Nový život - 2. kapitola

2. kapitola

Co teď budu dělat? Dobře, mám dost peněz na zaplacení pokoje. Zaplatím to a uvidím co dál. Počkala jsem do rána – vůbec jsem nebyla unavená a hned v osm hodin jsem sjela výtahem dolů. Zazvonila jsem na zvonek na recepci a čekala.
Za chvíli jsem se dočkala.
„Dobré ráno Anne, co potřebuješ?“ Usmála se Lisa
„Ahoj, chtěla bych zaplatit pokoj za včera a dopředu jestli to jde.“
„No po pravdě řečeno u nás se platí na dva měsíce dopředu.“
„Tak to mi vyhovuje. Kolik to dělá?“
„2 000 dolarů – je v tom elektřina a voda. Vím, jestli je to na tebe moc tak, mi to můžeš splácet.“
„Ne, to je v pořádku.“ Vytáhla jsem 2 tisícidolarové bankovky a podala jí je.
„Děkuji, jo a mimochodem tady máš stvrzenku a tady je nájemní smlouva.“
Pořádně jsem si ji přečetla – jak se říká důvěřuj ale prověřuj. A pak ji podepsala. S dobrým pocitem a smlouvou o pronájmu jsem se vracela do pokoje.

Co budu dělat? Pronájem mám zajištěný, půjdu si prohlídnou New York třeba se mi něco vybaví. Vzala jsem si malou tašku přes rameno a dala do ní peníze. Jestli nebudu moct zase usnout mohla bych si koupit něco na čtení.
Na recepci jsem nechala klíč, vzala si vizitku penzionu (abych věděla adresu, kam se vrátit) a vyšla do velkoměsta.
Chvíli jsem bloudila a pak jsem objevila velké nákupní centrum. Zašla jsem dovnitř a srazila jsem se s vysokým mužem. Moc jsem si ho neprohlížela a omluvila se. Zamumlal nějakou odpověď a já šla dál a neohlížela se.
Knihkupectví jsem našla v 2. patře, když jsem po řadě neúspěšných pokusů procházela suterénem a po té i prvním patrem – všude byly butiky s oblečením, už jsem si myslela, že se zblázním.
Pak jsem se vrhla mezi knížky. Byl to můj malý ráj. Prohlížela jsem si tituly a vybírala pěkné knížky nakonec jsem to zredukovala na 5. Koupila jsem si 2 knížky od Jane Austen – Pýchu a předsudek, Rozum a cit; od Granta a Naylora – Červeného trpaslíka – dva díly, Od Shakespeara – Romea a Julii.
Když jsem platila, podívala jsem se na hodiny. Panebože. Bylo už osm hodin večer. Celý můj výlet trval 12 hodin.
Venku už byla tma.

Rozhodla jsem se jít pěšky – dostala jsem se sem tak se dostanu i zpátky. A vykročila jsem směle do nočního města.
Jenže milé přátelské ulice ve tmě vypadají dost strašidelně. Vracela jsem se zpátky a pak mi došlo já budu muset projít touhle malou tmavou uličkou. No co ve dne byla prázdná tak se mi nic nestane.
A to byla kardinální chyba.
Sotva jsem zašla za roh, uslyšela jsem za sebou tiché kroky.
„Kampak malá?“ chytil mě za rameno nějaký opilý muž, byl cítit pivem a sotva se držel na nohou a přitiskl mě ke zdi. Snažila jsem se mu vytrhnout a při tom pokusu o útěk jsem mu vlepila facku.
„Přece by ses se mnou neprala?“ušklíbl se.
Snažila jsem se ho kopnout do slabin, ale on to nějak vytušil a zabránil mi v tom nohou. Byla jsem vyděšená a zmatená, nevěděla jsem co mám dělat. Mozek mi vypnul a já se nemohla ani hnout protože mě držel. Najednou sklonil hlavu k mému krku a začal mě pomalu líbat. Fuj.
Cítila jsem jam mi na něj slintá a v duchu jsem řvala.´POMOC, POMOC´
Když jsem z dálky zaslechla tiché vrčení, asi nějaké zvíře.
Najednou chlap zmizel, nikdo už mě nedržel a já se sesunula na zem a rozbrečela. Nevnímala jsem okolí, když najednou na mě promluvil příjemný mužský hlas.
„Jste v pořádku, slečno?“
Neodpověděla jsem a stulila jsem se do klubíčka a pokut to šlo více se rozbrečela.
„Nebojte, neublížím vám.“
Najednou mě zvedly silné studené paže. Škubla jsem sebou a snažila se podívat na mého zachránce ale přes slzy jsem ho neviděla.
Bylo toho na mě už moc a já omdlela.