Květoslav Zelí

Před dávnými a dávnými časy v jedné předaleké galaxii uprostřed nejtemnější části vesmíru bylo cosi co se dalo nazvat planetou zemí. Na této zemi byl život tak rozmanitý, že i matka příroda kolikrát ustoupila, když se zrodilo něco takového, pro co člověk ještě nenalezl označení.

1. mise

„ Jmenuji se Květoslav, Květoslav Zelí.“ sdělil obrazu, jenž mu zrcadlo nabízelo. Ještě chvíli tam stál a z bezpečné vzdálenosti vše sledoval, pak se ale zaměřil na cíp svého saka, který oprášil a rukou si prohrábl hnědé mastné vlasy. |Lupy, které se rozlétly do okolí pokryli jeho ramena jako čerstvý sníh. Hlasitým mňouknutím ho však vyrušila mohutná kočka, uvelebená ve svém pelechu, který se prohýbal pod jejím přetékajícím tělem. Na kdysi bílé cedulce a na dvou prázdných miskách se černým „liháčem“ se honosil nápis Bond, James Bond, který byl zároveň i jeho jménem. Očima, zalepenými ospalky se snažila zaostřit na svého pána, který k němu přistoupil a starostlivě se mu pokoušel oči vyčistit. Potom, co James nebezpečně zaprskal a ohnal se po majiteli tlapou připomínající medvědí, ho starostlivost přešla. Vytáhl tedy syrovým masem zašpiněný pytlík, aby si čtyřnohého přítele udobřil. Naplnil tedy krvavým obsahem jeho misku.. Kocour se pokusil zvednou, ale po úmorném snažení se opět svalil do svého vyhřátého pelechu. Květoslav jen vzdychl a misku mu položil pod čenich. Netrvalo dlouho a pokojem se nesl zvuk mlaskavé spokojenosti. Svlékl ze sebe sako, které pohodil na křeslo vedle ohromného kocoura. Vytáhl z ledničky jeden ze svých oblíbených jogurtových nápojů a praštil sebou na gauč, jenž sloužil i jako jeho postel. Přitáhl k sobě noviny a začetl se do nabídky pracovních míst, pod kterou se honosily inzeráty. Četl to již tolikrát, každý další pohled ho donutil zaposlouchat se do ticha, zda se neozve jeho mobilní telefon. Jako na zavolanou se mu garsonkou začala ozývat titulní melodie z filmu Mision Impossible. Chvíli netečně seděl zda se nejedná o halucinaci. Telefon opravdu vyzváněl! Konečně mu došlo co se děje. Střemhlav se vrhl proti stolku na němž ležel mobil. James ucítil zavíření vzduchu. Možná bylo chybou, otevřít oči. Přímo před jeho hlavou se objevil majitelův loket, který naznačil, že se chystá od jeho koše odrazit. Tlustého kocoura obklopilo prázdno, vyhřátý koš se vyprostil zpod jeho těla a vydal se opačným směrem. Věděl, že podlaha kterou pokrývá jen slabý koberec bude tvrdá. V kocourovi se probudil pud sebezáchovy, jeho pravá packa chňapla po pravé paži Květoslava. To však nepomohlo! Ráno zesílila kocourova nadměrná váha. Po dopadu předstíral, že je mrtvý. Čekal, že ho jeho pán starostlivě zvedne. Majitel byl však mimo realitu, v hlavě měl jediný cíl. Telefon! Svíral ho již v dlani. Sklouzl po stole, tento pohyb však jeho pánev ignorovala a zastavila se o hranu nábytku. Jeho tělo svíralo nepřirozený pravý úhel. Příval bolesti mu však nezabránil stisknout tlačítko pro příjem hovoru.
Žádný pozdrav. Žádné oslovení. Nezmohl se na nic jiného než: „Ááááááh…..“ Chvíli trvalo, než zvuk který vidal, vstřebal posluchač na druhé straně.
„- Ehm… Květoslave, volám… nevhod?-“ ozvalo se na druhé straně.
„- Ahoj