BABYLON- KDO SE KOMU VLASTNĚ MSTÍ?

Dny utíkali pomalu ale jistě.Postupně si uvědomovali,že život jde dál a že i Petra by si přála,aby jí sice v srdci nosili dál,ale aby tím nezastavili svůj vlastní život.
Niky se rozhodla po Petřině smrti vypátrat její příbuzné a udělat to,co se Petře za celý její život nepovedlo.Usmířit se.
Nějak cítila,že alespoň toto Petře dluží.Vlastně to bylo také to jediné,co mohla udělat.
"Já jdu do toho s tebou,"sdělil ji jednoho dne Šmejd a byl si zcela jistý za svým rozhodnutím také stát.
Niky stále častěji pociťovala,že jí Šmejd důvěřuje a dává jí celou svou náklonnost.

První krok se rozhodli udělat u její sestry Pavlíny.
Pátrat po ní nemuseli.Šmejd byl kolikrát u toho,když se Petra snažila se sestrou sblížit,vždy však neúspěšně.Proto věděl i přesnou adresu bydliště.
Vždy ,když se Petra snažila o opětovné odpuštění a vzatí zpět do rodiny,byl on ten,který jí jako anděl strážný doprovázel.Sice dopředu věděl,že to neskončí úspěchem,nedal to však na sobě znát a na každém kroku jí dával alespoň malou naději na úspěch.
Litoval ji stejně,jako Niky,která se rozhodla udělat poslední pokus,aby se vše dalo do pořádku,alespoň po Petřině smrti.
A opravdu jednoho pátečního odpoledne se vypravili za Petřinou sestrou.
I v tento den se Šmejd snažil Niky zbavit nervozity,která jí koukala z očí.
Bála se.Měla strach z toho,že bude od Pavlíny odmítnutá,že Petru zradí a sama sebe poníží.
Proto celou cestu Šmejd oddaně držel Niky za ruku a poctivě vyprávěl jeden vtip za druhým.

Pavlínu zastihli na zahrádce,která vyplňovala prostor okolo rodinného domku,ve kterém bydlela s manželem a svými dětmi.
Zastavili se na protějším chodníku.
"Niky hodně štěstí,"popřál jí a ustoupil do ústraní.Věděl,že Pavlína Niky nezná a proto je tu relativně větší šance,že jí vyslechne.
Kdyby tam šel s ní,byl by si na sto procent jistý,že Pavlína nebude ztrácet čas.
Schoval se do blízkého parku,odkud vše pozoroval.
Niky se ještě jednou otočila a s třesoucíma nohama došla až k plotu.
Pavlína si dál hrála se svými dětmi.Niky si nevšimla.
Ta sebrala veškerou odvahu,co měla a zavolala na ni.
"Jste Pavlína Mráčková?"
Pavlína zvedla oči.
"Jsem a co má být?"
Niky ztěžka polkla."Potřebuji s vámi mluvit.Máte chvilku?"
Pavlína odložila kyblíček s lopatičkou.Své děti ponechala o samotě a též popošla k plotu.
"A vy jste kdo?"s lehkým úsměvem se zeptala.
Niky její přístup zarazil.To,co jí vyprávěla Petra bylo na míle vzdálené,tomu,co sama viděla.Stála před ní žena ve středním věku,štíhlé až sportovní postavy.
Dlouhé vlasy jí rámovali jemný obličej,který dokreslovali krásné hnědé oči.
Navíc působila sympaticky ,až nevině.
"Já jsem Nikola Novotná a chci s vámi mluvit o své kamarádce a vaší sestře Petře,"řekla a opět zhluboka polkla.
Pavlínin jemný obličej se ve mžiku stáhl do výrazných křečí.
"O ní mluvit nechci.A jestli vás za mnou poslala,tak jste si nemusela vážit cestu,"řekla studeně a Niky nevěnovala už ani jeden pohled.
Zato Niky byla doma.Už před sebou viděla tu Pavlínu,jakou jí líčila Petra.
Chladná, bez citu a slitování.
Jen nemohla pochopit,jak může člověk z ničeho nic takto měnit tvář.
To umí snad jen velká zloba až nenávist.
Ale proč?Co si ty dvě udělali?
Pavlína se po chvíli opět otočila na Niky.
"Petra pro mě už neexistuje.Pro mě je mrtvá,"řekla ještě studeněji,nežli před chvílí a dala se opět na odchod.
Niky se zaleskly slzy v očích.
"Ale to jsem vám přišla sdělit,"křikla.
Pavlína se zastavila."Co?Cože?"
Niky smutně sklopila oči i celou hlavu.
Niky počkala,až se Pavlína opět přiblíží k plotu,aby nemusela křičet na celou ulici.
"Ano ,řekla jste to správně.Vaše sestra je mrtvá.Ukončila svůj život sama a o samotě.
Umírala bez všeho a všech.Bez rodiny,kterou milovala,bez přátel a dokonce i beze mě.Před svou smrtí se s vámi chtěla opět usmířit,ale vy jste o to nestála.Tedˇ se nabízí jediná otázka.Proč?Proč jste dokázala být tak chladná a ignorovat prosbu vaší vlastní sestry a odepřít jí šanci na lepší život.Kolikrát mi řekla,že kdyby se mohla vrátit domu,nemusela by brát drogy,do kterých ji nutil člověk,který jí nabídl střechu nad hlavou.Jinak by neměla kde žít.Byla by jako bezdomovec,ale proč,když má rodinu?To jste opravdu tak chladná?Jestli ano,tak vám to,že je Petra po smrti bude úplně jedno,ale proč,to nechápu"řekla a s pláčem se dala na odchod.
To už se k ní blížil i Šmejd.Objal ji,aby věděla,že ona sama není.
"Neplač,udělala jsi,co jsi mohla,"utěšoval ji.
Okem zahlídl,že se k nim blíží Pavlína.
Sám pro sebe přemýšlel,co by po nich tak mohla chtít.
"Co chcete?Chcete nám vynadat,že jsme ještě tady?My už jdem,to se nemusíte bát,"křikl,když byla od nich pár metrů.
"Ne,chtěla jsem vás pozvat dál.Pokud chcete něco vědět o Petře a naší rodině,tak neodmítnete a pozvání přijmete,"řekla.Byla nervózní a smutná.
Bylo vidět,že Petřina smrt ji zarazila až šokovala.
Niky si utřela slzy a nevěřícně na Pavlínu zírala.
"Tak co,jdete?"
Niky s lehkým úsměvem přikývla a ani Šmejd se nijak nebránil.


Mezitím,co Pavlína stavila na kafe,Zuzana s Lukášem mířili k Pikovi do bytu.
" Bude doma?"špitla Zuzana tiše.Nechtělo se jí mluvit,natož se smát.Petru považoval za svoji nejlepší kamarádku a stále nedokázala pochopit,proč to udělala.
"Nevim,snad jo,"odvětil Lukáš,ale bylo na něm znát,že mu také není dvakrát do řeči.
"Je to divný,je tu strašný ticho.Petra byla vždycky hlučná.Furt se smála,nebo vtipkovala,ale teď mě to ticho děsí,"řekla Zuzana,jakmile je výtah vezl do pátého patra,kde Piko bydlel.
"Neboj,cítím to samé,"souhlasil.Vystoupili z výtahu a Lukáš třikrát krátce zazvonil.
Nikdo však neotvíral.
To je trošku zarazilo.
"Kde by mohl být,"
"Třeba spí,"napadlo Lukáše a znovu zazvonil.
"To je divný,"divila se Zuzana,když i teď zůstávali dveře zavřené.
Lukáš opatrně zabral za kliku.Dveře povolili.krátce se na sebe podívali a poté vešli.
"Piko,"zavolala Zuzana.
"Brácho,kde jsi?"připojil se i Lukáš a nakukoval do okolních místností.
Pika našli až v ložnici.Seděl v křesle u okna a kouřil.
"Proč jsi nám neotevřel,"zajímalo Lukáše.Popošel až k němu tak aby mu viděl do obličeje.
Piko měl ve tváři nepřítomný výraz.Tupě zíral z okna.
"Neslyšel jsem vás,"řekl studeně,aniž by se na jednoho z nich podíval.
"Co je s tebou brácho?"Lukáš se začal o Pika strachovat.Od té doby,co Petra umřela,stále jen seděl u okna a díval se ven.Lukáš si přitáhl židli,která stála u postele a posadil se naproti němu.
"Stíníš mi,nevidím ven."
"Takhle tady nemůžeš furt sedět.Vždyť z toho za chvíli zblbneš,"nabádal ho Lukáš.
"To je mi úplně jedno,tak ať,"odsekl.
Zuzana stála stále u dveří a nevěřícně kroutila hlavou.
"Piko i nám Petra chybí,ale musíme žít dál,"Lukáš se všemožně snažil,aby Piko zařadil mezi své činnosti něco jinýho ,než jen sezení u okna.
Jenže Pika to vůbec nezajímalo.
Stále jen přemýšlel,kde se mohla stát ta chyba.Jen on věděl,že poslední celou dávku dal Petře on,ale ani v nejmenším ji nechtěl ublížit,natož zabít.Opravdu si myslel,že je to z její strany jenom žert a výhružka.
"Nechte mě tu bejt a zmizte,"řekl po chvíli a zapálil si další cigaretu.
"Piko nech toho,"už i Zuzaně docházela trpělivost.
"Zmizte,"
Lukáš přátelsky sáhl Pikovi na rameno.
"Nešahej na mě a jděte pryč,"
"Brácho ale.."
"DĚTE DO HAJZLU,"zakřičel,až se Lukáš lekl.
"Jak chceš,"řekl uraženě a společně se Zuzanou opustili pokoj.
Posadili se v kuchyni na židle a z očí nespouštěli dveře od Pikovo pokoje.


"To je ona,když byla malá,"Pavlína ukazovala fotky z dětství.
"Už jako malá měla krásný oči,"rozplývala se nad fotkou Niky.
Pavlína ztěžka polkla zvedla se od stolu a popošla k oknu.Odtáhla záclonu a krátkým pohledem zkontrolovala své děti.
"Byla,ale už od narození od naší mámy zavrhnutá.Petra byla následek znásilnění."prohodila do ticha.
Niky která si právě prohlížela fotky,pár z nich upustila na zem.
"Co prosim?"
Podívala se na Šmejda.Měl tupý výraz.Díval se kamsi do neznáma.
"Ano.Naše máma byla znásilněná a poté zjistila,že je těhotná.Zjistila to bohužel pozdě,takže potrat nepřicházel v úvahu.
Rozhodla se,že si to dítě nechá.Postupem času se začala i těšit,ale jednoho dne se jí vrátili vzpomínky a s nimi i noční můru,kvůli kterým musela začít brát léky na deprese a následnou nespavost.Bylo to pro ní hrozné období a proto začala své dítě opět nenávidět.Připomínalo jí to vše.Byla jsem sice ještě malej capart,ale dodnes si pamatuji,jak jsem ji jednoho dne našla v ložnici.
Seděla na posteli,brečela a pěstmi se mlátila do břicha.
Trpěla hodně a já jsem za to Petru nenáviděla.I když se narodila,i tak jsem ji stále nemohla přijít na jméno.A potom,když měli naši tu autonehodu,zůstali jsme najednou sami."sklopila oči .
Niky se Šmejdem seděli nehnutě na židli.Nevěděli,co říci.
Po Pavlínině mlčení se ještě dozvěděli,že Pavlína pátrala po násilníkovi a zjistila,že to byl člověk závislý na drogách.A proto,když se dozvěděla,že Petra bere drogy,zavrhla ji úplně.
"Ale už je to dlouho,co se to vše stalo.Proč jste nedokázala zapomenout a odpustit.Vždyť Petra za nic nemohla?"
"Já vím,ale prostě jsem to nedokázala,"řekla tiše a dál se dívala z okna.
Niky začali téct slzy po tváři.Utřela si je dlaní a otočila se na Pavlínu.
"Ale ona vás měla ráda,"
Pavlína na svém ledovém výrazu vykouzlila lehký výsměšný úsměv.
"Ráda?Měla mě ráda?Ale že mi to tak nepřišlo?Naposledy,kdy jsem se rozhodla s ní sejít,byla sjetá natolik,že mě ani nepoznala.Nevěděla ,kdo jsem,tak jsem se sebrala a šla pryč.To bylo také naposledy,kdy jsem Petru viděla."
"Ale neříkejte mi,že vás Petra nepoznala,to jste jí neřekla,kdo jste?"
"Ne,já jsem s ní ani nemluvila.Přišla jsem na místo schůzky a posadila jsem se na lavičku vedle ní.Dívala jsem se na ní.I ona se jednou podívala,ale nepoznala mě."
Tu větu Niky jaksi nepochopila."A jak víte,že vás nepoznala,když jste na ni ani nepromluvila?"
"Přišlo za ní nějaké děvče a ptalo se jí,zda ségra přišla a ona odpověděla,že ne.Tak mi bylo jasné,že opravdu neví že jsem to byla já.Bylo mi to líto,chtěla jsem jí odpustit.Dokonce jsem na ní když odcházela chtěla zavolat,ale jakmile jsem viděla,jak se motá.Mlčela jsem.A to mlčení mi vydrželo dodnes.Nemohla by jsem mít vedle sebe člověka,který žije pro drogy.Už kvůli mým dětem.Bohužel.
Niky se snažila zachránit situaci."A třeba ,kdyby byla s vámi,tak by s drogama přestala,"opakovala již po druhé."Sama to říkala,"
Pavlína sklopila hlavu."Tomu jsem já ale nevěřila"
"Řekla jsem vám vše,co jste chtěli vědět,tak prosím odejděte.Vše potřebné obvolám a zařídím.Víc pro ni udělat nemohu.Dám vám vědět."podsunula před Niky kousek papíru s propiskou.
"Napište mi vaše telefonní číslo,aby jsem vám potom mohla zavolat,"
Niky napsala na kus papíru své telefonní číslo.Poté uposlechly Pavlíninu výzvu a s poděkováním opustili její dům.

"Jakej máš z toho pocit?"zeptal se Šmejd,mezitím,co procházeli ulicí.
Niky neodpověděla.Jen tiše pokrčila rameny a svůj pohled směřovala kamsi před sebe.
Ti dva měli v hlavě zmatek.
Možná si sami pro sebe uvědomovali,že tomu všemu mohli nějak zabránit,kdyby se trochu více snažili.
Možná Šmejd ,kdyby se nenechal odradit a s Petrou za její sestrou jít,mohla s ní teď být doma a hrát si na zahrádce se svými synovci.
Samé možná.Měli v hlavě hodně otázek,ale bohužel neměli ani na jednu odpověď.
Na to všechno bylo už pozdě.Všem zbývalo jen jediné.
Otevřít oči a snažit se alespoň trochu žít dál.
Moc dobře věděli,že to pro ně bude velice těžké,jelikož Petra v srdcích všech zanechala hlubokou ránu,ale takový už život je.
Někomu dává,jinému bere.
Možná by se s tím vším smířili lépe,kdyby Petra přišla o život díky nějaké nemoci,ale jelikož si život vzala sama,měli v srdcích kromě smutku ,lítosti i žalu,také veliký kus vzteku.

Městem se proháněl studený vítr,jakoby s něčím,nebo s někým závodil.Lidi se zahalovali do svetrů,ti méně otužilý volili bundy.Jiným stačilo pouze vsunout své prochladlé ruce do rukávů.
Všem bylo ale jasné,že se neúprosně blíží podzim.
Niky se Šmejdem se zastavili u nedalekého parku.Niky měla stále sklopenou hlavu.Šmejd byl v koncích.Tak moc chtěl Niky pomoci od jejího trápení,ale vůbec nevěděl jak.Proto vedle ní jen tak stál a díval se na ní.Půjčil ji dokonce i svoji bundu,jelikož Niky v kraťasech a tílku drkotala zubama
Bylo to až k nevíře,ale Niky,která Petru znala nejméně,její smrt nesla nejhůře.
"Hele Šmejde,já jdu domu,"řekla po chvíli tichým hlasem.
"A chceš doprovodit?"
"Ne,dojdu sama.Děkuju ti,že jsi tam šel se mnou.Tedˇ chci být chvíli sama,"řekla a dala se na odchod.
Možná si to sama neuvědomila,ale rozešla se jiným směrem,než kde bydlela.
Šmejd si toho všiml.Třeba se chce jen projít ,proto si vybrala delší cestu,možná.
Šmejd to každopádně nechtěl nechat náhodě a rozhodl se,že půjde za ní,tak aby o něm nevěděla



Nikola se toulala po ulicích a nemohla svému trápení dát jméno.Kopala do kamínku,které leželi po zemi a plakala.Cítila se jako oni.Opuštěná a pohozená .
Bylo jí smutno.Stále se nedokázala smířit s tím,že nikdy už nebude mít možnost říci Petře ahoj,jak se máš?,nikdy ji nebude smět pohladit a říci ,jak jí má ráda.Při tom všem vzpomínáním si vzpomněla i na svoji maminku.
Tragédie,která zasáhla její rodinu a hlavně její srdce,zanechala šrámy a vzala jí to nejcennější.Dětství s mámou.
Každý večer usínala s fotkou,na které byla vyfocena usměvavá žena s vlídným výrazem a hodnýma očima.
Každý večer se na fotku dívala a před spaním se potají modlila,aby se maminka alespoň v nebi měla dobře.
Modlila se za její srdce a věřila,že alespoň ve snech se s maminkou potká.
Den co den chodila na místní hřbitov,seděla u Lauřinýho hrobu a povídala si s ní.
Věřila,že ji slyší.
A i dnes,když její kroky skončili opět na hřbitově,posadila se vedle náhrobku,zapálila svíčku a začala si s Laurou povídat.
Uběhlo sice hodně let,ale i dnes ve svých 16 letech věřila,že to co ji poví,bude uchováno ,jako jedno veliké tajemství.
Vyprávěla jí o Petře,o celé své partě i o Filipovi.
Slzy jí stékali po tváři,ale i přes veliký smutek se cítila šťastná.Byla opět se svojí maminkou.
"Mami,"zavolala do ticha a s pláčem se položila na náhrobek.


"Niky,"uslyšela za zády.
Zděšeně se otočila.
Stál tam Šmejd.Prohlížel si ji s lítostí v očích.
"Co tu děláš?"utírala si slzy a posadila se.
Šmejd se posadil vedle ní a objal ji.
"Sledoval jsem tě celou cestu.Nechtěl jsem tě rušit,ale zároveň jsem tě nechtěl nechat samotnou.Proto jsem šel tiše za tebou až sem,"řekl a pohladil ji po vlasech.
Niky se zděsila."Takže jsi tu byl celou tu dobu,co jsem si povídala s mamkou?"
Šmejd se pousmál."Jo byl,"
"Ale to c-co j-jsem,"koktala.
Šmejd ji zastavil."To ,co jsi povídala,bylo krásný a doufám,že pravdivý,"opět se usmál.
I Niky vyloudila na své tváři slabý úsměv.
"Vím,jak se cítíš.Když mi bylo deset,rodiče se mi zabili v autě.Dodnes se s tím nějak nedokážu vyrovnat.Stále to bolí ,ale musím jít dál.A to musíš udělat i ty.A věř,že maminka tě bude na tvých cestách sledovat a chránit,"
"Proč jsi mi nikdy neřekl,že jsi přišel o rodiče?"
"Nebyl k tomu důvod.Nikdo z party kromě Petry o tom nevěděl,"
"A to se tě na to nikdy neptali?"
"Jo,ptaly,ale řekl jsem jim,že se odstěhovali a já jsem tu zůstal,"řekl a sklopil oči.
"Je mi to líto a zároveň mě těší,že jsem po Petře jediná,kdo to ví,"teď to byla Niky,kdo utěšoval.I ona pohladila Šmejda po vlasech.
Najednou z ničeho nic Niky byla přesvědčená,že chce Šmejda políbit.
"Niky já chci jenom,aby jsi věděla,že tu nejsi sama.Jsem tu s tebou,ať se děj.."nestačil do říci ani větu.Niky se k němu naklonila a jemně ho políbila.
V podvědomí se bála,že Šmejd uhne a ona se bude muset potýkat s velikým trapasem.
Nestalo se .Šmejd pod náporem polibku neuhnul.Ba naopak polibek Niky opětoval.Jemně ji objal.
Niky se cítila neskutečně šťastna a v bezpečí.Kdyby je nevyrušil Šmejdovo mobil,který se rozezvoněl na celý hřbitov,zůstali by v obětí kdoví jak dlouho.
"Kdo volá?"zajímala se Niky,mezitím co Šmejd hledal telefon v batohu.
"Lukáš,"odvětil,jakmile telefon našel a podíval se na displej.
Šmejd se zvedl a popošel kousek stranou,aby měl soukromí.Niky se otočila zpět na náhrobek a jen němě koukala na fotografii své matky.
"Máme jít do bytu.
"Dobře,"řekla potichu aniž by se otočila.Naklonila se k fotografii,kterou políbila.
"Dobrou mami,"řekla opět se slzami v očích.
"Mami?"ještě jednou se otočila."Za nedlouho tu nebudeš sama.Přivezou ti sem tu moji kamarádku.Budu chodit za váma oběma.A seznámím vás.Budeš jí mít určitě ráda,jako já,tak ahoj,"dořekla a společně se Šmejdem opustila hřbitov.



Následující týdny by se pro Niky mohli nazvat, jako zlomové.
Začala se Šmejdem chodit.
Bavil ji.Mohla se s ním zasmát,pobrečet si na jeho rameni,prostě jí byl oporou.
Petru nosila ve svém srdci dál,ale rozhodla se,že se za ní pomstí Pikovi.
Chtěla se dostat do jeho těsné blízkosti,aby mohla najít jeho slabiny.
Věděla,co by pro to měla udělat.brát drogy dál!!!
Sama pro sebe tuto možnost zavrhla.Vždy,když se vracela od nich domu,dlouhé hodiny přemýšlela,jak se k Pikovi přiblížit i bez drog.
Sama Petra ji v dopise prosila,aby dala od drog ruce pryč.Chtěla jí to splnit.
To ale ještě Niky netušila,že láska má trnitou cestu a někdy nestačí jen milovat.Někdy je potřeba obětovat.
Obětovat kamarády,rodinu,ale někdy i svoji identitu,aby milovala ještě víc.
Po dlouhém přemýšlení a po problémech,které jí doma pronásledovali a stíhali na každém kroku ,se rozhodla,že drogy by jí mohli to všechno trápení alespoň trochu usnadnit.Pořád si ale myslela,že je to jen přechodné.Vždyť ona přece může kdykoliv přestat.Ona na tom nemůže být závislá.
V tu dobu Piko ostatním začal dodávat pervitin.
Niky se nejdřív zdráhala,ale nakonec si vzala taky.Líbil se jí pocit volnosti,který ji pervitin dával.
Šmejd byl proti tomu,proto se vždy domluvila s Pikem a brala si potají,aby ji neviděl.
Později mu ale bylo podezřelé to,že Niky začala drasticky hubnout.
Tvář jí bledla a ,jakoby se propadala.
Skoro vůbec nejedla.Vždy jí stačilo jen si šlehnout a pocit hladu zmizel.Piko jí pervitin většinou dával zadarmo,ale někdy se kousl a chtěl peníze.Kapesné,které Niky dostávala od prarodičů,náklady nemohli pokrýt,a tak začala rozprodávat věci,co měla v pokoji.Nosila je do bazaru,kde si ihned mohla odnést peníze.Neuvědomovala si,že věci,které by měli jinak několikanásobnou cenu,prodávala za pakatel.Jí to bylo ale jedno.Pro ní bylo důležité,aby měla drogy.Po měsíci,začínala zjišťovat,že drogy se pro ní stávají kamarádkou,kterou nechce opustit.
Nikdo z rodiny na ní nic nepoznal,jelikož se domu vracela šťastná ,usměvavá a klidná.
Nikdo opravdu nic nepoznal,ale jen do té doby,kdy měla pokoj úplně vybílenej a peněz potřebovala čím dál tím víc.Proto se vždy večer,když už všichni spali potají vplížila do předsíně a začala brát peníze babičce z peněženky.

Den co den na Šmejdovi vyzvídala nějaké informace.Postupem času to Šmejdovi začínalo být podezřelé.
Na otázky typu"Proč se ptáš,"odpovídala vždy "Jen tak.zajímá mě to,"ale nikdy Šmejdovi nesdělila důvod proč jí Piko najednou tolik leží v hlavě.
Dny utíkali,jako voda.Byl tu opět pátek a tudíž i den,kdy se scházeli u Pika doma.
Šmejd si podle dohody Niky vyzvedl doma okolo půl sedmé večer.
"Sluší ti to,"řekl,jakmile se před ním Niky objevila.Opravdu jí to moc slušelo.Vlasy měla natočené do lokýnek a oči silně namalované.
Věnovali si polibek a ruku v ruce kráčeli k Pikovi.
Prošli dvě ulice a zabočili do parku,přes který si krátili cestu.
"Hele zlato,Už se Piko trochu srovnal,nebo stále trpí?"zeptala se náhle.
Šmejd pustil Nikininu ruku a vsunul si ji do kapsy.
Nechtěl vést se za ruku s někým,kdo neustále mluví o někom jiným.
I Niky si všimla Šmejdovo divného chování.
"Stalo se něco?"
"Ne proč?"
"Jen tak se ptám.Jsi nějakej divnej,"řekla a pohladila ho po rameni.
Šmejd ucukl."To už od narození,"
Niky se zastavila."Tak co se děje?Vidím to na tobě.Tohle tvoje chování se mi vůbec nelíbí,"
Šmejd se též zastavil."Tak já ti teda něco řeknu,"otočil se k Niky čelem."Dokud se budeš přede mnou bavit o Pikovi ,tak se budu chovat tak jak se chovám teď.Proč tedy nejsi s nim,když o něm furt meleš,"začal zvyšovat hlas.
Niky se pousmála."Uklidni se?Ty žárlíš?"jeho chování jí přišlo legrační.
Šmejd ale takový smysl pro humor neměl."Tak mi řekni ,proč se o něj v poslední době tak zajímáš,"
Niky sklopila hlavu.Šmejd si její gesto vyložil po svém."Jak chceš,"řekl a pokračoval v cestě.
"Šmejde počkej,já ti to prostě nemůžu říct,"křičela za ním a snažila se ho dohnat.
Věděla,že kdyby mu o svém plánu řekla,všechno by se tím překazilo.Zakázal by jí to a ona by musela buď zradit jeho,nebo Petru a takové dilema nechtěla.Proto zbytek cesty mlčela a poslušně kráčela vedle Šmejda.

V Pikovo bytě byla zábava v plném proudu.
Zuzana hrála s Martinem karty,Lukáš jim dělal rozhodčího a v mezi pauze naléval a podával alkohol a Piko pečlivě připravoval lajny pro své kamarády.
Lukáš na chvíli opustil roli rozhodčího a naklonil se k Pikovi nad stůl.
Prstem začínal počítat lajny.
"Proč jich tu máš šest?"
"Je nás šest,tak jich tu bude šest,nebo ty si nedáš?"okem po Lukášovi koukl.
"Já jo,ale je nás pět,"upřesňoval.
"Nebo,"uvědomil si."Ta šestá je pro Niky?"
Piko beze slova přikývl.
"Hele,co máš za lubem?"
"Proč?"Lukáš se podíval po Martinovi se Zuzanou.Naklonil se k Pikovi blíž,aby ho neslyšeli.
"Ty si jako myslíš,že jí přebereš Šmejdovi?"
Piko se pousmál."Ne,proč?"
"Protože to tak vypadá.Jako ,kdyby ti měla nahradit Petru."
Piko pokrčil rameny.
"Byla to její nejlepší kamarádka ne?A ty drogy začala brát sama,já jsem jí do ničeho nenutil."
"No a co?Hele ta holka tě nikdy nijak nezajímala,řečeno doslova měl jsi k ní odpor.A my sice víme,že něco málo bere,ale Šmejd o tom nemá ani páru a dnes má přijít i sní,to jim to chceš zkazit?Vždyť jsou spolu šťastni,"
"Zatím,"
"Neblbni.Nebo ti Šmejd rozbije hubu."varoval ho,ale Piko si z varování nic nedělal.
Zvedl se od stolu."Nestarej se.Já vim,co dělám.A Niky toho bere o hodně víc než si myslíte.O tom zbytku vím jenom já,jelikož jí to dodávám tajně,"a šel otevřít,jelikož u dveří zazvonil zvonek.Podle kukátka poznal že jde o Šmejda a nejspíš i o Niky,ale když otevřel, Niky nikde neviděl.
"Nazdar,kde ji máš?"
Šmejd do Pika strčil,aby mohl projí do bytu.
"Ty už mě taky neser,nazdar,"řekl naštvaně.Piko se za ním nechápavě díval.
Niky celou dobu seděla na schodech.Zvedla se a šla k Pikovi."Já jsem tady,"
"Co tu blbneš,"hlavou pohodil směrem ke Šmejdovi."Co je s ním dneska?"
"Nic,jenom žárlí,"řekla bez zájmu a i ona vešla do bytu."Piko za nimi zavřel a šel se věnovat ostatním.
Šmejd se posadil do křesla pod oknem a na Niky zbyla židle vedle Zuzany.
Bavili se o všem možném,ale Šmejd po očku stále sledoval Niky a Pika.
Večer se přehoupl do své druhé poloviny.Niky měla být doma do půlnoci,proto se při pohledu na hodinky jen usmála.
Piko se taky podíval na nástěnné hodiny,které vyseli nade dveřmi do pokoje.
Promnul si ruce,zvedl se od stolu a kývl na Martina.
Ten ale vůbec nevěděl o co jde."Co se děje?"
"Je čas,"vysvětlil mu a hlavou kývl směrem ke stolku,kde byli připraveny lajny.
"ÁÁ,chápu,"pousmál se a jako první si vzal svoji dávku.Postupně chodili ke stolku jeden po druhém.
Šmejd šel ,jako poslední.I on vdechl bílí prášek.Poté zjistil ,že i když už všichni měli,stále tam zbývala jedna dávky.
"Pro koho to je,"zajímal se.
"Pro tvoji princeznu,"řekl a šibalsky na Niky mrkl.
"Na to zapomeň,ta si nic brát nebude,"rozhodl za Niky,které se to ale nelíbilo.
"Nevim,proč jsi se rozhodl rozhodovat za mně.Nejsem žádnej tvůj majetek,takže ,když si budu chtít,vezmu si."
Šmejd se naštval ještě víc."To myslíš,jako vážně?"
"Jo,myslim,"stála si za svým.
"Fajn,rozhodla jsi se sama,ale já u toho nebudu.Nebudu se koukat,jak si kurvíš život."
Niky se posměšně usmála."To mi říká ten pravej.Díval jsi se někdy do zrcadla?"
"Tím si chtěla říct jako co?"
"Že ty mi máš tak co zakazovat,když to sám bereš taky,"
"No právě a protože to beru taky,tak vim,co je to za svinstvo a nechci ,aby moje holka skončila jako já."
Niky popošla k oknu a pohlédla za záclonu na ulici."Neměj strach.Nejsem malá holka.Mám svůj rozum,"
"Fajn,"řekl naštvaně a odešel do vedlejšího pokoje.
Niky jeho chování nechápala."Co to s nim je?Proč se ke mě takhle chová?"
"Protože tě má rád,"řekla Zuzana,která se vracela ze záchodu.Posadila se vedle Niky a okem koukla na stůl.
"Tak co,dáš si taky nebo ne?"
"Já nevim,"bylo na ní vidět,že byla nerozhodná.Sama o sobě si to vzít nechtěla,ale zase na druhou stranu nechtěla,aby ji Šmejd považoval stále za malou holku.
Piko se opřel o stůl.
"Ukaž mu,že on ti nebude rozkazovat.Sama jsi to řekla.Máš svůj rozum."
"Nech ji bejt,ať se rozhodne sama."Zuzaně se nelíbilo,jak ji Piko přemlouvá.
"Já ji do toho nenutím.Ale měla by se rozhodnou t sama a ne,jak za ní rozhodne její miláček"konstatoval.
"Piko má pravdu,"řekla Niky a Vlasy si smotala do ohonu.
"Jdu do toho,alespoň se po tom budu cítit na chvíli líp,"řekla a i ona vehnala heroin do žil.
Jako obvykle se jí zamotala hlava.Netrvalo to ale dlouho.Za chvíli cítila ,jak se ji ulevilo a jak problémy a starosti odplouvali do dáli.

"Šmejd seděl ve vedlejším pokoji a vše poslouchal.
Jakmile Niky začal Piko tleskat a říkat "Tohle je ta naše Nikita,výborně,"cítil,jak mu slzy tečou po tváři.
Chtěl se smát a užívat si stav volnosti,jako ostatní,ale jako by na něj dnes vůbec nic nepůsobilo.
Byl na dně.Myslel si,že před tím vším Niky ochrání.Vždyť měla někoho,kdo se o ní chtěl postarat a vyvarovat ji od drog a všeho zlého,ale jakoby najednou pochopil,že je to všechno marné.Když si vzala poprvé,řekl si dobře.Pro jednou se nic neděje,ale doufal,že ji to odradí a už si nebude chtít příště nic vzít.
Chyba lávky .Teď mu nezbývalo nic jiného,než tu sedět a nadávat si,že tomu všemu mohl nějak zabránit.Už mu bylo nad slunce jasné,že Niky bere drogy.
Bylo mu zle z Pika.Chtěl mu rozbít hubu,aby si alespoň trochu ulevil,i když mu bylo jasné,že by tím ničemu nepomohl.
Ale každopádně chtěl být alespoň Niky na blízku.Proto se zvedl ze křesla a šel za nimi.
Ve vedlejší místnosti se zábava rozjížděla i bez Šmejda.
Pokojem se linula hudba,kterou Zuzana pustila,aby tam nebylo takové ticho.
Sama vyzvala Martina a společně se vlnili v rytmu.
Niky seděla v křesle,které před ní obýval Šmejd a s úsměvem na tváři sledovala Pika.
Seděl naproti ní a sledoval ji tak upjatě,až Niky cítila,jak se jí jeho pohled zarývá pod kůži.
Náhle se zvedl a popošel až k ní.
"Půjdeme si taky trsnout?"zeptal se a svoji ruku natáhl až k ní.
Niky se usmála."Jasně,"řekla a nechala se vtáhnout do víru tance.
Bylo jí hezky.Na nic nemyslela,nic jí netrápilo.Prostě se jen bavila.Cítila,že tak je to správně,že to tak má být.
Očima zabrousila na dveře u kterých stál Šmejd.Opíral se o zeď a neštvaně Niky sledoval.
"Omluv mě,"řekla Pikovi a motavým krokem popošla až ke Šmejdovi.
"Miláčku,pojď si trsnout,"žadonila.
Šmejd šel.Niky si ho k sobě přivinula a smyslnými pohyby se o něj otírala.
"Miláčku chci tě,"pošeptala mu po chvíli do ucha.
Šmejd se odtáhl.
Niky to naštvalo."Co je,ty mě nechceš?"
"Chci,ale ne sjetou.Takhle se mi nelíbíš,"řekl a odešel zpět do pokoje,aby byl sám.
Niky stála uprostřed místnosti a cítila jak jí po tváři tečou slzy.
Piko chtěl využít příležitosti.Popošel k niky a ze zadu se k ní přitiskl.
"Já by jsem tě ale chtěl,"
Niky se na něho podívala."Ale já tebe ne,miluju Šmejda,"řekla a odtáhla se.
Podívala se směrem pokoji,kam Šmejd odešel.
"Jdu domu,"rozhodla se ,vzala si do ruky svoji bundy,tašku a s prudkým bouchnutím dveří opustila Pikovo byt.Dalo by se říct,že prostě utekla.
Jakmile Šmejd slyšel bouchnutí,běžel se podívat,co se děje,
Podíval se po pokoji.
"Kdo odešel,"zajímal se.
"Tvoje kočička,"řekl Piko.
"Počkej,"křičel za ním,jelikož i Šmejd se dal na odchod a jemu bylo jasné,že chce jít za ní.
Zastihl ho až na chodbě.
"Hele,nech ji být."
"Proč,"nechápal.
"Právě mi řekla,že se do mě zabouchla,a neví,jak ti to má říct."
Šmejd tomu,co Piko řekl nechtěl věřit."To není pravda,"
"Ale je,a proto utekla.Prý už s tebou nechce být,nechce tě už ani vidět"
"Lžeš,"
"Nelžu,ale já jsem jí řekl,že jí nechci,že stále myslim na Petru."
Šmejd věděl,že Pikovi nemůže věřit.Nebo spíše mu věřit nechtěl.Každopádně vzpomínal,jak Niky o Pikovi neustále mluvila.Nechtěl si přiznat,že to co mi Piko říkal by mohla být pravda,ale okolnosti mu skvěle nahrávali.Sám věděl,jak si Petru omotal kolem prstu díky drogám,proto je tu velká pravděpodobnost,že se mu to podařilo i s Niky.

Ostatní sledovali,jak se ti dva o něčem baví.Nevěděli,co si povídali,ale jisté bylo to,že se najednou Šmejd vrátil do bytu.
"Co se stalo?"Ptala se ho Zuzana,když si sedl zpět do křesla.
"Nic,nalej mi ještě vodku,"řekl a podával ji prázdnou sklenici.
Nikdo se ho raději na nic už neptal.
Piko se zbytek večera náramně bavil a Šmejd to celé proseděl v křesle a naléval do sebe jednu vodku za druhou.