V zajetí vzpomínek

Kapitola čtvrtá: Minulost je za mnou
Rozhodilo jí to víc než nechala na sobě znát, byla půlnoc a ona nemohla usnout. Splétala plány. Klid se vypařil jako když praskne mýdlová bublina. Potom, co si udělala těhotenský test měla jistotu. Tíživou jistotu.
Sam se s ní rozloučil, přetlumočil rodičům ve zkratce, jak se daří jejich holčičce a odjel. Taky by odjela a nemá kam.
Bylo dvě po půlnoci, seděla na posteli a sledovala ručičku hodin, poslouchala tikání hodin, které splývalo s jejím dechem. Ve tři hodiny si lehla, čas pomalu utíkal. Byly čtyři hodiny, někdy potom ztratila vědomí o čase, protože usnula.

Probudilo jí lehké nucení zvracet, vypotácela se z postele a otevřela okno, vsávala čerstvý vzduch. Pomáhalo to. Včerejší rozhodnutí bylo jasné, George se nedozví, že čeká dítě. Vypadalo to jako nejlepší řešení. Do porodního listu napíše otce neznámého. Možná bylo nechutné a sprosté to Georgovi zatajovat na druou stranu si ušetří mnoho sporů, testy otcovství a jemu konkrétně alimenty. Opravdu to vypadalo jako dobré řešení, a lhát může vždycky, stejně jí to tak perfektně jde.
Kdyby došlo na lámání chleb může vždycky tvrdit, že dítě není jeho.

Upravila se a šla na snídani, po pravdě vůbec se jí nechtělo, protože ještě neznala reakci rodičů a nevěděla, co se teď bude dít. Sešla dolů po schodech, John seděl v obýváku u tlevize a sledoval sportovní rubriku. Na chvíli zvedl hlavu a pozdravil jí, Clara seděla v kuchyni a pročítala jednu svojí oblíbenou kuchařku. Victorie zapnula rychlovarnou konvici a vytáhla celozrnný chléb a šunku.
Posadila se a čekala až konvice vypne a bude moci zalít čaj.
Clara dál sledovala jednu(asi velmi zajímavou) stranu kuchařky. Victorie si zalila čaj, ledabyle vylouhovala sáček a přihodila dvě kostky cukru, usadila se a začala snídat.
Najednou se na ní Clara podívala a spustila hysterický pláč.
„Mami, co se děje?“
„Děvče, co si počneš. Rozvedená, těhotná,“ fňukla. „Já, ne ty...budeš muset zavolat Georgovi!“
„Rozhodla jsem se, že Gea do toho tahat nebudu.“
„Ale to nejde! Vždyť on to musí vědět, dítě, třeba byste se ještě dali to hromady, ten rozvod můžete zrušit...“
Victorie ztuhla. „Mami, ty si děláš legraci? Geoge mě za ty roky zničil, je ta poslední osoba, které bych se chtěla svěřovat, dávat své dítě, nebo ho jenom vidě. Já bych mu v tuhle chvíli nepůjčila ani vlastní ponožky!“ odfrkla vztekle.
Do pokoje se vřítil John.
„Claro, nech toho!“ Tohle je její rozhodnutí, je to její dítě, tak jí nech dělat co chceš. Jinak dcero, vždycky tě tu budeme vítat s otevřenou náručí, a cokoli budeš potřebovat, obrať se na nás. Tímhle končím tuhle nesmyslnou debatu.“
Clara zůstala stát s otevřenými ústy a civěl na zavřené dveře za Johnem.
„Ten chlap si ze mě tropí žerty.“ kníkla Clara.
„Mami nech to plavat, prosím...“
Victorie se zvedla na odchod a nechala uslzenou Claru v kuchyni.

Prakticky by neměla nikoho potkat, šla si osedlat Chelsii, ta klisna na ní působila příznivě, potkat teď někoho uslyšela by jen spršku výčitek, které si mohla přiznat tak jako tak.
Jsem sebevrah? Chci zabít sebe a svoje nenarozené dítě?
Prakticky všechny věci na hraně jí přitahovaly, byl tam adrenalin a trocha strachu, ale dokázalo jí to vybít a odvést myšlenky jinou stranou, to jí na těhle věcech vyhovovalo asi nejvíc.
Osedlala klisnu, zatím poslušně stála. Pamatovala si jí ještě jako mladší klisničku před odjezdem a bývala bezproblémová, doufala že aspoň zlomek poslušnosti si zachovala. Když upevňovala sedlo, pozorně si ho prohlídla, pamatovala si staré kanadské žertíky s nařízlými sedly. Bylo kvůli tomu i jeden úraz, oni tři byli zvyklý na podobné legrácky a sedla si poctivě kontrolovali, ale John jednou vytáhl sedlo, připnul ho koni a vydal se na vyjížďku, docela dlouho vydržel, ale po dvěstě metrech u lesíka chtěl přeskočit strom, sedlo se urvalo a on přeletěl koně. Vrátil se rudý vzteky s vykloubeným kotníkem, Victorii s Madison nařezal a při první příležitosti to oznámil Samovu otci, který synovi taky náležitě nasekal. Plynulo z toho mnoho omezení a zákazů, které nebyly vůbec příjemné. Po této hořké zkušenosti si našly jiné zábavy, a tenhle žertík označili za fádní a ohraný.
Vyhoupla se do sedla s určitou jistotou. Chelsie zastřihala ušima, ale jinak se chovala klidně. Pohladila jí po krku a pobídla do pohybu. Sotva zmizeli z dohledu domu rozběhla se, bylo to tak akorát příjemné tempo.
Až zjistí, že se vyplížila z domu, bude z toho hotové pozdvižení, stačí když se zašije do oběda, pak se objeví Madison a před ní nebudou chtít dělat žádné scény, ten návrat se jí stejně nevydařil. Alespoň má čas přemýšlet o tom že život je pes a lidé patníky.
Klisna brázdila kopyty louku a vypadala vesele, aspoň někdo, zamumlala.
Cítila vnitřní napětí velké jako sopka, a čekala výbuch. Dlaně se jí třásly, zastavila a nadechla se, vypjala se v sedle a vsála spokojeně čerstvý vzduch smísený s potem klisny. Dýchala zhluboka a cítila jak se její tělo uvolňje. Zavřela oči a poslouchala šum větru, bylo to tu malebné, zapomněla na život ve městě.
Pobídla klusu do klusu, postupně cválali, jela rychle a troochu nekoordinovaně, projížděla hlubokým lesem a před každým spadlým stromem se nadechla. Prosvištěli mezi stromy, nedokázala říct kolik překážek těsně minuli, ale stále byla v sedle. A zjistila, že si to vychutnává.
Míjeli dlouho dobu všechny statky v okolí, po přibližně dvou hodinách se rohodla otočit nazpátek.

Odsedlala klisnu, setřela jí hadrem kůži, vyčistila kopyta a vyhřebelcovala, tohle byl zdejší systém, zajezdíš si, užiješ si, ale postaráš se o koně. Na závěr klisně nechala slíznout dvě kostky cukru za odměnu, milé zvíře, tohle si zasloouží.
Na dvoře parkoval fiat, kterého nikdy neviděla, už asi přijeli. Pročísla si rukou vlasy a nasadila nevinný přátelský úsměv. Táta jí za její chování asi pořádně sjede. Začala si v duchu opakovat, chováš se nezodpovědně, nemožně, nemaslíš na ostatní...
Vlezla do místnosti plné lidí, nevšední.
Vedle Clary a Johna seděla její sestra, první, co jí zaujmulo byly dlouhé zlaté vlasy, modré oči na ní upřely pohled a rty se zvlnily do úsměvu. Byla krásná, ale nedokázala říct nakolik nevinná. Její úsměv by se za jiné okolnosti dal vyčíst jako úšklebek. Tu dívku by před lety automaticky nazvala mrcha k pohledaní. Co se to stalo s její malou sestřčkou?
„Jéé ahoj Madison,“ zamumlala překvapeně.
„Zadravím Victorie.“ ucítila úlisný úsměv.
Zaměřila pohled na zhruba třicetilétého celkem přátelsky vypadajícího muže, zvednul k ní hlavu. Viděla ho už někdy. Zhruba prolétla tmavé ba černé rovné vlasy a uhelně černé oči, jeho pleť byla snědá i v květnu. Vypadal nesmírně exoticky, s její sestrou vypadali jako den a noc. Sklopila pohled, aby na něj obhrouble necivěla.
Kdyby nebyla Mad její sestra, byl by jí sympatičtější tenhle muž.
„A ano, nazdar Deane.“
Pokývnul hlavou směrem k ní.
„Já se jdu umýt, byla jsem u koní a stráášlivě smrdím a nechci, abyste třeba náhodou ode mě načichli. Tak zatím nazdar.“ zamumlala a odkráčela nahoru.