Ohniví andělé - Kapitola 3 - Flame

Flame Llavyon Hunter milovala létání. To byl všeobecně známý fakt. Nebylo tedy divu, že cestu od Dračího jezera k hradu Llavyon si opravdu užívala. Kličkovala mezi vzdušnými víry nebo se po nich vozila jako po skluzavce. Nezvykle bezstarostně si vychutnávala dnešní den.

Nezvykle. Skoro slabé slovo. V očích zdejších obyvatel se pasovala na zaručeně nejzachmuřenějšího člena rodiny. Dokonce svou vážností předčila i starého knížete, svého děda, Drakea Llavyona - nyní s přízviskem I. Ale nikdo ze zdejších lidí to nepovažoval za nějaký nedostatek charakteru. Tento povahový rys dělal starosti pouze jejím sourozencům. Hlavně proto, že nebýval dominantním, ačkoli k němu měla vždy větší sklony než Storm nebo Velvet.

Ani se jí nechtělo věřit, že už je to snad dvacet let. Nezestárla a čas tak trochu mění svůj pojem. Při pohledu do zrcadla na ni stále shlížela stejná tvář, jako tenkrát, když prošla Branou naposled. Snad jen za tu dobu získala zpět část své vnitřní rovnováhy a barvy ve tvářích.

Znova od sebe odehnala nepohodlné vzpomínky. Neměla v úmyslu si kazit dnešní den. Čekalo ji dost příjemných věcí. I ne příliš příjemných, ale s tím se počítalo vždy. V prvé řadě měla snad první opravdu dlouhé volno. Celého půl roku, než bude opět povolána do služby. Další potěšující zprávou bylo, že má dokonalý důvod vydat se na cestu, místo aby seděla jen na Llavyonu a bezcílně se toulala kolem. Vyrazí pro delirinní mléko. Potrvá to několik dní, a když nebude spěchat a třeba to vezme oklikou, může se to protáhnout až na dva až tři týdny. Vlastně ještě nikdy neměla příležitost si skutečně prohlédnout zem, kde nyní žila.

Za jiných okolností by k takové výpravě přizvala i Storm. Nicméně předpokládala, že ta bude plně zaměstnána příchodem toho muže. Vypadal sympaticky a zdálo se, že za tu krátkou chvilku stihl Storm okouzlit. Snad to bylo dobře. Ani jedna nebyla prudérní, ale přesto se zde distancovaly od podobných povyražení. Flame měla dokonalé oficiální zdůvodnění - hodlala se svému poslání suuti naplno věnovat a neměla zapotřebí se rozptylovat bezúčelným sbližováním s opačným pohlavím. Dobře však věděla, že Storm se pro tuto dráhu rozhodla hlavně proto, aby jí byla nablízku. A to nebylo správné.

Jistou nepříjemnost shledávala v tom, že na nějaký čas bude muset převzít chod Llavyonu. Během té chvíle nestihla zjistit, proč je tam vlastně Drake sám a kam zmizely starší sestry. Ale zanedlouho se všechno doví. Jak znala svého bratra, tak ji bude už velmi nedočkavě vyhlížet. Jestli něco opravdu nenáviděl, tak to bylo břímě odpovědnosti za něco tak banálního a podružného, jako chod nějaké domácnosti. To už byl ochoten spíše vyrazit s vojskem do bitvy, než jedinkrát rozhodnout, jaký bude jídelníček či kterak mají služebné uklidit a upravit pokoje.

Na obzoru už zahlédla pět věží Llavyonu. Jejich majestát se tyčil na obzoru. Kdykoli zavřela oči, dokázala si jej vybavit do nejmenších detailů.

Pod hradem se nacházela ves s širokým náměstím na trhy. Dokola bylo orámováno patrovými kamennými domky drobných řemeslníků. Dole mívali dílny a obchůdky, kde prodávali svoje zboží a v patře většinou bydleli se svými rodinami. Od středu náměstí se jako nitky pavučiny rozbíhaly úzké uličky s dalšími domky ostatních. Žili tam hlavně zaměstnanci hradu. Zemědělci měli své domky v polích.

Vjezd do vsi hlídala první brána se strážnými. Ves sama nebyla obehnána žádnými hradbami, ale několik kilometrů kolem nerostly žádné velké stromy. Jediný široko daleko byl uprostřed náměstí. Byl to druh, který nerostl nikde v celém Rae. Dosahoval výše až pětadvaceti metrů, listy vypadaly jako smaragdové vějíře a uprostřed léta rozkvetl zlatými květy. Stejně zlatými, jako byla kůra tohoto stromu.

Říkalo se mu Llay a kolovala pověst o jeho květech. Když někdo za úplňku dvou měsíců utrhl zlatý květ a daroval ho tomu, koho miloval, ten či ta dotyčná pak už navěky milovala jen jeho. Nikdo to ještě nepotvrdil. Jak by také mohl. Rae mělo pouze jeden měsíc a květy měly svou moc jen při úplňku dvou.

Napříč vesnicí se táhla široká dlážděná cesta k hradu. Nevedla přes náměstí, ale tekla za domky řemeslníků. Směrem nahoru se zužovala a pod branou v hradbách byla jen tak široká, aby se na ni vešel jeden vůz s nákladem. Jezdec, který by chtěl jet vedle něj, by to měl velmi složité. Brána samotná nebyla o moc širší. Byl to strategický architektonický tah, který má za úkol zdržet případné vojsko tím, že ho rozdělí na úzký pruh, který nemůže postupovat nijak rychle.

Hradby byly ze šedého kamene. Pod vrcholem byly střílny směrem ven. Nahoře přecházely neustále stráže. Hradby byly tak široké, že tam mohlo jít pět mužů pohodlně vedle sebe. Po obou stranách stály dvě věže. V nich byl ukryt mechanismus, který uzavíral bránu. Mnohem širší cesta procházela mezi domky strážců, které byly jen několik desítek metrů od vnějších hradeb. Tak mohli být stále v pohotovosti a v případě nutnosti se minimalizoval čas jejich nástupu.

Bez varování se po průjezdu před každým návštěvníkem roztáhlo obrovské nádvoří. V jeho středu se nacházelo dvě kašny a tři studny. V jednom oblouku nádvoří rámovaly domky strážců a proti nim domky zámeckých řemeslníků a domky výše postaveného služebnictva. Po pravé straně byly domky odděleny stejně širokou cestou k hlavnímu cvičišti. Bylo nadmíru dobře vybaveno a vešlo se na něj víc než sto mužů najednou.

Vlevo byla cesta do Llavyonských zahrad. Ty byly Velvetina pýcha a radost. Rostly tam stovky různých stromů, keřů, tisíce druhů rostlin a bylin. Svoje oddělení tam měly také různé druhy zeleniny. Některé z nich si Velvet pronesla Branou, aby obohatila jejich jídelníček o oblíbené druhy.

Cesta vpřed vedla přímo k hornímu nádvoří. Tam museli všichni sesednout a předat koně stájníkům. Stáje tvořily určitý schod mezi hlavním a horním nádvořím. Dokázaly ustájit téměř tisíc koní. Pro koně se však využívaly jen z poloviny. Zbytek sloužil jako chlévy.

Mezi hlavními budovami stoupalo široké schodiště. Skutečný rytíř by jistě ocenil originalitu těchto opatření. Než by se útočník v bojovém brnění vyškrábal po těchto schodech, přešla by ho chuť na boj. A koňmo by to nešlo, protože schody byly nejen úzké, ale také byl každý jiný. Jinak vysoký, jinak široký. Hotové peklo pro většinu zvířat, která by na ně nebyla zvyklá tak, jako zdejší psi a další.

Hradní budova uzavírala protilehlou část nádvoří jedním ze svých křídel. Po stranách se další dvě šikmo rozbíhají do stran dozadu. Za nimi byly ještě další dvě. Jsou spojena s těmito a vzadu se zbíhají do šipky. Spoje pěti křídel tvořily vrcholy pentagramu. Tři zadní spoje tvořily tři věže. Z nich bylo možné pozorovat pole Llavyonu a zadní, nejvyšší ze všech dohlédla až k nejbližším lenním hradům. Z jejich věží posílali kódované signály a předávali tak nejnutnější zprávy. Podobně komunikovali i s dalšími.

V podstatě byl celý hrad i s okolím důkazem geniality jejího stavitele, kterým byl sám Lucius Llavyon - první zdejší vládce a zakladatel celého rodu. Za tu dobu, co zde žila, si k němu Flame vytvořila láskyplný vztah, jako k domovu. V mnohém jí také připomínal domov, ve kterém vyrůstala.

Slétla níže a přesně jak předpokládala, stráže už ji zahlédly a Drake už stál u vchodu a radostně na ni mával. Přistála na nádvoří a během cesty po schodech se v rychlém záblesku zbavila křídel. Drake nad tím jen přimhouřil oči. Ještě stále si zvykal na představu svých bláznivých sester jako bojovných okřídlených strážců.

Momentálně bylo důležité jen to, že konečně dorazil někdo, kdo ho zbaví otěží a on bude mít klid.

„Skutečně tě opět rád vidím, drahá. Kdepak ses tak dlouho toulala?“ hlaholil na ni a seběhl těch několik schodů jí v ústrety. Popadl ji do náruče. Kromě té krátké zastávky se neviděli celé měsíce. Když byl mladší, nepřiznal by to, ale teď mohl hrdě říct, že mu chyběla.

„Pusť mě, cvoku,“ pleskla ho po hlavě. Ale docílila tak jen silnějšího stisku a jeho smíchu.

„Raději pojď dovnitř a při snídani mi můžeš sdělit všechny novinky. Proč tu vlastně není ani Velvet ani Satin?“

„Jídlo. Jak geniální nápad. Od večeře jsem skoro nic nepozřel a teď bych snědl i krávu s ocasem.“ Drake s tímto pustil a vběhl napřed do sálu, aby objednal jídlo pro oba. Což dle jeho měřítek byla hostina pro půltuctu jedlíků. Flame ho následovala s kroucením hlavou.

Další hodinu sledovala bratra, jak se cpe a mezi sousty jí nesouvisle sděluje vše, na co si zrovna v tu chvíli vzpomněl. Flame si to pak sama v hlavě třídila do souvislejších sdělení.

O Velvet se dověděla, že odjela před dvěma týdny na delší návštěvu rodičů, aby řádně poreferovala o zdejším životě a všech sourozencích. Měla s nimi strávit čtrnáct dní, což v přepočtu na zdejší čas znamenalo, že bude pryč ještě asi čtyři měsíce. Takže „hurá“ - na brzký odlet za dobrodružstvím bude muset počkat na Satin nebo Storm. Jedna pomyslná fajfka za odškrtnutou položku v hlavě zaznamenána.

Satin byla ovšem bůhví kde. Odjela náhle asi před týdnem, jen s oddílem svých ochránců. Neudala nikomu důvod své cesty. Drakeovi na jeho naléhání prozradila jen tolik, že co nejdříve pošle posla se zprávami a přibližným termínem návratu. Přitom to bylo jen pár měsíců, co se vrátila z pravidelného putování skrze celé panství Llavyon, kdy se zastaví alespoň na týden v každém větším městě a náhodně i v menších vsích. Vše, aby zjistila, jak se tam lidem žije a jaké mají starosti. A lid ji za to miloval.

To vše však nepodnikala častěji, než jednou za dva roky. Jinak by strávila život na cestách. Mezi těmito termíny vyjížděla jen z důležitých důvodů a jen na místo určení. Jen pokud byla rychle hotová, tak se cestou zpět ještě někde zastavila - ač jen na krátko.

Navíc důvod, který ji odvolal z hradu v době, kdy byla Velvet pryč, musel být skutečně naléhavý. Velvet byla její pravá ruka. Její zástupce v době nepřítomnosti. A navíc to byla právě Velvet, kdo měl na starost vedení hradu i v době, kdy Satin doma byla. Ta se tak mohla věnovat hlavě péčí o panství a dalším povinnostem, od kterých by ji běžné vedení domácnosti jen vyrušovalo. Přenechat to vše na bedrech Drakea bylo - řekněme - riskantní.

Ale Drake jí nakonec ještě mezi řečí sdělil, že během lamentací nad odjezdem a rychlými přípravami na její nepřítomnost snad Satin zmínila i velmi nelichotivě jméno jejich děda. Vypadalo to, že je snad hlavní příčinou toho všeho.

Jakmile Flame dojedla a vyposlechla i další informace týkající se aktuální situace na hradě, vydala se do svého pokoje, aby se alespoň převlékla. Hlavní hospodyni poslala vzkaz, že ji bude čekat za hodinu v Satinině pracovně a přijme i další, kdo budou potřebovat s ní mluvit. Do té doby chce mít klid.

Když dorazila k sobě blahořečila Helder, která měla jinak na starosti zdejší služebné. V pokoji Flame našla nachystané šaty, nové květiny ve váze a z postele voněly čerstvě povlečené peřiny. V rychlosti se opláchla a byla ráda, že koupel stihla už v jezeře. Stačilo se jen převléknout do čistého oblečení a byla připravená na náročné odpoledne.

A náročné bylo právě tak, jak si myslela. Kromě Helder dorazil také hlavní kuchař Snull, správce Rasten a ještě několik dalších lidí ze vsi, kteří se dověděli, že dorazila a převzala péči o hrad. K večeři pozvala kapitány oddílů stráží, kteří byli přítomni, aby jí při jídle mohli sdělit, co měli na srdci. Zároveň si tak mohla vychutnat společnost dalších lidí, které se jí posledních několik týdnů nedostávalo.

K večernímu jídlu tedy zasedla s Drakeem, Roderikem, Thimalem, Lairdim a Raddinem. Chyběl kapitán Sakird a Nastim, kteří byli služebně mimo, kapitán Donahue, který měl na starosti bezpečí Brány a Patrick, který doprovázel se svým černým oddílem Satin na cestách.

Hovor plynul poklidně bez závažnějších sdělení. Flame pak odmítla pozvání k večernímu posezení s omluvou, že už dva dny nespala (poslední noc věnovala péči o Storm a jejího chráněnce) a opravdu se těší na pořádný odpočinek. S tím se také vydala do svého pokoje a až do rozbřesku se věnovala hlubokému spánku.

Před snídaní si objednala horkou koupel a celou hodinu věnovala meditaci. Při té příležitosti se v mysli spojila se Storm, aby se ujistila, že je v pořádku. Získala jen prostou informaci, že její raněný přítel se ještě neprobral, ale jinak se zřetelně zlepšuje. Storm bylo dobře, ale požádala ji o nějaké pečivo a další věci pro pobyt v jeskyni. Flame souhlasila, že je osobně přinese. S radostí se kolem poledne proletí a snad se i seznámí s neznámým.

Nad čerstvě upečeným chlebem a horkou kávou s tím plánem seznámila i zívajícího Drakea. Ten zjevně večerní posezení s několika džbány hurlu (zdejšího piva) neodmítl. Snad neodolal ani dámskému potěšení a tak brzo po ránu vypadal unaveněji, než když ho večer opouštěla. Nechala ho tedy být a vydala se za dalšími povinnostmi. Do kuchyně vzkázala, aby jí k poledni připravili několik porcí pečiva a Helder požádala o přikrývky a další potřeby pro pobyt mimo pohodlí obydlí.

Během dopoledne ještě informovala Storm, že má vše, co bude potřebovat a zanedlouho vyrazí. Zpět zjistila tolik, že neznámý se konečně probudil a je mu dobře.

Už se chystala vyletět, když na hrad dorazil posel od Satin. Flame znovu odložila zavazadla
a přijala udýchaného človíčka v pracovně. Vypadal, jako by tu cestu zaběhl sám a ne na koni. Převzala dopis a poslala ho do kuchyně, aby se najedl a vydýchal před zpáteční cestou.

O čtvrt hodiny skřípala zuby a odolávala nutkání roztrhat psaní na tisíc kousků. Satin byla stručná. Vlastně řekla jen tolik, že Drake I. se zdržel na návštěvě v Crowdaldu, kde měl údajně jednat o nějaké smlouvě, která ho měla spojit dohromady s Llavyonem. Tu zprávu jí poslal on sám se sdělením, že její přítomnost není nutná. Což byl nejpádnější důvod pro to, aby se tam co nejrychleji vypravila, než bývalý kanlli natropí víc škody než užitku a přičte to Satin na vrub.

Dopis pak dál sděloval, že na Crowdaldu jej nezastihla - navíc jí bylo řečeno, že je to víc než měsíc, co je byl navštívit. Nenacházel se tam ani tamní kníže, jen jeho nejstarší syn Nathaniel, který s ní jednal nadmíru arogantně a v podstatě ji obratem poslal pryč. Satin se o tom zmínila jako o velmi zajímavém faktu, protože taková nezdvořilost nebyla obvyklá ani mezi znepřátelenými dvory, natož u někoho, kdo se chce k Llavyonu přidružit. Ať už jakýmkoli způsobem.

Jeden ze služebníků snad údajně prozradil Patrickovi, že oba pánové vyrazili směrem k hranici s Rea. Satin je hodlala pronásledovat, dokud se nedoví, oč se přesně jedná. Na základě toho není schopna říci ani přibližně, jak dlouho bude pryč, ale pokusí se svůj návrat urychlit, jak jen to bude možné.

Trvalo asi půl hodiny, než Flame všechno prodýchala. Byla šťastná, že ji čeká let a setkání se Storm. Ta jí dokáže vrátit klid.

V rychlosti napsala zpět Satin krátký vzkaz o tom, že dostala v pořádku její zprávu a převzala péči o hrad. Dosud nezaznamenala žádnou katastrofu, a že Drake zvládal vše bez větších obtíží. Ujistila ji, že má před sebou delší volno a tedy se o vše postará do doby, než bude moci předat zdejší povinnosti některé ze sester. Doplnila pozdravy a zapečetila list.

Posel jej převzal a na čerstvém koni vyrazil zpět na cestu. Flame ho sice na poslední chvíli pozvala, aby si odpočinul do rána, ale zřejmě měl své pokyny o urychleném návratu.

Drake nebyl k nalezení, takže nebyla sto mu říci poslední novinky. Nechala mu jen vzkaz, že odletěla ke Storm a do večeře bude zpět a očekává ho tam. Vzápětí vyrazila k nebi.

Jen ironicky si připomněla předchozí bezstarostný let. Teď jen v duchu nadávala na zmařené dobrodružství. Pokud nebude Storm ochotna převzít Llavyon, tak se nikam nehne, dokud se nevrátí Velvet. Flame zvažovala i možnost, že by dala sestře a její návštěvě týden u rodičů a pak ji povolala zpět. Zároveň jí bylo jasné, že k něčemu takovému se nesníží. Sama je nenavštěvuje a upírat jim potěšení s Velvet, která také neodjížděla často, nemohla.

Tak si hudrala pro sebe celou cestu. Až v závěru jí došlo, že část jejího proslovu musela zaslechnout i Storm. Taky už na ni čekala. Vypadala spokojeně a uvolněně. Seděla u ohně s opékajícími se zajíci. Flame jen zamumlala dědovo jméno jako vysvětlení mizerné nálady. Storm to dál nekomentovala a raději jí představila svého společníka.

Alexander Blakely. V bdělém stavu vypadal značně přitažlivě a ještě sympatičtěji než když byl polomrtvý. Na pohled Flame zhodnotila, že do Storm bude blázen. Vycítila mezi nimi jiskření a vzájemnou přitažlivost. Ve zlomku sekundy se rozhodla, že Storm nebude do toho blázince na hradě vůbec zatahovat. Nechá ji, ať si užije svůj románek zde u jezera tak dlouho, jak sama uzná za vhodné. Nechť to všechno dopadne jak má.

Nezdržela se dlouho a vyrazila zpět. Ne přímo k hradu. Bezcílně létala po okolí dobře dvě hodiny. Nakonec jí zahryzalo svědomí, že nechala Llavyon opět napospas nezvěstnému Drakeovi a vyrazila nejkratší cestou tam.

Až do večera pak dávala zavděk své pověsti rodinného mrzouta. Nenechala se rozptýlit ani přesvědčit k úsměvu. Po večeři zase utekla do svého pokoje a pokusila se zklamání ze zmařené cesty zaspat.