Prodaná duše

„… a tak mi řekl, že si mohu vybrat. Chápete? Dal mi k dispozici každou duši vesmíru, samozřejmě s výjimkou té svojí, protože ta je koneckonců obsažena ve všem, tudíž by mohly nastat drobné komplikace s její separací. Bezmála sedm miliard duší mi nyní leží u nohou a všechny čekají, kterým dvěma z nich se podaří upoutat mou pozornost. Musím přiznat, že mne to poněkud sobecky těší. Ten pocit, že držíte vše v dlani, ta moc, kterou máte na dosah…“
„ Jak jste se mohl zaprodat, co jste to proboha udělal?! Copak si neuvědomujete ty ohromné následky, které váš čin může přinést? Vždyť těm dvěma bytostem můžete naprosto zničit životy!“
"Ale prosím vás, buďte už jednou konečně realista a zkuste se na to taky podívat mýma očima! Jde o obrovský pokrok našeho studia. Jen si pomyslete- všechny ty roky práce… a odpověď je tak blízko, že se stačí jen natáhnout a polapit ji. Přiznávám, že budeme muset- jak bych to jenom řekl…- přinést na oltář vědění nějakou tu oběť, ale uznejte sám- co jsou dva lidé v porovnání s naším výzkumem? A navíc: nabídka výměny pouhých dvou jedinců za vědění natolik rozsáhlé je až příliš lákavá na to, aby se dala odmítnout.“
" Na to nemáte právo! Nemůžete rozhodovat o životě a smrti. To může jedině on!“
„ Omyl. Dal nevratný slib. A jistě zrovna Vám nemusím vysvětlovat, že sliby tohoto druhu nejsou tak ohebné jako staré pružiny v matraci. Můžete se bránit, jak chcete, ale vězte, že konec bude pokaždé stejný. Nemůžete s tím nic dělat.“
„ Ale proč zrovna ji? Proč ji? Vždyť jste sám řekl, že Vám u nohou leží miliony, ba možná i miliardy duší. Můžete si vybrat kteroukoli. Tak proč chcete zničit tak mladý život?“
„ Je ideálním objektem mého pokusu. Zkoumal jsem ji z mnoha různých hledisek a věřte mi- byla pro to stvořena. Je jednou z mála lidí, kteří mají určitou naději na přežití. Avšak je ještě příliš mladá na to, abyste i Vy dokázal rozpoznat, jak moc je její duše silná. Takže Vám tedy nezbývá, než se s tím smířit. Budete převelen na jiné místo, kde dostanete do péče jinou duši.“
„ Nesmíte mi ji vzít“
„ Nechtějte, abych vás oddělil já. Vy musíte být tím, kdo dobrovolně přeruší spojení. Jinak bude trpět. A Vy s ní.“
„ Prosím… nedělejte to“
„ Oba víme, že se to jednou muselo stát. Nejdřív Vy mně, potom já Vám. Za chyby se platí. Já nezapomínám. Ale ujišťuji Vás, že Vaše utrpení nebude ani z poloviny tak velké, jako to mé. Je čas srovnat účty, můj drahý bývalý příteli…“

Ležela schoulená pod peřinou a s narůstající hrůzou poslouchala rozhovor dvou neznámých hlasů. První patřil bělostné postavě stojící blíže u okna. Nebyla si jistá, ale to stvoření se podobalo více muži než ženě. Na jeho křídlech se odráželo měsíční světlo. Ještě nikdy neviděla někoho tak krásného. Jako malá vídala bytosti jemu podobné v pohádkových knížkách, ale on je svou vznešeností dalece předčil. Přestože ho nikdy neviděla, měla pocit, jakoby vedle něj po celou dobu vyrůstala, aniž ho postřehla. Pocítila k němu zvláštní druh náklonnosti. Pak uslyšela tlumený smích. To on se smál. Druhý hlas, temný jako voda dunící ve skalách.

Někdo z ní strhl deku. Leknutím se posadila. A tam, jen několik centimetrů od jejího obličeje, byl on. Černý anděl. Anděl Zla.
„Vstávej, maličká, čeká nás dlouhá cesta“