Jen Konzert?!

Probere se v nákladím prostoru nějakého auta. Nejdřív si nedovede vysvětlit kde je, ale pak si vzpomene. Divný muž, otázka na cestu...
,,To přede nemůže být pravda! Nemohl mě unést... to přece...." Snaží se hledat rozumné vysvětlení, protože tohle by bylo jako ze špatného filmu.
Z kabiny řidiče rozeznává dva mužské hlasy, ale slyší jen útržky rozhovoru kvůli rachotu motoru.
,,Je celkem pěkná co?"
,,Navíc není zdejší. To se hodí."
,,Pak ji vyklopíme někde u haly a nikdo nic nezjistí"
,,Dneska se nám dařilo."
,,Cože? Pak? Ale kdy pak? Co semnou chtějí dělat?!" Začíná panikařit. Najednou auto zastavuje, jeden z těch chlapů otevře dveře a surově ji vytáhne ven. Jsou někde na okraji města.
Je tak vyděšená že se nezmůže na žádný odpor, když ji napůl vede, napůl nese do nějakého polorozpadlého domu. Teprve když ji hodí do jedné místnosti na postel, ve které krom ní není vůbec nic začíná jí docházet, že tohle není zlý sen, ale skutečnost. Překvapí ji, že jsem tak nějak klidná a nezůčasněná. Naprosto si uvědomuje, že s nic nezmůže a její jediná myšlenka je: "Ať mi prosím nezničí šaty..."
Jeden z nich zamkne dveře a druhý ji hrubě políbí na rty. Když se nedočká žádné spolupráce přistane na její tváři facka. Přidává se i ten co zamykal a strhá ze ní šaty šaty. Teprve teď začíná plakat. Jakoby spolu s černou krajkou zničil i všechny její sny. Sny o tom, že První bude Mana....
Ten, který se předtím zmocnil jejích rtů se teď přesouvá na krk a níž. Druhý sáhne pod spodní prádlo. Zmůže se jen na slabé ,,Ne...!"
První se ušklíbne. ,,Klidně křič. Tady ti nikdo nepomůže. A nám se to líbí...!"
Pevně stiskne rty k sobě. Po jeho slovech jeodhodlaná ze sebe nevydat ani hlásku.
Chvíli se jí to daří ale pak... taková bolest. Okamžik na to omdlela.

Probudila se se na chodníku před halou. Podle hodin už konzert před 30minutami zkončil. Na sobě měla jen cáry svých tolik opatrovaných šatů, vzdala se mnoha věcí aby uetřila na originál od Moi Meme Moité, šaty navržené Manou.... Na pravé tváři měla krvaný šrám, jak jo jeden z nich uhodil. Cítila se tak... prázdná. Těm dvěma se ve ní podařilo zničit všechen život. Už nemá sílu plakat.
Najednou za sebou uslyší kroky a ucítí cigaretový kouř. Trhne sebou. Dostane neovladatelný strach, že je to další takový...Celá se chvěje,ale nejní schopná se pohnout.
,,Copak tu děláš?"
Donutí se otočit za hlasem. Neznámý stojí ve stínu, takže z nej vidí jem oranžovou špičku cigarety. Ji ale osvětluje světlo z haly.
,,Bože! Co se ti stalo?"
Znovu omdlí. Jen tak tak ji stihne zachytit a v náručí ji odnese do zákulisí.