Mrazivá zloba

Cítím zlost a nenávist,nemůžu dýchat,oči těkající za stranz na sstranu,rtu otevřené,připravené k výkřiku.Ruce visící podél těla jsou připravené k boji.Žhnu láskou co zabíjí,divokou jako prou dravé řeky,násilnou p prudkou.Rottrhám ě na kusy a nebudu plakat,neboť mi to bude přinášet rozkoš.Své nehty zaryju do tvé teplé,hladké kůže.Strhnu z tebe oblečení a budu se koupat v tvých rozpacích. Hlad vlků síli,když cítí pach lidské krve."Už se blíží,slyšíš jejich vití?Vím,že slyšíš." Ležíš na zemi vysílený bojem o život.Prohrál si.Víš,že teď zemřeš. "Miliji tě" šeptám do tvého ucha mé viznání.Obrátíš ke mě svůj zrak ve kterém je všechno a nic.Cítím tvé teplo,které z tebe uniká. Políbím tě a odejdu. Vlčí tlapy běží tmou,neomylně za svou kořistí.Šílení hladem běží s větrem o závod.Oči jim září jako hladové pekelné plameny. Otevíráš ztěžklá víčka,z tvých ússt uchází pára.Snažíš se vztát ale ostrá bolest tě sráží opět k zemi.Proč si se jen zapletl stou dívkou zlese,už její zvláštní třpit tě měl varovat. Na tvé tělo se díval chladný měsíc udivenou tváří.Už jsou tady,na kraji lesa,vidíš řadu žlutých očí.Z posledních sil zakřičíš a pro smečku hladových vlků je to povel k ůtoku.Vytrhnou se ze stínutmy,která ukrývala jejich těla a vrhnou se na tebe.V měsíčním světle vypadají jeko ze stříbra. Cítíš jejich tesáky co tě trhají na kusy.Naposledy se podíváš k lesu a spatřích dívku,kterou si tolik miloval,na rtech jí hraje slastný úsměv. Tvůj hrob Lukáši je stejný jako ty předchozí. Z mých očí ztékají stzi,které neroním poprvé.