V zajetí vzpomínek

Kapitola třetí: Dávno a ještě před tím II.

Cvrnkala prstem o desky alba, opravdu je to šest let? Zabloumala v mysli, mě bylo devatenáct, Samovi dvacet a Madison sedmnáct. Nějak pominula doba, kdy zbrojili proti Samovi a stříkaly po něm hadicí s ledovou vodou. Dokonce mu přestaly i krást věci, prostě konec vší legrace. Nakonec to vyplynulo v to, že Madison začala se Samem chodit, trvalo to zhruba půl roku. Potom jedné letní našla Sama a Viktorii na zahradě, na tom by nebylo nic špatného, ale....líbali se. Jediná její obhajoba za to mohla být, zase za to může Sam. A nebylo to daleko od pravdy. Casanova.
Když to Mad zjistila opravdu se rozzuřila, hlavně na ní. Pak byla spousta ostrých slov, z kterých Sam vyplul z téměř čistým štítem. Pak se naštvala Victorie, protože Sam hrál divadýlko na všechno strany a ještě ten den odjela s přihláškou na prestižní vysokou školu. Ten den se pevně rozhodla že nechce zůstat na takovémhle zapadákově a ještě míň chce vídat Sama a Madison.

Bylo to fakt ošklivé a pozítří přijede Madie, Sam je jako klín, který mezi ně někdo vrazil. Ale určitě to bude v pořádku, vždyť Madie je s Deanem. Vše bude v pořádku a zítra se pěkně projede s větrem o závod...

Když zaklapla alba, seskákala dolů na večeři, chýlillo se něco k šesté a měla docela hlad. Na vařiči stála kouřící se polévka, rozhlídla se. Nikdo nebyl okolo, zvedla pokličku, polévka s konzistencí kotlíkového guláše, zahihňala se.
Vyběhla k terase, aby se podívala, kam se všichni poděli, matka zalévala zahradu, protože letošní jaro bylo neobvykle suché. Na rozdíl od sousedů měli tu výhodu, že jejich studna nikdy nevyschla. Proto mohli využívat vodu nejenom pro domácí účely a dobytek, ale i zahradu.
John pravděpodobně vháněl koně do stájí, za chvíli se začne stmívat. Sedla si ke stolu a naslouchala rytmickému tikání hodin. Bylo to uklidňující, zároveň musela přiznat, že také uspávající. Víčka se jí klížila ostošest.
Z nudy jí probudily kroky, Clara dozalila zahradu. Svižným krokem doklopýtala k dceři a potom se posadila na vedlejší židli.
„Nemáš už hlad? Kropila jsem zahradu, zelenina je suchá na trout. Ale tvůj otec je s tím náramně spokojený. Nebude mrkev, nebude zelí, ani salát...ale budem kvasit víno. Bezva!“
Victorie pokývala hlavou, i když význam slov matky vypouštěla jedním uchem tam a druhým nazpátek.
„No nic ohřeju ti to zlato. Mimo to, víš co se dneska chystá?“
„Chystá? Nemám tušení...“
„Tvůj tatínek od vašich odjezdů zavedl nové pravidlo, myslím, že tomu říká karbanský pátek. Přijedou všichni jeho kumpáni, jenom aby mastili karty. Zakázala jsem jim hrát o peníze, znáš svého otce, byla bych nerada kdyby nám prohrál střechu nad hlavou. Asi to stejně porušují. Je to stejně k vzteku, vždycky se zcákají jako čuníci a pak vyvádí. Minulý v pátek byli docela v pořádku, až na tu marseiezu, co se snažili zpívat. Jen lituju Ginu Bakerovou, její manžel Tom chce určit zábavu i na úterky. Prý má na půdě super terč na šipky. Každopádně tvého otce nepustím, i když bude tvrdit všechny ty stupidní bláboly o tom, že mu nedovolím užít si žádnou legraci, to tak!“
Clara se podívala na svou skleslou dceru.
„Děje se něco?“
„Nic.“ zabručela.
„Chováš se jako otec, tak co se stalo?“
„Přijede Carter?“
„Myslíš Sama, máš nějaký důvod mu říkat Carter? Vždycky to byl přece Sam...“
„Fajn,“ zívla s troškou ironie na jazyku, „přijede Sam?“
„Ne bohužel, dneska ne, ale obvykle tu bývá, odřekl to.“
„Bezva.“ zabručela pod fousy.
Clara zvážněla. „Je něco, co bych měla vědět?“
„Ne mami, jen jsem ho ráno potkala a doufám, že se to v nejbližší době nebude opakovat. Nic zajímavého, choval se jako obvykle, jestli tě to uklidní.“
Clara to nechala bez komentáře. „Myslím, že ta polévka bude už ohřátá.“

Než přijeli první hosté, stačila se vykoupat. Umyla si vlasy, vlnily se jí kolem obličeji jako hadi. Když studovala svůj vzhled, musela uznat, že jí to opravdu sluší, i když asi nebylo pro koho se takhle upravovat. U George si zvykla na určité dekorum, stále upravené manželky, George to vyžadoval. Sepnula si část vlasů stříbrnou sponou, řasy si obarvila mascarou. Vytáhla svoje oblíbené džíny a červenou károvanou halenku s knoflíčky a krátkými balonovými rukávy. George jí dříve zakazoval podobné oblečení nosit, protože jeho manželka prý nesmí vypadat jako selka od krave. Pche.

Podívala se na hodiny na stěně, bylo něco k osmé hodině. Do několika minut uslyšela motor prvních aut. A následně na to práskání nádobí v kuchyni, Carla dávala vědět o svém nesouhlasu hlasitě.
Sešla po schodech dolu a vydala se do kuchyně. Carla seděla u stolu a četla si knížku, podívala se na dceru z pod brýlí.
„Proč si nejdeš číst nahoru mami?“
„Protože je musím hlídat,“ odfrkla.
„A proč když oni si můžou užívat, proč vy jakožto ženy si taky nějak neosladíte pátky. Je přece plno věcí, které byste mohli dělat.“
„Drahoušku myslíš, že jsme to nezkoušeli. Většina našich aktivit se rozpadala, vzpomínám na ty kurzy aerobicu a sebeobrany. Ty měli veliký ohlas, dokud se chuděra Mildred nepostříkala tím pepřovým sprejem, celý týden slzela. Byla jako odstrašující příklad. Při aerobicu, cvičili jsme u bazénu se pro změnu, Agáta snažila udělat perfektní pozici a spadla do bazenu. Pak jsme trávili jedno odpoedne v aquaparku, všechno to bylo pěkné. Ale Lora se zasekla tělem v první části toboganu, musel jí vyprošťovat jeřáb!“
„Aha,“ řekla nejistě a dusila smích, Lora Brownová nevážila nikdy pod jateční váhu prasete.
„Jdu skoknout naší návštěvu mami. Kdyby se začali chovat nějak nevhodně, budu volat hned muže zákona.“
„Jistě drahoušku.“
„Mami?“ Podívala se Victorie nevěřícně na matku. „To byl vtip!“

„Podívejte, kdo se to na nás přišel podívat, moje holčička!“
„Tati...“ zabručela, „Mě je víc než deset, patnáct, i dvacet.“
V pokoji zašuměl smích, všichni byli usazení u velikého kulatého stolu, který prababička Dona používala na svoje seance s duchy. Musela se teď obracet v hrobě. Ubrus byl hozen v rohu místnosti. Krom táty tam sedělo dalších šest lidí, poznávala snědého rančera s milým úsměvem a kovbojským kloboukem, Tim Morton, nevlastní otec Sama. Vedle něj seděl malý silný chlap s malými lesklými obroučkami. Jim Brown, manžel Lory. U stolu se snažila vybavit jména dalších, šlo to ztěžka, i když si byla jistá, že všechny zná. Matně si vybavila Jamese Gordna, nejstaršího člena karbanského kroužku, jeho manželka byla Mildred. A támhletoho vytáhlého muže s nepřítomným pohledem, manžel Agáty, Tom Binch. Zbyly tři, zahleděla se na nejmladšího přibližně třicetiletého pohledného hnědovlasého muže. Znáš ho, kdo to je? Nick, to musí být Nick Gordon, nejmladší z Gordnů, kamarád Sama. Dva, přibližně ke čtyřiceti.
„Zlato, nechceš si s námi zahrát, když už jsi přišla, všichni tě tu rádi uvítáme.“
„Johne, jistě, tak ale přejmenujeme naše sdružení, nemužeme si říkat Bratrstvo kulatého stolu, když tu bude žena.“
John se nafoukl. „Ta a žena? Myslím, že te název vůbec nemusíme měnit!“
Victorie si vzalala poslední zbylo židli a usadila se ke stolu vedle otce.
„Takže dcero, Nicka si určitě pamatuješ.,“ mladík po ní vrhl přátelský úsměv, ale mlčel. „Jima, Toma, Jamese taky. Tohle je náš nový soused Patric Jones, přistěhoval se zhruba před dvěma roky... a skvěle sem zapadl!“ zařechtal se a ukázal na zrzavého muže a balíčkem karet.
„A tohle Andy Brooks, ten se přiženil, pamatuješ si na Amandu Livingovou? Ten chlápek je fakt veselá kopa.“ ukázal na muže v modré košili s zarostlým fousem a srdečným úsměvem.“
„Eh zdravím vás všechny.“ zamumlala Victorie trochu dezorientovaně.“
Jim začal rozdávat karty.
John se k ní naklonil a začal šeptat do ucha. „Natři jim to dcero, ať mi neuděláš ostudu.“

Zbytek večera se nesl, ve víru karet, whisky a piva, prohraného měsíčního kapesného od manželek a pomluv těch, co nebyli v místnosti. Victorie se skvěle bavila(možná že za to mohl trochu i alkohol) každopádně většinu her vyhrála, byla vážně přeborník. Sousedi odcházeli něco po půlnoci s brbláním, co jim na to řeknou manželky.
John se na ní smrtelně vážně podíval. „Dcero, myslím, že tohle je konec našich karbanských pátků!“ A srdečně se rozesmál.
Smála se s ním a po dlouhé době se cítila skvěle.