Smrt a láska v nepochopitelných souvislostech část 9.

Rok 2020, zápis 7.

Byla jsem v laborce u Thomase a rozhodně by mě nikdy nenapadlo to, co jsem zjistila. Ještě teď mi to přijde absurdní! Víte říká se, nevěř všemu, co kde slyšíš… jenže to bylo tak moc zvláštní… tak nepochopitelné a stejně to vysvětlovalo mnoho věcí! No dobře jsem samá hádanka a kde nic tu nic. :-D představte si, že jsem hledala nějaké plány pro ten inkriminovaný den a tak jsem samozřejmě šla i do šuplíků v Thomasově stole. Bohužel ten šuplík úplně ve spod byl uzamčený. Naštvalo mě to, přirozeně jsem si říkala, že po tom co jsme spolu prožili, přede mnou nemůže mít tajemství. (He to jsem nečekala, co se dozvím!) inu využila jsem toho, co mě naučil Marco, vytáhla jsem si pírko z vlasů a po chvilce všelijakého šťourání a páčení se mi povedlo otevřít ten mechanizmus. Bohužel ten šuplík byl trošku pofiderní a rozpadl se mi doslova v ruce. Začala jsem trošku panikařit, protože se mi veškeré papíry rozsypaly po zemi. Chtěla jsem je zvednout, ale upoutal mě titulek na jednom z těch listů: NÁJEMNÝ VRAH ZNOVU ZAÚTOČIL! No přirozeně, že to mé fantazii nedalo a začala vymýšlet hotové scénáře, doslova pro Hollywood… přímo před očima se mi vynořila neznámá osoba, kráčející po schodech a otáčející se na své diváky. Mává jim a pak se najednou skácí.
Nic není slyšet a policie, či FBI, se snaží zamaskovat, co se skutečnosti stalo! Přijíždí záchranka, nakládají tu osobu do ní a při té příležitosti je jasně vidět rudá skvrna, šířící se po hrudi té osoby… každému to muselo být jasné…
Hm vím, že to zní divně, ale k tomu předešlému tématu, o kterém jsem psala přede dvěma dny… nenapadlo mě jiné vysvětlení, než, že Thomas Mortis je vrah. Možná, že v té době jsem měla trošku naivní pohled na vrahy, ale lákalo mě zjistit pravdu. Bohužel jsem nevěděla jak do toho, aniž bych musela přiznat, že jsem mu prohledávala věci… a i kdyby se nezlobil, tak jak bych se mohla spolehnout na to jeho slovo… vždyť mi lhal neustále! Ale abych se dostala k nějakému plodnému zápisu… ten den se mě zeptal, zda bych s ním nešla na ten chystaný ples.
Chvilku jsem přemýšlela, říkala jsem si, zda to nebude moc hloupé, ale pak jsem si řekla něco za něco… :-D No jistě, tak jsem mu na to kývla, ale jen pod podmínkou, že mě naučí své ninjovské bojové umění.
Byl to skutečně nezapomenutelný pohled! Otevřel ústa, ale tak opravdově, nehraně… jen mu mírně poklesla! A oči jako kdyby neměly žádnou oporu, před vypadnutím. Prostě jsem se nemohla nabažit té myšlenky, že jsem ho konečně něčím dostala. Až o hodně déle mi došlo, že se nezasmál a ani nenaštval. Že jen koukal v nesmírném úžasu, ne nad tím, jak byla ta myšlenka absurdní… v jeho očích se zračil strach, údiv nad tím, že jsem to zjistila. Ale to sem teď nepatří. To jsem si urovnala v hlavě až o mnoho později. Inu souhlasil.

Rok 1991

No takže teď máme první hodinu bojového umění. Jsem nucen, ještě před tím než i něco začnu vyučovat, vysvětlit o co jde. Nebo jí spíše povědět historii všeho co o mě našla, i když to si ještě rozmyslím! Jsem z toho smutný, protože jestli se nerozhodné tak jak doufám, tzn. Stát se nájemným umělcem, tak ji budu muset zabít. Jistěže nechci. Já ji totiž miluji a uvědomuji si to teprve, teď když o ni mohu přijít. A za vše můžou hloupé zažloutlé, deset let staré titulky z novin…
No sraz máme na pozemku školy. Nedokážu definovat to místo. Existuje jen jedna cesta, která vede od školy jiným směrem než jak městu. A to cesta k domu mého přítele Richarda. V polovině, kdesi u špičky Prestonského jezera se z té cesty sejde a asi po kilometru se dojde na krásný palouček… právě tam se sejdeme. Už jsem na cestě, znám zkratku a navíc si to tam musím ještě předem připravit! Nechci, aby ji to moc bolelo! Inu konečně přicházím na určené místo. Už vidím, kam umístím meč, který jsem získal od skutečných ninja mistrů. A kde ukryji berettu, model 92. Tuto zbraň jsem získal od mého zaměstnavatele a je to skutečný unikát! :-D vlastně je to úplně ta nejzákladnější, se kterou se musíte naučit střílet, ale i tak… je účinná a přesná!
Vlastně se nepočítalo s tím, že bych ji mohl potřebovat, ale… náhoda je blbec! Kudličku mám tradičně schovanou v botě a cítím se tak klidný jako vždy když cítím ve vzduchu povedenou, čistou práci.
Ovšem budou tu jisté komplikace, ale těma se budeme zabývat, až nastanou. Konečně, Tamara přichází, ehm vlastně přijíždí! Slyším drnčení kola.
Ach to je hrozné, vyjíždí kopeček nahoru na ten palouček na takovém strašném červeném starém kole… zřejmě půjčeném, ale strašném! Vtípek… To je, ale stroj… nemohu dýchat! Nebyl bych umělec, kdybych nebyl schopen ocenit ten krásný skvost, tu starožitnost… aj, asi stárnu. No, vážně Thomasi, kdo by se takhle rozplýval nad kolem, když bude zřejmě muset vraždit. Tahle práce už pro mě vážně není! Začínám senilnět… mám starosti, a to nejen se sebou a s Tamarou. Kéž by ten trouba Richard mlčel.
Ale ne, musel jsem se dozvědět, že zavraždil tu husu, psychicky nevyrovnanou a snažil se následně převést ve skutečnost, tzv. DOKONALOU VRAŽDU. Jenže kdyby poslouchal To, co měl, věděl by, že na to musí mít nervy… jsem naštvaný, protože ho ještě navíc načapala ta jeho metresa… Tak co teď s tím…. Ale musím obrátit svou mysl na následující setkání.

Rok 2020, zápis 8.

Čekal na mě pod větvemi nádherného listnatého stromu. Nejsem schopna si vzpomenout, jak se ten strom jmenuje, ale taky mě to nezajímalo a ani nezajímá. Netvářil se moc šťastně! Jako kdyby mu měli vypadnout oči z důlků… asi se mu líbilo moje kolo. :-D Inu, nebudu dále zdržovat. Sesedla jsem z toho kola a šla k němu. Thomas mě objal a políbil a pak mi řekl s náznakem úsměvu na rtech! Že mi dává vybrat ze dvou možností…. Buď se stanu jeho žákyní a mým povoláním se stane nájemný vrah, anebo mě bude muset na věčnost uspat. Vzpomínám si, jak se mi chtělo utéci, ale už z toho nešlo vycouvat. Proto jsem mu na to kývla. Usmál se ještě širšeji než bylo možné a řekl, že to bude má první hodina. Pak šel někam za ten strom a vytáhl odtamtud nějakou zbraň. Položil ji vedle svého saka a vyhrnul si rukávy. Začneme prý bojovým uměním… nebudu to tady rozebírat. Byl to očistec! Byl to náročný den. Naučil mě základní postoj pro obranu.
Čímž je myšleno stoj rozkročný, mírně natočený bokem, pokrčená kolena (což zabraňuje prošlápnutí kolene (AUUU)) a ruce u těla, mírně pozvednuté. Obratnost a chytrost hrají důležitou roly. Samozřejmě je tu i jistá morálka, která mi i v tomto povolání zabraňuje napadat ze zálohy. Třeba přepadení ze zadu atd.… Což mě dosti štve. Po chvilce jsem se úplně přestávala orientovat… :-D ale další den… jsem mu to nandala! Cvičila jsem ze všech sil! Ano sedřela jsem se a ne protože bych měla chuť dostat ho do kolen, ale bohužel… protože jsem v jeho nádherných očích chtěla vidět uznání. Teď už mě to přešlo.
Jedním dnem vám obsáhnu měsíc usilovné práce. Během toho měsíce jsem se pod Thomasovým vedením zdokonalovala v umění založeném nejlepšími bojovníky světa. To znamená, že jsem se učila všechny styly.
Thomas říkal, že nikdy nikdo nebyl tak nadaný jako já. Jen s kutanou chtěl počkat na příhodnou dobu… A se zbraněmi jsem měla problém. Nechtěla jsem na nic střílet, ale Thomas mi řekl, že abych byla nejlepší tak musím umět střelit a smrtelně zranit pohyblivý cíl. Proto hledal místa, kde se vyskytovaly srny a divoká prasata. Začali jsme zbraní zvanou Beretta, model 92. Pamatuji si, jak mi Thomas cpal, že pochází z Itálie.
On si na berettu hodně potrpěl…. Nevím proč. Zbraně nesnáším a vždy, když jsem brala nějaký ten kšeftík, tak jsem bojovala jinými způsoby…(Třeba nůž je dobrá zbraň, ale pro boj tělo na tělo a rozhodně ne dokonalá na atentáty) Ale o tom snad jindy… Po nějaké době mi bylo řečeno, že můj profesor chemie…. ? Richard Drake zavraždil toho: „pitomce“ Ani jméno si nepamatuju (nějaká učitelka), ale jelikož je neschopák :-D tak se snažil převést do reality tzv. DOKONALOU VRAŽDU… No a já nejsem hloupá, takže je mi jasný, že nic takového neexistuje a že je to na stejném principu jako třeba definice dokonalého plynu… :-D ten taky neexistuje…. Proto mě to dost štve. Chudák Richi… fuj… už mluvím jako Ty jeho fanynky! ?
Richard Drake… stejně se to jednou provalí! Inu tak se ze mě pomalu, ale jistě stával nájemný zabiják… sice nebylo nikde psáno, že to budu opravdu vykonávat, ale pak mě přijali mezi Hassassiny! To se nedalo odmítnout…