Hra bez konce

Mlčky jsme snědli večeři, kterou připravila Michell. Nikomu se nechtělo mluvit, i když jsme všichni seděli u jednoho stolu, každý z nás byl sám … sám se svými vzpomínkami … svým já … Přítmí pokoje osvětlovaly svíce, které byly na dlouhém mahagonovém stole. Stole pro šest osob. Snad to byly právě ony, které nás zavedly do hloubavého ticha … ticha, které bylo rušeno životem příborů.
„Nadívaná kachna byla výborná Michell, děkuji.“ Prolomil jsem jako první ticho. Michell s nepatrným úsměvem na tváři vzhlédla od posledních kousků porcované kachny a brambor.
„Jsem ráda, že Ti chutnalo. Nechceš ještě přidat?“
„Ne děkuji, jsi hodná.“
„A já bych si přidal sestřičko.“ David položil svou ruku na její a očima si vyměnili pár slov, které neměly být vyřčeny. S polibkem, který mu dala na čelo vstala od stolu, aby z vedlejší místnosti, kterou byla kuchyň, přinesla ještě kousek této výtečné večeře. Zůstali jsme sami a protrhané ticho nás opět zahalilo svým neviditelným pláštěm. Napil jsem se vína, které stálo připraveno před každým na stole. Jeho plná, podivuhodná chuť zaplnila celou mou mysl. Neprošlo jen mým hrdlem, ale celým mým já. Musel jsem zavřít oči a vychutnat si ještě jeden lok. Pomalu se mi rozlévalo po jazyku. Povaloval jsem ho v ústech sem a zase tam. Balilo moje ústa do sametu a já si nechal tento pocit líbit. Vlastně jsem si ho nechtěl nechat vzít ukvapeným polknutím. Můj jazyk se s vínem mazlil jako já … s tebou … tehdy … pod tou noční oblohou … tam … venku … Cítil jsem dotek tvé kůže na své, když jsme se k sobě tiskli, abychom zahnali chlad, který nás chtěl okrást o teplo odcházejícího slunečného podzimního dne. Choulila ses stále víc a já ti chtěl zašeptat své přání … aby to nikdy neskončilo. Polknul jsem, abych jej mohl vyslovit a … ty ses mi ztratila. Byla jsi pryč. A já se opět ocitl v jídelně, kde Michell pokládala před Davida talíř s dalším kouskem kachní pečeně. Byl to nepopsatelný niterní zážitek. Přísahal bych, že jsem Tě držel ve svých rukou. Postavil jsem skleničku na stůl a doufal, že si nikdo nevšiml mého výletu do minulosti.