Cesta ninji IV:nový sensei?

Hned jak jsme ze senseiem sešly do údolí dal mi do ruky ocelový plát a řekl ať ho pomocí své vůle zlomím.
Nevěřil jsem že je něco takového možné,dokud mi to Hi nepředvedl.Vzal jsi jíný ocelový plát a on mu doslova pukl v rukou.Udělej to samé.Řekl mi.Zkouším to furt a furt dokola a lejou ze mě kubíky potu.Železo začalo jenom reznout a zahřívat se.Tak jsem se snažil celý den
,že jsem se zapoměl najíst.Pomalu to vzdávám.A vzpomenu jsi na jídlo.Jdu do skrýše a vezmu jsi zbytek hovězího ze včerejška a trochu vody.Najedl jsem se a pak jsem šel znovu lámat ocelový plát.Hned mi to šlo líp železo
znovu začlo reznout pak se ohřívat začalo se trhat a pak
puklo,tak jako se to stalo senseiovi,ale úplně jinak.Vybuchlo začalo se drolit a mě v rukou zůstaly jenom železné piliny.Donesl jsem je ukázat senseiovi.
Vylezl jsem do skrýše a on tam nebyl.Prohledal jsem celé údolí.Tak jsem šel po hřebeneh kopců.Najednom kopci
šli vydět záblesky hřmění.Až se ozval tak silný hrom,
že mi z toho málem upadlo železo.Myslel jsem že sensei
bude tam.Senseiovo tělo leželo nehýbající se na zemi a
nad ním se skláněl nějakej páprda.Ty jsi Koi? zeptal se mě ten páprda.Já neodpověděl.No z tvého výrazu z tváře
usuzuju že jsi.Bojovaly sme o tebe kdo tě bude dál učit.Jsi velice nadaný,což jsem zjistil z toho že tvůj trénink trval tak krátce.Nalezení knihy ti trvalo pár minut,což tvému mistrovi trvalo celý den.A navíc tohle rozlomení železa se takhle nepovedlo ani mě.Jak tak dobře víte co jse mému senseiovi povedlo a co ne.
Chapče to já jsem byl jeho učitel. A jestli se o něj strachuješ tak se neboj není mrtvý.Jenom až se zbudí my dva budem jinde.Stařík přišel ke mě a chytl mě za rameno
a v tom okamžiku sme se oběvili na spáleništi mé vesnice.Zdálo jse mi že páprda má slzu v očíh.
Pojďme ať nás nenajdou vojáci.