BABYLON ZKOUŠKA ODVAHY

ZKOUŠKA ODVAHY

"UŽÍVEJ SI KAŽDÉHO DOBRÉHO DNE NAPLNO.
NIKDY TOTIŽ NEVÍŠ,
KOLIK TAKOVÝCH DNŮ TĚ JEŠTĚ ČEKÁ,
PROTO SI UŽÍVEJ "


Piko pro každého nového člena vymýšlí tzv.zkoušku odvahy.Podle toho,jak jí dotyčný splní,se on sám rozhodne,zda má právo být v jeho partě,nebo ne.
Niky tak moc stála o členství ,že se rozhodla též zkoušku podstoupit.Ale zároveň si uvědomovala ,že ji Piko opravdu nemá rád a udělá vše proto,aby zrovna ona do party nikdy nepatřila.
Rozhodl se totiž,že nebude mít stejnou zkoušku,jako měli ostatní.Ta její má být o 100% horší a těžší,což ale nikdo kromě Pika nevěděl.
"O co,že to neuděláš,"Piko stál naproti Niky a vdechoval ji do obličeje kouř z cigarety.
"Jsi na to moc velkej srab,"vysmíval se ji.
"Myslíš?"Niky nasadila svůj oblíbený kamenný výraz,který se naučila od Šmejda a Petry.Výraz ze kterého se dalo jen stěží rozpoznat,co si opravdu myslí.
"Tak uvidíme.Já do vaší party patřit chci a pokud máš takovou podmínku,tak to udělám.Jdu do toho,"rozhodla,vzala si batoh a dala se na odchod.
"Jestli si teda opravdu troufáš,tak zítra v 7 tady a ani o chvíli dýl.Doufám,že je ti to všechno jasný."ujišťoval se.
Niky němě kývla hlavou a stejně němě odešla.
Cestou přemýšlela,zda se rozhodla správně.Ano ,či ne,to pro tuto chvíli nebylo zas tak důležité.
Důležitější bylo,aby večer nezklamala.
"Niky ,stůj,"uslyšela za sebou Petřin hlas.
Otočila se.
"Co se děje?"vyhrkla na ní ,jakmile Petra celá udýchaná zastavila své kroky.
"Nedělej to,"prosila ji.
"Proč,"nechápala.
"Prostě to nedělej.Já vím,že to děláš jenom kvůli mě a proto tě prosim nedělej to.Nestojí to za to."vysvětlovala.
"Ale mě to za to stojí,"předložila zase svoje vysvětlení.
"Niky,"snažila se jí nějakým způsobem přimět k tomu,aby své rozhodnutí,ještě zvážila,ale nepodařilo se jí to.
"Je mi líto.Už jsem dala své slovo a to nezměním."
"Niky,ale jen málokdo to dokáže.A pokud to nezvládneš,můžeš jít i sedět,"
Niky byla ledově klidná.Pohladila Petru po vlasech.
"Když jste to zvládli vy,zvládnu to i já.Nemusíš se ničeho bát.Já sedět nepůjdu.Já to totiž dokážu,neboj se,"dořekla a utíkala na sraz s babičkou.

Petra se vrátila zpět k ostatním,posadila se na lavičku a začala se přehrabovat v batohu.
"Ty tý blonďatý věříš,co?"Piko si stoupl naproti Petře a nohou ji přistrčil batoh blíž.
Na jeho otázku neodpověděla.
"Poslouchala jsi mě?"zeptal se ještě jednou a když ani teď nereagovala,chytil ji za ruku tak pevně,až ji to zabolelo.
"Au,co děláš?"chytila se za paži.
"Ptal jsem se tě na něco,ty jí v partě chceš,co?"
"Jo chci ,no a co,máš s tím nějakej problém,"
Piko se otočil a popošel pár kroků dopředu.
"To si piš,že s tím mám problém a dost velkej.Ona v naší partě nebude,to tady slibuju,jako že jsem Piko,"řekl a kopl do kamínku.
Petra se s děšením zvedla a popošla až k němu.
"Co máš zase v plánu,"bála se.
"Nic,"odsekl.
"Řekl jsi,že pokud udělá tu zkoušku,tak nám bude patřit,"připomínala mu slib,který Niky dal.
"Ano, to jsem sice řekl,ale neřekl jsem, jaká ta zkouška bude,"upřesnil protentokrát sám.
"Počkej ty jí nedáš zkoušku,jakou jsme měli my?"
Piko jen šibalsky zakroutil hlavou.Celý rozhovor poslouchal i Šmejd.
Uznal,že je na čase,aby také vyjádřil svůj názor."Hele Piko a nemyslíš si,že už to trochu přeháníš?"
"A hele chlapeček se nám nějak začal zastávat naší blonďatý krásky"
"To není pravda.Taky ji nemusím mít v partě,ale je to vůči ní nespravedlivý."lhal.Nechtěl,aby Piko věděl,že i on je na straně Niky.
"Pokud tu zkoušku udělá,tak by měla být právoplatným členem naší menší rodiny,ale pokud ji dáš naschvál jinou a zároveň těžší zkoušku,tak jsi u mě parchant a nic jinýho."řekl a odmlčel se.
Piko se opět pousmál."Pokud chce do party,tak se bude muset hodně snažit.A pochybuju,že by to zvládla.Na to princezny ze zámku nemají."odmlčel se.
"A vůbec.Já si to udělám podle svého a hotovo."rozhodl nakonec.
Jakoby tím vše uzavřel,sbalil si batoh a dal se na odchod.Nechtěl už dál poslouchat,jak se Niky všichni zastávali.Taky netál o to,aby poslouchal,jak se mu snaží podkopávat nohy,ale stále si neuvědomoval,že si ty nohy podkopává vlastně on sám.
"Jde někdo se mnou?"otočil se.Čekal,že se zvedne alespoň Patra,ale ta zůstávala stále sedět.
Nikdo se nezvedal a zdálo se,že ho raději ignorují.Vyschlo mu krku.Zrychlený tep a dech naznačoval,že je Piko velice neklidný.Nebyl na takové chování zvyklý.Možná i proto práskl s batohem o zem.
"Slyšeli jste mě?Jdete někdo se mnou?"ptal se ještě jednou.
Nic.Ani pro tentokrát se nedočkal odpovědi.
"Petro,Šmejde,"pro jistotu,nebo spíše ze zoufalství je zkoušel vyzvat jmenovitě.Ale ani tentokrát nebyla jeho snaha oceněná úspěchem.
"Dobře,řekli jste si o to sami,"naštval se,sesbíral rozsypaný obsah batohu a odešel.Vzteklé kopnutí do pet -lahví naznačovalo,že jeho odchod není zcela klidný a že ho ostatní dost vytočili.
Petra sledovala Pikovo odchod se zaujetím a s velkým zájmem.Šmejd byl naopak velice klidný.Kouřil sice jednu cigaretu za druhou,ale to dělal ostatně vždy,když měl z něčeho radost.
Ještě chvíli sledovali odcházejícího Pika.
"Myslíš,že jsme udělali dobře,že jsme ho takhle odbyli?"zajímalo Petru při zpáteční cestě.
Šmejd si přehodil batoh přes druhé rameno a ze srandy do Petry strčil.
"Nebuď z něho tak vykolejená,on to nějak přežije,"řekl a šibalsky na Petru mrkl.
I zbytek party se zanedlouho odebral k domovům.

Blížil se večer,kdy se měli opět sejít na smluveném místě.To ráno se Niky velice dobře vstávalo.Nezabývala se snídaní ani zbytečným upravováním..Ze židle sebrala oblečení,to které včera večer ve spěchu jen pohodila přes opěradlo křesla.Cítila se v tom nejlépe.Sama pro sebe moc dobře věděla,že se při dnešní akci bude muset cítit hlavně pohodlně.Od Petry se dozvěděla,že Piko jako zkoušku odvahy nejspíš udělí,tu kterou dával všem.Více jí o tom neřekla,jen dodala,že jediné,co bude muset umět je odemknout bez klíčů pár zámků a nemít strach,jelikož strach je právě to,co Piko odsuzuje ze všeho nejvíc.
Niky se musela pousmát.Vzpomněla si,jak s Filipem,když byli malí přespávali u babičky.Když zlobili,zamykali je do útulného pokoje.Líbilo se jim tam,ale spíše je přitahoval venkovní život,a proto se časem naučily odemykat zámek bez klíče.Nepomohlo ani to,že Luboš párkrát zámky vyměnil za jiný druh.Otevřeli každý.Věděla,že to pro ni bude hračka a pomalu si začala představovat,jak ji Piko jménem celé party bude jmenovat za právoplatného člena.
"Niky, slyšíš mě?"Jana strkala do svoji kamarádky,která jako vždy nevnímala.
Niky zamrkala do prázdna.Zamyslela se.
"Co se děje?"zeptala se,ale duchem byla ještě někde jinde.
"Vůbec mě nevnímáš,děje se něco?
Niky zakroutila hlavou."Ne, jsem v pohodě!"
Jana zvedla obočí."V pohodě?"
"Jo v pohodě,"zvýšila hlas,aby tím Janě dala najevo,že se o tom opravdu nechce bavit.
Jana vzhlédla od sešitů a chvíli si Niky jen tak prohlížela.
"Co je?"reagovala na její pohledy,trochu podrážděně.
"Ty nejsi v pohodě,"usoudila.V jejím hlase byla pevnost stát si za tím,co právě řekla.
Niky to však rozčílilo.Vstala a rozkřičela se.
"Když říkám ,že jsem v pohodě,tak to taky myslim vážně,"
"Slečno Novotná, je hodina,své osobní problémy si vyřešte po škole,posaďte se,rozuměla jste?"vyučující Niky jasně naznačila,že její chování je celkem nevhodné.
Přikývla."Ano ,promiňte,"špitla a posadila se.
Jana se naklonila.
"Mám o tebe strach,"šeptla a okem pozorovala učitelku,aby je opět nepřistihla.
"Nemusíš,"sykla po ní.
Jana se urazila.Svoji hlavu otočila raději na druhou stranu.
Zbytek vyučovacího dne spolu nepromluvily ani slovo.
Najednou se Niky zmocnil strach.Všeobecný strach z následujícího večera.Vše,ale jakoby se najednou rozplynulo mávnutím kouzelného proutku,když si připomněla,že pokud vše půjde,tak jak má a zvládne to,bude právoplatným členem party.Nesmí si připouštět,žádné,co kdyby.Prostě to zvládne.Musí!
V duchu si vše promítala,jako nejnovější film nominovaný na Oskara.Přijde na smluvené místo,bude se tvářit vyrovnaně a bude působit ,jako sebevědomá mladá dáma.Poté na Pikovo přání otevře pár primitivních zámků a bude moci zakřičet"HURÁÁ,JSEM TAM".
Tak moc si to přála a tolik o tom přemýšlela,že si ani nevšimla,že zazvonilo.
Zpět do reality ji vrátila,až Jana.
Postavila se před lavici . Chvíli Niky jen tak němě sledovala.
Držela v ruce učebnici němčiny, kterou hodila po chvilce na lavici.
Niky se lekla.
Jana spráskla ruce"No konečně,"falešně zajásala,jakmile svoji kamarádku probudila ze snění.
"Co je,"nebyla ráda,že jí budí z myšlenek a také jí to výrazem dávala patřičně najevo.
Jana zůstala ledově klidná.
Rukama v bok,chtěla Niky dát najevo,že teď to bude ona ,která bude mluvit a Niky bude ta,která bude poslouchat.
"Takže milá Niky,"odkašlala si,aby mohla pokračovat.
Niky ležela stále na lavici,stejně tak, jak se položila při upadání do myšlení.
Pozorně Janu poslouchala .Tedy spíše pozorovala postavu před sebou,která na prázdno otevírala pusu a snažila se být v jejích očích důležitá.Nenechala ji ani domluvit do konce.Vstala vzala si batoh a některé sešity do ruky a beze slova odešla.Jakmile přebytečné věci zamkla do skříňky,běžela domu.Od školy to má domů par bloků,takže zanedlouho si sundávala v předsíni boty.
Okem nakoukla do kuchyně ,ze které se linula vůně štrúdlu,ve kterém byla její babička mistr.
"Á, už jsi doma,"Marie odklonila oči od potírání pekáče.
"Necháš to?To je na večer,"pokárala vnučku,kradoucí se k jednomu z pekáčů.
"Já si můžu vzít,protože večer nebudu doma,"řekla a ukrajovala si kus.
Marie si utřela ruce do zástěry a očima si Niky změřila.
"A kde budeš?"
"Jdu ven,"
"S Janou?"
Niky na okamžik zaváhala.Ukousla si sousto a pokývala hlavou,
"Jo s Janou,s kým jiným,"mluvila s plnou pusou,takže jí moc rozumět nebylo.
"Jen aby to nebylo jako minule.Řekneš ,že ti Jana volala a jdete na procházku a od Filipa se dozvíme,že tě Jana celý večer neviděla a dokonce tě i hledala,"připomněla jí.
Niky zakroutila hlavou."Ne dneska jdu opravdu s Janýskem.,"lhala.
Marie pohlédla skrze své brýle."No dobrá,"řekla váhavě.
"Já jí zavolám, na mobil,aby jsem si tě zkontrolovala.
Niky zbystřila."Ne to nejde,"uvědomila si ,že se málem prořekla,a proto si ruku dala přes ústa.
"Proč?"začala svoji vnučku podezírat.
Niky přemýšlela,jak se z toho vylhat.Vždy měla pro každého v zásobě miliony výmluvných lží,ale teď jako by jí zásobník někdo vykradl.
Poškrábala se ve vlasech.
"Protože ho upustila ve škole na zem a on přestal poslouchat,tak ho dala k mobilnímu doktorovi,"průhledná lež,ale bohužel jí nic lepšího v dané chvíli nenapadlo.K údivu Marie lež neprokoukla.Zpět se vrátila k potírání plechu,avšak nezapomněla Niky udat čas návratu.
"Do desíti budeš ale doma,"
"Jo,jo,"řekla,vzala si ještě dva kousky štrúdlu a raději zmizela do svého pokoje.Nerada by se ještě jednou prořekla.To už by asi nezachránila.Ani moc nedoufala,že by Piko po včerejší scéně přišel.

On je však jako vždy překvapil a na sraz dorazil dokonce s předstihem.Vyšel raději dříve,aby měl jistotu,že nikoho nenapadne přijít jinak, než obvykle.Sedl si na lavičky,které den před tím srazily k sobě.Tím se vytvořil větší prostor ,což většině vyhovovalo.Po necelé půl hodině začali postupně přicházet i ostatní.První přišel Šmejd s klukama a za nimi si to klidným až unaveným tempem kráčela Petra se Zuzanou.
Niky dorazila, jako poslední,což jí Piko dal řádně najevo.
"To neumíš chodit včas?"štekl po ní,jakmile se přiblížila na pár metrů.
"Sorry,nestíhám,"celá udýchaná špitla a posadila se vedle Petry,která jí věnovala polibek na tvář.
Piko se postavil tak , aby měl na všechny dobrý výhled.
"Tak co?Troufáš si?"podíval se nejdříve na Niky, aby se ujistil,že si to nerozmyslela.
Niky neodpověděla.Pouze zakroutila hlavou.
Piko zvedl batoh,který sebou přinesl a hodil ho po Niky.
"Co to je,"reagovala,jakmile ji batoh skončil v náruči.Byl lehký,jak Niky hádala nejspíš bude i prázdný.
"Do toho nasoukáš vše,co je na tomhle lístku,"řekl a z kapsy vyndal bílý zmačkaný cár papíru.Podal ho též Niky do ruky.
Ta zvědavě začala papírek pročítat.
Byli na něm různé druhy prášků,některé podle názvu ani neznala,přes stahovadla až po injekční stříkačky.
Šmejd koukal zvědavě Niky přes rameno.Jakmile zjistil,co má Niky vše ukrást,zděsil se.
"To si děláš prdel,proč jí toho dáváš tolik?Kdyby jí načapali,tak se z basy vyhrabe nejmíň za dvacet let,"rozčiloval se.
"Nám jsi dal čtvrtinu,"připomněl mu .
Piko zůstával v klidu.
"Může si to klidně rozmyslet.Do ničeho jí nenutím,"podíval se opět na Niky,která mlčky pročítala seznam.
"Jdu do toho,"pronesla nakonec,čímž zarazila dokonce i samotnýho Pika.
"Ale je tam toho hodně,"připomněl jí.Hledal vše možnou záminku,aby Niky nakonec z plánu vycouvala a on se nemusel bát,co by bylo,kdyby náhodou úkol splnila.Měla před sebou velmi těžkou zkoušku.Na chvíli dokonce sama o sobě a svých schopnostech začala pochybovat.
Co když se něco přihodí.Co když jí nebudou její zkušenosti stačit.Vždyť už je to docela dlouho,co naposledy otevírala zámek bez klíče.A ještě k tomu jí nehrozilo,že by si svým selháním koupila jízdenku do vězení.
Složila papírek,uložila ho do zadní kapsy u kalhot,vzala si batoh,který po ní Piko hodil.Zvedla se a dala se na odchod.
Popošla pár kroků a otočila se.Všichni zůstávali na stejném místě a dívali se jen na ní.
"Vy se mnou nejdete,"usmála se s otázkou v hlase a i přes všechnu nervozitu hodila menší úšklebek na Pikovo adresu.
"A ty víš,kam máš jít?"ujal se slova Piko.
Niky na chvíli zaváhala."To je fakt,"usoudila.Udělala unáhlené gesto.Sebevědomě se rozešla,aniž by věděla,kam má vlastně jít.
Otočila se na Pika."A kam mám tedy jít,"
Piko se ušklíbl.Popošel až k ní a chytil Niky okolo ramen.
Najednou se choval, jako její kamarád.Chtěl,aby v něm získala důvěru,kterou by potom on mohl využít.
"Tak,"ukázal prstem před sebe."Támhle za tím keřem počkáme my.Ty půjdeš kousek sama,ale nesmíš se ani jednou otočit.
Kdyby nás totiž někdo viděl,ihned by poznal,o co jde.Tebe nebude nikdo podezírat."falešně usmíval.
Niky se poškrábala ve vlasech."Jo,to je mi docela i jasný.No a co potom,"
Piko ji napomenul."Nepředbíhej,vše se dozvíš.
"Tak .Potom přejdeš na druhý chodník a z batohu vyndáš telefon.Je tam uložené jediné číslo,a to moje.Zavoláš mi a budeme si o něčem povídat.S telefonem v ruce půjdeš okolo malého stánku se zmrzlinou.Dojdeš na parkoviště a tam zavěsíš.Ze zadu jsou dvoje dveře.Vybereš si ty blíž k tomu rohovému stánku.Otevřeš si je a vejdeš nepozorovaně dovnitř.Vejdeš po schodech a dáš se do leva.Tam je ordinace ušní,nosní atd.No a potom tě čekají už jen jedny dveře též ušní,nosní krční.Vezmeš vše co je na tom lístku a zmizíš.V batohu máš i rukavice,aby jsi nezanechala otisky.Máš tam i modrej plášť s kapucou."
Niky se zarazila."A proč?"
Piko se chytil za hlavu."¨Bože ty jsi tupá.Protože kdyby tam byly kamery,tak ty zachytí každou barvu kromě modrý.Tak to je všechno.Ještě se na to cítíš?"
Niky ztěžka polkla."Jo,jdu do toho,"řekla a z hluboka se nadechla."
"Fajn hodně štěstí,"poplácal ji po rameni a odešel s ostatními do křoví.
Niky se ještě jednou ohlédla.
Pohledem se srazila s vyděšeným výrazem Petry.Letmo se na ní usmála,naposledy se z hluboka nadechla a vydala se na cestu.

Šla dopředu,ale zdálo se jí,jako by její kroky stály,nebo dokonce šli zpět.
Byla zmatená a dokonce se začala bát.Nevěděla,zda to zvládne.
Kdyby mohla,vzdala by své rozhodnutí zpět a vrátila se,ale stále měla na paměti,že jí všichni z povzdálí pozorují a že jí Petra věří.To bylo asi to,co Niky nakonec donutilo celou věc nevzdat a pokračovat.
Přešla na druhý chodník a vylovila z batohu mobilní telefon.
Podle plánu našla v telefonním seznamu pouze Pikovo číslo.
Vytočila číslo a čekala.
Mezitím,co Niky čekala,až Piko zvedne telefon,Ten byl s ostatními stále za nedalekým keřem.
Náhle Pikovi zazvonil telefon.
Vylovil ho z kapsy .Podíval,se na displej a s lehkým úsměvem telefon opět strčil do kapsy.
"To je určitě Niky proč jí to nezvedneš?"Petra začala pomalu přicházet na to,že Piko nebude jednat,podle toho,jak se s Niny domluvil.
"Jen ať si to zařídí sama,"
Petra se na Pika podívala vyčítavým pohledem.
"Vždyť jste se tak domluvili,tak proč nechceš jednat podle plánu?"
"Já si budu dělat,co budu chtít."
"Jsi debil,já jdu za ní,řeknu,že podvádíš.Kdo ví,co jsi na ní ještě přichystal."rozhodla se.Chtěla odejít.
Piko chytil její ruku a silou ji strčil zpět do křoví.Poté se na ní podíval.
"Ty budeš tady.Uvidíme,zda si poradí,nebo ne,"
Petra si naštvaně sedla a celou dobu mlčela. Niky stála stále na stejném místě.
"Proč mi to nezvedá,"přemýšlela,když se na druhém konci nikdo neozýval.
"A co když mi to ani nezvedne?"napadlo ji.
Nechala telefon ještě chvíli vyzvánět.Když se jí ani tehdy nepovedlo navázat s Pikem spojení,rozhodla se následovně.
Plán dokončit i bez jeho pomoci.
Přece mu neukáže,že je slaboch.Už kvůli sobě,nemohla dát najevo svůj strach a pochybnosti.
S telefonem u ucha obešla stánek se zmrzlinou až se dostala na parkoviště.Stála za rohem.Jen okem nakoukla,zda u dveří nejsou nainstalované kamery.
Nebyly a tak mohla pokračovat i bez složitého převlékání do modrého pláště.To by jí celý proces dělalo těžší.
Pro jistotu se ještě jednou ohlédla.
Prázdné a tiché ulice jí nahrávali do karet.
Mohla v klidu pokračovat.
Po tichu a nepozorovaně se přikradla až ke dveřím,které by jí měli pustit dovnitř.
Zkusila zda jsou dveře opravdu zamčené.Byli.Vyndala ze svého batohu lepící pásku,kterou omotala okolo zámku.Poté si nasadila rukavice a z vlasů vytáhla sponku.
Malou baterkou ,kterou našla v Pikovo batohu si svítila na zámek.Neměla nikterak ostré světlo,takže z dálky nebylo skoro poznat,že někdo u dveří vůbec je.Sama měla předem zjištěné,že kdyby někdo šel na parkoviště stejnou cestou,jako ona,rozsvítilo by se signalizační světlo.
To ona dobře znala,a tak jí nedělalo problém světlo obejít tak,aby zůstalo zhasnuté.
Jakmile pod šťouráním sponkou zámek povolil,měla jedny dveře za sebou.
Opatrně odlepila lepící pásku,kterou spolu se sponkou uložila do kapsy u batohu a vklouzla dovnitř,jako šedá myška.
"Vau,jsem tady,super,"potichu se chválila.
Na cestu si stále svítila baterkou.
"Á, tady,"zajásala,jakmile spatřila ceduli s nápisem ušní,nosní krční.
Batoh položila vedle sebe na zem a sama poklekla,aby se mohla pustit do dalšího odemykání.


"Co to děláš,"ptala se Petra,jakmile Piko sahal do kapsy.
Vytáhl mobil a vyťukával nějaké číslo.
"Komu jdeš volat?Snad ne Niky,"to už Pikovo činnost zajímala i Šmejda.
Piko zakroutil hlavou.
"Ne ne,jen si s ní trochu pohrajeme,"řekl a usmíval se.
"No dobrý den,já by jsem chtěl nahlásit neoprávněné vniknutí do místní polikliniky,viděl jsem tam někoho jít s batohem a baterkou a pokud si dobře vzpomínám,tak tam teď už nikdo neordinuje,"
Petra si dala ruku před ústa a se slzami v očích se podívala k poliklinice.
Šmejd se naklonil k Lukášovi s Davidem,kteří stejně jako Petra pozorně poslouchali každé Pikovo slovo.
"To si ze mě dělá už prdel,on jí bonznul,"zděsil se Šmejd.
Ač kromě Petry nikdo Niky neměl dvakrát v lásce,byli všichni proti Pikovo jednání a chování.
"O,to ne, já by jsem chtěl raději zůstat anonymní,děkuji nashledanou,"dořekl a zavěsil.
Obrátil se na ostatní.
"Tak a teď začne ta pravá podívaná,"smál se a mnul si ruce.
Petra nevydržela svůj vztek a začala do Pika mlátit pěstmi.
"Ty jsi takovej hajzl,jak jsi jí tohle mohl udělat? "
Piko zůstával ledově klidný.Chytil její ruce do svých a opět jí odhodil takovou silou,až spadla na Šmejda.
Šmejd se postavil, aby mohl vyjádřit i svůj názor.
"Petra měla pravdu,jsi hajzl.jdu za ní,"sebral se na odchod.
Jeho kroky však Piko zastavil ranou pěstí,zasazenou Šmejdovi přímo do břicha.
Ten v křečích dopadl na zem.
Petra s Lukášem se k němu ihned sběhli,aby zjistili,zda je v pořádku.
David se též zvedl ze země a popošel až Pikovi.
"Víš vůbec co děláš?Ta holka je teď v pasti,"řekl a i on se zadíval do oken polikliniky.
Piko pokýval hlavou."Já vim přesně, co dělám a pokud je dobrá,tak se z toho dostane,"


Niky měla problémy s posledními dveřmi,Ať dělala,co dělala,nešli jí otevřít.
"Konečně,"zajásala,jakmile i poslední zámek povolil.
Na nic nečekala a s pomocí baterky otevřela skříň s léky.chtěla začít léky vybírat .Zalovila rukou v zadní kapse u kalhot,ale lístek nemohla nikde najít.
"Sakra musel mi vypadnout,"vztekala se.
Náhle dostala neskutečný strach.Nevěděla proč,když už byla skoro u cíle.
Rozhodla se,že tento úkol vzdá.Stejně nemá lístek,takže by ani nevěděla,co má vzít.Zavřela proto skřínku a smutně odešla z ordinace..zamkla dveře.
Se sklopenou hlavou chtěla opustit i čekárnu,ale tam se už srazila s policií.
"Co tu děláte,"ptal se jeden z nich,hned co rozsvítil světlo.
Niky zalapala po dechu.
"No?Slyšíš mě?Co jsi chtěla ukrást,"křičel na ní jeden z nich.


Niky z hluboka polkla.
"Nic,"špitla.
Jeden z policejních příslušníku,jakýsi Petr Svoboda vytrhl Niky batoh z ruky a hodil ho po svém kolegovi.
Ten se jen usmála a začal batoh rozepínat.
"Tak se podíváme,co jsi to ukradla."řekl a podíval se do batohu.
Svoboda stále držel Niky za ruku ."Tak co tam je,"zajímal se a do očí se Niky vysmíval.
"Šéfe,není tam nic,"řekl zaraženě."
Svoboda znejistěl."Ukaž mi to.Přece tam,něco musí být.
Ten,co nám volal,zřetelně řekl,že ví,že se sem někdo vloupal."
Niky zpozorněla.Zarazilo jí hlavně to,že policajtům někdo volal a věděl jistě,že....PIKO!!!
Ani se dál nenamáhala přemýšlet,kdo jiný by to mohl být .Bylo jí to úplně jasné.Piko jí nikdy nechtěl do party,natož aby jí nechal jen tak něco vykrást a ještě jí k tomu pomáhal.
Zklamaně zakroutila hlavou.Cítila se pitomě.Jak mohla Pikovi nalítnout.
Dál se tím nezabývala a zaposlouchala se do rozhovoru,který mezitím vedl Svoboda se svými kolegy.
Svoboda vypadal nervózně.Niky ho moc dobře znala.Ještě z dob,kdy její děda sloužil u policie.Svobodovi říkali fackovací panák,nebo taky papoušek.Dělal totiž vše,co někdo někdy před ním.Po večer prý sledoval všechny kriminální příběhy,to prý pro inspiraci a následující den vše předváděl v praxi.Proto mu už tehdy Niky říkala blbý Majsner.Musela se sama pro sebe zasmát.
"Musí tu něco být,"rozčiloval se.
"A co když někdo viděl jenom uklízečku,"kolega,který stále držel batoh byl něco podobného,jako Svoboda.Jak je tak Niky pozorovala,docela se i bavila.Byli dva a ještě k tomu úplně pitomý.
Toho druhého sice neznala,ale hned na místě i Majsnera přejmenovala a náhle z nich byli BLBÝ A BLBĚJŠÍ,"
"No nic,podíváme se alespoň na doklady a tebe mladá dámo,"otočil se krátce na Niky,která skrývala úsměv."odvezeme domu,"
Opravdu se bavila a ještě víc se těšila,až zjistí ke komu Niky patří.
Její děda byl velice váženým policajtem a kdyby nemusel odejít kvůli těžkému úrazu,zůstal by.Jak doma vždy říkal,celá policejní slepičárna mu zobala z ruky.A hlavně Majsner z něho měl vždy vítr.
Proto se těšila,až zjistí,že obviňuje zrovna jeho vnučku.
Svoboda se batohem prohrabal až k dokladům.
"Tak se podíváme,"natěšen vytáhl z dokladů občanku.Po přečtení příjmení jeho úsměv z tváře zmizel.
"Ty jsi,"zarazil se a otočil se na Niky.
Niky kývla.
"Ty jsi ta Malá ,co si ze mě vždy dělala srandu?"
Niky se usmála."Ano jsem,"odpověděla podle slušnosti.
"Takže ty jsi Lubošovo vnučka?"Ted to byl Svoboda,který z tuha polkl.
"Ano,to jsem taky,"
Niky si v koutku duše myslela,že má vyhráno.
A možná si i myslela,že Svoboda je stále ten pitomej policajt,kterýmu nalévala horké kakao do bot.
Jak se ale ukázalo -zmýlila se.
Svoboda zandal občanský průkaz s ostatními věci do batohu a popošel zpět k Niky.
"To z tebe musí mít děda radost,no nic.Sice jsme u tebe nic nenašli,ale v tuhle hodinu tady nemáš co dělat,a nehledě na to nemáš klíče,takže jsi se sem vloupat musela.
"Bylo odemčeno,"snažila se jakýmkoliv způsobem zachránit.
Svoboda se na chvíli zamyslel.
"To je jedno,i tak jsi tu neměla,co dělat,a to že bylo třeba i otevřeno,se nikdo nedozví,protože já jim řeknu,že jsi se sem vloupala se vším všudy a teď půjdeš s námi,sepíšeme protokol a odvezeme tě domu."
"Ale to budete lhát,i kdyby jsem se sem chtěla vloupat,nenašli jste u mě žádný důkazy,"
Svoboda se zasmál."Je vidět,že jsi se od dědy toho dost naučila,ale teď už tu děda není,aby ti zachránil zadek,Takže máš smůlu."
"Ale to je nespravedlivý,já jsem nic neukradla,"
"Moje boty se tě taky neprosili,aby jsi jim tam lila kakao.Teď si budeme kvit.To máš za ty naschvály,"řekl a vypadalo to,že to myslí dost vážně.Společně se svým kolegou Niky odvedli ven , kde ji strčili do auta a následně odvezli na stanici.
Následovalo krátké sepsání protokolu,dlouhé a podrobné kázání,co se smí a co ne.
"Tak,to by jsme měli,"utrousil Svoboda zamyšleně a zavřel složku,kterou zhotovil se jménem Nikola Novotná.
Napil se ze sklenice,kterou měl položenou na stole a podíval se na Niky.
"To je všechno,a teď pojedeme domu,"ironicky se pousmál a zvedl se.
Niky se kousala do rtu. "No tak,co je?Jdeme,"křikl na Niky,jakmile viděl,že stále sedí na židli.
Zvedla se a podívala se z okna."Je to nutné,aby jste mě vezli domu?"
Svoboda se ušklíbl."A můžeš mi říct,jak si to představuješ?My tady nejsme žádnej hotel.Podle zákona tě musíme odvézt domu a tak taky uděláme,"řekl a dal se na odchod.Náhle se zastavil a opět se na Niky otočil."A kromě toho se nesmírně těším,jak tvýmu dědovi sdělím,že jeho vnučka je kriminálnice,"řekl rázně,chytil Niky za paži a odtáhl ji ven z místnosti.
"Ale já nejsme žádná kriminálnice,"hájila se cestou.
"To si vysvětluj někomu jinýmu,"
Niky se na poslední chvíli snažila zachránit,co se dalo."A co když se vám za všechno omluvím,"
Svoboda se zastavil až u svého auta."To už je ale pozdě,"špitl Niky do ucha a strčil ji do auta. Celou cestu,co se policejní auto prodíralo městskými uličkami,Niky vší silou přemýšlela,jak a co řekne doma,aby z toho vyšla co nejlépe.
Bylo jí jasné,že Svoboda si ještě něco přidá a to dokonce s chutí.
"Tak jsme tady slečinko,"oznámil ji,jakmile se policejní auto zastavilo před jejich domem.
Svoboda se na Niky opět otočil.
"Už jsi si v hlavě rozmyslela,co povíš dědovi?"
"Ne,"
"Tak to máš docela blbý slečinko,protože to budeš potřebovat,"ironicky se na ní usmíval,mezitím co své zavalité tělo soukal z auta.
I Niky s pomocí druhého policisti opustila služební vozidlo.
Bylo jí zle.Chtěla je oba nakopnout,kousnout ,prostě udělat cokoliv,co by ji pomohlo utéct.
Nedokázala si představit,jak budou doma reagovat,až se dozví že jejich vnučka je začínající zlodějka.
Před očima se jí mlžilo a v krku měla sucho.V tom okamžiku,kdy Svoboda zazvonil,Niky se promítl snad celý její život.
Trvalo to jen pár okamžiků,než se dveře otevřeli,ale Niky se zdálo,že to trvá celou věčnost.
"Dobrý večer kapitáne,"
Svoboda zasalutoval a na Luboše se pousmál.
Niky zvedla hlavu a znovu ztěžka polkla.Ve dveřích nestál nikdo jiný,než její děda.
Luboš zakroutil hlavou."Nechte toho Svoboda,nač ty formality,"káral ho,když v tom mu pohled sklouzl na Niky.
Podíval se opět na Svobodu.
"Pánové,co se tady stalo?A proč mi domu vedete moji vnučku?"
"Museli jsme ji zadržet.Přistihli jme ji při krádeži.Jelikož nic neukradla,pro dnešek to bude jenom napomenutí,ale pro příště by jí to nemuselo tak hladce projít,"hlásil poslušně Svoboda a Niky předal do Lubošových rukou.
"Děkuji,"řekl Luboš a svoji vnučku strčil dovnitř.
"Dávejte si na ní větší pozor,"upozornil ještě na odchodu a Lubošovi ještě jednou vzdal čest.
Niky se neslyšitelně plížila po schodech do svého pokoje,když v tom uslyšela Lubošův hlas.
"Kam si myslíš,že jako jdeš,"zavíral naštvaně dveře .Vypadal dost rozčileně.
"Co to jako mělo znamenat?My tě pustíme v noci ven v domnění,že jdeš ke kamarádce a domů nám tě přivedou policajti div ně v okovech?Jak si to jako představuješ?"
Niky neodpověděla.Stála na schodech s hlavou sklopenou.

Křik,který se rozléhal snad po celém domě namohla přeslechnout ani Marie,která už ležela v posteli.Oblékla si župan a pomalým krokem scházela po schodech.
"Co se to tu děje?proč tu tak křičíte?A co ty tu děláš,neměla jsi být přes noc u Jany?"sjela pohledem Niky,která měla hlavu stále sklopenou.
Luboš nedal Niky ani možnost odpovědi.
"Ona totiž naše madam u Jany nejspíš ani nebyla.Přivedli ji moji bývalý kolegové od policie."
Marie se zděšeně podívala opět na Niky.
"Cože?"
"Jo,přistihli ji při krádeži,ta se nám hezky vybarvuje co?
Marie si dala ruku před ústa."Proboha,"
"To jsi se rozhodla,že nám budeš dělat problémy?"
"Ne,"špitla a oči jí stále směřovali k zemi.
Luboš se opřel o schody."Tak proč jsi to udělala?"už mluvil klidněji. Niky opět neodpověděla.
Luboš se znovu rozčílil."Slyšela jsi mě?Proč jsi to udělala?"křičel.
Marie ho okřikla.
"Luboši nekřič a ty Niky pověz nám,co se stalo,"
"Byla to pouze sázka.O nic jiného nejde.Věřte mi,já nejsem žádná zlodějka.Prosím věřte mi."
Luboš si kapesníkem otřel zpocené čelo.
"No dobrá,pro jednou se to snad prominout dá,ale musíš nám slíbit,že se to víckrát nestane.Slibuješ?¨"
Oba dva se podívali na Niky,která už měla hlavu zvednutou a na tváři vykouzlila slabý úsměv.
"Ano slibuji.Už to neudělám,mám vás oba moc ráda,"sešla ze schodů a Lubošovi věnovala polibek na tvář.
"A teď jdi spát."vyzval ji a Niky s úsměvem přikývla.
Při zpáteční cestě vtiskla polibek i Marii,která nyní vypadala už klidně a pokračovala do svého pokoje.

Vše nasvědčovalo tomu,že to Niky prošlo bez jediné ztráty.Babička s dědou se s ní normálně bavili dál,Filip se nic nedozvěděl,jelikož byl na celý víkend v Praze.
Jediné,co jí děsilo,bylo to,že nevěděla jak se na ni v zítra budou tvářit ve škole.Jestli to bude už vědět i Jana,a jak bude reagovat.
Věděla sice,že za jeden večer se to nemůže roznést po celém městě,ale zároveň věděla,že Svoboda se jí chtěl opravdu pomstít a že pro to udělá cokoliv.A hlavně si uvědomovala,že bydlí v tak malém městě,že se vše dá roznést během pár minut.


Na příští ráno Niky zaspala a celou cestu do školy přemýšlela,jestli se vše stačilo roznést po městě.A jestli ano, jak se na ni budou tvářit?Neměla však čas na další přemítání o životě.
Už tak jde pozdě na hodinu.
Určitě tam vejde,všichni se na ni budou koukat jak na toho největšího zloděje na světě.Ach jo,povzdychla si a s hlubokým nádechem zaklepala na dveře.Nečekala na vyzvání. Vešla do třídy.
"Dobrý den,omluvte mě,já jsem zaspala,"omlouvala se učitelce na angličtinu.
"Nebo si zase někde kradla,"ozvalo se ze zadní lavice.A je to tady,povzdechla si sama pro sebe
Ani ji moc nepřekvapilo,že první,kdo si musel na její adresu spravit chuť byl Tomáš..On byl ten,kdo jí nikdy neměl v lásce a ona mu teď ještě dala podnět.Krávo pitomá,pomyslela si.
Třída se ponořila do smíchu.Niky cítila jak rudne.Bylo jí trapně.Chtěla se schovat alespoň v očích a v pochopení Jany,ale ta se smála s nimi.Došlo jí ,že Jana pro ní pochopení nikdy už mít nebude.
"No tak zklidněte se.Je hodina."okřikla je učitelka a tím vlastně Niky vysvobodila."A ty se posadˇ,"vybídla jí
.Ale kam by si vlastně měla sednout.Její místo vedle Jany zabral Janin batoh.Se sklopenou hlavou si sedla do poslední lavice vedle Tomáše.
"Sím,"začal se hlásit.
"Já vedle sebe nechci zlodějku,"podpořil třídu v dalším výbuchu smíchu.
"Usaď se zpátky a přestaň,"kárala ho.
Tomáš se ušklíbl"Stejně jsi odpad,"sykl po ní.
V očích Niky měl výjimečně pravdu.I ona sama se cítila, jako odpad.
"Řekla jsem ticho,"jak bylo vidět i v poslední lavici měla učitelka přehled.Dívala se na ně přes své kovové brýle a výraz naznačoval,že už to nehodlá opakovat.Niky si tužkou kreslila různé znaky.Výklad nevnímala.Přemýšlela,kde mohou asi být,kam zmizeli,když v tom jí přišla sms-ka.
Od:Petry. Niky za deset minut čekáme na školním nádvoří .Ser na školu a přijď sem.Pa Petra"Držela v ruce mobil a nevěděla,co má dělat.Jít,nebo tu zůstat?Jana jí to ale neskutečně usnadnila.Na lavici přilítl papírek.
" Už nejsi moje kámoška.Jdi si za těma tvýma feťákama.Stejně si už taky určitě pícháš.Sbohem Jana."
Niky se zaleskla slza v oku.Ona to takhle nechtěla,ale když si to přeje,tak to udělá.
"Kam se chystáte,hodina ještě neskončila." učitelka udiveně zírala na Niky,jak se chystá na odchod.
"Tady mě nikdo nechce mýt,tak tu nebudu.Sbohem,"řekla a práskla za sebou dveřmi.
Já jsem to opravdu udělala,uvědomila si,jakmile stála na chodbě.Najednou se cítila neskutečně silná.Před tím si ani neuvědomila,že jí škola strašně řídí život.Ted si bude žít svůj vlastní.Nezdržovala se . Sprintem se přenesla na školní nádvoří,kde měli sraz
"Ahoj,"pozdravila je.
Petra jí běžela naproti,Honza se objímal se Zuzanou,která se při tom všem ještě stihla malovat,Šmejd něco kreslil sprejem na zídku,Piko opřený o lavičku,koukal kamsi do neznáma a Martin s Lukášem předváděli siamská dvojčata.Až teď si povšimla,že oni všichni mají nádhernej život a proč?Protože kašlou na zákazy.Žijí si svůj život.Svůj vlastní.
"Ahojky,"Petra jí s nadšením vlítla okolo krku ale v zápětí se odtáhla a starostlivě se na ní podívala.
"Ty si fakt zdrhla?"
Niky kývla.
"A nebudeš mít průser?"
"Tak ať.Už jsem si na ty průsery zvykla.,"mávla rukou.
"To je moje holka,"Šmejd vystřídal Petru a vedl Niky k ostatním.
"Hele Piko,tak tady je,"strčil do svého kamaráda který ještě stále nevnímal okolí.
Podíval se na Niky a ve mžiku se otočil zpět.
"No, tak jí to řekni ty sám,"odbyl ho.
Šmejd vylezl na zídku,aby mohl pronést proslov.
"Tak milá Niky.Já i ostatní jsme se rozhodli,že ode dneška.."zamyslel se"Nebo od včerejška?"odmlčel se.
"No to je jedno.Prostě od nějakého dne v blízké minulosti jsme se rozhodli,že si jedna z nás,vítej."začal tleskat a mrknul na ní.Niky nechápala proč,ale byla šťastná.Měla partu a ne jen tak nějakou.Partu,z které mají všichni hluboký respekt a někteří se jí dokonce i bojí.
"No vidíš,zvládla jsi to,"ujala se jí opět Petra.Nebyla s ní sama však ani pět minut,jelikož se k nim opět vetřel Šmejd.
"Hele to bylo dobrý,co?Já bych mohl bejt tím.Jak se říká tomu,kdo dělá proslovy?Já už vim.Já jednou budu proslovníkem,"zpíval si a odtancovával postupně od holek.Ty se smály na celé kolo.
"To je hovado,"s úsměvem mu Niky polichotila.Šmejd lichotku oplatil též úsměvem.
Petra se podrbala na hlavě."Jo, to je,ale je jedinej,kdo drží partu po hromadě."usmála se za ním.
"Já myslela,že vás pohromadě drží drogy,takže Piko,"
"To není jenom o fetu,ale.."chtěl upřesnit Šmejd,ale nedořekl.
"Ale co,"křičela za ním Niky,jakmile dostali od Pika nařízení k odchodu
"to je jedno,"smetl téma rozhovoru ze stolu.
Společně se vydali k Pikovi domu.To byla první návštěva u Pika doma,kterou Niky podnikla společně s partou.Popíjeli,povídali si a až k ránu se Niky odhodlala na odchod domů.Všichni kromě Pika,který si stále držel jistý odstup,sice Niky přemlouvali,aby zůstala přes noc,ale Niky přesto odešla domů.
Ráno po všem měla Niky těžké stávání.Oči měla těžké,záda měla poněkud ztuhlá a hlavně strašně jí bolela hlava.
"Á, už jsi vzhůru,"Filip stál ve dveřích a oblékal si triko.
Popošel k oknu aby roztáhnul závěs,vzal batoh,který měla Niky položený vedle stolu,hodil ho po ní a bez zájmu jí ohlásil.
"Za pět minut odjíždíme.Bud budeš do tý doby v autě,nebo jedeme sami.dnes nás veze děda"
"Nebuď na svoji sestru tak zlej,"hájila jí babička,nesoucí po schodech koš s prádlem.
"Zaslouží si to,"odsekl a odešel.
"Co jste si zase vy dva provedli,"zajímalo jí.
To už se z postele vysoukala i Niky"Ale nic babi,vůbec nic,"pohladila babi po vlasech a šla se umýt.
"Ach, ty děti,"kroutila nevěřícně hlavou,mezitím co rovnala věci do skříně.
"A co svačina,tu si nevezmeš?"volala na svoji vnučku,jakmile ji z okna zahlédla běžet k autu.
"Nemám hlad,"zamávala ji na cestu.
Cestou do školy na sebe ti dva poprvé nenuceně promluvily.Tedy spíše Niky.Nebavilo jí Filipovo neustálé mlčení.Lezlo jí to na nervy.
"Tak co máš dneska v plánu,"
"Nic,"odsekl.
"Aha to je hezkej plán.A ten ti zabere celej den,"nevzdávala naději,že jí normálně odpoví.
"Jo,"zněla jeho odpověď.
"No tak bráška,vždyť víš,jak tě mám ráda,"
"Tak to fakt nevim."odsekl
"Takhle moooc,"vlítla mu okolo krku a vlepila mu pusu na tvář.Filip se podíval na svoji sestru
."Hele o co ti de?Já sem ti svoje řekl a měnit to nehodlám.Jasný???"
"Já sem nic tak hrozného neprovedla.Byla to jenom sranda,"
"No tak to by byla sakra drahá sranda.Stála by tě totiž vězení,"
Mezitím,co se ti dva hádali,děda dělal,že nic neslyšel.Jakmile však zaslechl slovo vězení,vetřel se do rozhovoru.
"Co je s vězením,"ptal se.Oni jeho slova však nevnímali.
"No tak jsem se už omluvila tak to můžeme smazat a žít spokojeně dál,ne?"
"NEE!!!A už jsem řekl."
"Ale Filipe,"
"Ne"
"Slyšíte?Jaký vězení?"ani jejich děda se nevzdával."
"Žádný,"odpověděli sborově.Luboš se dál nenamáhal a jen mlčky řídil.Zastavil svým vnoučatům před školou.
"Teda brácho ,takového tě neznám,"
"Vystup,"
"No tak ,proč.."
"Vystup,"zvýšil hlas.
"Brá.."
"Vypadni."rozkřičel se a svoji sestře pomohl k výstupu vyhozením z auta na silnici.Vystoupil těsně za ní ,rozloučil se s dědou a šel si svoji cestou. Niky,sbírající se ze země,celá rudá , koukala po spolužácích,kteří z toho měli velkou legraci.
"No co,má trochu pocuchaný nervy,"snažila se obhájit scénu,kterou Filip předvedl.Též se rozloučila s dědou,který jen nevěřícně kroutil hlavou a očima hledala Janu.
Ta stála na školních schodech a nechápavě kroutila hlavou.
"Jani,"rozeběhla se za ní.Jana však nepočkala jako to, dělala vždy.Otočila se a ve mžiku zmizela ve školních vratech.Ani Nikyn rychlý běh jí nepomohl.Janu nedohonila.No možná by jí i stihla,kdyby ji však cestu nezastoupil ředitel Novotný.
"Kampak se ženete slečno ?Do školy se chodí pomalu,nebo se tam tak těšíte?"
"Ne,já jenom za někým spěchám."mluvila s ním a při tom koukala přes jeho ředitelské rameno,jestli snad Janu někde nezahlídne.
"Slyšel jsem,co jste provedla.Měla by jste se stydět."káral ji.
"Ano stydím.Už mohu jít?"netrpělivě přešlapovala.
"Můžete,ale nevím,jak na vaši přítomnost po včerejší scéně budou reagovat kantoři i spolužáci,"po této větě jeho mohutné tělo ustoupilo a Niky se znova rozeběhla.
"Řekl jsem pomalu,"křičel za ní.Ačkoliv ještě včera dopoledne se do školy těšila,teď se v ní vzdouvala velká touha být Petře a ostatním na blízku a bok po boku se pustit do zdolávání dalších překážek.Ted tu ale nebyli s ní.Stála na chodbě úplně sama a nevěděla,co si počne.Hřálo jí jen pomyšlení,že s nimi snad odpoledne znovu bude.
Přišla jí další sms.Petra s ostatními byla opět na školním náměstí.Niky ani neváhala a rozeběhla se ven.
"Hele Nikito.V oknech máš celej štáb."Šmej stál jako obvykle na zídce a ukazoval směrem nahoru.
A opravdu.Celá třída se dívala z okna.To už ale zbystřil i Piko.Vstal Niky vzal okolo ramen.
"No tak jim už konečně řekni,kam patříš,"smál se.Niky smích přešel.Mezi tvářemi,které pozorně poslouchali uviděla i Janu.Opět zrudla.Najednou si ale vzpomněla na papírek,který jí poslala a stud jí přešel.Došla za Petrou,vzala jí za ruku,kterou zvedla nad hlavu a usmála se.
"Vy všichni a hlavně ty Jano poslouchejte.Tohle to je moje nová kamarádka .Vybrala jsi si sama.A chci vám představit mojí novou partu.Ted já patřím sem."zakřičela do oken.Jana si utírala ubrečené oči a zmizela z okna pryč.
Jediný Tomáš,si zachoval svoji tvář."Patříš tam i s tím zastaným fetem,co?" Niky se zarazila.Nevěděla,co na to odpovědět,lhát nechtěla.
Šmejd se postavil vedle Niky"Hej ty tam,"hejkl na něj.
"Závidíš jí vid?No tak ukaž ,že jsi machr a pojď si šlehnout taky,"žertoval.
Tomáše tím,ale dokonale srazil.Už raději mlčel.
"Hele,já ale nefetuju,"musela Šmejda okřiknout,jelikož,to co řekl se jí ani trochu nelíbilo.
"Ticho,já to asi nevim.Chci je jen trochu namíchnout,"zašeptal a usmál se.Obrátil se opět k oknu třetího patra budovy,kde měla sídlo Třída,kterou Niky navštěvovala
."No ,co divadlo už skončilo,tak huš huš.Zmizte."
Polovina zalezla,ale někteří si ještě vyslechli Šmejdovo rozhovor s učitelkou.
"Vy už by jste taky měli být na hodině.Takže vy už taky huš huš,"pokynula rukou.
Šmejdovi spadl úsměv.
Piko,se ale nebál projevu."Hele účo.Dej nám pokoj a jdi si učit ty svoje exoty.Nás už tohle díky bohu zajímat nemusí.I když kvůli takový číče,jako jsi ty..no nevim nevim."utahoval si z ní.
"Vondráčku,vás ředitelna nemine."vyhrožovala mu.
Piko opět nasadil svůj pověstný ironický výraz
"Mě?hmm.To já bych zase řekl,že spíš tebe vyhazov nemine,jdem,"
V tu chvíli se k partičce řítil i rozzlobený ředitel školy.
"Co to má znamenat?"rozhazoval rukama.
Někteří se zalekly,ale Piko si zachoval klidnou tvář.
"Dej nám pokoj,do toho ústavu se už nevrátíme,"mluvil přesvědčivě,ale bohužel si neuvědomil,že mluví nechtěně i za ostatní.Nebo chtěně?
"To jste myslel vážně?"dával mu šanci na opravení svého poněkud unáhleného rozhodnutí.
Piko se začal smát."To si piš,že to myslim vážně,"stál si za svým.
Ředitel se obrátil na Niky.
"O této partičce vím dávno,že na školu kašle,ale co vy?Vy si kvůli nim necháte pokazit své výborné výsledky?"
Niky sklopila hlavu .
"Slečno Novotná,dozvím se od vás něco?"naléhal.
"Nevím,"špitla.
"Tak až se to dozvíte,tak za mnou zajděte,vám chci dát ještě jednu šanci a vy ostatní,"podíval se po nich.Pousmál se."Máte podmínečné vyloučení."rozhodl a obrátil se na odchod.
Po pár krocích se ale otočil zpět.
"Chci vám jen říci,že těžko se shání zaměstnání,jen se základním vzděláním,"zněla to jako rada,či výzva?Každopádně ani jeden z party si z toho těžkou hlavu nedělal.Vlastně někdo ano.Niky.Jak by vysvětlovala babičce ,dědovi a Filipovi,že byla vyhozena ze školy?A za co?
Jen co se ředitelovo postava ztratila v prostorách školy,Piko zavelel a vydali se pryč z nádvoří.
Toulali se.Prošli skoro celý město jedním dechem.Povídali si ,vtipkovali,prostě jim všem bylo fajn.Za to odpoledne Niky docela zapomněla na absenci ve škole.Rozhodla se ,že do školy půjde,ale dá si týden oddych.Potom si napíše omluvenku s důvodem nemoci a vše bude v pořádku.Nebo si to alespoň myslela.Každopádně si chtěla ten jeden týden pořádně užít. Chodila domu šťastná a ani ji už moc nevadilo,že jí Filip stále ignoruje.Žila si ten svůj svět,který se jí čím dál tím víc líbil.Využila toho,že se s ní Filip nebaví a proto měla výmluvu proč jezdit do školy autobusem.Peníze ,které dostávala od Marie na autobus věnovala do alkoholu a cigaret,pro Petru.Obětovala pro ni vše.Na jednu stranu jí chtěla pomoci od toho všeho a na druhou stranu věděla,že se toho Petra nezbaví i kdyby chtěla.Stále naivně si myslela,že ve společnosti takových lidí může fungovat bez drog.Zatím ano,ale co časem?
Největší radost měla z toho,že si všichni doma mysleli,že seká konečně latinu a ona se mohla toulat.Každé ráno se s nimi scházela a jako obvykle brouzdali městem,nebo zašli k Pikovi domu.Tam pili,hráli hry,jako flašku a jiné,koukali na filmy.Hlavní bylo,že se nikdy nenudili.
Po týdnu ,který utekl ,jako voda,měla Niky dorazit do školy.Bála se,ale rozhodla se,že do toho půjde po hlavě.
To ,že utekla a celou třídu poslala do háje,se vyřešilo v klidu,ale po incidentu,který pro ni udělala parta to zanechalo následky.
Ředitel dal Niky ještě jednu šanci,ale za tím vším udělal veliký vykřičník..
Niky si myslela zvyknout na to,že škole se jen tak nevyhne.Proto upravila svůj program.Petru s partou přesunula na odpoledne a dopoledne byla odsouzena k nudě ve školní lavici.
Docela si oddychla,že si od ní Jana odsedla.měla celou lavici pro sebe .Nevadil jí ani fakt,že se s ní nikdo ve třídě nebaví.Někteří jí dokonce začali pomlouvat a urážet.Bylo jí to jedno.Vždy se těšila až skončí vyučování a ona bude moci jít mezi své lidi.
Hodně se od nich naučila.Začala poslouchat stejnou muziku,co oni,stejně se oblékala,aby k nim zapadla a učila se taky jejich řeč.Pro ni úplně jiná,nová.Nerozuměla všemu,ale časem se zorientovala a zvládala téměř vše.Jednoho dne měli sraz u Pika v půl sedmé.Niky doma řekla babičce,že spí u Jany,aby mohla zůstat s partou přes noc.Měla jistotu,že to vyjde,protože pochybovala,že by se Jana u ní ještě někdy ukázala.S Filipem si také nemusela dělat starosti,ten odjel na dva týdny na školu v přírodě,takže byla ve výhodě.Chtěla tam být jako první a tak vyrazila už ve čtyři hodiny.Ještě pusu babi a mohla jít.Těšila se,jako vždy,když něco podnikali bylo to pro ní takové opravdové.Sama někdy hledala to správné slovo, až ho konečně našla.Takové- in.Od té doby pro ní všechno bylo in.Někdo někoho zmlátil,bylo to in.Dostala pětku ve škole?Bylo to in.
Na místě byla opravdu první.Byla sice ráda,ale po chvíli se začala nudit.Kopala do kamínků,kreslila konturovací tužkou jména lidí z party na chodník a nakonec začala bubnovat na popelnice.Nuda jí užírala.Nervózně koukala na hodinky a zdálo se jí,že rafička jde pomalu naschvál jí,aby se ještě víc nudila.Z pocitu samoty jí vytrhla až Petra.Kráčela k ní mírně zmateným krokem.Niky se dokonce zdálo,že se motá.Snad jí není zle,pomyslela si.Počkala až k ní dojde,potom jí teprve chytila okolo ramen.
"Petro,co se děje?Není ti dobře?"starostlivě jí odhrnula vlasy z obličeje.Měla o ni strach ostatně,jako vždy,ale jakmile jí Petra pohlédla do tváře,bylo jí to jasné.
"Neboj Piko tu bude za chvíli,"utěšovala jí.Měla absťák a ne malý.Tyto příznaky Niky u Petry již znala.Měla absťák a ne malý.Celá se klepala,byla bledá a mluvila z cesty.
"Na tady je klíč,"vyndala ho z kapsy u kalhot a v tiskla ho Niky do ruky.Petra se na Niky opět podívala.Niky jí pohled opětovala a chvíli na sebe jen tak koukali.
"Tak jdem,"vzpamatovala se,podepřela Petru a s mohutnou námahou s ní vyšlapala do pátého patra,jelikož výtah nefungoval.V bytě Petru položila na postel a odskočila do koupelny,aby jí namočila hadr na hlavu.Až do koupelny bylo slyšet její mohutné sténání.V křečích se svíjela na posteli."Niky,"zavolala z posledních sil na svojí kamarádku.
"Co se děje?"přiběhla k ní.Petra ji pevně stiskla ruku a zadívala se jí do očí
"Slib mi,že si nikdy nic nevezmeš,prosím.Mě už toho moc nezbývá,ale ty si život nekaž,"tichounce šeptala.Nejednou jí hlas zhrubl."A teď mi sežeň fet,"jako by to nebyla ani ona.Třásla s Niky až z ní Niky dostala strach.
Nevěděla,jak jí pomoct i když by strašně ráda,ale nevěděla jak.Seděla proto bezmocná vedle svíjející se Petry a čekala s nad na zázrak.Ten přišel o pět minut dýl v podobě Pika,Šmejda a Lukáše.Jejich hlasy uslyšela z otevřeného okna.
Vletěla k němu aby se podívala,zda se jí to jenom nezdálo.Ale ne.Všichni tři se se smíchem blížily k bytovce.
"Klucííííííí,"ječela na ně z okna.Ani jeden jí nejdřív neslyšeli.Když už zařvala po třetí,Šmejd zvedl hlavu.
"No tady,"mávala rukou aby šli nahoru.Šmejd to ale pochopil poněkud obráceně a začal jí mávat.Myslel si,že ho jenom zdraví."Néé ty idiote,Petra,"řvala."
Jo tu taky zdravím,"řval na oplátku.
"Ne má absťák,padá do komatu.No tak hejbněte těma zadkama ."skoro brečela zoufalstvím.Kluci nejdřív nechápali.Koukali jeden na druhého.Až po chvíli se rozeběhli.
"Kurva,ten zasranej výtah,"kopal vzteky Piko do výtahu.V bytě byli ve mžiku.Piko rozrazil dveře a zmateně koukal po místnosti.Niky seděla u stolu a brečela.
"Kde je,"zmatkoval.
"Tam,"s pláčem mu ukázala na ložnici.Piko běžel za ní a kluci si sedli k Niky."Neboj bude v pohodě,"tišili ji."Proč vůbec ty drogy berete.Vždyť vám to nic nemůže dát,"jakoby na ně shazovala to,co se stalo Petře.Nikdy předtím to neznala."To by jsi se divila,"Lukáš se opřel o opěradlo a zapálil si cigaretu."Drž hubu idiote,"okřikl ho Šmejd.
"Víš já nevim,proč to bereme,prostě jen tak.Něco nám to dává a taky bere,ale to už k tomu patří.Každopádně je na tom Petra o hodně hůř,než my."pohladil jí po ruce.Niky pocítila zvláštní dávku tepla.Najednou věděla,že Šmejdovi může říct cokoliv."A o Petru se neboj,tohle to je přirozená reakce těla.Takhle se tělo chová,když chce svoji dávku a nedostane jí hned.Piko vyšel ze dveří.Se Šmejdem to cuklo na židli.
"Tak co,jak je na tom?"Piko se prohrábl vlasy a zapálil si cigaretu."Jo už je v pohodě.Máme tu něco k pití,"vztekle otevřel lednici a vyhazoval prázdné lahve do koše.
"Měla by tam bejt ještě ta vodka,co si ji tam dal,"vzpomněl si Lukáš.Piko se na ně otočil."Jo ta by tam mohla bejt,kdyby ji ovšem někdo nevychlastal.Nevíš o tom něco?"mával Lukášovi prázdnou lahví od vodky před očima.Lukáš vstal ze židle"No co,tak někdo prostě dojde do obchodu,"řekl a koukl se po Šmejdovi a Niky."No nehlaste se všichni,"Mezitím,co se dohadovali,kdo půjde nakoupit,v předsíni bouchli dveře.Zuzana si neohrabaně zouvala boty.Jakmile slyšela z kuchyně hlasy,zamířila si to tam."Čau,"pozdravila a batoh hodila na pohovku.Chvíli se hrabala v lednici.Když i ona zjistila,že tam nic není,vykoukla zpoza lednice.Se zjištěním,že je v místnosti z dívčího osazenstva pouze Niky,sice nebyla potěšená,přes to jí nabídla,jestli s ní nepůjde na nákup.Všechny tím potěšila.Hlavně kluky."No vidíte,jak se nám to hezky vyřešilo,no tak už běžte,"div je nevystrkovali ze dveří.Niky ale stále nebyla spokojena s Petřiným stavem."A co bude s Petrou,"
"Co je s Petrou,"Ptala se Zuzana,mezitím,co si opět neohrabaně nazouvala boty.
"Nic,to se dozvíš potom,"odbyl ji Piko a vyšoupl je ze dveří."Hysterky šílený,"zasmál se a zabouchl dveře.
Cestou do supermarketu Niky Zuzaně vše řekla.Udivilo jí,že si Zuzana dělá o Petru stejnou starost jako ona sama.Nikdy Petru neměla v lásce,dalo by se říct,že jí dokonce nenáviděla,proto ji její postoj zaujal.Docela si za tu cestu rozuměli.Niky takhle poznávala všechny z úplně jiný strany.Znala je tak,jak je neznal nikdo.Věděla o nich,co je trápí,věděla,co si myslí byli jako jedna velká rodina.Dokonce byla u toho,když se jí Šmejd rozbrečel v náručí.Ano ten natolik silný člověk,jako je Šmejd si pobrečel na dívčím rameni.
"Hele ty docela jedeš po Šmejdovi,vid?"Zuzana uměla svýma otázkama a odpovědma docela dobře šokovat. "Cože,"Niky se pod představou,že by chtěla něco mít se Šmejdem,musela zatřást. "Jak tě tohle prosim tě mohlo napadnout," "Jen tak sem to vydedukovala z tvého chování,si pořád u něj,směješ se všemu,co řekne,prostě tak,ale nech to bejt.Jdeme ať tam ty naše chudinky neumřou žízní,"poplácala ji po zádech.V Pikově bytě bylo mrtvo.Každej z nich seděl na jiný židli a mlčeli.Ožily,až když uviděli holky ve dveřích.
"To vám to ale trvalo.Jste vykupovali celej market ,ne?""Haha, strašně vtipný.Tak jsi si tam měl jít sám,"hájila se Zuzana.Hodila po nich tašku a společně s Niky se šla kouknout na Petru."Snad to není vážné,"prohodila potom
"Ne,jenom usnula,"uklidňoval je Piko.Šel za nimi až do pokoje a sedl si do křesla.Niky si taky sedla.Chtěla být u ní,až se vzbudí.V pokoji zůstali s Petrou jenom Piko a Niky.Zuzana odešla do kuchyně.Niky se obrátila s prosbou na Pika."Piko,"zeptala se potichu."Co,"neobtěžoval se zvednout hlavu."Nedal by jsi mi cígo,"Piko si myslel,že špatně slyšel.Pročistil si raději uši."Co si to říkala?Ty chceš cígo,"stále nevěřil,tomu,co slyšel.
"Dal by jsi mi jednu cigaretu,"
Piko si myslel,že špatně slyšel.
"Cože?Ty chceš po mě cigaretu?"
"Jo,dáš nebo ne,"trvala na svém.Piko se nedal dlouho přemlouvat.Hodil po ní krabičku i se zapalovačem.
"Hlavně ať tě to nezabije,"pronesl,jakmile Niky začala pod návalem kouře kašlat.Chvilku ji jen tak pozoroval."Ty se z toho posereš,"usoudil.
"Nestarej se,"odsekla a posadila se na židli vele postele,kde ležela Petra.
"No , no .Jsi nějaká chytlavá.Nevim,proč tady s ní chceš být.Je jenom normálně po absťáku a s tím ji nepomůžeš ,"