Dvojka na zabití 1/?

Anotace: Právě začíná román o lásce,zradě a lítosti..

"Barboro!" "Ano?Děje se něco pane učiteli?" "To si piš že se děje!Mám toho právě dost!!!" "Nejenom vy",pronesla jsem tiše a brácha se začal smát. "A ven!!Oba!!Právě jste byli oficiálně vyloučeni z téhle školy!!Z vás by se každý učitel zbláznil!" "Tak to je budeme muset doporučit,"pousmál se David. "Procházka k tabuli a Ryklovi ven!Ať už vás tu nikdy nevidím!!" "Tak teda nashledanou,"podotkl provokativně brácha. "Sbohem!!Lituji,že jsem vás kdy potkal!!" "A my litujeme,že jsme to tu museli vydržet s vámi,ten smrad už nešel vydržet.Děkujeme." Všichni se začali smát. "VÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉNNN!!!!!!!!!!!!!!!" "Pojď ségra,tady už se nic zničit nedá." Vyšli jsme na chodbu.Naposledy jsme zahlédli vyřízenýho učitele,jak si sedá a bere si třetí prášek na uklidnění,a pomalu se uklidňující naší bývalou třídu.Už jsme sem nepatřili.Což o to,nám to ani tak nevadilo,ale co máma?


"Tak kterej dneska?"přeměřila si máma bráchu pohledem. "Jen třídní,viď Báro,"kouknul se na mě brácha.Mamka si mě nedůvěřivě přeměřila."Je tu něco,co bych měla vědět?"zeptala se mě. "Noo....eeh....,"protáhla jsem mojí větu a omluvně se podívala na mamku." Ne!To mi už neříkej ani ze srandy..." "Asi budu muset,no..." "To snad ani neni možný!Už podruhý!Nejdřív vás vykopli tady v Doláku a teď ještě Lipnice!Na to už nemám nervy!Jste v devítce,najděte si nějakou školu sami.A pospěšte si,je začátek novýho roku."Máma odešla. "Já bych možná o jedný škole věděl,"ozval se brácha po chvilce." Fakt?A co je to za školu?" "Ve Světlý je nějaká škola,kam chodil kámoš.Špatný to tam prej nebylo." "Tak to prubneme.Stejně se už nic ztratit nedá."


U večeře se nás mamka zeptala:"Tak co ta škola?Už jste nějakou našli?" "Jo,"odpověděli jsme současně."Nějaká Lánecká." "1. a 2. stupeň." "Je tam něco kolem 500 dětí." "Dost velká škola." "A hlavně spousta učitelů a učitelek." "No prostě super!" "To jsem ráda,"usmála se mamka,"Hned zítra pošlu přihlášku,tak se těšte děti." "To se neboj mami.Ale řekla bych,že ti spíš oni by se měli těšit.."


Máma nás ráno vyložila před školou. A postavila nás před vážnej problém.A to sice před naší novou školu. "Tak,tohle je objekt našeho zájmu,"řekl vítězně brácha."Jo,už to tak vypadá."
Vešli jsme do školy.Už z dálky na nás mávala taková divná ženská.A co hůř:Blížila se k nám.Stáli jsme tam bez hnutí a čekali,co bude dál.Už došla k nám."Vy jste určitě sourozenci Ryklovi,že ano?,"řekla a potřásla nám oběma rukou.Brácha se křečovitě usmál."A vy jste ta kr....."Praštila jsem ho do ruky."Tak ráda,že nás tu konečně máte,viďte?"dokončila jsem to za něj.Už se nadechovala k odpovědi,když vtom na ní z dálky mávala nějaká učitelka."Počkejte,hned jsem zpátky,"řekla rychle a odběhla.Otočila jsem se naštvaně na bráchu."Brácha!Teď ještě ne!Až budeme tuhle školu opouštět,tak jí můžeš říct,že je kráva.Teď fakt ne!" "OK,budu se snažit." "To bys měl...." Přišla k nám ta ženská."Tak.Teď vás zavedu k vaší nové třídě.Příjemnou zábavu." Oba naráz jsme pomalu vešli do třídy.A vtom kolem bráchova ucha proletěla houba. "Tohle bude asi o život,"pronesla jsem.