nemusíš spěchat,“ oznámil ji.
Po chvíli již Jessica McNeil scházela v dlouhých rudých šatech ze schodů. Všichni členové domu stáli pod schody a sledovali její příchod. Příchod pohádkové princezny, která se po čase probudila, aby žila ten pravý život.
„Sluší ti to,“ zalichotil půvabné dívce Richie a ostatní jen přikývli na souhlas. Richie jí nabídl rámě a vyšli si užívat kouzelný večer.
Byla šťastná, že je celá noční můra u konce. Sice zjistila důvod tak brutální smrti jejich rodičů, ale stále nechápala, proč chtěli ublížit i Alexovi. Cítila se spokojeně, když věděla, že pachatelé zaplatili dostatečným trestem.
Po boku muže, kterého začínala milovat, jela strávit jeden z mnoha romantických večerů, které nikdy neskončí…
A jestli jde o nebezpečnou práci, přece jen si to rozmyslí a nepřestane. Život se musí brát, jaký je a pokud je Jess v něčem dobrá a uznávaná, tak proč se toho hned vzdávat. Sice měla párkrát namále, ale vše dopadlo dobře. Kdo ví, třeba bude mít už větší štěstí a při další akci se jí konečně kulka vyhne. Od nynější chvíle Jessicu nepohání touha po pomstách. Má milující rodinu, věrné přátele a teď taky přítele. Zatím…Málokdo schválí ženě nebezpečné povolání, tak se nechme překvapit.