Smrt a láska v nepochopitelných souvislostech část 5.

29.10 1991
Jistě, sleduje mě Ona! A zrovna v tuhle památnou chvíli, kdy se vracím do svých vzpomínek a jsem zranitelný. Tehdy kdy se vracím do dob, plných drog, krásných žen a zbraní a vražd, do dob plných hořkosti a smutku. Musím jí ukázat, že není radno si se mnou zahrávat. Musí poznat, že nejsem ten, o koho stojí či o kom sní. Obešel jsem palouk a pomalu jí nadešel. Plížil jsem se za ní jako duch! Snad ani vánek by nemohl být tišší. Než mě stihla zpozorovat, tak jsem byl až u ní a na krk jí přiložil svého miláčka. Kudlu, jíž jsem dostal od své první milenky. Viděl jsem, jak jí pohled jede po mé paži a zvedali se mi chlupy pod tím pohledem! Následně svými kočičími kukadly spočinula v mých očích. Pomalu přestávám dýchat a v nitru mě zabolelo. Četl jsem v ní jako v otevřené knize! Tak bezelstná byla, jasně se jí v těch nádherných očích zračila touha. Jenže já jí nesmím vyhovět!
Tolik mě to zranilo, tolik překvapilo, netušil jsem, že je ve mně tak snadné probudit touhu ochraňovat a milovat. Netušil jsem, co můžu způsobit. Pomalu jsem sklonil hlavu a políbil ji.
Chutnala po hořkých mandlích a ještě tam bylo zvláštní aroma. Že by čokoláda?? Nemohu se rozhodnout. Cítím, jak se pomalu poddává, pomalu se uvolňuje a já prohlubuji svůj polibek. Jazykem jí vklouzávám do úst až zalapala po dechu! Čekám, že se odtáhne, že mě praští, ale ona se ke mně ještě více přivinula! Už není cesty zpět, překročil jsem řeku. A jak řekl Caesar: „Kostky jsou vrženy!“ není žádná možnost jít zpět. Podráždil jsem vosí hnízdo. S následky jsem se musel vypořádat. Pustil jsem ji a odešel.
Po hodině urputného přemýšlení jsem se rozhodl zcela jinak. Řekl jsem si: Jsem Hassassin, se mnou přece nebude zametat nějaká malá holka! Ano vrátila se mi hrdost. Přestali na mě doléhat vzpomínky a já se stal tím tvrdým nepřístupným vědcem, za kterého mě ti hlupáci pokládali. Po další hodině jsem se začal stydět. Málem jsem svedl malou holku! Sice s krásnými tvary, které jako muž dokážu ocenit, ale přece jen malou sedmnáctiletou holku. Hrozil jsem se, že ji budu muset snést ve své laboratoři. Ale nakonec tomu raději nechám volný průběh. Zajímají mě důležitější věci a ztratil jsem dost času.