Smrt a láska v nepochopitelných souvislostech část 4.

Rok 2020, zápis 2.

V hlavě mi hraje indická hudba, jako tehdy když jsem se procházela po lese. Doufala jsem, nechtě! Že potkám toho krásného a charismatického muže. Nevěděla jsem ani, jak se jmenuje. Jen ten jeho hlas a oči.
Strach, který mnou proudil… Nakonec jsem už nedoufala, že ho potkám. Ale pak jsem zaslechla jakési supění! Klepala jsem se, aby nešlo o Mortimera! Ale když jsem vylezla na kopec, tak jsem Ho uviděla!! Vědět to co vím teď, tenkrát, tak bych asi utekla a to hodně daleko! Naštěstí jsem to neudělala. Pozorovala jsem ho zpoza rozložitého stromu a nakonec se zasnila. Jen na chvilku jsem se dívala jinam a ponořila se do svých myšlenek. Jen na chvilku mi zmizel z očí, ale pak jsem na hrdle ucítila něco chladného, jako lehký vánek se na mém krku ocitl nůž. Ne malý lovecký na obranu, ale obrovská stříbrná čepel se zoubky na začátku!

Moje oči sledovaly tu svalnatou paži, až skončili u těch uhrančivých očí. V tu chvíli mě napadlo jediné přirovnání: „Jako princ zla, čistého, hrůzného zla.“ nemohla jsem dýchat. Tiskl mě k zemi a hypnotizoval očima. Cítila jsem se divně, člověk by řekl, že budu mít strach a budu se bránit, jako laň zahnaná do kouta štěkajícími psy. Ne, bála jsem se, ale zároveň jako by se ve mně probudilo i něco jiného, jakási sexuální touha. Toužila jsem, aby mě políbil! Aby mě sevřel a aby mě pořezal ve víru vášně. Aby mi dal své znamení. Byly to hrozné myšlenky! Plné hříchu, ještě teď se celá třesu. Navíc mi přišlo, že přesně ví o mých smyslných, hříšných myšlenkách. Díval se na mě tak zvláštním zkoumavým pohledem. Ach nemůžu na něj zapomenout. Dodnes! A to je co říct.