BABYLON-SBOHEM PETRO

"VŠICHNI ŘÍKAJÍ,
ŽE ŽÍT JE HROZNÝ A TEŽKÝ,
ALE VĚŘ,
ŽE UMÍRAT JE HORŠÍ A TĚŽŠÍ"







Po několika krušných minutách Petra pokojně usnula.Ted tu naproti sobě seděli dva nepřátelé .Niky i Piko byli najednou v úplně stejné pozici.I když to nepřiznal veřejně,bylo na Pikovi vidět,že má o Petru také strach.
"Hele měli by jsme ji tady asi nechat samotnou.Aby se mohla v klidu prospat,"řekl najednou do ticha a zvedl se z křesla.Niky mu dala okamžitě za pravdu a společně s nim opustila místnost.
"Co jste tam dělali takovou dobu?Je v pohodě?"Martin odtrhl oči od karet a sjížděl oba dva pohledem.
"Jo, už je na tom líp.Ted spí."řekl Piko.
Sedl si na židli u okna a kapesním nožíkem si loupal pomeranč.Niky byla nervózní čím dál tím víc.Chodila z jednoho rohu do druhého a nevěděla na jakou činnost by se měla zaměřit.Zda hrát s klukama karty,nebo přemýšlet o Petře.
"Hele kluci a neměli by jsme spíš zavolat nějakou pomoc?,"řekla a podívala se na ně.oni však nejevily sebe menší známky zájmu.Dál hrály karty.
"Piko to ani ty nemáš rozum?"obrátila se s prosbou na něj. Pohled,který po ní hodil naznačoval vše.S lhostejným výrazem se opět obrátil ke klukům a začal se hlasitě smát.Ostatní se k němu přidali a teprve teď to Niky došlo.Jsou zase sjetý.
Sedla si do křesla a nevěřícně koukala po lidech,kteří si říkají kamarádi.Ano ve sjetým stavu je každej kamarád,ale když všechno ustane,po kamarádství zbudou jenom stopy.A tak je to i u Nikyniných přátel.Ted u karet jsou na sebe milý smějí se dovádějí ale až se z toho proberou,bude zase každej sám za sebe.Niky kolikrát přemýšlela o tom,k čemu jim to vlastně je.Každý den používat drogy,jako prostředek napomáhající k dobré náladě.ano mají sice výbornou náladu,ale co potom?Sama to viděla na Petře.Na holce,která kvůli tomu,že včas nedostala svoji dávku,leží ve vedlejším pokoji a je jí zle.Proto nechápala,proč i přes to je má všechny ráda.
"Tak,co ještě jednu partičku?"Piko míchal karty a ve tváři měl vítězný výraz.Opět vyhrál.Občas Pika podezírali,že podvádí,ale Piko tuto variantu vždy razantně zamítl.
"Nebo máte srábkové strach,"provokoval je a opravdu si to užíval,protože věděl,že má nad klukama převahu.
Z jejich výborné a bujaré nálady je přerušila až Petra.Stála ve dveřích a ve tváři měla prapodivný výraz.Piko si jí všimnul jako první.
"Co tu dělíš.Měla si přece ležet,"hejknul na ní .
"Koukněte se z okna,"poradila jim.
"A co by jsme tam jako měli vidět,"s minimálním zaujetím ji odpovídal Martin.
"Mám takový pocit,že na nás někdo poslal razii,"
Všichni ztuhli.Jako by se v pokoji zastavil čas i život.Z policie měli už dlouhou dobu všichni nahnáno.Pikovi spadli karty .Jak dopadali na zem,jakoby naznačovali velký průšvih.Nikdo ani nedutal.Všichni měli strach.
"Martin se vzpamatoval jako první a opatrně nakoukl za záclonou do ulice.
"Tak,co.Jsou tam,"vyzvídal Piko.
Na ulici se nedělo nic podezřelého.Sem tam se někdo mihl v ulici.Starý pár venčící psa,pohledná paní v nejlepším věku,nesoucí nákup,či pár mladých lidí hrající na místním hřišti fotbal.Nikdo však nevzbuzoval žádné podezření.
Najednou si všiml,policejního auta stojící mezi řadou stojících aut u blízkého kiosku.
"Tak co,"Piko odstrčil Martina od okna,aby sám mohl vše zkontrolovat.Martin dopadl do měkkého křesla,které dovezl od své babičky,která ho chtěla z nedostatku místa vyhodit.Podíval se po ostatních.
"Asi jo,"
Šmejd začal zmatkovat"Ted nás zavřou a budeme mrtvý," lítal po pokoji, jako by se chtěl někam schovat.
Piko zatáhl záclonu a bez jediného slova zmizel z místnosti.Netrvalo to ani minutu a byl zpátky s lepší náladou.
"Lidi klid.Vole to že jsi zavřenej neznamená,že jsi mrtvej,"provokoval ho Martin.
Jenže nebyl by to Šmejd,kdyby si význam věty neobrátil."Takže já už jsem zavřenej,ne to ne,"rozhazoval rukama okolo sebe,až chvílemi působil dosti komicky
"Já jsem ani babičce neřekl že jsem toho psa otrávil já,"Niky ho zastavila."Šmejde klid."chytla ho za ramena.
Martin se zvedl z křesla a vrátil se k oknu ,odhrnul záclonu a opět vyhlížel na ulici.
"Jo. Niky má pravdu.Musíme zachovat klid.Za prvý jsme parta,takže jeden za všechny.A za druhý kde je psáno,že jdou zrovna za námi,"nervózně se usmál.
Jenže zvonící tón u dveří naznačoval něco jinýho.
"Doprdele,já to věděl,"Piko naštvaně kopl do dveří od ložnice.
Martin všechny vyzval k tichu a došel otevřít.
Cesta od okna ke svěřím byla sice krátká,ale pro všechny,co v očekávání postávali v různých stranách pokoje,byla nekonečná.
Jakmile otevřel,spatřil dvojici policejních příslušníků.
Jeden z nich odstrčil Martina a popošel rovnou k Pikovi.
"Dostali jsme hlášení,že zde přechováváte drogy,"soustředěn na Pika stihl pohledem sjet všechny,co byli v tu dobu v místnosti. "A slečna Novotná,dlouho jsme se neviděli,"ušklíbl se jeden z příslušníků a Niky v něm poznala blbýho Majsnera Svobodu.
Piko se ušklíbl."Tady žádné drogy nebyli a ani nejsou,teď kdo vám volal musel bejt sám sjetej,"řekl a dal si sebevědomě ruce v bok.
Příslušník napřáhl naproti Pikovi ruku se zdviženým prstem
"Neprovokuj mě.Já tě moc dobře znám a vím,že v tom jedeš taky,co je tam,"ukázal ke dveřím,o které se opírala Niky.
"Tam je ložnice,ale tam najdeš možná tak moje slipy,nebo ponožky,"stále se usmíval.
Strážník pokynul svému kolegovi,aby se tam šel podívat..


"Pro mě to byli ty nejhorší minuty života.Jak vtrhly dovnitř, už ten pocit,že jste něco provedli je hroznej a když ještě k tomu jim bylo úplně jedno,jestli s vámi praští o zem,nebo vás kopnou do břicha.Byl to děs.Když mě jeden z nich držel na zemi,měla jsem ještě malou naději-Já přece sjetá nebyla,ale jakmile mi z mýho batohu vyndal heroin,věděla jsem,že Piko splnil to rčení jeden za všechny.




.
"Mě nechte být,já drogy neberu a ani je u sebe neschovávám,"Niky se bránila,co jí síly stačily.
Vrátil se po chvíli.V ruce držel černý batoh .
"Čí je tenhle batoh,"díval se po všech.
"ten je můj,proč.Řekla jsem vám,že nic neberu a ani nic u sebe nemám,"bránila se.
"A co je tohle,"z batohu vytáhl balíček s heroinem.
"To ale není moje,"
"Ne a čí?To by mohl říct každej.Mě to tam dali,aby vina nepadla na ně,"utahoval si z ní."To známe.Jdete taky s námi."oznámil jí.Jenže Niky v tom byla opravdu nevinně,ale to už nikoho nezajímalo.Vezla se s nimi všema,i když za nic nemohla.Krátce se koukla na Pika.Měl ve tváři výraz,který klidně mohl znamenat pomstu,výsměch i falešnou lítost.
"Ty hajzle,"rozkřičela se na něj.Bylo jí jasný,že ten heroin ji tam dal on.S tím ale teď nic dělat nemohla.
Další společný večer trávily na policejní stanici.Piko s ostatníma prošli nejlépe.Sepsaly sice protokol,aby se neřeklo,ale dále se s nimi nezabývali.Toto město je dávno odepsalo,tak proč si ničit nervy nějakýma feťákama,který toho před sebou stejně moc nemají.
Zato Niky na tom byla o mnoho hůř. Na stanici začínala být jako doma,takže ani neváhali,koho mají zavolat.Filipovi se sice nechtělo opustit školu v přírodě,kvůli své kriminální sestře,ale nakonec slíbil,že se vrátí a přijede pro ní co nejdříve..
Niky moc dobře věděla,co bude následovat a toho se bála snad ze všeho nejvíc.
Filipa.Svého bratra,který stál vždy na její straně.Niky byla jeho princeznička.Nikdy by nedovolil,aby se ji něco stalo.Ted však nebyl nikdo,kdo by jí ochránil.Filip stá najednou na druhé straně břehu a koukal se na ni skrz prsty.Byl to pro ni hroznej pocit.Nemýt se komu svěřit,s kým si popovídat,na koho se jednoduše obrátit.Petře?Ne,vždyť ta sama pomalu neví kdo je.A další z party by se na ní vykašlali.
Policajt,který seděl naproti ni sebou prudce trhl,jakmile uslyšel klepání na dveře.
"Dále ,"hlesnul a dveře se otevřeli.
Niky si stoupla a stála jako opařená,Ve dveřích nestál Filip,ale její maminka.
"Niky,jak jsi mohla,"dívala se na ní vyčítavým pohledem.
"Maminko,já za to nemohla.Já jsem v tom nevinně.Věř mi alespoň ty,"prosila jí.
"Dobrá věřím ti,ale snaž se to napravit,"řekla a zmizela.Niky stála v místnosti sama.Černé stěny jí obklopovali ze všech stran.Připadala si neskutečně opuštěná.
Sama od sebe to chtěla napravit,ale nevěděla jak.Ze všeho nejvíc si přála,aby mohla pomoct Petře a na druhou stranu chtěla od party pryč.Nevěděla proč,ale nemohla.
Slečno,"znělo jí v hlavě.Hlas ,který na ní volal,ji donutil otevřít oči.Probudil jí ze snu a nabídl pohled do očí reality.Nyní měla realita džínovou bundu,volní kalhoty a smutný výraz v očích.Tato realita nesla jméno Filip.Stál mezi dveřmi a koukal se na svojí sestru.Na tu malou holčičku,která kdysi nosila dva copánky a hrála si na pískovišti.nemohl pochopit,jak tak rychle mohla vyrůst a už vůbec nechápal,kde se stal ten osudný zvrat a jeho malá Nikita místo na pískovišti sedí ve vyšetřovací místnosti.
"Filipe,"vlítla mu okolo krku a pevně ho objala okolo pasu.Ten však nechtěl,aby ho objímala,aby na něj mluvila,aby se vůbec k němu hlásila.Byla pro něj vzduch.Už to bral jako samozřejmost,že bude čas od času vyzvedávat sviji sestru na policejní stanici.Sám od sebe,aniž by k tomu měl sebemenší důkaz,zařadil Niky do kolonky feťák.
Niky začala brečet.Jakoby ho to nezajímala.Obrátil oči v strop a po chvíli ji od sebe odstrčil.
"Jdeme,"řekl tak studeně až se Niky rozbrečela znova.
Proč se Filip choval k Niky tak odměřeně,nikdo nechápal.Byl to on,kdo jí před vším zlým chránil.Byl to on,jenž by nikdy nedovolil,aby ji někdo ublížil.Všechno trápení prožíval s ní,tak proč teď,jakoby ji neznal.
"Chtěl ji dát pouze lekci?Nebo mu Niky začala připomínat člověka,který jim zničil život-vlastního otce.
To věděl pouze on a do jeho hlavy nikdo neviděl.

Cestou domu oba mlčeli.I Niky pochopila,že se s ní jen tak bavit nezačne a provokovat ho by taky nikam nevedlo.
Dívala se z okna.Krajina kolem ní běžela a ona si připadala,jako by to byla ona,kdo běží okolo.tehdy si připadal strašně hnusná,odpudivá,sama pro sebe si myslela,že už nic horšího se stát nemůže.
"Vystupovat,"řekl,jakmile zastavil před jejich domem.Niky nenamítala,jako posledně.Poslušně vylezla z auta a koukala se do oken baráku.Nechápala,jak mohla zradit tak skvělý lidi,jako byl děda s babičkou.Vzali si je k sobě po smrti jejich matky a ona se jim takhle odvděčila.Bylo jí špatně ze sebe samý.Popošla vždy jen pár kroků a zastavila se,aby se mohla otočit.Filip stál stále u auta a sledoval ji.Nechtělo se jí domu.Připadala si,jako by tam ani nepatřila.Uklidňovalo ji,že prarodiče zatím nic neví.Netušila,že už je pozdě.
Potichu otevřela dveře,zula si boty a potichu se vkrádala ke schodům.
Najednou za sebou uslyšela kroky.Otočila se a jakmile spatřila Babičku,nasadila ten její nevinný pohled.
"Ahoj babi,"pozdravila ji a otočila se na odchod.
Ona ji však zastavila."Nikam nejdeš mladá dámo,"v jejím hlase byl vztek a hlavně zklamání.
"Chceme s tebou mluvit.,"řekla a odešla do obývacího pokoje.Niky začínala tušit,že z dnešního dne se už nevylže a že bude muset s pravdou ven.
Pomalým krokem popošla za nimi .Tam si musela sednout na židli,která byla postavená uprostřed místnosti.V krku měla sucho a srdce nestíhalo její tepové frekvence.
Opatrně dosedla a podívala se po prarodičích.Babička se s ní bavila potichu a nyní i v klidu,ale Luboš už tak klidný nebyl.Jakmile Niky stále zapírala,křičel na ní jednu nadávku za druhou.
To bylo poprvé,co od něho slyšela slova podobného kalibru.Mrzelo jí,že to musela být zrovna ona,kvůli který musel křičet.

"Ale já za nic,opravdu nemůžu,"snažila se obhajovat samu sebe.Nedařilo se.Jedna výčitka střídala jinou.
"Kdy jsi naposledy byla ve škole,"po chvíli mlčení na ní vyjel .
"Včera"špitla tak potichu,že to nebylo skoro slyšet.
"A před tím?"
"Nevím,"
"Od zítřka budeš chodit ze školy rovnou domu a budeš mít domácí vězení,"vyčerpán z rozhovoru se opřel o stůl.
"A teď mi jdi z očí,"zakřičel ještě.
Niky ucítila,jak jí slzy stékají po tváři.S nadějí,že by jí někdo mohl pochopit se obrátila ke dveřím u kterých stál opřený Filip.
Ale i jeho výrazu se dal snadno vyčíst hluboký nezájem.
"Babi,"zvolala a očima sklouzla na protější stranu,kde stála Marie.I Marii se koulely slzy po její starostlivé tváři.Chtěla jí pomoci,moc,ale obávala se,že tady už jen její pomoc nestačí.
Niky si utřela slzy a jako trestanec odsouzen na popravu opustila šouravými kroky obývací pokoj.Na schodech se ještě otočila.I přes proud slz rozpoznala,že tady v tomto domě o ní nikdo už nestojí.Nikdo se na ní už raději ani nedíval.

"Niky,"zvolala Marie tiše,jen aby věděla,že jí mají rádi a že tady není sama.To už ale Niky neslyšela.Zabouchla za sebou dveře od pokoje.
"Jdu za ní,"Marie hodila svoji knihu ,kterou celou dobu držela v ruce na kanape a chtěla odejít za svoji vnučkou.
Luboš ji však zastavil."Nech jí být.Nemělo by to cenu.Takhle nás zničí,"řekl a zapálil si cigaretu.
"Filipe,jdi za ní alespoň ty,ať ví,že není sama,"pobízela svého vnuka.Ten se však jen němě otočil a odešel na čerstvý vzduch.
"Proč se k ní takto chová,"nechápala Filipovo chladné chování.
"Já se mu ani nedivým,"zastal se svého vnuka Luboš.
"Vždyť je to skoro naše dítě,musíme jí pomoci,"s pláčem si sedla na kanape.
Luboš pomalu ztrácel trpělivost.
"Kdy už konečně pochopíš,že její chování není normální.My o ní nevíme vůbec nic.Nevíme,co dělá,kde je po škole,nebo jestli tam vůbec chodí.,"odmlčel se a pokračoval již klidnějším hlasem."Ne my s tím musíme něco dělat,pokud není už pozdě."dořekl smutně a posadil se vedle Marie,která mu bezmocně položila hlavu na rameno.
"Já jí mám jen ráda,pochop mě,"
Luboš na důkaz pochopení pohladil svoji ženu po vlasech.
"Já taky,"dodal nakonec.

Mraky se začali na městečko mračit a schylovalo se k dešti.z ulic bylo slyšet sem tam nějaký křik,hlahol,nebo smích.Jen v bílém rodinném domku na kraji ulice bylo hrobové ticho.Filip seděl u vchodu na schodech.Kouřil jednu cigaretu za druhou a přemýšlel,co se to s Niky děje a proč.
Marie s Lubošem stále seděli na pohovce.Marie si občas utřela slzy,které zakrývali její tvář a Luboš sice neměl k pláči daleko,ale jakožto chlap si slzy zakázal.
Niky seděla na své posteli.Pustila si své oblíbené cd a rukama objímala plyšovou opici,kterou dostala od své maminky.
Plakala.Přála si slzy zastavit,postavit se do obývacího pokoje a všem říct,jak to je.Že ona za to opravdu nemůže,ale nohy jakoby jí úplně přirostli k posteli.Zůstala sama jen se svými slzami.

Člověk si lásku druhých uvědomí až když o ně přijde.Nedalo se říci,že Niky o své bližní přišla.Spíše si svým chováním postavila doprostřed místnosti silnou stěnou,kterou tak vytvořila bariéru.

Dny utíkaly ,jako voda,která se žene přes útesy.Luboš držel nad Niky přísný dohled.Nechtěl,aby se opakovalo to,že by jeho vnučku domu vodily policajti.Nechtěl,aby se ve městě o jejich rodině mluvilo v negativním světle a hlavně chtěl,aby z Niky vyrostl normální slušný člověk .Čím dál tím víc mu připomínala jejího vlastního otce.Člověka,kterého nenáviděl,že to že mu zabil dceru.Proto se všemožně snažil,aby Niky převychoval k obrazu svému.
V jednu chvíli se zdálo,že se mu to podaří.Niky poslouchala,že školy chodila rovnou domu,kde se zavírala v pokoji a učila se.
Za tu dobu sice s nikým v domě nepromluvila ani slovo,ale to mu až tak nevadilo.Byl rád,že ji měl doma a na očích.
Jenže normálu se vymykalo,to co si myslí on a to co si myslí Niky.Ano byla poslušná,učila se a s ostatními se nevídala,ale pocity měla převrácené.
Parta jí chyběla.Chyběla ji natolik,že si skoro každý večer připravovala plán útěku.
Vždy ,když byla připravena a rozhodnuta,že uteče,uvědomila si,že by jí útěk stejně nepomohl.
Připadala si,jako ve vězení.
Začala Luboše Marii i Filipa nenávidět.Snažila se jim vyhýbat.Chtěla od nich pryč,ale zároveň si uvědomovala,že by neměla kam jít.Piko by jí stejně u sebe nenechal bydlet a po noclehu na ulici zrovna netoužila a tak se každý večer ukládala ke spánku ve své staré posteli se slzami v očích a myšlenkami na Petru a ostatní.
Jednoho dne Niky svitla naděje.Když se vrátila jako každý den ze školy,Luboš si jí zavolal a sdělil jí,že odpoledne může jít ven.

"A to ,jako fakt?"udiveně na Luboše koukala a v očích se jí zaleskla jiskra.
Luboš se pousmál."To jako fakt.Ukázala jsi mi,že jsi to všechno překonala a hlavně si se celou tu dobu snažila,takže nevidím důvod proč by jsem tě měl držet doma.Pozor,ale.."pohrozil.
"žádný krádeže,alkohol a do 11 budeš doma,"kladl vnučce na srdce své podmínky.
To však Niky náladu nikterak nezkazilo.
"Jasně dědo,"řekla a běžela do svého pokoje,aby mohla zavolat Petře a sdělit ji tu úžasnou novinu.



"Niky neblbni,"prosila ji Petra.Viděla na Niky ,že je odhodlaná to udělat.
"Neboj se furt,já to chci udělat a hotovo,"řekla.
Hodněkrát sledovala ostatní,jak šňupají.Proto se ani neptala jak a co má dělat.Chtěla se předvést.
Posadila se za stůl.Vlasy si sepnula do ohonu a pomocí trubičky vdechla bílý prášek.
Ostatní ji s napětím sledovali.Docela se tím i bavili až na Šmejda a Petru.Ti s hrůzou sledovali,co to s Niky udělá.
I Niky čekala,až droga začne působit.
Netrvalo to dlouho.Byla to necelá minuta.Najednou se začala cítit uvolněně.Problémy,jako by ji zmizeli z hlavy.Po dlouhé době se chtěla radovat.Smát se.Bylo jí jedno,co je za den,za hodinu,co by jí mohlo čekat doma.Bylo ji úplně všechno fuk.
Po necelých deseti minutách se Niky začala hlasitě smát.
Piko zvedl obočí ."Čemu se prosimtě směješ?"
Neodpověděla.Jen se dál smála.dívala se na každého z nich,ale u každého se smála jinak.Jejich tváře se různě posouvali a tvořili různé karikatury.Někdo měl tvář protáhlou,jiný zase širokou.Bavila se.
Po nějaké době začala pociťovat stav úzkosti.Jakoby ji obcházela mírná panika.Bála se.
"Hele lidi,já mám strach.Je mi nějak divně,to takhle bude furt,"obrátila se na ostatní.
Piko se usmál.
Šmejd,narozdíl od Pika nabyl potěšen.
"Vidíš to?Já jsem ti říkal, ať ji nic nedáváš.Ona to měla poprvé.Kdo ví,co se s ní teď bude dít,"vyšiloval.
Piko ho však záhy zchladil.
"Uklidni se.To je normální.Měli jsme to všichni,jenže ty už máš ten mozek úplně vymytej,tak si to nepamatuješ."
A opravdu měl pravdu.Po necelých dvou hodinách se Niky uklidnila.I celkový účinek drog se pomalu vytrácel.
Byla ráda,že přestala panikařit.Byla opět uvolněná.
Když drogy přestali působit,udělalo se jí zle.Starosti a problémy se vrátili a tížili ji tisíckrát víc.Bylo ji natolik zle,že se nemohla podívat ani na jídlo.chtěla si dát ještě,aby ji bylo zase dobře.

"Je mi blbě,"Niky stála uprostřed místnosti.byla bledá,jako stěna.Opírala se o zeď.Měla,co dělat,aby se vůbec udržela na nohou.
Šmejd vstal a popošel k ní.Podepřel ji a pomohl ji,aby s mohla posadit na židli..
"Prosim tě,co jsi si vzala?"ptal se.
"Co by si asi tak vzala.To co jsme ji dali my,jenom to má poprvé,tak to na ní holt působí jinak.Nic víc."vetřel se do rozhovoru Piko.
Šmejd se otočil na Pika."Ty drž hubu.Kdo ví,co jsi nám to donesl za hnus.Mě je z toho taky nějak šoufl"
"Ale prosim tě.Děláte ze sebe chudinky.Když na to nemáte organismus,tak to neberte.Nikdo vás do toho nenutí."obhajoval sám sebe.
Šmejd měl poslední dobou Pikovo vytahování plné zuby.Na projev nesouhlasu se zvedl a pohrozil Pikovi zaťatou pěstí.
Piko se zasmál."to má bejt jako co?ty mi budeš vyhrožovat?Tak si dej laskavě bacha,nebo by se taky mohlo příště stát,že až vám něco opět donesu,nebude ti stačit ani roční kapesný,aby jsi to dostal,"řekl a zapálil si.
"Jsi ubohej,"prohlásil a otočil se na Niky.
"Už je ti líp,"strachoval se.Niky jen tiše kývla,ale dál se třásla.
"Jestli já jsem ubohej,tak budiš,ale hádej kdo bude příští týden sušit hubu,"
Šmejd vztekle vstal."Já se ti na to můžu vysrat,seženu si to klidně někde jinde,"prohlásil rozhodně.
"Hm,tak přeji hodně štěstí,ale jsem hodně moc zvědavej,kde seženeš takovýho idiota,kterej by vám něco dal tak levně ,jako to dělám já,"odmlčel se a popošel k oknu.
"Co vy by jste beze mě dělali,"znělo to skoro jako písnička a Piko si to náležitě užíval.
Šmejd toho měl plný zuby."tohle já poslouchat nebudu,"zvedl se k odchodu.
"Můžeš se postavit na nohy a jít?"zeptal se Niky a pokusil se jí zvednout.
"Dejve pojď mi pomoct,"řekl a společnýma silama Niky postavili na nohy.Jakmile se i Petra zvedla Piko se zarazil.
"kam si jako myslíte,že jdete?"
"To je nám jedno,ale určitě nebudeme v jedný místnosti s tebou,"Šmejdovo odpověď byla natolik přesvědčivá,že Piko neměl žádný připravený argument.
"Tak princezně se udělá špatně a vy jste z toho hned v prdeli.Jste trapný,stejně jenom simuluje,"
"Jediný,kdo je tady trapný jsi ty,čau,"i Petra přidala něco do mlýna a jelikož byla poslední,zabouchla dveře tak prudce,až se Piko lekl.
"Stejně se vrátí,"řekl si pro sebe a vztekle kopl na židle.
Piko byl člověk,který si přehnaně věřil ,ale jen do té doby,kdy měl komu poroučet,koho shazovat,komu vládnout.Zvědavě vykukoval za záclonou.Snad si myslel,že si to rozmyslí a do posledního člověka se vrátí,ale jakmile je viděl vycházet na ulici,změnil názor.Naštvaně otevřel okno a zakřičel."Vraťte se idioti,co tu budu teď jako sám dělat?"
"Však ty si poradíš.Jsi přece velkej kluk,"zakřičel na něj na oplátku Šmejd.
"Říkám vám, naposled- VRATTE SE!!!!!!!"začínal být hysterický,ale ani to mu nepomohlo.Až když zmizeli za rohem,sedl si sklesle na zem pod okno.Začal se celý klepat.Ted to byl on,komu bylo zle.
"To mi nemůžou udělat."usoudil,sáhl po telefonu a vytočil Erika svého dodavatele.
"No co je,"ozvalo se v telefonu.
"Eri,potřeboval bych něco a chtěl bych toho víc,"
"Co se děje?Ty tvoje holoubátka to už spotřebovali?"vyptával se
"Ne tohle chci pro sebe......."




Šmejd s ostatníma se zastavil na nedalekém hřišti.Společně s Davidem Niky posadili na lavičku a zbytek si posedal na zem.
Bylo ticho.Nikdo nemluvil.Až po chvíli prolomil ticho Honza.
"Co budeme teď dělat?"zeptal se tiše.
Šmejd se opět naštval. Prudce vstal."Co budeme dělat,co budeme dělat.Budeme dělat cokoliv,nebo už jste na tom idiotovi opravdu tak závislý?"ptal se ale odpověď nedostal.
"Co ty Pett,stýská se ti po něm?"
Petra mlčela a němě koukala do země.
"Slyšela si mě?Na co jsem se tě ptal!"
"Jo,"hlesla.
"Tak mi laskavě odpověz.Stejská se ti po něm,"
"Ne,ale.."
"Ne,"skočil jí do řeči."A to je přesně ono.To co nám chybí,není Piko,ale to co nám dodává,ale proboha,to se může sehnat kdekoliv,"
"Ale Piko měl pravdu,kde to seženeme tak levně.Jenom on nám to dával za pakatel,"vetřel se do rozhovoru David.
Šmejd ukázal rukou k Pikovo bytu."Tak se tam vrat.Klidně se tam vraťte všichni.Jestli chcete.Já se tam ale nevrátím.Já dokážu vám i sám sobě,že jsem svůj život nepostavil na Pikovi,"řekl a opět si sedl.
Niky chtěla Šmejdovi něco říct.Naklonila se do předu,aby na něj lépe viděla.
"Jsme ráda,že jsi na to přišel.Ještě,aby se ti to povedlo,"řekla a zůstala v předklonu,jelikož jí ještě nebylo dvakrát dobře.
Šmejd se též naklonil,protože David se na lavičce roztáhl natolik,že přes něj nebylo možno vidět,natož mluvit.
"Děkuju,že mi věříš a jdeš do toho se mnou?"zeptal se.
Niky neodpověděla.Seděla dál a jen němě kývla.
Neseděla ovšem dlouho.Vlny v žaludku,které měla poslední hodinu byly natolik silné,že se zvedla z lavičky za pomoci Davida a odběhla do nejbližšího křoví.
Honza byl nucen zakrýt si ústa dlaní,aby skryl lehký úsměv.
Neskryl to však natolik,aby si toho nikdo nevšimnul.První,který Honzu odhalil byl Šmejd,který seděl naproti němu.
"To je opravdu vtipný."zůstával ve své náladě.
"Šmejde,nebuď tak háklivej,"okřikl ho David.
Šmejd pokynul hlavou směrem do křoví.
"Tak běž!No běž se tam podívat a uvidíme,jak se budeš smát potom.Víš ono to není zrovna dvakrát příjemný,"zapálí si cigaretu ,zvedl se a šel se podívat,jak se daří Niky.
Mezi zbytkem osazenstva se strhla debata na Šmejdovo adresu.
"Občas mi opravdu přijde,že to trochu přehání,"načal rozhovor Lukáš.
"A co?"chytla se Petra.
"No tu péči o Niky."vysvětloval.Napil se vína,které si odnesli sebou a pokračoval.
"A může mi stokrát říkat,že po ní nejede,ale já mu to nevěřím,teď už prostě ne."vyfoukl kouř z cigarety.Nadechoval se,jakoby chtěl ještě něco říct,ale namísto toho pouze mávl rukou.
"Já si taky myslim,že na to,že jí ze začátku nesnášel,hodně rychle otočil.Kdo ví,co teď v tom křoví dělají,"Honza se opět pousmál.Celý den měl dobrou náladu,což se všem zdálo divné,jelikož je to právě on,kdo trpí přehnanou dávkou depresí.Tím spíš si celá parta oddychla,že alespoň jeden den nebudou muset řešit jeho problémy.
"Ty mi občas přijdeš jak úplný hovado."namítla Petra."Co by tam asi tak dělali?Za prvý,to křoví je od nás necelých sto metrů,takže by jsme to museli slyšet,nebo alespoň vidět,a za druhý si myslim,že alespoň Niky teď má náladu a myšlení na to,aby jí bylo líp a ne jak by něco prováděla s ním," dořekla a dál se nevyjadřovala.
Lukáš vstal a postavil se k nim čelem.
"Tak pánové a dámo.Já si myslim,že by jsme se teď měli spíš zabývat tím,kde přespíme a kde seženeme něco na zítra."Navrhnul.
"Tak přespíme u Niky.Já si myslím,že by nás staříci uvítali s otevřenou náručí,"Honza neztrácel optimismus a odpálil si dalšího za tento den již třetího jointa.
"Prosimtě, ty už to nehul,nebo se nedožiješ 30."zavrhl jeho návrh a obrátil se na Petru.
"Co já?"bránila se.
"No ty máš kde spát?"
"Ty vole ta k Niky jít může.Babka s dědkem jí tam znají.Vždyť tam byla pečená vařená,takže no problemo,horší to bude s námi."odpověděl za Petru Martin.
"No já taky nemáš nejmenší tušení.Já asi zavolám ségře,i když to asi raději ne.Ta by mě zabila už mezi dveřma,"přidal se Martin.
Honza vyprskl smíchy.
"Něco se ti nezdá?"tentokrát se naštval Martin.
"Ne v pohodě,já jenom,že kdyby tě sestra zabila mezi dveřma,tak by jsi už nemusel řešit,kde přespíš,"vysvětlil důvod svého výbuchu smíchu a smíchem se dávil dál.
"Hahaha,"zněla Pavlovo odpověď.
"To prostě magor se projevil,já až tě příště potkám s travkou v ruce,tak ti tu pazouru urazím,"vyhrožoval mu Lukáš a vypadalo to,že to myslí smrtelně vážně.
Ale i Honza měl něco na srdci.Podíval se na Lukáše,z dlaní si udělal nad očima střechu,aby mu nesvítilo slunce tolik do tváře."Hel a nemyslíš si náhodou,že teď to přeháníš ty?"
"A to jako proč?"zvědavě k Honzovi popošel.Ted to byl rozhovor pouze mezi Honzou a Lukášem,ale zbytek i přes to napjatě poslouchal.
"No proč?"Lukáš se stále dožadoval vysvětlení.
"Jako kvůli tomu,že se tady snažim přijít na nějaký rozumný řešení,aby jsme nemuseli spát tady na lavičkách,"navrhl.
Honza zakroutil hlavou.
"Ne to ne,já myslim to,že si najednou hraješ na Pika.Děláš totiž to samý."
Lukáš si dal ruce v bok,aby dal najevo nesouhlas."Aha,víš on to někdo dělat musí.Někdo musí takovým vyhuleným palicím,jako jsi ty zařídit spaní ,jídlo a dávku na další den,"argumentoval.
Honza vstal rukou ukázal na Lukáše a otočil se k ostatním."Přestavuji vám novopečenou Matku Terezu.My si ani neuvědomujeme,jaký štěstí nás s jejím příchodem a působením u nás ,potkalo."upravil i tón v hlase,aby jeho ironická výpověď měla přesvědčivého ducha.
Honza Lukáše rád provokoval a Lukáše s tím hodně urážel a štval.Vždy mu to dával patřičně najevo a ani nyní nezůstal pozadu .Strčil do něj a Honza nalétl na lavičku.
"Magore vyhulenej."sykl po něm .
Jakmile se Honza sebral a stál opět na nohou,podíval se na Lukáše ironickým pohledem.
"Co máš ještě něco na srdci?"ptal se a zapálil si cigaretu.
Honza se jen pousmál.
Lukáše to vytočilo ještě víc."Ty vole neprovokuj mě.Nech mě bejt,nebo ti dám fakt pěstí .Ty mě provokuješ už jenom tím,jak se díváš.Já bejt s tebou někde zavřenej,tak ti říkám,že se nedožiješ rána."
Honza začal tleskat."Hezky,moc hezky jsi to řekl.já jen,že ty mi tady nadáváš,že jsem vyhulenec a podobně.Tak já ti to připomenu až ti z absťáku začnou odstávat uši a až se ti pod tím tvým háčkem zkroutí nohy do písmeně H-jako Herák.Jsme si všichni rovni,tak se tady nevytahuj.Ty nejsi jinej.Jsi stejně vodepsanej jako my,takže zabrzdi svoje koně,jinak by se ti taky mohlo stát,že pojedou tak rychle,že je neubrzdíš a skončíš někde ve škarpě.Takže klid kámo."
Rozhovor by se táhnul hodně dlouho ,kdyby se mezitím nevrátil Šmejd s Niky.Vypadala lépe,o hodně lépe.Sedli si na lavičku a mlčeli.Věděli,že je ostatní probírají a jak už to měli ve zvyku-neobhajovali se.


Tato parta mladých lidí si myslela,že mohou mít vše na co si jenom vzpomenou,avšak zapomínali na to,že pokud něco opravdu chceš a jdeš si za tím,může to mít opačný výsledek.
Každé úsilí něco stojí ,ale to si oni bohužel neuvědomovali.Byli silní.Jako parta určitě,ale co každý sám?Mohl by každý jedinec z party obhájit a nepošpinit ostatní?A co hůře.Mohl by každý z nich obstát v životě,jako jedinec bez své party?
Ted byli ještě silní,ale co potom?Žádné přátelství netrvá věčně a už vůbec ne to,které je postaveno na drogách.Drogy jsou schopné zničit charakter i člověka samotného.Jenže zbytečné by bylo,vysvětlovat to lidem,kteří pro drogy neobětovali jen sebe,ale celý svůj život.

Pomalu se začalo stmívat a myšlenky se točili kolem jediné věci.Kde se bude spát?
"Já mám nápad.Půjdeme se vloupat do obchoďáku a tam si můžeme vegetit celou noc,"podál návrh Honza.Ani tento návrh nebyl přijat a byl spíš pro srandu.
"Já a Petra jdeme k nám a vy to budete muset nějak vyřešit,"Niky se zvedla a s pochopením pohledem sjela jednoho po druhém.
"To je v pohodě.Jdete aspoň vy.My jsme chlapy nějak to zvládneme,"uklidnil ji Šmejd a též se zvednul.
"No chlapi a my se taky zvedáme.půjdeme si dát někam pivko a pak se uvidí.Noc je ještě dlouhá,"s lehkým úsměvem se obrátil na holky.Už byli skoro na rohu ulice,ale ještě ho slyšeli.
"Holky dobrou noc a...vždyť víte,"dodal a už se opět věnoval chlapské části a Zuzaně ,která odmítla jít k Niky domu.



"Je mi zima,"špitla Petra po cestě k Niky domu."Jak ti je?"otočila se na Niky,která šla mlčky vedle ní.
"Jo už je mi líp,"odpověděla a opětovala Petře úsměv.
"Měla jsem o tebe strach,"přiznala Petra.
Niky s úsměvem vzala Petru okolo krku,aby se zahřáli navzájem.
Nikyn zdravotní stav dovolil,aby se nejen smála,ale mohla si dokonce i prozpěvovat.Netrvalo to dlouho a městem se rozléhal dvojitý zpěv.
K Niky domů dorazili po necelých 10 minutách.Všude bylo zhasnuto,jen malé okýnko svítilo jemným světlem.
Petra se zarazila a Niky,která se snažila odemknout,chytila za paži.
"Někdo je ještě vzhůru,"očima hodila k již zmíněnému oknu.
Niky na mžik pohlédla k oknu.
"To nic,to asi babička si ještě čte,"hlesla a dal se věnovala odemykání.





Niky vstala o něco dříve,aby mohla pro Petru připravit snídani.
Jakmile Petru nenašla v posteli,myslela si,že jí se vstáváním předběhla a je nejspíš v koupelně.
Obula si pantofle a cupitala po schodech dolů.Při cestě ještě zaklepala na dveře od koupelny ."Haloo, jdu dělat snídani."
"To jsi hodná ,"ozvalo se na zpět.To však Niky zarazilo.Hlas nejenom že byl jiný,ale hlavně nebyl ani ženský.Bez zaklepání vtrhla do koupelny a jakmile ve dveřích nenašla Petru ale svého bratra Filipa,sklesle se opřela o dveře.
"Co se děje?Nešla jsi náhodou dělat snídani?"bavil se se svojí sestrou,mezitím,co se holil.Musel malinko nadzvednout hlavu aby se neříznul.
"Petra zmizela,"
Filip zpozorněl.Žiletku odhodil do umyvadla a ručníkem si utíral obličej.
"Petra?Ta fetˇačka?To je dobře.Nikdy jsme ji neměl rád.A ty by jsi se s nimi taky neměla vídat.Nebaví mě tě vyzvedávat na policii."
"Jsi hnusnej,"odsekla a jako tornádo vyrazila z domu.Bylo jí jasné kam šla.Ani se neobtěžovala s oblékáním.Vyběhla z domu jen v kraťasech a tílku.Měla naspěch.Moc dobře znala Pika i Petru a věděla,že tohle by taky mohl být její poslední běh.Běh o čas.
Cesta kterou běžela nebyla nijak dlouhá,ale Niky se zdálo,jako by běžela maratón.
Zastavila se na rohu, kde byla místní hospoda .Naklonila se do okna tak ,aby nebyla moc vidět,ale aby viděla ona dovnitř.U jednoho ze stolů poznala Petra,bývalého přítele Petry,se kterým Petra i nadále udržovala kontakt.
Ve chvíli,kdy Niky nahlížela dovnitř,byl Petr otočený zády,ale jakoby něco vytušil,otočil se.Niky pokynula rukou,aby šel ven.Petr cosi řekl svým spolusedícím kamarádům,ve stoje dopil své pivo a vydal se ven .
"Co se děje?"ptal se mezitím co si zapaloval cigaretu.
"Nemůžu najít Petru,"
"No a co já s tím,"
Niky byla celá udýchaná.Z hluboka se nadechla."Včera jsme odešli od Pika.Spala u mě a ráno ,když jsem se vzbudila,už tam nebyla,"
Petra to ale stále nechávalo chladným."No tak šla asi nejspíš za nim,to je u ní normální,mě se ozve,jenom když něco potřebuje.Takže bych byl v klidu,"
"No jo,jenže teďˇ tě potřebuju i já,"
"A to jako proč?"nechápal.
"Od Pika jsme odešli docela ve zlým.Byl hodně naštvanej.Oba moc dobře víme,co dělá,když je naštvanej,ale teď je hooodně moc naštvanej.A pokud šla za nim,tak by jsme si měli pospíšit,nebo by taky mohlo být pozdě,"
Petr zpozorněl.Chvíli na Niky jenom koukal.Nevěděl,co má na to říct,natož udělat.
Nepřemýšlel však dlouho.
"Tak jdem.mám tady auto,"řekl.
Niky strnula na místě."Ale vždyť jsi pil?"připomínala mu.
"Ty víš,že mám Petru stále rád,takže mi je to úplně fuk.Jestli se jí může něco stát,tak za ní pojedu i s dvojkou v krvi,sedej."řekl a soukal se do auta.
Niky se usadila na místo spolujezdce.Měla o Petru strach.
Pikovo byt byl necelý 4 bloky od místa odkud vyjeli.Za necelých 10 minut Petr parkoval.
"A myslíš si,že bude určitě u něho?"zeptal se opatrně.
Niky přikrčila své husté obočí."Proč?Ty se ho bojíš?"
Petr okamžitě zakroutil hlavou."Ne ,jak tě to mohlo napadnout .Já jenom,že se vždy neradi vidíme,"vysvětloval.
"Ano,to je sice možný,ale teď tady nejde o Pika,ale o Petru,takže vystrč to svoje kostnatý tělo z auta,ať jdem."
Nenechal se pobízet dlouho.
Nad městem se začala zatahovat obloha.Jakoby to věstilo cosi zlého.
Jakmile vyjeli výtahem až nahoru,Petr se pověsil na zvonek.
Nikdo však neotvíral.
"To je divný,nemohl nás třeba vidět?"strachoval se Petr.
"Jo, to by bylo i docela možný,ale jelikož jsme parkovali vzadu,kam nemá okna ,tak bych možnost,že by nás mohl vidět vyloučila."
"Aha,"
Dveře zůstávali stále zavřené a to začalo znervózňovat i Niky.Lehkým pohybem vzala za kliku.Dveře se otevřeli.
"To je hodně divný,"uznal Petr a Niky se s ním jen němě shodla.
"Ticho,"vybídla ho.
Vstoupili do bytu,který byl Niky hodně známý.Stále stejný nepořádek,stále stejný puch.
"Vypadá to,že tady nikdo není,"hádal Petr a opatrně nakukoval do kuchyně.
"No fuj,tady je ale binec,"
"Ticho budˇ,"okřikla ho a šla se podívat do pokoje.
Postupně prohledali celý byt,ale po Petře a Pikovi,jakoby se slehla zem.
Po neúspěšném hledání si Niky sedla zklamaně na židli.Byla stále na stejném místě,jak jí minule zanechala.
"Já si skočím na záchod a půjdeme jí hledat jinam,"pohladil Petr Niky po zádech a vydal se cestou k záchodu.
"Já myslela,že bude tady."brumlala si pro sebe se slzami v očích.
Jakmile Petr otevřel dveře od záchoda,zarazil se.
"Asi by jsi se měla jít na něco podívat,"řekl vyděšeně.
"Co tam vidíš?kluci blbě spláchli?"s lehkým úsměvem se zvedla ze židle a šla zjistit,co Petra zaujalo.
"Pane bože,"vykřikla.
Obraz který se jí naskytl ke shlédnutí jí psychicky porazil.
Petra ležela podél vany s utaženou rukou a nepřítomným výrazem.Stříkačka ležící vedle ní napovídala že Pika našla.
Bez čekání odstrčila Petra,který stále němě Petru pozoroval a vrhla se ke svojí přítelkyni.
"Petty,proboha,co jsi to udělala?"plakala a snažila se utaženou ruku povolit.
"Dýchá?"ostýchavě hlesl Petr.
Niky se strachem přiložila svou dlaň na Petřin krk.
Neříkala nic.Vlastně ani nemusela.Petr podle jejího pláče poznal,že přišli pozdě.
"To není možný,ona nemůže umřít.Je jediná koho mám,proboha jen to ne,"plakala dál.Vzala do dlaní Petřinu bezvládnou hlavu.Odhrnula jí vlasy z čela a vtiskla jí pusu.Aby byla blíž sedla si vedle ní a její hlavu položila na svá kolena.
Petr zůstával na stejném místě.Nevěděl,co říct,co udělat,jak pomoci.
Odešel do kuchyně.Sedl si na stůl a němě koukal z okna.Chtěl,aby byli naposledy spolu o samotě.Moc dobře věděl,jak měla Pett Niky ráda.Vždy když za ním přišla neslyšel nic jiného,než jak je ta Niky výborná holka,jak ta Niky umí poradit,pomoci a jak by se na ní ta Niky nikdy nevykašlala.Měl před očima jejich poslední setkání.
"Jé nazdar Pett,kde se tu bereš,"vítala ho s úsměvem ,když se náhodou potkali na ulici.
"Dlouho jsme se neviděli,půjdeme si někam sednout?Pokecat a tak,co ty na to?"mrkla na něj šibalsky,tak,jak to uměla snad jen ona.
"Tak papa a až se příště potkáme,zvu já tebe,ahoj,"mávala mu při odchodu.Měl ji rád,hrozně rád.Udělal by pro ní cokoliv,vždy by jí rád pomohl.Ona však už jeho pomoc potřebovat nebude.
Všiml si,že na parapetu leží velký papír.
Moc dobře věděl,že do cizích věci se hrabat nemá,a ani by se do toho nehrabal kdyby na dopise nebylo napsáno pro Niky.
"Niky,máš tady vzkaz od Pett,"zavolal směrem ke koupelně.
Niky vyšla po necelých 5 minutách.
"Jdi prosím za ní,ať tam není sama.Nemá ráda samotu,"dlaněmi si utírala uplakané a rozmazané oči.
Převzala od Petra dopis a šla si ho přečíst do pokoje,kde Pett spávala.
Zavřela za sebou potichu dveře.Lehla si do její postele,přikryla se dekou a začetla se.



Drahá Niky

Tak co zvíře,jak se máš?Ještě je ti blbě?Ne dělám si srandu.
V době,kdy čteš tyto řádky,už asi nejsem mezi vámi.Neplakej.Já ty tvoje slzy vidím a víš,že je nemám ráda.Nesluší ti.Utři si je a usměj se.Chtěla jsem ti jen něco říct.
Když jsem tě poprvé poznala,řekla jsem si,že jsi jen další nafoukaná princezna,která naší odrůdu lidí nemůže ani cítit.Ale už tehdy jsi mi byla sympatická.
Postupem času jsem se do tvého chování zamilovala.Neboj se nejsem úchylná,jen trošku.Tedˇ vážně.
Byla jsi jiná,než okruh lidí se kterými jsem se stýkala.Byla jsi čistá nezkažená a to se mi na tobě líbilo.Připomínala jsi mi mojí sestru,která už bohužel nemůže mě a ni moje jméno cítit.A jakmile jsi mi dala poprvé najevo,že ty mě máš taky ráda,najednou jsme měla pro koho žít.Na koho se usmívat,koho provokovat.Sama moc dobře víš,že s Pikem to nešlo.Ten mě měl pouze a jenom na sex a když se mu to náhodou nelíbilo,dostala jsem výprask.Ale mě to bylo jedno.Těšila jsem se na každý nový ráno,až tě uvidím a ty mě opět rozveselíš.Byla a stále budeš moje sluníčko.
Možná se ptáš,proč jsem to udělala.Na to ti nedokážu odpovědět.Myslela jsem,že to tvoje čistý kamarádství ke mě dokáže zastínit drogy.Možná jsem tomu i sama věřila,proto jsme s vámi od Pika odešla,ale ráno mi bylo hrozně.Každopádně poděkuj tvojí babičce za prášek na hlavu.
Máš skvělý prarodiče,važ si jich.A hlavně si važ svého zdraví.Nikdy nevíš,co se může stát.
A pokud to ještě jde,dej od těch odpornejch drog ruce pryč.
Za prvý člověk potom nevypadá hezky a za druhý,nechci,aby jsi dopadla,jako já.
Když jsem zjistila,že mám céčkovku(žloutenka typu C)začala jsem si celý život přetáčet,jak nějakou kazetu.Ta kazeta se však zasekla,asi byla porouchaná.No a dál už prostě nešla.Tím jsem dospěla k názoru,že i tady můj život končí.Možná se ptáš,proč jsem ti to všechno neřekla.Nemohla jsem.Nechtěla jsem,aby jsi se mě najednou štítila a nechtěla se se mnou bavit.Tedˇ mě to mrzí,vím,že by jsi mi byla oporou,ale to už je pozdě.
Uteč od toho všeho.Dokud je ještě čas.Jednou jsi mi říkala,že můj život je jakýsi akvárium.
Měla jsi pravdu.Stejně,jako ty ubohý rybky,i já jsem nemohla nikam.Byla jsem uvězněná mezi 4stěnami a východ jsem nenašla.A on možná žádný nebyl.
Jsi moc krásná na to,aby jsi si takhle posrala život.Hlavně se drž dál od Pika.Je to hajzl,kterýmu na nikom nezáleží.Když jsem si za ním dnes ráno přišla pro zlatou dávku,dal mi jí bez keců.Sám byl sjetej a tím jsem si uvědomila,že lidi,mezi kterými jsem ty roky žila ,byli lidi na baterky.Bavili se s tebou,jen když na něčem jeli a jakmile přišel dojezd,byli v háji a zabili by snad i vlastní matku,jen aby si mohli zase šlehnout.A to já nechtěla.Ale věděla jsem,že i kdybych stokrát chtěla,ven z toho akvárka by jsem se stejně nedostala.
Mám tě moc moc ráda a pokud to ještě jde,odpust mi a pamatuj si,co jsi mi říkala
Miluj svůj život,jelikož nevíš,jak dlouho bude trvat.
Můj skončil,ale tvůj ne.Poper se s ním za sebe a trochu i za mě.
Sice už nejsem u tebe,ale budu tě stále hlídat a nedopustím,aby se ti něco stalo.
A každou chvíli si budu zpívat tu naší písničku.
"Cesta přede mnou,cesta za mnou cesta kolem mě.Kdo mě vypátrá,kdo mě překvapí?Kdo mě najde?Jé králíček Azurit už mě chytá,už mě má ale já mu co ?Stejně uteču.Cesta pře........"Niky na chvíli přestala dopis číst.Začala se smát a utírala si slzy.Vysmrkala se a dál se začetla.
"V horní zásuvce vedle postele najdeš řetízek s přívěškem ve tvaru srdíčka.To je pro tebe nos ho a opatruj.Vždy ti pomůže.To by bylo asi tak vše.Niky miluj svůj život a nenech si ho nikým a ničím zkazit.
S láskou navždy tvá Pett!!!!!!!!!!!!!!!!

Po přečtení dopisu,Niky propukla opět v novou dávku pláče.Občas pláč přerůstal až v hysterii.Nedokázala si představit,že je Petra opravdu po smrti.
Ta holka,která byla vždy v pohodě.Ta holka,která jela sice v drogách,ale stále věděla,co dělá.Ta holka,kvůli které opustila všechny ,dokonce i svoji rodinu.Ta holka pro kterou žila,jí už neřekne ahoj,ani ji nepohladí,prostě už nebude.
Nyní bylo jen na Niky,aby se rozhodla,kam bude svůj život směřovat.
Půjde od drog pryč?Jak si přála Petra?Nebo v partě zůstane a tím pádem i u starého rytmusu života,do kterého drogy samozřejmě patří?
Možná za těch pár minut přemýšlení udělala tu největší chybu svého života.
"Pett promiň,ale je tu ještě Šmejd,toho opustit taky nemůžu a hlavně tě chci u Pika pomstít.Promiň,"řekla dopis uschovala pod polštář,ze zásuvky vyndala řetízek s přívěškem,který si upnula okolo krku,zabouchla dveře od pokoje a šla za Petrem,který stále stál u Petry
To bouchnutí vyjadřovalo hluboký vztek,který Niky měla v sobě.Vztek na Pika , který jí hnal dopředu ,jako stádo divokých koní.
"Co s ní budeme dělat?"Petr se otočil na Niky,jakmile se objevila za jeho zády.
Niky spolkla všechny slzy,aby mohl souvisle přemýšlet.
"Musíme zavolat pohřební vůz a policii."řekla a sahala do kapsy pro mobil.
"A co kontaktovat její rodinu?"napadlo Petra ,ale Niky jeho nápad ihned odhodila do koše.
"Ona žádnou rodinu nemá."hlesla.
S telefonem u ucha pozorovala Petra ,jak hladí Petřino tělo.Bylo jí zle i za Petra.Vždyť on jí tolik miloval a myslel si,že se k sobě někdy v budoucnu vrátí.
A teď si i on uvědomuje,že žádná budoucnost s tou roztomilou blondýnkou nebude.
"Prosím policie České republiky."ozvalo se z ničeho nic na druhé konci telefonu,až se Niky lekla
"Dobrý den,tady Novotná.Našli jsme mrtvé tělo,asi by jste se měli přijet podívat.Je to ulice Potoční .Je to panelák a jeho číslo je 155/1 páté patro.Děkuji,"řekla a zavěsila.
"Kdy přijedou?"ptal se Petr.
Niky neodpověděla.Jen symbolicky pokrčila rameny,sedla si vedle něho na zem a pohladila ho po rameni.
"Jak mi to mohla udělat,vždyť moc dobře věděla,že ji tolik miluju,tak proč tohle.Až mi ten ubožák přijde pod ruku,tak ho snad zabiju,"sliboval v slzách,které ovládly i jeho.
"Já taky,"přemýšlela pro sebe.Nevěděla,co by mu na to měla říci.Sama by teď nejraději brečela,ale už kvůli pomstě a hlavně kvůli Pett,musí být silná.Na slzy není čas.

Mezitím,co oba čekali na příjezd policie,Piko dorazil do parku,kde se dříve scházeli.Na okamžik zapřemýšlel,zda má za nimi opravdu jít,nebo zůstat stát za stromem a jen tak z dálky je pozorovat.Neměl tušení,jak ne něho budou reagovat,zda ho přijmou zpět.
Sám pro sebe si vždy říkal,že se nikdy nebude ponižovat k tomu,aby někoho prosil o odpuštění,ale po zjištění,že drogy mu jsou k ničemu,když je nemá do koho cpát,kousl se do rtu a vyrazil k parku.A nyní tu stál a ten dříve sebevědomý Piko nevěděl,co dělat dál.Jakoby těch pár kroků,které ho dělili od Šmejda,Lukáše atd.byli rozhodující pro další průběh života.

Všichni seděli na lavičkách,jako obvykle.Šmejd cosi se zaujetím vyprávěl a zbytek se smál jeho grotesknímu přednesu.
"Je vám to jasný jo?Tak tahle se to dělá a já jsem nevěděl,co jí mam na to říct,tak jsem jenom stál,"
"Zdarec,"Piko pozdravil a tím zarazil Šmejdovo vyprávění.
Tedˇ už se nikdo nesmál,ani nemluvil.
Bylo vidět,že Piko není zrovna vítaným hostem.Někdo koukal do země,jiní,zas na Pika.
Jediný,kdo měl Pikovi co říci byl Šmejd.Popošel k němu a zpříma se mu podíval do očí.
"Co tu chceš?"
Piko ztěžka polkl "Přišel jsem vás pozdravit.Chtěl jsem vás vidět.To snad ještě můžu.Nebo ne?"
"Ne"
"A proč,"dožadoval se dopovědi.
Šmejd se rozkřičel."Kolikrát ti to budu ještě opakovat," "Šmejde počkej,"skočila mu do řeči Zuzana.Přistoupila ke Šmejdovi ze zadu a ruku mu položila na rameno.
"Neudělal nic tak špatnýho,aby se s námi nemohl bavit,"řekla a pokusila se na Pika usmát.
Ten jí úsměv oplatil."Díky Zuzo,"
Ale na Šmejdovi bylo vidět,že se uklidnit nechce.
"No to se mi snad jenom zdá.Ty se ho budeš ještě zastávat?"házel rukama.
"Vždyť jsme parta tak neblbni,každý udělá chybu a i Piko,tak co kdyby jsme mu odpustili,"žádala.
"Jo a to si jako myslíš,že Piko měl velký strachy,když se Petra svíjela v křečích a Niky zvracela hodinu po jeho chytrý dávce?"sebral ze země svůj batoh a chystal se na odchod.
Lukáš ho chytil za ruku."Co blbneš vole?Vyser se na to,Pika jsme snesli do teď,tak ho holt sneseme i nadále,"
Šmejd nevěřícně zakroutil hlavou."Ne, vy jste všichni stejný.Jsme zvědavej,co budete dělat,až vám Piko natáhne brka.Tak půjdete za nim?Nebo mu budete plakat nad hrobem?Čau!"dořekl a dal se na odchod.
Byl sotva v půli cesty,když mu v kapse zazvonil telefon.
V rychlosti zalovil v kapse a po zjištění,že mu volá Niky,dokonce se i pousmál."No ahoj brouku,co se děje?"Niky byla do telefonu smutná,skleslá a hlavně nepřesná.
"Proč ,co se děje?"
"Našli jsme tu Petru,"
"A co je s ní?Je v pořádku?"strachoval se.
To už mu ale odmítala říci,což Šmejda znervóznilo.I poté,co Niky zavěsila,stále stál na stejném místě a němě koukal před sebe.
Zavřel oči.Přemítal si poslední chvíle,co Petru viděl a zároveň,i to ,co se mohlo stát.Tón v hlase ,jaký měla Niky se mu vůbec nelíbil.
Náhle oči otevřel a otočil se směrem,jakým odcházel.
Přikládal velký důvod tomu,aby to ostatním řekl.
Neváhal ani minutu a jeho kroky se rozešli zpět.
Již z dálky si ho všimnul Lukáš.
"Jé hele,Šmejd se vrací,"ukázal .
Piko se otočil,jako poslední.Ale to ještě netušil,že Šmejd potřebuje mluvit právě s ním.
"Co jsi jí dal?"vychrlil na něho,ještě za cesty.
Piko nechápal..
"O co tady jde?"Lukáš dokonal potřebu ve křoví a zajímal se,co Šmejda přinutilo vrátit se.
"Něco se děje s Petrou a mám takový pocit,že tady náš Piko moc dobře ví,co jí je?"
"Nevim,o čem mluvíš,"zastával se Piko jako vždy pouze sebe.
"Ale víš to moc dobře,neboj,já vás dlouho nezdržím,chtěl jsem se jenom zeptat,zda se mnou někdo půjde,"
"A jak víš,že se s ní něco děje?"zjišťovala pro změnu Zuzana.
"Volala mi Niky,"odpověděl stručně.
To už se do rozhovoru vložil i Piko.
"Jo takže o to jde?Princezna si něco vymyslí,zavolá a Šmejd se z toho posere,"
Šmejd se rozčílil.
Chtěl něco Pikovi vpálit do obličeje,ale Lukáš ho zastavil.
"Nech toho,nemá to cenu,pokud se s Petrou něco děje,tak za ní půjdeme všichni,a kde je to alespoň víš,"
Šmejd pokrčil rameny."To nevim,ale asi nejspíš u Pika v bytě."
"Tak fajn,půjdeme tam,ale všichni,"poukázal na Pika,který se nenápadně otáčel na druhou stranu.


Když dorazili na místo,v bytě už byli i dva chlápci z policie a pohřebního ústavu ,aby Petřino tělo mohli odvézt.
Niky byla schoulena v Petrovo náruči a plakala.
Šmejd,který do bytu vyšel jako první se na Niky zděšeně podíval.
"Niky ,co se tady proboha stalo?Co tu dělají policajti a pohřebáci?"křičel na ní z dálky,jelikož je policajti dovnitř nepustili.
"Vypadá to,že se Pett předávkovala,"
"Ale to není možný,vždyť to brala dlouho na to,aby věděla kolik si toho může vzít,"
"Jo,ale tohle měla promyšlený,něco mi tu totiž nechala,"plakala a mávala před sebou dopisem.
"Proboha,"zděsila se Zuzana,která šla pěšky po schodech.
Piko stál opřený o dveře a tupě zíral na Petřino tělo,které již zahaloval býlí plášť.
I na něho to bylo moc.Věděl,že si pro zlatou dávku přišla k němu a on ji jí dal.To všechno si uvědomoval,jenže v tu chvíli byl dost sjetej a myslel si,že to nakonec neudělá,že jenom tak vyhrožuje,proto jí to dal.A teď,když viděl její tělo ležet na zemi,i jemu bylo do pláče.
Jakmile Petr zahlédl Pika,rozzuřil se.
"To jsi ji dal ty, ty hajzle,"rozeběhl se proti němu,ale Niky ho zastavila.
"Petře nech to ho.Nevíme ,jak to bylo,"
"Já to vim úplně přesně.On jí zabil,"křičel na něho.
Piko mlčel,ani se nebránil.
Jeden z policajtu se na Pika obrátil.
"Tak jak to bylo.Máte k tomu co říci,"
Piko ztěžka polknul.Cítil na sobě pohledy ostatních.
"Ano to ráno jsem s ní byl,ale dal jsem jí jako obvykle,nevim kde vzala ten zbytek."
"Ale v tom dopise psala,že jsi hajzl a zmetek,"křičela na něj pro změnu Niky.
Jeden z policejních příslušníků se do potyčky vetřel.
"Svoje osobní problémy si řešte o samotě.Máme tu mrtvou a ta nás zajímá nejvíc.Tedˇ odvezeme tělo a spojíme se s vámi,zatím naschle,"řekl a společně s příslušníky pohřební služby a s Petřiným tělem opustili byt.