4.

Zvučný tón školního rozhlasu hlasitě zabzučel a po chvíli se ozval rozespalý hlas ředitele.
"Milí studenti.." Osazenstvo druhého ročníku se znuděně protáhlo. "Pomalu končí školní rok a vy se už určitě nemůžete dočkat prázdnin"
"tos uhodl debile!" zasměje se Radek a hodí zmuchlaný papír po rozhlase. Kupodivu nedostane vynadáno ani od zkostnatělého starého učitele francouzštiny, který po většinu roku celkem energeticky mučil své studenty. Zbytek proslovu už studenti neslyší, třída ukázala svůj temperament, bujarým veselím, pohotově využila učitelovo vyčerpání po dlouhém školním roce.
Je červen, týden do prázdnin. Venku svítí slunce a mládí volá po svobodě. Kluci hážou po sobě papírové kuličky a holky plánují prázdniny. Magda si znuděně lakuje nehty, je naštvaná na Kláru, která na celé léto odjede se Sárou. Ona nejede letos nikam, bude přes prázdniny vypomáhat brigádně ve firmě, která zaměstnává její rodiče. Loni byla v Itálii a Klára se radovala s ní, i přestože ona sama zažila léto úděsné a teď se to otočilo. Magda se chová jako mrcha. Kláře je smutno, chybí ji, je to její nejlepší kamarádka, alespoň Klára doufá, že stále je. K dívkám přiběhne Sára s Martou. "co tu sedíte vy dvě jakoby se chystala světová válka!" vykřikne Marta. "je volnoooo.. už se nebudem učit, dnes se uzavře klasifikace." raduje se. "mohli nás pustit ven, chci se trochu opálit ať vypadám k světu" posteskne si Sára, plácne sebou na židli a nohy si ležérně položí na lavici.
"hm copak na té vaší hloupé farmě nebo kam to jedete budou kluci?" poznamená náhle ironicky Magda, nečeká na odpověď, arogantně se zvedne a odejde k jiné skupince spolužáků. Klára ji nepoznává. Proč je tak odporná? "jen závidí, nána.." poznamená Sára a chce hned s Klárou si povídat o úžasném létě, které je čeká.
"Klári, neboj byla jsem tam není to nějaký konec světa, je tam klid, většinou úžasná parta a kluci tam jsou taky neboj" Sára se bojí, že kamarádka pobyt zruší.
"O to nejde, kluci mi jsou ukradení. Jde o to, že mě štve jak se chová Magda." posmutní ještě více.
Marta otočí oči v sloup. "neblbni Kláro je to egoistická mrcha, závidí vám." nešetří slov, sedne si k holkám na lavici a půjčí si bez optání Sářin časopis.
Kláře na hlavě přistane papírová koule. Chytne se na místě jejího dopadu, zlehka se otočí. "pitomci..," poznamená na adresu osazenstva v zadní části třídy.
"nech je.." mrkne na ni Magda otáčejíc stránku módního časopisu. Skupinka dívek se utuší. Klára se zaplete do svých trýznivých vnitřních myšlenek, nevnímá okolí, jen sebe sama, své nitro. Chodí mezi myšlenkami s úděsem ve svých krásných očích. Připadá si jak v hotelu, unavená, ale nemůže najít klidný pokoj. Všude jsou její protivné myšlenky, vzpomínky, strach, úděs nepřestávající žít svým vlastním životem. Hotel je rušný neustále, není v něm nikdy ticho, klidné místečko. Klára pořád běhá a snaží se najít klid, ale nenalézá, bloumá ve vlastní pasti.
"Sehnala jsi tu přilbu?" vytrhne ji z propasti Sářin dotaz. Klára zavrtí hlavou. "musím jezdit? já se dost bojím." přizná. "co budeš dělat? aspoň to zkus, dvě hodiny by ses nudila." povzbudivě zareaguje Sára. "přilbu ti teda půjčí," dodá. Magda odtrhne oči od časopisu, podívá se na Kláru. "pořádně si to tam užij a hlavně se uvolni," řekne. "Sáro, postarej se o to, sedí tu jak stará bába nad hrobem," mrkne na Sáru a vrátí se k rozečtenému článku o nejlepším opalovacím krému.
------------------------------------------------------