tajemství je tajemství 2

„hm, to je vrstevnice, takže musíme do kopce,“ ukáže Klára na mapě
„Buď nás chce Ondra zabít, nebo se mýlíš, promiň, Kláro, ale fandím druhé možnosti“ reaguje zděšeně Daniel, opře se o nejbližší kmen a z čela si otře pot.
„Tak možná tady z kopce, já fakt nevím, vrstevnice mi nešly, vzdávám se,“ vzpaží ruce, „kapituluju“
„nemůžeme se vzdát, musíme přemýšlet všichni,“ Martin jde na ně takticky
„mluvíš jako kniha,“ odfrkne Sára, z batohu vytáhne láhev a hltavě se napije.
„ne, Martin, má pravdu. Proč bychom to nemohli vyhrát my? Je to těžká hra o to, je vítězství lákavější. Teda aspoň pro mě. Dej mapu,“ hloubne do ramene Daniela.
Sára ji zkoumavě prohlíží, takovou houževnatost u Kláry nezná. Zatřepe hlavou, promne oči, „nezdá se mi to?“ šeptne. Skupina jí nevěnuje pozornost. Dan stále rezignovaně se opírá o strom, Sára s ním zatřepe, „žiješ?“ optá se drze. „jo kočko, neměl bych?“ usměje se a využije chvilku k lehkému poštuchování. Martin s Klárou zvažují postup. „máte něco?“ vsune se mezi ně Dan. „stojíme dlouho, Ondra se bude teď dobře bavit, nejspíš“ přidá svůj znalecký názor. „jo, a kdyby nám dal tajně malou kameru tak už je smíchem pod stolem,“ zazubí se Martin.
„hm a kdo ví, že nám ji nedal?“ přidruží se k hovoru Sára.
„super, doteď jsem si myslela, že paranoidní jsem jenom já,“ dodá Klára, složí mapu, „tudy“ ukáže cestu. „kopec obejdeme, souhlasíte?“ Všichni přikývnout, je čas pokračovat.
„Claire, jsi totálně šílená. Proč si taková?“ Sára je zdá se naštvaná.
„jaká? Jaká jsem? Jsem, jaká jsem, bohužel. A to že ti vadím, je pro tebe z poloviny problém, kdežto největší pro mě!“ utrne se naštvaně na kamarádku. „já,“ ukáže na sebe vztyčeným ukazováčkem, „já musím celý den být sama se sebou!“ zdůrazní. Sára se téměř propadá do země. Takový útok nečekala.
„co, co blbneš? Vždyť jsem nic takového neřekla.“ Ospravedlňuje se. Hledá pomoct u kluků, ale ti pomoct neposkytnou. Neví, jak reagovat. „šílené jste obě, všechny holky jsou šílené“ znalecky posoudí Daniel, „půjdeme? Nebo se budeme hádat i o to, která z vás je hezčí?“ houkne na dívky. Sára chce cosi poznamenat, nadýchne se k obraně, ale pak mávne rukou a nechá to být. Skupina se rozštěpí, vepředu Sára, za ní se ležérně vleče Daniel a v dostatečné vzdáleností Klára a Martin. „Dobrý?“ zeptá se dívky mile Martin. Klára pokrčí rameny, přikývne, nechce nic řešit. Hra ji doteď bavila a teď se vše pokazí. Chce se jí brečet. Schoulit se do klubíčka. Zmizet. Vypařit se. Nebýt.
Svět je nanic, pomyslí si hořce.
V tichosti obejdou kopec, za ním už Sára s Danem počkají, neví, kam jít dál. „Sáro, nechci se hádat.“ Snaží se usmířit. Sára pokrčí rameny. Nereaguje slovně. Nálada se nezlepšila.

„já jsem idiot!“ promne přesto Sára po pár krocích ticho. „jsou prázdniny a my se hádáme, jak dvě nány“ energeticky rozhodí ruce do stran, zcela se otočí ke kamarádce čelem, upřeně ji hledí do očí, v míru, v poklidu, připravena ke smíření. Klára jej s úsměvem přijme.
„jste nány obě! Bez urážky,“ zasměje se Dan. Nečeká na odezvu. „protože tady za stromem je schován první úkol a vy se tu usmiřujete, pojďte luštit,“ vyzve je, zašramotí krabičkou a nálada se změní z ponuré v bujarou.