V zajetí vzpomínek

Kapitola čtvrtá: Minulost je za mnou IV.

Alisha dala vařit na čaj a posadila se ke stolu.
„Vůbec mi nevadí, že tu zůstaneš přes noc,“ přívětivě se usmála.
Podala Viktorii krabičku s čaji a ta si mlčky vybrala zelený čaj s citronem.
„Dostaneš pokoj naproti Samovi, dám pozor na to, aby tě v noci neotravoval.“ šibalsky se usmála.
„Tim se vrátí až pozdě v noci, jel do měsa něco nakoupit a vyjednat prodej vlny, vždyť znáš jak to probíhá...Doufám, že tě nevzbudí.“
„Ne, Alisho, to je vážně v pořádku. Stejně si nedělám iluze o tom, že toho moc naspím.“
„O čem jsi vlastně se mnou chtěla mluvit Vicky?“ zvedla Alisha obočí.
„No vlastně se stalo, pár pro mě dost špatných věcí, odešla jsem od George, jsem těhotná. Naši mě tlačí o to, abych ho kontaktovala a mě se nechce, dneska večer kvůli tomu byla strašná scéna, proto jsem tady.“ vychrlila.
„Oh, dítě, to zní jako dlouhá historie,“ zvedla se a nalila z pískající konvice horkou vodu do hrnků.
„Jo, to je.“ broukla.
„Chceš si to dítě nechat?“ broukla tiše Alisha.
„Ano, nevím, ano chci.“
„Máš nějakého nového přítele.“
„Ne a nechci, už žádného chlapa, v nejbližších padesáti letech.“
Alisha se zasmála. „To jsem si taky myslela, ale vychovávala jsem nakonec Sama bez manžela čtyři roky. Bylo to pěkně těžké, jak jsem byla šťatná, když půlku povinností na sebe převzal Tim, když jsme se vzali.“ odmlčela se. „Všechno stejně dopadne úplně jinak než si to malujeme.“
Victorie pokývla hlavou, „Tohle ne, jsem až moc zahořklá za ty roky.“
„Chápu tě. Ale budeš to mít těžké. Mimochodem kde je Sam?“
„Asi nahoře, má asi něco na práci,“ zalhala. Říct, že je nahoře, protože se malinko nepohodli nechtěla...
Napila se čaje, příjemně jí ohříval žaludek.
„Alisho?“
„Ano,“ zvedla hlavu.
„Myslíš, že to George musí vědět?“
Alisha se zamyslela. „Měl by, ale být na tvém místě, neví nic. Musíš udělat, co cítíš za vhodné.“
Victorie mlčky upíjela čaj.
„A co vy tady, co se změnilo za šest let?“ zeptala se Viktorie.
„No vlastně skoro ani nic, Sam stále zlobí, a stále z něj rostu. Oba s Timeme se mi snaží neustále lhát, když vědí, že by se mi něco nelíbilo, nebo bych to neschválila. Pořád to je stejné.“
Poklepala lžičkou o prázdný hrneček.
Victorie se uchychtla. „Všichni mi neustále říkají, že se nic nezměnilo a mě pořád připadá, že všechno je jinak.“
„Ale tak to je asi normální ne, my tu žijeme stále a změny nevnímáme.“
Victorie přikývla.
„Je pozdě, půjdu si lehnout.“
„Dobře,“ řekla Alisha. „Řekni Samovi, že s ním chci mluvit.“

Sam seděl na chodbě a četl si časopis. Když kolem něj prošla zvedl hlavu, snažil se chovat nenápadně, jako by něco skrýval.
„Máma s tebou chce mluvit, měl bys hned naběhnout. Jinak jí naštveš.“
„Jasně,“ zamumlal a neochotně se zvednul.
Na schodech se ještě jednou otočil. „Dobrou noc.“ ústa mu zvlnil úsměv.

Pokoj byl upraven pro hosty, někdo rozestlal, počítala, že Sam. Na posteli bylo čerstě povlečené růžové ložní prádlo. Vyhlédla z okna, v dálce viděla světýlka, v jednom z nich teď zuří její rodiče.
Posadila se na postel a stáhla si blůzku a kalhoty. Na spaní si na sobě nechala jen košilku a kalhotky. Na malém stolku byla sklenice s pitím, napila se a šla zhasnout světlo. Po tmě došla k posteli a lehla si, ucítila pod hlavou něco tvrdého, zvedla se a nahmatla něco malého.
Dala si to před oči a zahihňala se. Byla to malá čokoládka, to byl jeden ze starých zvyků, na který Sam asi nezapomněl.
Lehla si a jak usínala sladkost se jí rozpouštěla v ústech.

„Chtělas něco mami.“
Alisha pohlédla vážně na svého syna. „Jistě, jinak bych tě nevolala a nedělala z tebe pitomce.“
„Né,“ zaúpěl. „Nezačínej zase, co doopravdy chceš?“
„Chci se s tebou dohodnout, už si předpokládám rozestlal Vicky v pokoji pro hosty. A teď mi jen slíbíš, že ji nebudeš v noci otravovat.“
Zachmuřil se. „Proč bych jí měl v noci otravovat?“
Alisha ho zpražila pohledem. „Přestaň mi věšet bulíky na nos, nezapomeň na to, že ti vidím až do žaludku. A zkus si mi tvrdit, že nemáš něco za lubem.“
„Dobře slibuju, žádný vylomeniny.“ zamumlal rozladěně.
„Fajn, takže jakmile něco zjistím, tak propálím Timovi, jak si prorazil tu ohradu, směrem na jih.“
„Jasně mami, chápu, ale je to vydírání, to jsem netušil, že se uchýlíš tak daleko.“
Obrátil se na odchod a vztekle dupal.
„Abych nezapomněla, Viktorie mi říkala, že nechce s chlapy mít nic dalších padesát let. Jestli dneska něco vyvedeš, tak se zbalí a do minuty odjede. Zapamatuj si to, dobrou Same.“
„Dobrouuu máámi.“ protáhnul.

Došel do svého pokoje a otevřel okno, připadalo mu tam dusno. Netušil, že ho Alisha tak prohlédne. Ale za lubem neměl nic. Jen za ní chtěl jít v noci...
Plán zavrhnut, Alisha bude do rána sondovat před jejich pokoji. Naštvalo ho to, máti mu zkazila všechnu legraci, došel si vyčistit zuby, svlékl se a šel spát.
Nemohl usnout, měl spoustu plánů pro další dny a většina zahrnovala Victorii. Spokojeně se usmál, Vicky bude muset zrušit, svoje stanovisko ohledně mužů. K tomu ji donutí, ať bude chtít nebo ne. Výhled do dalších dnů vypadal zajímavě, spokojeně usnul.

Vedle v pokoji se převracela Victorie, zdálo se jí několik zlých snů, ze spaní nespokojeně naříkala.

Probudily jí první ranní paprsky, v rychlosti našla všechny suché věci, oblékla se a seběhla dolů. Alisha vstávala brzy, seděla nad ranními zprávami a hltala novinky.
„Jak ses vyspala?“
„Moc fajn,“ řekla a lež jí veplula z úst úplně lehce.
„Už pojedeš?“
„Jo, popádím, někdy se zas stavím, ráda jsem tě viděla Alisho.“
„Já tebe taky.“ Alisha jí objala.
„Tak já pojedu.“
„Jo, to jo. Sam ještě spí, to ho velice zklame.“ uchichla se.
„Bude to muset přežít, tak ahoj.“ řekla Victorie a naposledy zamávala Alishe na pozdrav.