BABYLON-NIKY A PETRA

Druhý den vstala Niky o něco dříve.
V pátek jí volala Jana,jestli jí nechce přijít navštívit a že by jí rovnou mohla přinést poznámky ze školy.Niky jí taktně vysvětlila,že by poznámky sama potřebovala.
"To nevadí,já vím že to mezi námi nebylo v poslední době úplně ok,ale jsi jediná koho mám.Doma se už šíleně nudím,"řekla tehdy a Niky tedy slíbila,že přijde.
Ne,že by toužila ve volných chvílích probírat zarudlý krk a silný kašel,ale musela sama sobě přiznat,že kromě Jany vlastně také nikoho nemá.

Filip seděl u snídaně a cosi hledal ve svých poznámkách.
"Čau,hledáš číslo své nové ctitelky?"usmála se na svého bratra,jakmile vešla do kuchyně.
Z plotny si vzala jeden kus palačinky a zvědavě nakukovala Filipovi přes rameno.Četl jakýsi dopis na jehož konci bylo napsáno "VČERA TO BYLA EXPLOZE,LÍBÁ TVÁ DITA,"
Niky se potutelně usmála."Hele,vy jste včera dělali ohňostroj?"
"Jsi blbá,"její věčné ironické poznámky Filipa rozčilovaly.
Niky vzala Filipovi dopis z ruky.
Ukousla si další sousto .
"Hele a kdo je Dita,"vyzvídala.
Filip si ladným trhavým pohybem vzal zpět své vyznání lásky."Do toho,co já dělám ti nic není,a nemlaskej,"hodil po Niky pohoršený pohled.
"No no,snad jsem nic tak hrozného neřekla," na oko se zamračila , provokativně Filipovi zamlaskala do ucha a dala se na odchod.
"Kam jdeš?
Niky se zazubila.
"Do toho ti nic milý bráško není."vyslovila schválně větu,kterou řekl před tím on sám.
"Jdu k Janě,přijdu k obědu,"spěchala.Raději mu odpověděla,aby se ušetřila dalších otázek.
Hned od rána měla dobrou náladu.
Snad proto,že opět viděla Petru?Možná.Každopádně jí to těšilo natolik,že si celou cestu prozpěvovala.
K Janě dorazila po necelých dvaceti minutách.

"Jé ,ahoj,"zajásala Jana,jakmile Niky spatřila ve svém pokoji.
Náhle se však zarazila.
"Jak jsi se dostala dovnitř,"
Niky Janě vysvětlila,že není ani kouzelník,ani zloděj,ale že před domem potkala její maminku,vracející se
z nákupu a ta jí pustila rovnou do domu.
"Aha,"řekla s úsměvem a vyzvala Niky ,aby se posadila.
"Čau,"oplatila pozdrav a usadila se do pohodlného křesla pod oknem.
Jana ležela v posteli, okolo krku měla omotaný šátek a z velkého hrnku usrkávala bylinkový čaj.
Obě dívky mlčeli.Niky si se zájmem prohlížela pokoj.Chtěla zjistit,zda se tam za dobu,co zde nebyla,něco nezměnilo.
Až Jana prolomila hrobové ticho,které v pokoji panovalo.
"Tak ,jak se máš?"řekla a položila hrnek s čajem na konferenční stolek vedle postele.
"Jo, v pohodě,"Niky s nezájmem odvětila a stále pohledem přejížděla z jedné strany pokoje ,na druhý.
Po těchto stručných větách ticho pokračovalo.
"A ty se máš jak?"
Bylo vidět,že Jana na tuto větu jakoby čekala.V jejích očích se zaleskla jiskra.Posadila se na posteli,aby si udělala pohodlí.
Toto gesto Niky dobře znala.Naznačovalo,že Jana po zbytek návštěvy bude mluvit a mluvit.
Proto se pohodlně posadila a smířena s tím,že Janin slovní průjem nebude brát konce,zamyslela se do svého aktuálního problému.
Jak se přes Pika dostat do jeho party.
Při tom všem zaměřila svůj pohled na Janu,aby měla pocit,že jí Niky nejenom poslouchá,ale že jí i vnímá.Proto se občas pousmála,nebo pokývala hlavou.
Po necelé hodině měla v hlavě přibližně deset nápadů,jak se dostat do party.
Podívala se na hodinky.
"Už musím jít,"oznámila Janě.
Jana přestala povídat a sklopila oči.
"A přijdeš zase někdy?"
Niky se na chvíli zamyslela.
"Jo,"řekla nakonec a zvedla se k odchodu.
Jana též vstala a doprovodila Niky až ke vchodovým dveřím.
Padlo pouze slabé "Ahoj,"
Jana ještě své kamarádce zamávala na cestu.Byla ráda,že jí navštívila.Počkala,až Niky zajde za roh,zavřela dveře a spokojeně se vrátila zpět do postele.
Niky si cestu ,jako pokaždé krátila přes park.
Minula pár obchodů,skupinku lidí a pár aut jedoucích po silnici.
Zastavila se na mostě pod kterým tekla úzká říčka.
Opřela se o zábradlí a zaujatě sledovala směr,jakým řeka tekla.
Chodívala sem vždy s dědou a s Filipem.
V létě krmili labutě,provokovali kamínkama kachny,nebo jen tak ptactvo sledovali.
Naopak v zimě vyměnili boty za brusle a pokud byla podařená zima,chodili na řeku bruslit.
Zasněně si povzdechla nad starými časy.
Kdyby nyní dědu vytáhla bruslit,odnesl by si domu při nejmenším housera.
A Filip?Ten by raději svůj volný čas strávil mezi zkumavkami a léky .Kdyby Niky položila svému bratrovi tuto otázku,nejspíš by byla odbyta větou."To je pro prcky,"
Ještě jednou si povzdychla a opustila most.Stále zasněná nad vzpomínkami procházela náměstím.Pohled zastavila až u kašny,která je umístěna uprostřed náměstí.
Někdo tam seděl opřen o kašnu.Ten člověk připomínal spíše smotané klubíčko.
Snažila se zaostřit pohled a opravdu po chvíli rozpoznala,že u kašny sedí Petra.
Opatrným krokem se k Petře blížila.Klekla si naproti ní a její obličej vzala do dlaní.
"Jsi v pořádku?"ptala se,ale Petra neodpověděla.Prsty levé ruky jí odhrnovala vlasy z obličeje.
Byl bledá.Oči měla rozmazané od řasenky,na kruzích pod očima byl vidět akutní nedostatek spánku a vlasy měla mastné a páchnoucí od kouře.Klepala se,ale na otázku stále neodpovídala.
"Halo,Pett,jsi v pohodě?"zopakovala.
"Co po mě chceš,"podrážděně,až vztekle sykla.
"Nic,chci ti jenom pomoct,"
"Nepotřebuju pomoct,"
"Potřebuješ,"stála si za svým.
Petra vysmekla svůj obličej a podívala se na Niky.
"Když říkám,že nepotřebuju pomoct,tak to myslim vážně,"její hlas byl již o trochu klidnější,nyní spíše skleslý.
Postavila se na nohy,ale otočila se k Niky zády.
"Máš absťák,co?"
Petra se otočila."Co ty o tom víš,"
"Nic moc,ale vím,"pousmála se.
Petra si dlaní utřela uslzené oči.
"Proč jsi na mě tak hodná a milá?"zajímala se.
"Tak já můžu bejt klidně zlá a protivná,"chtěla nějakým způsobem uvolnit napjatou atmosféru,což se jí částečně povedlo.
Na Petřině tváři se objevil lehký úsměv.
"Nevim,prostě chci být a hotovo,"řekla nakonec.
"Vždyť mě ani neznáš,"
Niky se opět usmála."Znám,jsi Petra."
"Dobře,ale nic o mě nevíš,kromě toho,že se jmenuju Petra."
Niky popošla až ke kašně.Podívala se dovnitř.
"Myslíš,jestli vim,že bereš drogy?Tak to vim,no a zbytek se třeba dozvím,když mi to budeš chtít říct,"stála si pevně za svým názorem.
"A tobě to nevadí?"
Niky na Petře viděla ,že znervózněla.
"A ty si myslíš,že kdyby mi to vadilo,že by jsem se tu s tebou bavila,Jestli chceš drogy brát,tak je ber.Já je za tebe brát nebudu,"vysvětlovala.
Na to Petra neodpověděla.Popošla k nejbližší lavičce,na kterou se posadila.
Stále se klepala.Byla jí zima.
Niky svoji mikinu,kterou měla ovázanou okolo pasu,přehodila přes Petřiny záda.
"Jak se může takováhle princezna dostat k feťačce?"
Niky neztrácela smysl pro humor."Asi stejně,jako slepej k houslím,"Niky se nadechla."Hele prostě bereš drogy,no a co?Já je brát nechci,neberu ,ale to neznamená,že se s tebou nebudu bavit.Jsi přece taky jenom člověk.Jsi mi sympatická,a hotovo,"dořekla a posadila se vedle Petry.
Petra se zamyslela."Hele a nejsi náhodou lesba,"napadlo jí.
Niky propadla v hluboký a upřímný smích.
"Ne ,to opravdu nejsem,"
Obě dívky se začali smát.Petra se podívala před sebe a její tvář se najednou stáhla do křečovitého až vystrašeného výrazu.
K oběma děvčatům se totiž blížil rozzuřený Piko se zbývajícími členy party.
"Co ta tu kurva chce,"křičel již z dálky.
Otázka byla směřovaná k Niky,což ona sama ihned pochopila.
Zpozorněla,jemně usadila Petru,která se chtěla Niky zastat,zpět na lavičku a sama se postavila.
"Raději už jdi,prosím.Z toho by mohli být problémy,"žádala jí Petra s obavou v hlase i ve tváři.
Niky však neposlechla.Už se nehodlala stále bát a nechat se vždy zastrašit.
Piko se zastavil těsně před Niky.
"Slyšela si?Co tu sakra chceš?Copak jsem ti to minule neřekl dost jasně?"vyjel.
Niky se bez zájmu rozhlédla okolo sebe.
"Promiň,ale nevšimla jsem si,že by tu byl někde nápis rezervace,"
"Nebuď drzá,nebo.."vyhrožoval.
"Nebo co,"skočila mu do řeči.
Neodpověděl.Pouze napřáhl ruku,aby ji mohl uhodit.V tom mu však zabránila Petra.
"Nech Niky bejt,"stoupla si před Niky.
Piko se naklonil aby se na Niky ještě jednou podíval.
"Jo ono to má taky jméno,"divil se."A proč ty jí bráníš?"
"Nic ti neudělala,"otočila se na Niky,která se divila,že se jí Petra zastala."A ty jdi raději opravdu domu."
"Fajn,jak chceš,"řekla,věnovala Pikovi jeden nenávistný pohled a odešla.
Nenáviděla ho.Aniž by Petru poznala blíže,byla si jistá,že Petru k drogám nutí právě.
"A už se nevracej,"křičel ještě za ní.


"Co se ti stalo,"ptala se Marie,jakmile se Niky objevila v kuchyni.
Domu dorazila podrážděná,smutná a tichá,což je u Niky dost divné.
"Nic,"špitla a posadila se ke stolu.
Naobědvala se a bez jediného slova odešla do svého pokoje,ve kterém strávila nakonec celý den.
Toho dne trávila ve svém pokoji i večer.Ležela na posteli,poslouchala své oblíbené cd a jako vždy přemýšlela.Pomalu si o sobě začínala myslet,že kromě přemýšlení ,snad nic jiného ani neumí.
Okolo půl jedenácté zazvonil zvonek.Stále ležela na posteli.Stejně to nebude pro ní,pomyslela si a proto jí ani nenapadlo se zvednout a jít se podívat.
O to víc byla překvapena,když ze schodů uslyšela volat své jméno.
"Niky máš návštěvu,"
"Ježíš,kdo to může bejt,"pátrala v paměti a líně sešla do předsíně.
"Co tu děláš,"vyjekla překvapeně.Ve dveřích totiž stála Petra.
"Přinesla jsem ti mikinu,"nervózně se pousmála.
"A jak víš,kde bydlím,"napadlo jí.Nikdy se nezmiňovala o své adrese,proto jí její návštěva tolik překvapila
"Jeden kluk od nás bydlí kousek od tebe,takže.."
"Takže to na mě práskl,"teď se pousmála i Niky.
"Pojď dál,"vybídla ji.Petra váhavě a ostýchavě následovala Niky až do pokoje.
"Máš to tady nádherný,"rozplývala se.Neznala to.
Společně se posadili na postel.
Niky si Petru změřila na oko přísným pohledem.
"Ty jsi ale nepřišla jen kvůli mikině,co"
Petra sklopila oči.Byla stále nervózní,což Niky docela vadilo.
"No tak Pett,přestaň se mě tak bát a povídej,"
"Víš ,dnes odpoledne u tý kašny se mi s tebou krásně povídalo,"řekla,ale oči měla stále sklopené.
"Takže jsi si přišla pro přídavek,"napadlo žertem Niky.
Petra však vinou nervozity větu nepochopila.
"Jaký přídavek?"
Niky se zasmála."Nech to bejt a půjdeme si raději povídat,ju?"z legrace do Petry strčila.
"Tak jo,"přitakala .
Povídali si dlouho.Niky za tu dobu zjistila,že Petra také přišla o rodiče.Vyrůstala se straší sestrou.S tou se přesně v den Petřiných 18.narozenin pohádala natolik,že byla vyhozena na ulici.
Právě na ulici okusila poprvé v životě,co je to samota, bezmoc a hlavně drogy.
Tam poznala i Pika.
Začali spolu žít.Petra ho natolik milovala,že jí nevadil ani fakt,že bere drogy.
Netrvalo dlouho a i ona drogy okusila.Líbilo se jí to.Drogy brala přibližně rok a půl. Potom si uvědomila ,že to není přesně ta cesta,kterou by chtěla svůj život směřovat.Chtěla přestat.
Piko byl však neoblomný.Začal Petře vyhrožovat,že pokud nebude brát drogy,může se klidně vrátit zpět na ulici,mezi bezdomovce.
Chtěla opravdu změnit svůj život a proto od něj odešla.
Pokusila se dokonce se sestrou usmířit.Bylo však už pozdě.V tu dobu se městem rozneslo,že Petra bere drogy,a tak jí sestra ve svém životě už nechtěla.
Ocitla se podruhé na ulici.Začínala ale zjišťovat,že ulice není zas tak bezpečná,jak si myslela.
Měsíc se protloukala,jak se dalo .Kradla jídlo, spala na zastávkách,v parku,nebo pod mostem
Jednoho dne byla přepadena .Po tomto incidentu se začala bát.
Nikdo nevěnoval pozornost tomu,že byla přepadena.Pro všechny byla jenom ubohá feťačka.Proto se ani tehdy nedočkala žádné pomoci.
Vrátila se k Pikovi a tudíž i k drogám.
"Tak můžeš být tady.Já to domluvím s babi,"skočila jí Niky do řeči.
Petra se lehce pousmála.
"Díky,ale už je pozdě,"
Niky se začínala zlobit.Petra měla neustále černé myšlenky.
"Jak pozdě?Co to povídáš?"
"Já drogy k životu už potřebuju.Zkoušela jsem dvakrát odvykat,ale nemělo to žádný výsledky,"opět sklopila oči.
"Tak ti zařídím odbornou pomoc."
Niky se opravdu snažila,aby Petra nemusela tolik trpět.ta však jakoukoliv pomoc stále razantně odmítala.Vstala .
"Děkuju ti za hezké povídání,ale já už musím jít,"řekla a sáhla na postel pro svůj batoh.Niky Petru chytila za zápěstí.
"Pett,já ti chci opravdu pomoct,"
Petra rukou ucukla."Promiň,já už fakt musím."řekla a opět odvrátila svůj pohled.
Niky pochopila,že s Petrou nijak nehne a i když projevovala velký nesouhlas,že by jí měla pustit zpět za Pikem, nakonec ji vyprovodila až ke dveřím.
Petra se ještě otočila."Děkuju ti za všechno,"usmála se.
"Není zač,"oplatila Petře úsměv.
Petra se vydala zpět do svého života,ale byla Niky nesmírně vděčná,že jí alespoň na jeden večer odvedla z reality.I když to Niky nahlas neřekla,přesto i samotná Niky věděla,jak to je.Proto se s úsměvem a se spokojeností zavrtala do peřin a zanedlouho usnula.

V následujících dnech, kdy čekala až Petru opět uvidí,se pustila do studování .
Vyhlédla si ve městě nejlepší a zároveň největší knihovnu.Chtěla se dozvědět vše o drogách,o jejich příznacích,o chovaní lidí,kteří drogy berou.Vždy po škole se zavírala do knihovny a někdy mezi knihami trávila dokonce i celé dny.Párkrát se stalo ,že jí knihovnice musela vyhodit,nebo by tam byla i přes noc.Postupem času si nosila knihy i domu.Bavilo jí to.Připadala si,jakoby k nim patřila,jakoby jim byla o něco blíže.Už chápala Petřino občasné chování i Pikovo vzteklou povahu.
Týden utekl ,jako voda a byla tu zase sobota.
Niky od rána nevylezla ze svého pokoje.Bylo vidět,že jí četba tohoto žánru velice zajímá.
Marie měla radost,že Niky pilně studuje.
Niky totiž své babičce namluvila,že se učí na hodiny biologie.Aby svoji vnučku nerušila,přestala chodit i do jejího pokoje.
Musí mít přece klid na studování.
Kdyby však věděla,že místo biologie pročítá knihy o drogách,kdo ví,zda by byla nadšená,jako teď,když byla přesvědčena,že se z Niky stala pilná studentka.
Okolo půl deváté večerní se opět ozval zvonek.
Niky zpozorněla.
"Niky,"ozvalo se ze schodů.Na nic nečekala.Seběhla schody a poděkovala Marii,že došla otevřít.Ani se nepodívala,kdo ji přišel navštívit..Věděla s jistotou,že to bude Petra.
"Pojď dál,"řekla nadšeně, ale obličej měla stále otočený na Marii,které ještě jednou poděkovala.
"A to mohu?"
Niky se zarazila.Hlas,který na ní mluvil nebyl ženský.Otočila se.
Vysoký, štíhlý, blonďatý kluk ,který stál mezi dveřmi jí ani zdaleka nepřipomínal Petru.
Jediné,co o něm doteď věděla,bylo,že patří též do Pikovo party a že se mu říká Šmejd.
"Co tu chceš,"vyjekla chladně.
Šmejd si odkašlal."Chtěl jsem se tě zeptat,zda by jsi se mnou nešla na chvilku ven"řekl ostýchavě.
Niky se zalekla."Jo, já s tebou půjdu ven a za rohem na mě bude čekat Píko a dá mi přes hubu ,to víš že jo,"řekla a zavírala dveře.
Šmejd se však nehodlal nechat jen tak odradit.Strčil svoji nohu mezi dveře,aby je Niky nemohla zavřít.
Niky se podívala nejdříve na jeho nohu a poté se mu opět podívala do tváře.
"Neboj,Piko nikde čekat nebude.On totiž neví,že jsem tady.Kdyby to věděl,asi by mě zabil,"lehce se pousmál.
Niky se ulevilo.Nevěděla proč,ale na jednu stranu mu věřila.
"Dobrá,počkej chvilku,jenom se obleču,"řekla na konec a zavřela dveře.
Šmejd si sedl na schody a čekal.
Niky se objevila po chvíli.
"Tak můžeme jít,"hlesla.
Šmejd se postavil a pohledem se zarazil.
"Co je?"
Šmejd se usmál."Sluší ti to,"
Niky se ušklíbla."Nech si ti komplimenty,můžeme?"
"Jo jo,jdeme,"
"A kam vlastně jdeme?"zajímala se Niky,jakmile minuly pár ulic.Stále šla ve Šmejdovo závěsu.Vedl jí.To bylo Niky podezřelé.Zdálo se jí ,že Šmejd moc dobře ví,kam jdou,jen jí to odmítá sdělit.Na okamžik zapochybovala,zda jí opravdu nelhal a nevede jí za Pikem.
Došli až na dětské hřiště.Šmejd se zastavil."Počkej tady,"řekl a někam odešel .
Niky se posadila na lavičku .Dívala se na oblohu.Snažila se spočítat hvězdy,které tu noc jasně zářili.
Dostala se na číslo 25,když jí vyrušil jakýsi hlas.
"Ahoj Nikito,"ozvalo se za jejími zády.
Niky ten hlas poznala."Pett?"zvolala,ještě než ji spatřila.
"Ano, jsem to já,"usmála se a posadila se vedle Niky.
To už se u nich objevil i Šmejd.Posadil se naproti .
Niky byla zmatená."Proč jsi..."ukazovala na Šmejda.
Petra jí to vše uvažování ulehčila."Poslala jsem ho pro tebe,protože jsem byla ještě u Pika a nechtěla jsem, aby mě podezíral.Jsem ráda ,že jsi přišla."
"A proč jsem měla přijít? Kde je Piko a zbytek?"stále jí to vše nedávalo smysl.
To se do rozhovoru vetřel i Šmejd.
"Pett říkala,že by jsi chtěla do naší party a tak jsem ti chtěl také pomoci,"
znovu se usmál."Jo a Piko se zbytkem jsou v bytě a zatím oddychují do peřin,"vzpomněl si,na co se ho Niky ptala.
Šmejd se snažil v kostce vysvětlit,co je Piko zač a co by musela Niky udělat ,aby jí Piko vzal mezi ně.
"Ale nebudeš to mít lehký,"
"Já vím.Vím,že mě nesnáší,ale nevim proč.Vždyť mě ani nezná,"
Šmejd se ušklíbl."On tě nepotřebuje znát.Zná tvého bráchu a to mu bohatě stačí."
"Co?"nechápala.
"Jednu dobu byli nelepší kamarádi.Jenže tvůj brácha se potom zbláznil do jedný holky a tím šlo kamarádství do háje,"vysvětloval.
Niky se zarazila."Piko se zná s mým bráchou?"
Šmejd pokýval hlavou .
"Počkej,ale brácha se stýkal akorát s nějakým Martinem,"vzpomínala.
"No,a Martin je kdo?"napovídal jí.
"Martin je Piko?"hádala.
"Jo.Piko je jenom přezdívka,kterou si dal až později."
"Takže, když nesnáší mýho bráchu,tak za to musím platit i já?"
"Tak nějak.Jste z jedný rodiny a to mu bohatě stačí."dořekl a zapálil si cigaretu.V tom si ještě na něco vzpomněl."Hele ,ale je to jen mezi námi,Nikdo se to nesmí dozvědět.Hlavně ne Piko,"strachoval se.
Niky odpřísáhla,že bude mlčet.
Postavila se,aby si vše v hlavě srovnala.Otočila se zpět.
"Takže říkáte,že mám v půl dvanáctý přijít sem a na rovinu Pikovi říct,že chci do vaší party a že udělám cokoliv?"
Šmejd i Petra přikývli.
"No,ale co je to , cokoliv?"stále nechápala.
Petra se též postavila.Popošla až k Niky a chytila ji okolo ramen.
"Ty víš,že tě mám ráda,takže se nemusíš bát.Pokud si budeš stát za svým,povede se to a ty budeš patřit k nám,"uklidňovala ji.
"Dobře,budu tady,"
Šmejd si Niky pochybovačně prohlédnul."A jsi si jistá,že opravdu chceš kvůli jednomu blbýmu členství tohle vše podstoupit?"
Niky se usmála."To si piš,"mrkla a odešla.
Petra se dívala ,jak Niky mizí a povzdechla si.
"Co je?"ptal se Šmejd.
"Nic,mám o ní strach,"
"Hele a proč chce tak moc mezi nás?To chce taky brát drogy?"
Petra zakroutila hlavou."Ne, to si nemyslím,třeba se jí líbíš?"žertovně do něho strčila.Šmejd zavrávoral a zamyslel se.
"Není špatná,"usoudil a oba se se smíchem vydali za ostatními.

Niky doma zastihla pouze Marii.Seděla ve svém oblíbeném křesle a dívala se na televizi.
"Tak jaký bylo rande?"volala na ní.
Niky se zastavila na schodech.A se zájmem vešla do obývacího pokoje.
"Jaký rande?"posadila se na druhé křeslo a z misky ,která ležela na konferenčním stolku si vzala sušenku,do které se s chutí zakousla.
"Šla jsi přece ven s tím mladíkem,co tu pro tebe byl,nebo ne?"
"Jo,no bylo to dobrý,"vzpomněla si.
"Hele babi,Já půjdu ještě pryč."řekla opatrně a skrze sušenku sledovala televizi.
Marie odpoutala svůj pohled od televizní obrazovky a podívala se na svoji vnučku.
"Takhle večer?A kam půjdeš?"
Niky zapřemýšlela.Musela si vymyslet ,co nejvěrohodnější výmluvu.
"Půjdu ještě k Janě.Volala mi,že už se jí po mě zase stýská,že je doma sama ,no a prostě chce,aby jsem zase přišla,"
Marie zakroutila hlavou."Vždyť jsi u ní byla nedávno,"
Niky se zazubila."No prostě jsem na roztrhání,"usmála se a utíkala do svého pokoje,aby se mohla převléci.
"A kdy se vrátíš,"zajímala se,jakmile se Niky opět objevila v předsíni a snažila se nasoukat se do bot.
"Přijdu nějak ráno,jsem přece už velká holka,no a budu přece u Jany v bezpečí,"řekla a s mohutným bouchnutím dveří opustila dům.Marie ještě jednou zakroutila hlavou a vrátila se zpět ke sledování televize.
Na místo dorazila přesně v deset .
Šmejd strčil do Petry,jelikož si Niky všiml,jako první.
"Hele,už je tady,"pošeptal ji potichu a oba se na přicházející Niky usmáli.
Piko takové nadšení nesdílel.
"Co tu zase chce,"supěl pro sebe.
"Ahoj,"pozdravila je a postavila se před Pika.
"Ty jsi asi nahluchlá,říkal jsem,že tě tu nechci ani vidět,"rozčiloval se a odvrátil pohled.
"Přišla jsem ti jenom říct,že chci patřit do vaší party a udělám pro to cokoliv."
Ta poslední věta Pika docela zaujala.
"Co si to řekla?"
"Slyšel jsi dobře.Chci patřit k vám a udělám proto cokoliv.Chceš to napsat,nebo jsi to pochopil?"působila suverénně a sebevědomě.Jejich rozhovor Petru a Šmejda pobavil natolik,že se začali smát.
"Ticho,"okřikl je a vrátil se zpět k Niky.
"Takže jsi ochotná udělat cokoliv,"zamyslel se.
Přemýšlel poněkud dlouho ,což Niky znervózňovalo.
"Dobrá,"řekl nakonec.
"Co?"Niky byla v šoku.Po pravdě čekala cokoliv,ale že by souhlasil, to opravdu nečekala.
"Budu mít pro tebe zkoušku,ale nebude lehká.Dostával jí každej,koho tady vidíš,pokud jí splníš,dobrá .Budeš patřit k nám,ale pokud ne,zmizíš mi ze života,jasný?"naklonil se k jejímu obličeji.
"Jo,jasný,"souhlasila.

Nikdy dorazila domu něco málo po půl 1 ráno.
Marie usnula v křesle,ale zaklapnutí dveří ji probralo ze spánku.
"Niky?"ozvalo se z obývacího pokoje.
Popošla až k babičce a vtiskla ji polibek na tvář.
"Ahoj babi,"
"Co tu děláš?Neměla jsi být přes noc u Jany?"
"No víš nějak jsme se s Janou nepohodli a tak jsem šla raději domu,jdu spát dobrou,"řekla a dala se na odchod.
Marie ji však zastavila.
"Kde jsi byla,"její hlas zněl vážně.
Niky nechápala."No u Jany,kde jinde?"
Marie vstala a popošla ke své vnučce.
"U Jany jsi nebyla.Byla tady a hledala tě,"
Niky se zarazila."Ona mě ti hledala?"
"Ano .Čekám,že mi řekneš,kde jsi byla."
Niky sklopila zrak."dobře babi.Byla jsem s tím klukem,co tu pro mne dnes byl.Neřekla jsem ti to,aby jsi neměla starosti."
"A proto jsi musela lhát?"
"Promiň už se to nestane,dobrou,"
"Dobrou,"i Marie popřála Niky dobou noc a vracela se zpět do svého křesla.
Když v tom si ještě vzpomněla na něco,co ji říkala Jana.
"Niky?"
"Ano,ozvalo se ze schodů.
"Já jsem si to myslela,že jsi asi s nim.Řekla jsem to Janě,ale ta o žádném klukovi neví akorát říkala,že tě nejspíš zajímá jedna parta,a že berou drogy,"
Niky nevěděla,co má na to říci.
"Ano je z tý party,ale on drogy nebere,Jana ho asi blbě odhadla.A neboj,i kdyby jsem se vyskytovala v blízkosti drog,tak mě snad znáš,ne?Já by jsem se drog nedotkla za žádnou cenu,pa"křikla v rychlosti,aby se ji Marie už na nic nevyptávala.