Začátek

Jak málo stačí k tomu, aby ze slova všechno, se během minuty udělalo nic. Co všechno tomu musí předcházet? Kde všude musí člověk udělat chybu, aby k takovému konci došel? A proč k tak veliké změně paradoxně stačí tak málo? Tak málo - jen jeden maličkatý krok, co dokáže vzít veškerý vítr z plachet, uloupit zbytkové štěstí pevně svírající v dlaních a udusit veselé pění barevného skřivana. Ne, tohle nemůže být pravda. Svět nemůže být takhle krutý, aby tandemově okrádal můj život o lidi, které miluji. Nemůže mávat mými základy až tak, že všechen optimismus vyklepe z posledních spárů mezi cihlami a zanechá jen zoufalý pocit prázdnoty. Vždyť přece – život je pes, ale žít ho je psina. Tedy, aspoň se to říká. Ale kam se síla a přesvědčení z pravdivosti tohoto přirovnání poděla? Kam utekl člověk, jenž ho hrdě hlásal? A kudy vede cesta za jejím opětovným nabitím?
To zůstává stále nezodpovězenou otázkou, stejně jako fakt, zda budu mít po tom všem, co se přihodilo nadále chuť žít…