Zůstaneš sama 6

Ranní svit slunce mě probudí. Vstanu a dojdu do kuchyně. Sednu si opět na barovou židličku a sedím. Nevím jak dlouho jsem tam byla, až nakonec mě vyděsil Tom. "Vyspala ses?" potichu zašeptá, jako by se bál, že na něj začnu křičet. "Ano, díky za optání.." řeknu plným hlasem, až sebou škubne. Není v pořádku, myslela jsem si, že jsou divní, ale až tak? Z mého přemýšlení mě vytrhne Simon: "Odvezu tě domů, chceš?" a oblíká si kabát. "Jen se skočím převléct".

--------------------------------------------------------------------------------

"Víš co? Odvez mě ke zkušebně." Vyhrknu najednou v autě, když vyjíždíme z garáže. Nevím co mě to popadlo, ale byla jsem si jistá, že tam někdo bude a teď nestojím o to být doma. "Ahoj a díky" řeknu Simon, když vystupuji s auta a pádím po schodech. Vřítím se dovnitř a všichni sebou polekaně škubnou. "Nazdar děcka" zahalasím a rozvalím se na gauč. Nevnímám jejich vyměněné pohledy. Myslím, že by jsem to měla dát všechno do kupy. "Takže," upozorním na sebe "chtěla by jsem Vám říct pár věcí. A to za prvé: Od teď žádná legrace, ale práce. Žádné intimnější vztahy mezi námi." Můj pohled padne na Chicka. "A hlavně, to si zapamatujte, žádné poflakování na večírcích a alkohol. Jestli chcete, abychom byly opravdu dobří, tak by jsme měli konečně už makat. Toť vše. Nějaké dotazy?" Jejich vykulené oči mi napověděli, že asi ne.. Musíme se vzchopit, odteď budeme prostě makat, honí se mi hlavou myšlenky a pochybnosti.
Nevím, kde se to ve mě vzal, ale konečně chci něčeho dosáhnout. Ve zkušebně jsme strávili celý den a já jsem pořád nebyla spokojená.. Když jsme to pro dnešek nakonec vzdali, ozval se ode dveří potlesk. Nemusela jsem se ani otáčet, tušila jsem to.. celý den jsem na to čekala. "Alex, nechceš prohodit pár slov o Vaší hudební kariéře?"ozval se od dveří Tomův hlas. "Zrovna hledáme předskokany na naši tour.. Jestli by jste do toho šli, víš kde nás najít, Alex."
Pořád mi to nejde do hlavy, to nebude jen tak.. Že by to bylo až tak jednoduché? Nakonec jsme se stejně dohodli, že do toho půjdeme. Zítra se s Alishou stavíme k nim. Ze zkušebny jdu rovnou domů. Už nemám na vybranou. Budeme muset požádat o oklad ve škole a máma bude muset podepsat smlouvy..

Doma mě ale čeká překvapení, Simon sedí u stolu v kuchyni a v celém bytě je uklizeno.. Takže s maminky se stala svatyně. Ha ha. Svět se zbláznil.
"Mami? Co se to tady děje?" Simon vstane "Už by jsem měla asi už jít. Mějte se." Nevěřícně koukám na mámu. "Víš, Simon mi vrátila konečně rozum. Chci abys jela na tour. Všechno je zařízený."
"Že by to šlo až tak rychle, muselo se něco stát.. Tyhle myšlenky se mi honí celou noc a pořád nemohu usnout. Ráno jsem však čilá a s mámou jdeme do školy za ředitelem. Budu překvapena, jestli povolí odklad. Ostatní problém neměli.
Naštěstí souhlasil, ale nadšený nebyl. Ani se mu nedivím. Já postrach školy, ale aspoň se mě zbaví jedna závistivá slečna a hvězda školy. Samozřejmě Jess, sestra dvojčat, bude žárlit, ale s tím nic nenadělám.

O pár dní později
Konečně mám zabaleno, smlouvy podepsaný a sedíme v autě. Směr Berlín na náš 1. koncert. Mám takový špatný pocit, že to dopadne špatně. Blog 27 přece vypískaly a jak jen dopadneme my? No prostě hrůza.. Netušila jsem, že budu někdy nervózní. Poslední dobou nad sebou moc přemýšlím.
Už jsme tady, takže teď není čas na nervozitu, ale na práci. Do koncertu zbývá pár hodin a musíme na zvukovou zkoušku. Kéž by se mnou Alisha mluvila. Tváří se jako kdybych ji zradila. Copak můžu za to, že Chick od mne čeká kdoví co?

Nervozita na mě padá jako kapky deště na deštník. "Bille? Můžu s tebou mluvit?" zašeptám Billovi do ucha a odtáhnu ho na chodbu. "Víš, asi jsem se ve Vás mýlila a podcenila jsem Vás. Teď už vím, jaké to je. Promiň mi." Billík opřený o zeď žvýká žvýkačku a mlčí. Znepokojuje mě to. Nakonec se otočím a jdu pryč. Chci být chvíli sama. Ta potřeba si zapálit je velká. "Alex, počkej. Nebuď naštvaná. Já by jsem se měl tobě omluvit. Žárlil jsem na Toma, myslel jsem si, že vy spolu něco máte. A před tím na Nicolase." Zaraženě stojím uprostřed chodby a přemýšlím. Nakonec nechám Billa stát na chodbě samotného.

Zbývá hodina do koncertu a hala se začíná zaplňovat. Každou minutou řev sílí a já si připadá prázdnější. Poslední půl hodina a půjdu na popravu. Pane bože, kam já jsem se dostala? Posledních 5 minut a neslyším vlastního slova.. Jestli tohle přežiju, bude zázrak.

"Váš čas nadešel, tak jim to ukažte!" a vystrčí mě s mikrofonem na podium. Jako kdyby se mi zastavil dech. "Tři, dva, jedna.. " odpočítává Chick a já se konečně vzpamatuji a vrátím se k sobě. Já to prostě dokážu!

I'm sick and tired of this so-called life
Without room to breathe
I toss and turn in my bed all night
Am I the only one who finds no peace?

"Když jsem začala zpívat, jako kdybych přestala vnímat a konečně si oddychla. Bylo to nádherný. A fanoušci úžasní! Jako nějaká extáze.." drkotala jsem klukům. Měla jsem z toho opravdu dobrý pocit. Předčilo to mé očekávání. "Kluci - díky moc!"
Náš první koncert se stalo moje téma č. 1. Pořád jsem to rozebírala, kdykoli a kdekoli.Ostatní z toho byly asi už na nervy, ale byly tak tolerantní, že mě nechali. Za co jim děkuju. Nakonec jsem z toho vůbec neusnula a ráno jsem byla jako strašák v zelí.