Author´s challenge II - Ta z metra 39

„Jak vidíš, tak ano.“
Ten mladší podvědomě ustoupil o krok dozadu a měl sto chutí zdrhnout kamkoli jen nebýt s tím člověkem v jedné místnosti, byť by to byl on sám.
„Jsem tu, abych ti dal instrukce, které jsem kdysi dávno sám obdržel a díky nimž měl můj život opravdový smysl.“
„Nevěřím ti.“ Řekl mladý pomalu, ale zastavil se a už dál necouval.
„Podívej, nemusíš mi věřit. Já jako ty vypadám a to stačí. Nejsem tu, abych tě přesvědčoval o tom, kdo jsem a proč tu jsem. Na to mám příliš málo času a potřebuju dokončit, co jsem začal. Co jsme my začali. Tak se laskavě posaď. Je to dlouhé vyprávění.“
Vzal váhavě tác s hrnky s mlékem a postavil je na stůl. Vyndal z skříňky med a postavil ho vedle nich.
„Pokud jsi já, tak ho máš rád.“ Pronesl tiše a sledoval Praetorovu reakci.
Ten se jen usmál.
„Ano to mám. Ale oba víme, že z tohoto dostat opravdový med bude zřejmě nemožné. V horní polici máš krásný tekutý, který jsi zrovna včera stáčel v lese v úlu, o kterém neví nikdo jiný než ty sám.“
Mladší zamrkal víčky a byl trochu překvapen. Byla to naprostá pravda. Mlčky vstal a přinesl lahvičku s lesním medem, který byl nádherně tekutý a z mléka udělal lahodný nápoj.
„Koukám, že to bylo nutné.“ Řekl Praetor a usmál se. Opatrnosti není nikdy nazbyt.
„A nyní k věci. Přináším ti pomstu.“
„Pomstu? Jakou a komu?“
Praetor natočil hlavu a podíval se na svou mladší verzi. *Že bych byl tehdy takhle natvrdlý? No asi jo.*
„Smrtící pomstu a našemu úhlavnímu nepříteli. Netvrď mi, že nevíš, o kom mluvím.“
„Drácula.“ Špitnul ten mladší a zaujatě se na svého hosta zahleděl.
„Správně.“
„Jak?“
„Potřebuji, abys přišel přesně v osm hodin na hrad do hodovní síně.“
„Přesný čas ale nemám. Nevlastním žádné hodiny.“ Prohodil mladší bezradně.
Praetor si odhrnul rukáv a odhrnul hodinky. Sundal si je z ruky a položil je na stůl vedle šálku mléka.
„Jsou tvé. Ale jedno si pamatuj. Nesmíš přijít ani o minutu dříve. Přesně v celou. Je ti to jasné?“
„Ano je. To je všechno?“
„Vpodstatě. Jen se připrav na to, že se budeš muset postarat o Alexandru.“
„Elisinu dceru? To myslíš vážně?“
„Smrtelně, věř mi.“ Rysy mu ztvrdly a mladík věděl, že je to tak. Že je to dáno. „Ještě jedna věc. V roce 2003 musíš nalézt jednoho konkrétního člověka. Jmenuje se Tadeáš Malý. Vynálezce. Pokud to neuděláš, nic z toho, co se má stát, už se nikdy nestane. Je to důležité.“
„Já to chápu.“ A zahleděl se na hodinky.
„Probůh, osm je už za půl hodiny.“ Vyděsil se.
„Tak to by sis měl pospíšit.“ Usmál se Praetor, vstal, vzal si svůj plášť a beze slova opustil světnici.