Jen Konzert?! III.

Pomalu šla přeplněnou chodbou gymnázia na první hodinu. Šla s hlavou sklopenou, podél zdi a snažila se nebudit přílišnou pozornost. Ruka jí samovolně zamířila k místu, kde se pod černou látkou košile skrýval stříbrný přívěsek.
,,Ale.. Kdepak byla dva dny naše Lady?" Ano... Lady. Tak jí říkali v malé skupině přátel, které ve škole i mimo ní měla. K její smůle to jednou zaslechl někdo z "Populárních" a od té doby se jí její přezdívkou vysmívají.
,,Nech mě jít..." Snaží se vyhnout vysokému klukovi. Za zády se mu ale v okamžení vynoří jeho dva kamarádi a zastoupí jí cestu.
,,Co odemě chceš?!" Vzpurně se mu dívá do očí.
,,Vidíte to pánové?" rozhlédne se po svých kamarádech ,,Já se jí jen slušně zeptám kde byla a ona je hned tak protivná. To víte.. šlechtična."
Chodbou se rozlehne smích. Už se okolo nich stihl vytvořit hlouček.
,,Nic ti do toho není." Nepřestává ho probodávat pohledem. V ruce zastrčené v kapse volných černých kalhot však nervózně žmoulá tahák z předchozí hodiny.
Zazvoní. Přihlížející se pomalu rozchází do tříd, jen ti tři a ona zůstávají stát.
,,Myslím, že je na čase tě odnaučit takovýhlemu chování. Lady." Vyprsken její přezdívku jako nejsprostší nadávku.
,,Myslím, že by sis měl přestat barvit vlasy. Peroxid ti zničil mozek." V okamžiku, kdy tohle vyslovila poznala že přestřelila.
/Sakra.. jsem na téhle škole tři roky! Jako bych nevěděla kdy přestat.../
Na tváři jí přistála jeho pěst. Vzápětí ji chytil za ruce a obličejem se těsně přibížil k jejímu.
,,Po škole si to s tebou vyřídím, upírko..." Zašeptal.
Pak on i jeho kamarádi zmizeli v biologické třídě.
V polovně hodiny zaklepala, otevřela dveře a tiše došla a ke své lavici. Tam rychle zkontrolovala židli - nezřídkadky se stávalo, že naní našla napínáček nebo žvýkačku - posadila se a vyndala si sešit. Po pár pokusech soustředit se na fyziku to raději vzdala a její pohled se upřel na stromy v parku přez ulici. Jarní listí stromů ještě pořádně nenabralo síly, ale silný vítr se už teď oháněl jako by byl podzim a ohýbal slabé větvě v korunách.
Na konci hodiny si profesor vyžádal její index. Prý musí zapsat pozdní příchod. Mrzí jí to. Nechce mamince přidělávat starosti... Naštěstí jí ho ale příliš často nekontroluje.
Na další hodinu už stihla přijít včas. Literatura. Má ji celkem ráda a tak i poslouchá co profesorka vykládá. Snad jako jediná. Ostatní si povídají nebo dělají úkoly do jiných hodin.
Ona by si ani neměla s kým povídat. Už od doby co je v partě okolo ní spokužáci provokativně lavice nechávají prázdné.
Sama pro sebe se umála. Zapomenuté děti. Vergessene Kinder. Ani nevěděla jak vznikl ten německý název... určitě dlouho předtím než k nim patřila ona. A to je teď v Zapomenutých skoro nejstarší.
Konečně velká přestávka. Konečně... jak se to vezme. Populární měli dvakrát tolik času jí provédět naschvály. Na druhou stranu se alespoň na okamžik setkala s částí Zapomenutých.
Básník, chlapec s vlasy do pasu, který téměř nemluvil.
Katzee, dívka s kočičíma očima a věčně rudými nehty.
A Feon, který jí kdysi mezi Zapomenuté přivedl.
Zběžně se se všemi pozdravila kývnutím.
,,Tak co Lady? Jak to proběhlo? Povídej, přeháněj!"
,,Uklidni se Katzee... Až bude chtít bude vyprávět." Feon trochu krotí až příliš živou dívku oděnou, stejně jako všichni ze Zapomenutých, v černém.
,,Vlastně nic zajímavého. Řeknu vám to po škole. Tady se to nehodí." Lady se rozhlíží po školním dvoře.,,A navíc nemáme moc času, někdy mi vadí, že nechodíme do stejné školy." Zamyšleně sleduje špičky svých bot, přesto je jasně vidět, že nad tím co právě vyslovila určitě nehloubá.
,,Další komplikace rozestřela křídla nad tvým životem?" Básník ji pozorně sleduje. On vždy poznal, když se někomu ze Zapomenutých něco stalo.
,,Dá se říct." Trochu nervózně přikývne. Právě kolem nich prochází kluk, který ji ráno zastavil.
,,Nezapomeň! Po škole upírko."
Povzdechne si. Ví že se tomu nevyhne. Bylo by to jen horší.