okouzlení

"Vstáváme lenoši!" zakřičí Ondřej na chodbě, ležérně se opře o zábradlí a čeká na své svěřence. Je devět hodin přesně a začíná třetí den. Členové tábora se pomalu dostávají z postelí. Klára už je ovšem dávno připravená. Vstávala dnes brzy, nemohla dospat, dnes bude mít první lekci jízdy. Těší se a zároveň neskutečně bojí. Čeká na holky, rukama si projíždí vlasy, rozhodne si udělat cop. Pečlivě si před velkým zrcadle češe vlasy do pevného culíku, na hlavu si ještě uváže šátek proti slunci a vyráží s holkama na snídani.
"Dej mi ten rohlík!" dohadují se již přítomní kluci, v budově je živo. Klára jí málo, má sevřený žaludek. V partě vládne už pohoda, zdá se, že dnes bude klidný den. Ondra náhle vstane, tleskne a počká až bude mít pozornost všech. "Tak bando dnes si vás trenéři rozdělí do družstev, takže se všichni oblečte na ježdění a za chvíli sraz ve stájích, všichni budete na slovo poslouchat tady Pavla, to je pro dnešek váš trenér, já se s vámi loučím, uvidíme se odpoledne. Mějte se krásně a podejte nejlepší výkony" usměje se, vezme nedojezený rohlík a odejde z místnosti. Ostatní se také zvedají, Klára nemá dojezeno, ale jídlo nechá a následuje poslušně skupinu.
"Sáro," obrátí se na kamarádku, v levé ruce drží trička. "musím mít s krátkým nebo dlouhým?" optá se. "Klidně krátké," odpoví Sára. Klára se ještě jednou nerozhodně podívá na svršky a dá na radu kamarádky. Ještě si oblékne dlouhé kalhoty a vezme přilbu, kterou ji máma koupila na její naléhavou prosbu. Nesnáší mít na sobě cizí věci. Odcházejí. Všichni se těší, jen Klára by se nejraději vymazala z povrchu zemského. Ve stájích se to hemží ošetřovateli koní, jezdci a trenéry. Začíná celodenní práce kolem koní. Všichni zaměstnanci znají své povinnosti. Táborníky nikdo neruší. Věnuje se jim teď pouze Pavel. Rozdělí jim koně, které mají připravit. Klára nemůže pracovat se Sárou. Je smutná a hlavně nervózní. Má pracovat s Beatou, ale naštěstí jim se vším pomůže Pavlína. Klára je ráda, že zase bude pracovat s Pavlou a především, že dostala na starost opět Rozárku. Překrásná sněhově bílá klisna ji okouzlila. "Víte holky jakého je Rozárka plemene? optá se Pavlína. "Český teplokrevník? zkouší Bea. Pavlína vyděšeně vytřešní oči a zavrtí hlavou. Pohledem vyzve Kláru. "nevím" řekne Klára. Stydí se, o koních neví nic. "Shagya arab," Usměje se Pavlína. "všechno se naučíte, nevěšte hlavu, holky" pozitivně je povzbudí a vyzve, aby samy očistili svou novou kamarádku. Klára se bez pobízení pustí do práce. Usilovně přemýšlí jak ji to Pavla včera učila. Vzpomíná si. Rychle vezme do ruky hřbílko, nejraději by si ji očistila sama, bez Beaty. Připadá ji namyšlená. Hřbílkem masíruje Rozárčino krásné tělo, dává si záležet, chce odvést dobrou práci, touží po pochvale. Zasloužené pochvale. Bea neurvale se na ni tlačí s kartáčem, chce, aby si pospíšila. Beata se chce jen vozit. Klára odmítne, postaví se jí. Chce Rozárku vyčistit pořádně.
Hotovo. Klára dočistila poslední kopyto a míří s Pavlínou do sedlovny. "Tááááák..." protne Pavla ticho. "Tady se schovávají sedla od všech koní ve stáji, každý má u svého přesné jméno.." povídá a názorně přitom ukazuje rukama. "To samé i uzdečky. Tak teď Kláro najdi Rozárčino sedlo a ty Beo uzdečku, šup holky už ať to je," popožene je. Kláru to začíná bavit, sedla ji připadají stejná, ale to ji ještě pobízí k větší snaze být rychlejší než Bea. "Mám," přijde Bea spokojeně s uzdečkou na rameni. Klára se smutně otočí, je pomalá. Pavla ji pobídne k pokračování hledání. ROZÁRKA. Konečně, zaraduje se Klára v duchu. Pavla k ní přijde blíž a názorně ji ukáže jak sedlo vzít. Klára ukázku rychle zopakuje a může se jít sedlat.
Zapamatovat si přesný postup sedlání se Kláře zdá těžké a o uzdečce nemluvě. Bojí se okamžiku, kdy ona se bude učit uzdit. Přijde ji odporné především vkládat udidlo do huby. Pavlína jim ještě ukáže postup dávání chráničů na nohy. Jde se na jízdárnu.

Prosluněná jízdárna, lemovaná stromy a poklidnou krajinou bude teď Klářiným hodinovým trýzněním. Aspoň si to myslí. "Takže," hlasitě oznámí Pavel, "rozdělil jsem vás podle zkušeností a dobral vhodné koně. Ti, kteří na vás dohlíželi při přípravě koně, teď v dohledu na vás budou pokračovat a já vás postupně omrknu všechny. Všechno jasné?" rozhlédne se po tvářích přítomných. Nikdo nemá otázky. "Fajn tak do sedel." usměje se a odejde k hrazení.
Bea jde jezdit první, Klára nemá námitek, klidně odejde k ostatním čekajícím. Přisedne si k nim na lavičku a pozoruje dění na jízdárně. Poslouchá názory ostatních čekající a nervózně sleduje jezdce.
Půlhodina uteče neskutečně rychle a okamžik, kterého se Klára tak obávala je tu. Třepou se jí nohy v kolenou, nervózně vstupuje na jízdárnu a radost překrývanou ohromným strachem každý krok k Rozárce zvyšuje. "tak nasedá se z levé strany," začne Pavla okamžitě s instrukcemi. "chytni se tady sedla, levou nohu pokrč a na tři ti pomůžu nahoru," mrkne na ni Pavla a ona se zmůže jen na přikývnutí. "3....2...1...šup." odpočítá a Klára se vmžiku ocitne na Rozárčině hřbetu. Má radost ohromnou radost, pohladí klisnu na krku. Pavla ji upraví sed a navede koně na kruh. "Rozi krok...tak hodná" pochválí kobylku na lonži. Klára jede. Jede na koni a nedokáže tomu uvěřit. "Je to nádherné," řekne Pavle první dojmy a její dnešní trenérka se spokojeně usměje. "uvolni ramena a dej nohy ze třmenu...uvolni se víc...prožij si její pohyb..představ si, že jste jedna bytost a nepřekážej ji...jdi s pohybem" radí Pavla. Klára se snaží uvolnit a plnit pokyny, ale moc ji to nejde. Uvolnit se nedokáže. "zavři oči Kláro," pobídne ji. "musím?" "nemusíš, ale pomůže ti to prožít její pohyb." mrkne na ni. "já nechci, nesnáším když mám zavřené oči" odpoví omluvně.
Rozárka ladně chodí a Klára je nadšená. Pomalu opadává její strnulost a napětí. "tak zkus rozpažit ruce," požádá ji Pavla. Klára se po ní nejistě ohlédne a poté po ostatních, na druhém konci jízdárny dělá Robert stejný cvik, takže to není hloupý vtip, pomyslí si. Zhluboka se nadechne jakoby toužila vdechnout odvahu a opatrně se pustí přední rozsochy. Nejistě vrací svou ruku zpátky a trvá ji se odvážit, po druhém hlubokém nádechu a počítání do deseti ji nervy a strach přece jim pustit povolí. Rozpaží ruce, jemný vánek jí fouká do tváře. Klára se cítí volně, osvobozeně. Touží vzlétnout, jen rozpažit křídla. Letět do dáli, daleko od všeho a všech. Do modré oblohy, přes načepýřené oblaky připomínající natřepanou peřinu.
"Tak konec," utne Pavel její sen, její touhu, nekompromistně. Pavla stočí lonž, přistoupí k Rozárce a pochválí Kláru, která teď naprosto jinak vnímá krutou realitu. Je okouzlena, je jí krásně. Seskočí z klisny a radostně ji pochválí poplácáním po krku. Konec dnešní výuky, skupina odvádí koně do stájí, kde je čeká péče o koně po práci pod sedlem.
----------------------------------------

"ahoj," osloví Kláru kluk, když opět osaměle ve tmě sedí ve venkovním altánku.
Klára se ohlédne a pozdrav oplatí.
"proč tak sama?" zeptá se, bez optání si přisedne a zahledí do jejích mandlových očí zahalených tmou.
"nebaví mě to s nima" odpoví do prázdna.
"jinak jsem Martin, nevím jestli se pamatuješ"
Přikývne.
"nechceš si povídat? Já bych docela jo, přijdeš mi zajímavá."
"Já si povídat nechci a zajímavá rozhodně nejsem"
"to tě tak otravuju?" náhle se utrne
" ne, ale nemám náladu na povrchní bláboly" zašklebí se do tmy.
"Aha, jsem netušil, že mě považuješ za povrchního frajera."
"ne, promiň, nechtěla jsem tě urazit," odmlčí se, otočí na Martina, neví co říct.
"v pohodě," usměje se.
Ticho, oba mlčí, poslouchají šumění listí a ržání koní z výběhu.
"Líbí se ti tu?" optá se dívky.
"Celkem jo. Nikdy jsem u koní nebyla, ale je to takové, mnoo uvolňující." Klára se osmělí. "Víš je to krásné jezdit, ale raději se starám, hlavně o Rozárku....promiň rozkecala jsem se."
"v pohodě," usměje se kluk, lehne si do trávy a pozorujíc hvězdy začne vyprávět svůj příběh.
"Já jezdím od malička, asi od osmi. Koně jsou můj život. Když mi zemřeli rodiče, dostal jsem se k adoptivním, kteří měli farmu. Nemluvil jsem, vůbec.." odmlčí se.
Kláře se tají dech. "potom jim psycholog poradil ať mě vezmou ke koním a já se časem rozmluvil, šeptal jsem vše koním a pak i náhradní rodině. Stejně se mi do teď stýská"
"To je mi líto," šeptne do ticha Klára. Neví jak reagovat, nikdo z jejích blízkých jí nezemřel.
"Dobrý," zdrceně si promne tvář dlaněmi.
Klára je zděšena. Neví jak jej povzbudit.

a co ty?" prolomí Martin mrazivé ticho.
"chtěla jsem to zkusit," odpoví úsečně.
"Tak to je dost široká odpověď" zasměje se
"ty asi nemáš zkušenosti, že?" optá se jí. Klára zavrtí hlavou. "pojď," vyzve ji spiklenecky. Klára váhá, je v rozpacích. Nepřijme nabízenou ruku, ale následuje jej.
Martin ji vede na pastvinu. Dívka jde s napětím za ním, nechápe proč jí sem vede.
"Koukej, krása viď?" ukáže na pasoucí se koně. Klára přikývne, nasucho polkne a osmělí se k otázce. "Pavla se nás ptala na plemena, cítím se trapně, že o tom nic nevím," odmlčí se, očima sleduje ve tmě pasoucí se koně. "Těch je hodně, ale konkrétně tady mají především českého teplokrevníka," ujme se Martin ochotně vedoucí role. "Rozárka prý není to.. no..teplokrevník." namítne.
"to je shagya arab," odpoví, Klára cítí, že se na ni usmál, byť ho téměř nevidí. Cítí to a není ji to nepříjemné. "a jak se to pozná?" vyzvídá. "Pojd," vyzve ji. Pomalu jdou do stájí, ošetřovatelé ještě svítí.
"Koukej, tady Rozárka, má jemnější stavbu těla a nádherně vytvarovanou hlavu, to je pro araby typické. Kdežto Polla" Ukáže na kobylku v protějším boxe, "je mnohem silnější, svalnatější a hlavu nemá takovou no jak to říct, však vidíš," usměje se, pohladí kobylku a zahledí se na Kláru. "dík za vysvětlení," zasměje se. Polla jí nezajímá, ale k Rozárce se vrátí.

"co tu děláte?" optá se Ondřej, který je hledal. "Seznamujeme," informuje ho Martin bleskově, "potřebuješ něco?" optá se. "jo chci s tebou mluvit, půjdeme ven Kláro, pak přijď za námi"
"baví se Klára s tebou?" vybafne Ondřej ihned venku. Kluk přikývne. "já proti vašemu kamarádství nic nemám, ale buď opatrný, jo?" Kluk nereaguje, Ondřej jej chytne za ramena a zatřese s ním.
"co si o mě myslíš, Ondro?" vyhrkne zděšeně, je naštvaný.
"nic Martine, špatně jsi mě pochopil."
"já ani nevím jak jsem to měl pochopit?" utrhne se.
"Klára se chová divně, vůbec se nezapojuje do kolektivu. Neříkala nic?" vyzvídá vedoucí.
Martin zamyšleně zakroutí hlavou na znamení nesouhlasu. "nic podstatného.." dodá tiše.
"fajn je, že se baví alespoň s tebou.." povzbudí jej. "zítra půjdem hrát celodenní hru, jen ráno budete jezdit, jdu to ještě říct,... nemusím nikam chodit.." dokončí větu a pohled upře na přicházející Kláru.
"ošetřovatelé už zhasínali," ozve se dívka, pohledem těká z jednoho na druhého a netuší co si o nastalé situaci má myslet.."ruším?" zeptá se nervózně. "nee," odpoví bleskově Ondřej. Klára mu nevěří. "co se děje?" zeptá se důrazněji. Trvá na odpovědi, chce slyšet pravdu.
---------------------------------------------------------------------------------

"Nech mě!" utrne se Klára na Martina, když dopoledne čekají na jízdy. Martin ji nechá být, jak si přála. Dívka se po něm nedůvěřivě ohlédne, zaujala ji jeho klidná reakce. Pohledem mu poděkuje, neví jestli to pochopil, ale ona se cítí fajn.
Spokojeně si hraje s pramenem vlasů. Cítí se šťastná, ani neví proč.
"Kláro!" zavolá ji Pavlína. Dívka radostně vyskočí z trávy, nasadí přilbu a spěchá k Rozárce.