2. kapitola

Dny plynuly nějak podezrele pomalu. A já začínala mít výčitky svědomí-nejen, že ty láhve, co ten kluk ukradl šli z myho platu, ale ještě jsem se ten den zneviditelnila-tak strašně dlouho jsem se snažila s tím bojovat a pak-jen kvůli jednomu obycejnymu klukovy-I když tendle kluk měl k obyčejnosti daleko.Stejně tak jako já I on uměl věci o kterým se může ostatním jen zdát-ať už je to noční můra nebo dokonalý sen.
Je to už 8 dní a já stále v zádech cítila jeho pohled, jako by byl na každém kroku se mnou a přitom, když jsem se otočila, byla jsem sama.
"Coje?"zeptá se mě Kamila, spolužačka, co bydlela na stejném intru a tak jsme spolu chodívali často ze školy:"Jsi nějaká divná-už po třetí se otáčíš, jak kdyby tam někdo křičel, že je výprodej Coach kabelek."vysměje se mi.
"Ne, nic, jen se mi zdálo, že někoho vidím."
"To stále myslíš na toho kluka?"
"Ne."zalhala jsem a usmála se na ní:"Cože si říkala o těch kabelkách?"měla jsem sice celkem dost kamarádů, ale nikomu jsem se nikdy nemohla otevřít, nikdy jsem nikomu nemohla říct pravdu o tom, kdo jsem. I proto mě všichni považovali za uzavřenou tajemnou.
"Dneska máme za úkol ze zemáků jen sledovat ty regionální zprávy, zejo?-aby jsme zjistili, jak je na tom ekonomika..."zeptala se těsně před tím, než jsem zahučela do svého pokoje.
"Ještě z matiky doplnit ten sešit a z němčiny slovíčka."opravila jsem ji a oba jsme jen otráveně vydechli. Zavřeli jsme za sebou dveře a posadili se nazem před televizi a čekali na začátek zpráv.
"...převrácené auto v Marešové ulici skončilo v pokojíčku malé Anetky, nehoda se obesla bez zraně...česká koruna na trhu opět klesá...slepice na statku pana Horáka snáší oranžová vejce...policie našla tělo mrtvého chlapce..."začalo schrnuti správ. Jak jsem zahlídla obrázek zabaleného těla zvedl se mi žaludek. Cítila jsem, jak to se mnou škublo. Něco nebylo v pořádku.
"Nemáš chuť na oravzovy vejce?"nechápala Kamila.
"Přesně, nechutná představa."řekla jsem cekala na posledni spravu pri ktere jsem zesílila zvuk.
"...18-ti lety Radek Strohý byl nalezení mrtví dnes v šest hodin ráno. Příčiny smrti zatím nebyli nalezeny. Ted předáváme slovo Andree, které se podařilo vyzpovídat policistů, který se na místo dostavil jako první."
"Omlouvám se, ale nemůžeme vám podat bližší informace. Policie na tomto případů stále pracuje, nemáme zatím žádná fakta, jsou to jen domněnky."říkal policista a já opět věděla, že mě je něco povědomého-
"Alespoň jméno?"snažila se reportérka.
"Je to Radek Strohý, jeden že syrotku ze zdejšího destskeho domova. Jediná další věc, co bych vám mohl prozradit je, že tento mladý muž byl hledaný za mnoho drohnych krádeží a take časových nesrovnalostech pri obhajove smrti jeho rodičů před 3-mi lety."řekl policista a poté, co reportérka poděkovala jen se uměla usmál a odkráčel. Při pohledu na jeho žádá mě zamrazilo. Dělá-vu:byl to ten stejný člověk, co byl tenkrát v tom muzeu v den, kdy byl zatčen otec. Sice byl o něco starší a zarostlejší ale byla jsem si jistá, že to byl on! A také jsem si byla jistá o další věci-ten zesnulý byl on, chlapec, kterého mám už prez 8 dní stále v hlavě.
"Myslíš, že zabil své rodiče? Corka a vrah-hrůza."snažila se pochopit Kamila můj zpanekareny výraz.
"Netuším..."přiznala jsem a snažila se usmát, abych zamaskovala to, jak hrozně jsem se cítila uvnitř.
Policie po nás jde-a dřív nebo později nás dostanou, všechny.
Večer jsem nemohla usnout. Ani muzika mi nepomáhala. Vstala jsem teda a šla otevřít okno a se skleničkou vody jsem se do něj posadila. Zase jsem na sobě cítila jeho oči-ale teď už mi bylo jasné, že nemá cenu je hledat-je mrtví. Už nidky ho nespatřím.