Večírek

"Kláro!" zvolá Sára a rukou mávne před Klářinou tváří. "halo! jsi to vůbec ty? Vždycky jsi byla divná, ale poslední dobou překonáváš své nejlepší výkony v divnosti, nemyslíš?" ušklíbne se. "promiň Sáro, zapřemýšlela jsem se" zareaguje Klára a pohled plně zaměří na kamarádku. Kývne hlavou dávajíc na vědomí, že má Sára od teď její plnou pozornost.
"máš už šaty na večírek?" Klára zavrtí hlavou. "Sakra, Kláro! Přece tam půjdeš se mnou víš jak je to pro mě důležité!" naléhá. "kdy to vůbec je?" odvětí Klára. "To se mi snad jen zdá! Tento víkend! Kláro!" křičí. Klára zlost své kamarádky přejde klidným pokývnutím hlavou. "nepůjdu.." hlesne a během salvy Sářiných výčitek, se jí v hlavě blýskne očekávaná víkendová návštěva lidí, které tolik nenávidí. "nebo jo. Půjdu. Dnes si nějaké seženu, ale musíš ukecat mojí mámu, aby mě pustila." utne nekonečný proud trýznivých výčitek, které stejně nevnímala. "Paráda!" vykřikne Sára a v očích se jí zaleskne radost. "Půjdu s tebou a sobě ještě vyberu doplňky. Tvoji mámu ukecáme neboj. To bude úžasné, určitě už někoho sbalím." těší se Sára hlasitě a zvonek ohlašující vyučování se právě stává Klářiným vysvobozením.
Hodina matematiky se vleče. Učitelka kreslí na tabuli nejrůznější grafy a Kláře to připadá úplně nepotřebné. Přesto, aby nedávala příčinu ke sporům a nebyla trnem v učitelčině oku poslušně příklady společně s grafy přepisuje do svého sešitu. Myšlenky ji utíkají k blížícím se prázdninám. Oči nejistě tikají po tabuli. Klára ucítí něčí pohled. Pomalu se otočí a zamžourá do prosluněné třídy. Radek. Koketně se na ní usmívá. Očima sjíždí od hlavy k patě. Důkladně si prohlíží vše co může ze svého místa vidět a spokojeně se usmívá. Klára se cítí poníženě. Nenávidí ho. Proč pořád otravuje? Sára do ní jemně strčí a uchichtne se. "Mohla bys jít s Radkem, všechny holky by ti ho záviděly." mrkne na Kláru. "Nešel by se mnou" odvětí Klára odmítavě. "Jsi slepá? Vždyť tě balí." Klára mlční, schoulí se více k lavici a pokračuje v opisování látky.

Je po vyučování. Sára trvá na Klářině slibu a ihned ji táhne do obchodů ve městě. V nakupování se vyžívá. Prohlíží si všechny modely, přiměřuje ke své postavě a nejraději by všechno koupila. "Kláro, vybírej taky" pobídne apatickou kamarádku."Mě je to jedno. Třeba tyhle." ukáže na světle modré šaty připomínající nebe. "co blbneš, v tom nikoho nesbalíš" odpoví Sára a když stále nevidí reakci, kterou by chtěla začne s vybírání večírkových šatů pro Kláru sama.
"zkus si tyto" pobídne ji a podává zářivě červené šaty.
"ty jsou blbé" Klára odmítne. "ne, mazej" nebere Sára v úvahu namítky a tlačí do zkušební kabinky. "Sedí perfektně," prohlíží si Sára kamarádku oblečenou do vybraných šatů. "Hmmm, tak je vezmem" odpoví Klára a očima vyhledává východ z obchodního domu. Sára založí ruce, nechápavě se podívá na kamarádku. Chce něco namítnou, ale nemá už na to sílu. Nechápe proč se Klára takto chová. Když jsi k ní přisedla tenkrát v prváku bylo to z nouze, přišla pozdě a všechna místa už byla obsazená. Po čase se spolu spřátelily a našly společnou řeč. Spíš mluvívala Sára a Klára tiše poslouchala. Občas něco namítla, ale moc nemluvila. Byla zamlklá. Loňské prázdniny strávily spolu na táboře, tam se Klára uvolnila a byla s ní sranda. Už to vypadalo na lepší časy, když se Klára na podzim vrátila zpět do školy, bohužel opět stará Klára. Ne ta nová, kterou si Sára oblíbila a po které se jí už od podzimu stýská. Zamlklá, nevraživá Klára, které je všechno jedno a přesto k ní Sáru něco táhlo. Vychází z obchodu a Klára si prudce oddechne. "Děláš z toho horor", namítne Sára. "pojď jdu teď ukecat tvé rodiče" dodá.

Záře reflektorů, živá hudba, stolky překypující jídlem a všudypřítomný alkohol. Takový obrázek se dívkám objeví hned při příchodu na sobotní večírek. "Pojď, jdem tančit" zakřičí Sára kamarádce hlasitě do ucha. Je ve svém živlu. Kláře se tu nelíbí, ale lepší než být doma. Přijme nabízené víno od Sáry a nenápadně se vytratí ke stolkům v zadní části místnosti. Sedne si na židli, opře se o stěnu, rukou stále svírá skleničku a prohlíží si osazenstvo místnosti. Chce pryč. Jenže kam? Kam má teď jít? Chce přespat u Sáry tak to tu nějak vydrží, snad. Pohrává si s pramínkem vlasů, poslouchá romantickou písničku a neustále sleduje čas. Už, aby byl konec, zoufá v mysli. "No kohopak to tu nevidím, pojď si zatančit" vyzve ji Radek k tanci. "nebudu tančit, otravuj si někoho jiného!"odsekne.
Klára prudce se otočí a spěšně vstane. Rukou odstrčí Radka a utíká ven. Pohledy zúčastněných doprovází její náhlý zběsilý úprk. Sára v opojení vína nejde za ní. Klára vyběhne ven, potřebuje se nadechnout, chce se jí křičet, řvát, běsnit, ale nemá sílu. Venku postávají zamilované páry, Klára je opuštěná, sama. Stojí ve světle lamp, nebe plné hvězd. Chce pryč. Avšak nemá sílu k úprku. "Kláro, zajdem na romantickou procházku" mrkne na ni Radek stojící opodál, s pohledem naznačující dvojsmyslnost právě pronesené věty. Klára k němu přijde blíž. "Neptej se, když znáš odpověď odsekne." Jde pryč sama. Avšak po pár krocích si uvědomí rizika a vrátí se zpět do místnosti plné tance a smíchu.
--------------------------------------------------------

"Mě tak bolí hlava, to byl úžasný mejdan" pronese do ticha mžourající Sára. "Neměla jsi tolik pít a bylo by ti líp" odsekne její kamarádka. "Můžu u tebe zůstat do večera?" zeptá se ještě. "hmm.."
"beru to jako souhlas" špitne Klára a vstane z pohovky. "ty už vstáváš?"
"Jo už je téměř deset Sáro"
"do večera daleko" odvětí Sára a otočí se na druhý bok. Klára otočí oči v sloup, ale na poslední Sářinu větu víc nereaguje. Chtěla by spát taky, ještě tady je na návštěvě, ne doma. Není to její postel a to vyvolává v ní sevřenost. Proč se nedokáže uvolnit jako Sára? Zklamaně sedne na pohovku, kouká na pospávající kamarádku. Do háje, pomyslí si. "Včera jsem se chovala trapně." řekne polohlasem, Sára ji, ale neslyší dávno znovu usnula. Klára si vyčítá své chování, mohla chodit s Radkem a ona se chová takto trapně. Prohlíží si svůj pobledlý obličej v malém zrcadélku. Má kruhy pod očima, nešťastně si promne oči drobnou dlaní.
Upraví si vlasy, štvou ji, sváže je do pevného culíku, neposlušné pramínky sepne ještě sponou. Nenávidí je, stejně jako sebe samu. Chce se jí zase brečet, ale přemůže se. Neví, kdy se Sára vzbudí a nechce, aby měla otázky týkající se jejích slz.
Hodiny ukazují pravé poledne. Sára stále spokojeně spí. Klára se kouká ven do vylidněného města. Nemá město ráda připadá ji nebezpečné. Nikdo nikdy neví, kdo se dívá. Tak jako ona teď sleduje pozorně lidi venku, tak stejně je právě můžou pozorovat další. Co soukromí? To lidem ve městě nechybí? ptá se sama sebe. V Klářině bydliště jsou sice kolem domky, ale jen občas. Mají štěstí, že kolem jejich domu je les.Klára si všimne upoutávky na prázdninový pobyt ležící volně na stole. Tiše se zvedne, vezme materiály ze stolu a začne je z nudy prohlížet. Sára tu má několik pobytů zaškrknutých. Očima prohlédne rychle tématiku. Na vodu by nikdy nejela, nechce si vzít na sebe plavky, jazykový pobyt, no to by tak chybělo.. Dívka s odporem materiály vrátí zpět. Ohlédne se, všimne si, že se Sára už probudila. "jak dlouho mě pozoruješ?" zděšeně vykřikne. "Nešil chvilku, začínáš to s tou paranoiditou přeháněk." uklidní dívku. "nechceš jet se mnou? už jsem si vybrala devítku." Klára projeví, alespoň malý zájem o její slova a znovu se podívá do propagačních materiálů. "Hm, víš, že jezdit na koni neumím, nechodím se koupat do bazénů a všechny ty serepetičky kolem" odloží papíry zpět na místo. Sára se zamyšleně posadí, opře se na posteli o jednu ruku a druhou zamyšleně ponoří do svých kadeřavých vlasů. Zkoumavě si kamarádku chvíli prohlíží. Klára znejistí. "když nikam nechceš proč sis to prohlížela?" pronese Sára. "Jen tak." odpoví Klárka. Sklopí oči a uvědomí si, že ona sama nezná odpověď.
--------------------------------------------------------