Nový život - 15. kapitola

15. kapitola

Najednou mě zaplavila škála pocitů, kterým jsem nerozuměla, nesilnější z nich byla touha??
Vůbec jsem nepřemýšlela a přisála se svými rty na ty jeho. Nejdřív byl očividně zmatený nehybný jako socha. Potom se vzpamatoval a oplácel mi polibky se stejnou vášní s jakou je dostával. Položil mi ruce kolem pasu a přitáhl si mě k sobě, moje ruce se automaticky obmotaly kolem jeho krku.

Nevím, co se v tu chvíli stalo ale moje ruce mě začaly pálit a vší silou jsem ho odhodila do bazénu.
„Jsi v pořádku?“ vyhrkla jsem vyděšeně.
„Pááni, ty máš ale páru.“ Řekl když se vynořil.
„Moc mě to mrzí, nevím co se to se mnou stalo.“
„Dobrý nikomu se nic nestalo ne?“ rychle vylezl z bazénu a šel ke mně.
„Ne, promiň nevím co se to se mnou stalo, ale já už někoho mám.“ Ukázala jsem na zásnubní prsten na levém prsteníčku.
To zřejmě nečekal. Vůbec nebyl s to vydat ze sebe byť jen jedinou hlásku jen se na mě smutně chvíli smutně díval a potom odešel.
Bylo mi ho moc líto, jenže já mám Alexe, i když s ním nejsem zůstanu mu věrná…
Sedla jsem si na lehátko u bazénu a nechala sluneční paprsky aby mě zahřály a zavřela oči.

Za chvíli jsem zaslechla pomalé blížící se kroky.
„Copak to tu děláme?“ zeptala se Lili a podala mi skleničku s krví. Ihned a bez zaváhání jsem ji celou vypila.
„Snažím se odpojit vědomí a na nic nemyslet.“
„Můžu se tě na něco zeptat?“
„Hmmm.“
„Víš Danny říkal že někoho máš.“
„Ano to je pravda.“
„No a víš chtěla bych se tě zeptat je to člověk?“
„Proč se ptáš?“
„No jen tak… víš my si s lidmi nesmíme nic začínat….“
„Protože o nás nesmí nic vědět je to tak?“ skočila jsem ji do řeči
„Ano, tak co je?“
„Nemám nic s člověkem.“
„Vlkodlak?“
„Ne.“
„Měnič?“
„Ne.“
„Jeden z nás?“
„Nevím co sice znamená to nás, ale ne.“
Zbledla a chvíli se na mě zírala a vykoktala:
„Je… je… je to … upír!?“
„Ano.“
„Tak to si v pěkný kaši.“ Řekla smutně.
„Proč?“
„Mít něco s upírem je přísně zakázáno, poruší-li někdo zákon hrozí mu smrt.“


Lili

Policie, co se tu děje?!
„Danny?“
„Já nevím.“ odpověděl mi sklíčeně. „Tady jsem ji vysadil a odjel to jsem neměl dělat… měl jsem…“
„Přestaň!“ okříkla jsem ho. „Musíme jí najít a uvidíme, nevzdávej to… žije… jen jí musíme najít. Zeptej se policistů co se stalo a já půjdu k sanitkám a zeptám se svědků.“ Kývl a rozdělili jsme se.
Po půlhodinovém vyptávání jsem se dozvěděla, je ji někdo unesl. Proč? A hlavně kam? Zavětřila jsem a ucítila slabý sladký pach… upíři… proč by ji proboha unášeli, s kým se to proboha zapletla?
Kývla jsem na Dannyho a přešel ke mně oba dva jsme měli skoro stejné informace – dozvěděla jsem se barvu a značku… doufali jsme že díky kontaktům se nám podaří najít dřív než policii… jestli ne budeme v pěkný kaši…

Po měsíci

Hledali jsme ji snad všude nejhorší bylo že tohle je New York – může být kdekoliv, teď jdeme k poslednímu tipu – malému městečku v Glens Falls na sever od NY, doufám že ji tam najdeme policie je naštěstí tak neschopná že zatím vůbec nic nenašli…
Dojeli jsme tam a hned u pumpy jsem se zeptala prodavače na dodávku, kupodivu si ji pamatoval a vysvětlil jak se dostat k jejich malému domu za městečkem. Domek, ne spíš dřevěný polorozpadlý strub s kamennými základy, byl opuštěný.
Už jsem ztrácela naději… kdyby ji unesli… nenechali by ji samotnou ne?
„Tady nebude.“ Řekla jsem Dannymu.
„Musí tu být je to náš poslední tip… musíme to prohledat… já půjdu do sklepa ty prohledej místnosti nahoře.“ Řekl a odešel.
Já jsem se dala do prohledávání a nic všude bylo pusto a prázdno, vymlácená okna tomu dodávala depresivní nádech… ztratila jsem svou sestřičku… zase. Tohle je jak zlý sen, chci se z něj probudit, nejdřív nás někdo pochytá, připraví nás o paměť a teď tohle ztráta dalšího člena rodiny to snad ne.

„Lili“ zavolal mě Danny. „Mám ji, je tady ve sklepě.“
Co nejrychleji jsem za nimi přiběhla, to co jsem uviděla mi vyrazilo dech, Joe ležela na kamenné podlaze stočená do klubíčka se zavřenýma očima a nevnímala, kousek dál u dveří bylo pár talířů s netknutým jídlem… idioti unesou někoho z nás a pak se ho snaží udržet na živu pomocí lidského jídla… blázni… až se mi dostanou do ruky tak je zabiju.
Opatrně ji vzal do náruče a odnesl do auta.
„Kam pojedeme?“ zeptala jsem se ho.
„Nepamatuje si na nás co takhle do našeho domu…. Myslím jejího a mého co ty na to?“
„Máš pravdu.“ Zamyslela jsem se ano, tam by si mohla na nás vzpomenout.
…
Když jsme vystoupili před jejich nádherným domem. Nechala jsem ho ať ji položí na postel v jejich ložnici a dala jí k posteli sklenici zvířecí krve. Snad ji přijde vhod a nechala jsem ji tam samotnou… musela jsem poklidit v domě a sundat prostěradla z nábytku, potom jsem se vrátila.
Na posteli už neležela a tak jsem dostala strach jestli náhodou neutekla.
„Haló?“
„Tady jsem.“ Ozvalo se z koupelny.
Rychle jsem tam běžela a našla jí jak sedí u záchodové mísy, nejspíš tu krev vyzvracela – nedivím se byla bez ní tak dlouho, že to byl pro její tělo šok a nevydrželo to.
„Ahoj, jmenuji se-“
„Lili.“ Dořekla za mě.
„Jak to víš?“ zeptala jsem se ohromeně a vykoktala jsem: „Danny… říkal, že si nic nepamatuješ.“
„Danny?“ Vypadalo to jako by nad něčím přemýšlela „Neletěl náhodou asi před měsícem ze Seattlu do NY?“
„Ano, tak vidíš že si na něj vzpomínáš.“ Vypískla jsem nadšeně.
„Promiň, ale nevím o čem to mluvíš. Potkala jsem ho v letadle a byl trošku drzý.“ Zamračila se, což u mě vyvolalo záchvat smíchu.
„To nic. Já jen že tě moc ráda vidím. Stýskalo se mi.“ Řekla jsem smutně.
„Ráda bych řekla to samé, ale nejdříve si musím vzpomenout, co jsem byla a jaký jsme spolu měly vztah. Byly jsme sestry?“
„No něco na ten způsob. Už je ti líp?“ radši jsem změnila téma.
„Je to zvláštní, ale je mi úplně fajn.“ Zasmála se.
„To jsem ráda tady ti nesu čisté oblečení. Nejspíš se budeš chtít vykoupat.“ Mrkla jsem a dodala: „Ručníky jsou támhle ve skříňce. Nechám ti trochu soukromí.“ Odešla jsem za Dannym.