BABYLON-POSLEDNÍ ŠANCE

"Čau jsem doma,"hlesla Niky,jakmile se objevila v předsíni.
Měla co dělat,aby se udržela na nohou.Vzala si toho docela dost .Hlava se jí motala.Při zouvání bot se raději posadila na stoličku,postavenou vedle domácího botníku.
"Sakra,"rozčilovala se,jakmile si nemohla rozvázat ani jednu tkaničku.Vše se jí splývalo v jedno.
"Kde si byla tak dlouho,"Marie nemohla přeslechnout hlasitý příchod vnučky.Stála jen v noční košili vedle schodiště a dožadovala se vysvětlení.
"Slyšíš,na něco jsem se tě ptala,"dala si ruce v bok .
Niky nereagovala.Stále se snažila rozvázat uzel na tkaničce,avšak neúspěšně.
"Se na to můžu vysrat,"vztekle si sundala zavázané boty,které odhodila do rohu místnosti.
"Podívej se na mě,"Marii se zdálo její chování podezřelé.
"Nevim proč,"
"Ty jsi pila?"hádala.
Niky se ušklíbla.
Marie už nevydržela,jak jí Niky stále ignoruje.
"Tak řekneš mi k tomu něco?"vší silou uchopila ruku své v nučky a začala s ní cloumat.
Ztrácela nervy.Trvalo to už týden,co Niky vůbec nereagovala a i její chování se začalo měnit.
"Nech mě na pokoji,"křikla a vysmekla se síle sevření,kterou Marie ve svém vzteku vytvořila.
Postavila se a věnovala Marii jeden nenávistný pohled.
Marie se zděšeně dívala do jejích očí.
"Pane bože,"dala si dlaň přes ústa.S drogama sice neměla nikdy žádné zkušenosti,ale neměla moc na výběr.Pohled, který Niky měla mohl být bud podpořen alkoholem,nebo drogama.
"Co jsi si vzala?"
"Co je ti do toho,"Niky začínala hysterčit.Alespoň sama pro sebe,uvnitř svého těla.

Stáli naproti sobě,jako dva tygři,připraveni na boj.
"Ty bereš drogy,co?"zeptala se po chvíli mlčení.
"A kdyby,je to můj život,"bylo jí jedno,co řekne a komu.
Nezajímalo jí,že tím může Marii ranit.

Křik,který se nedal přeslechnout,zaregistroval i Luboš.Do teď seděl ve své pracovně a četl si noviny.
Noviny položil na stůl z dubového dřeva,který si přivezl jako suvenýr z dovolené v Egyptě a šel se podívat,co se děje.

Marie začala plakat."Niky proč nám to děláš?"
Ta se jen ušklíbla.
"Zasloužili jste si to.Vy všichni,"už to dál nechtěla dusit v sobě.Chtěl všem dát najevo,jak se cítí,proč to dělá,co sní je.
"Co to povídáš?"
Niky si sundala bundu,která stejně jako její boty skončila v rohu.
"Všechno se to točí jenom okolo Filipa.Fíla sem,Fíla tam.On bude jednou ten pan důležitý.pan doktor.A co já?Vždycky jsem tu byla jen ta zkurvená černá ovce rodiny.Už toho mám plný zuby."
"Niky,"Marie stále plakala
"A co máma? Děláte,jako by vůbec nikdy nežila.Já se s tím,ale jen tak nesmířím.Vy jste jí vůbec neměli rádi,"
Věta,kterou Niky pronesla,jako poslední Marii zasáhla.
"To není pravda,"hájila se,ale v podvědomí jí začalo docházet,že v něčem má Niky pravdu.V tom,že i když neúmyslně,odstrčili Niky do ústraní.
"Je,tak proč jste o tom nikdy nemluvili?Nezeptali jste se mě jak mi je,jak to snáším,teď za to nesnáším já vás,"
"Niky přestaň,"Luboš sešel ze schodů,aby se mohl do hádky také vetřít.Chytil Niky za ruku.
"Jdi do svého pokoje.."ukázal rukou na schodiště.
"Se ti vyseru,"křikla.
Lubošovi se nelíbilo,jak se chová a že uráží ostatní.Napřáhl se a své vnučce vrazil poprvé za život facku.
Niky se chytla za tvář.
"Jsi stejnej,jako táta,"podívala se na Marii a na přicházejícího Filipa."Vy všichni jste stejní,"řekla a s pláčem odběhla do pokoje.
"Neměl jsi to dělat,"kárala Marie svého muže.Ten jen němě koukal na schodiště.Poté sklopil hlavu a mlčky odešel zpět do své pracovny.Už neměl síly.Litoval,toho ,co udělal,ale sám pro sebe se uklidňoval,že jinou možnost neměl.

Měla toho už dost.Dusily ji jejich neustálé zákazy,příkazy,i celý jejich styl života.Chtěla pryč.Byla pevně rozhodnutá a odhodlaná vzepřít se všem a všemu.
Rána,kterou v ní zanechala Petřina smrt,se nehojila a ona se v bolesti,kterou cítila,doslova ztrácela.
Stále jí v hlavě běhalo,proč to udělala a proč ona sama tomu nemohla zabránit.Možná,kdyby tu noc nešla spát,hlídala ji,mohla jí zachránit.
Vždyť věděla,jak na tom Petra je a přesto se tu osudnou a pro Petru poslední noc s blažeností ve tváři zavrtala do své peřiny a usnula.Měla radost,že ji má alespoň u sebe,ale už se nedívala dopředu.Dávala si vše za vinu.Pocity,které jí sžíraly se v ní mísili a pomalu ztrácela kontrolu sama nad sebou.
Proč tomu nezabránila,proč nepomohla?Jak mohla Petru takto zklamat.Tím ,že usnula,nechala Petru napospas osudu.



NIKY"Teď už vím,že to nebyla moje vina,ale v tu dobu mě to sžíralo.A potom přišlo to se Šmejdem.Myslela jsem si,že on bude tím mým světlem v té tmě,v které jsem žila.Ale potom jsem zjistila,že ani s nim nemůžu počítat.Pochopila jsem,že jsme měla jenom ji,a najednou jsem se ocitla sama.Alespoň jsem věděla,jak se Petra cítila.Také byla sama na vše okolo ní.Na zlo,které se skrývalo ve všemožných koutech .Ať noc,nebo den,bylo všude.,jo,tenkrát jsem ji fakt rozuměla .Doprdele,už zase brečím.Ať mi ty bohatý idioti nelezou na oči.Myslí si,že ,když utrácí víc,než by měli,je to jejich životní neštěstí.
Ale já by jsem všem těm hajzlům přála,aby jim jednou někdo blízký umřel v náručí.Možná potom by teprve pochopili,co je to pravý životní neštěstí.Když najednou odejde i to jediný světlo,který jste v tom svým zkurveným životě měli,nastává čas tmy.Čas,který občas prosvítí odlesk slz,které máte ve tváři,nebo i ta jediná malá vzpomínka na to vše krásné,co bylo,ale už není.
Možná to byl ten impuls,který mě postrčil k tomu,aby jsem odešla z domu.







Ve svém pokoji seděla ještě necelé dvě hodiny.V jedné ruce žmoulala fotku,na které je vyfocena společně s Pett a ve druhé svírala řetízek,který tu Pett zachovala,ale to hlavní,co tu po sobe zanechala byla bolest a hluboký žal.
Tyto čtyři věci sní půjdou do té doby,než skončí i její život.
Na nic nečekala.Do malého batohu naházela nejnutnější věci a po chvíli už seděla s batohem přes rameno na parapetu svého pokoje.Od mala měla pod oknem přistavěný žebřík,pro případ nouze a ta nouze přišla.
Naposledy se otočila.Uvědomovala si,co opouští,čeho se vzdává,ale cítila,že teď už musí jít životem podle svého.S pomocí žebříku se dostala do zahrady a dírou v plotě si dopomohla k tomu,aby ji nikdo neviděl odcházet.
Byla na ulici.Vzpomněla si na slova,která jí Pett na začátku o životě na ulici vyprávěla.
Niky se však nebála.Bylo ji ve své podstatě vše jedno.
Šouravým krokem došla a ž na náměstí.Posadila se ke kašně.Tam,kde tenkrát našla Petru.
Bylo jí smutno,chtěla ji opět vidět,říci ji své trápení a pobrečet si.
V tu chvíli si uvědomila,že droga přestává působit.
Problémy se na ní opět valili,jako lavina.Přemýšlela o Šmejdovi o bratrovi,prarodičích.
Chtěla si dát znova,aby jí problémy dali pokoj.Aby byla opět nad věcí.
Ani si neuvědomoval,že ač byla silně proti tomu,drogy ji začínali ovládat.
Jediný u koho by mohla sehnat další dávku,by byl Piko.Žmoulala v ruce telefon a nevěděla,zda mu má zavolat nebo ne.
Začala se opět klepat.začínala se i bát,proto nakonec vytočila Pikovo číslo.
"Ano,"ozvalo se na druhém konci.
"Piko,to jsme já,potřebuju se s tebou někde sejít,"
"Proč?co po mě chceš?"
"Přestává to působit,potřebuju ještě."
Piko svolil k tomu,že se sejdou v altánu,kde se často scházeli.
"Nikomu,ale neříkej,že jdeš za mnou,"
"Neboj,nikomu nic neřeknu,"řekl a položil telefon.
"Kam jdeš?"ptal se ho Šmejd,jakmile si Piko oblékal bundu.
"Jdu se jenom projít."odsekl a odešel.

Niky seděla na lavičce před altánem a netrpělivě čekala,až Piko přijde.
Piko se objevil po chvíli.
"Jsem tady,"
Niky se pousmála."Máš pro mě něco?"
"Mám,ale pojď dolu,ať nás nikdo nevidí."
Niky za ním kráčel,jako poslušná ovečka.
Piko připravil lajnu.Poté se ale zasekl a podíval se na Niky.
"Ale nebudeš to mít zadarmo,"
"A co po mě chceš,"byla připravena udělat cokoliv,jen aby si mohla zase šlehnout.Chtěla ,aby se jí ulevilo.
"Já tě chci a t y to moc dobře víš.Já ti dám lajnu,kterou po mě chceš,ale ty se se mnou potom vyspíš,"řekl.
Niky se zalekla.
"Ne to nejde,já mám ráda Šmejda,"
Piko se usmál."tak v tom případě nic nebude."
"Ne to, ne,"sklopila hlavu."Dobře,hlavně už mi to dej,"prosila.
"To je moje holka,"řekl a nechal Niky ať si dá.
Jakmile droga začala působit,Niky se začala smát.
"To je super pocit,už mě zase nic netrápí.Děkuju ti,"řekla ,naklonila se k němu a políbila ho.
Netrvalo to dlouho a Niky ležela po Pikovo boku nahá.
Přestávala mít kontrolu sama nad sebou.
"Tak si mě vem,"řekla a s úsměvem se Po Pikovi plazila.
I piko se začal svlékat,ale začalo se mu chtít na záchod.
"Hned se vrátím,"
"Budu čekat,"řekla a pozorovala ,jak Piko odchází.
Jakmile se vrátil,Niky našel na zemi,jak sladce spí.
"Tak se mi to líbí,"řekl a odešel opět ven.
Na mobilu vytočil Šmejdovo číslo.
"No hele,jestli chceš vědět,kdo ti lže a kdo ne,tak přijď k altánu.Ten pohled se ti líbit asi nebude,ale aspoň budeš vědět,jak jsi na tom,"dořekl a položil telefon.
Posadil se na lavičku a čekal,až Šmejd přijde.
Sám pro sebe se usmíval.Ani Niky nepoznala,že ji dal něco silnějšího,než jindy.Proto bylo jasné,že usnula.
šmejd dorazil po chvilce.
Celý udýchaný stál naproti Pikovi a chtěl vědět,o co jde.
"To jak mi někdo volal,tak to byla Niky.Volala mi,že mě strašně chce a že má přijít sem.
Šel jsem,aby jsem jí to nějak rozmluvil,ale ona se začala svlékat.Aby jsem jí nějak utekl,tak jsem řekl ,že jdu na záchod a že se vrátím.Potom jsem zavolal tobě.Ted jsem se na ni šel podívat a ona usnula.
"Co to meleš za hovadiny,"
Hovadiny?Tak se tam jsi podívat sám."vybídl ho.
"Já vás tam nechám o samotě,"křičel ještě za odcházejícím Šmejdem.
Šmejd se zastavil u dveří a přemýšlel,zda tam má jít nebo ne.
Z hluboka se nadechl a dveře nakonec otevřel.
Niky ležela na zemi úplně nahá a opravdu spala,přesně tak,jak mu tvrdil Piko.
Šmejd si dal dlaň před ústa."Proboha,jak jsi mi to mohla udělat.Kam jsi až dokázala klesnout,"řekl.
Nechtěl se na ní víc dívat.Se slzami v očích zavřel dveře a se klopenou hlavou odešel.Zastavil se až u Pika.
"Tak,co měl jsem pravdu?"
"To nevim,ale řekni ji,že už jí nechci vidět,čau"s těmito slovy odešel.
Piko se za ním usmíval.Věděl,že je to opět on,kdo vyhrál.
Nechal vedle Niky připravenou dávku na víc a papírek s textem "Byl jsi skvělá,Piko,"položil vedle.Ještě se na ni chvíli díval a potom se spokojeným výrazem opustil i on altán a odešel.



Niky se probudila o dvě hodiny později.Tělo měla celé polámané a hlava ji bolela,jako střep.Všude kolem ní byla tma.Snažila se zaostřit,aby alespoň něco viděla.
Jen stěží vedle sebe rozpoznala kus papíru a cosi bílého,co leželo vedle ní.
Chtěla z kapsy vyndat zapalovač,aby si posvítila,ale zjistila,že bundu na sobě nemá a co víc,že je úplně nahá.
Se zděšením šmátrala kolem sebe.
Ve tmě nahmatala svoji bundu.S klepoucíma se rukama vyndala z kapsy zapalovač a posvítila si.
"Proboha,"zděsila se,jakmile si přečetla vzkaz od Pika.
Všimla si i připravené lajny.Neváhala ani minutu a šlehla si,aby se nějak vzpamatovala.
Seděla na zemi a přemýšlela,nebo si alespoň chtěla na něco vzpomenout,ale vše,jako by jí z hlavy zmizelo.
Nevzpomínala si,jak se sem dostala a už vůbec nevěděla,jak to,že tu byl i Piko a ona je teď nahá.Potom ten vzkaz.Nic nechápala,proto nahmatala svůj telefon a vytočila Pikovo číslo.
"Ano kotě,"ozvalo se po chvíli.
"Co jsi to se mnou udělal,"křičela do telefonu.
"Já?Ty jsi se po mě plazila,byla jsi skvělá,"
"To-to není pravda.Já jsem s tebou nic neměla.Vím to stoprocentně,jen si teď nějak na nic nevzpomínám,"
Piko se začal smát."Tak vidíš.Když si nic nepamatuješ,tak jak můžeš vědět,že jsi se mnou nic neměla?"
"Vim to,"
"Hele kotě nech to bejt,užili jsme si.Na tom není nic divného.Našla jsi svoji odměnu?"
"Jo?"
"Tak si ji užij a nepitvej se v tom.Co se stalo stalo se.Jo a mám ti od Šmejda vyřídit,že už tě nechce nikdy vidět.Prý jsi mu nestačila,a tak si prostě našel jinou,"
"Co to meleš za hovadiny?Jakou jinou?"
"No tak jak říkám.Má jinou babu,hele kotě a když budeš zase něco potřebovat.ozvi se mi."
jakmile dořekl tyto slova,telefon položil.
Niky se s pláčem schoulila do kouta a hlavu si položila do kolen.


Škvírkou mezi dveřmi pronikalo do místnosti ostré světlo,které vzbudilo i Niky.
"Asi jsem tu usnula,"pomyslela si a s bolavou hlavou a stejně bolavým srdcem se snažila obléci.
Stále nechápala,co se včera mohlo stát.
Když se skláněla na zem pro kalhoty,přes slzy rozpoznala,že na zemi leží ještě nějaký kus papíru.
Byla to pozvánka,která vypadla Pikovi z kapsy ,když odcházel.
Aniž by si to uvědomovala,pozvánku si zastrčila do kapsy.
Oblečená se ještě ve dveřích otočila ,aby se mohla podívat na místo,kde se nejspíš dopustila největší chyby svého života.
Zavřela dveře a vydala se vstříc novému dnu,který na ni čekal,i když věděla,že to nebude nijak dobrý den.
Chtěla jít domu,ale už venku si uvědomila,že po včerejším útěku se domu jen tak vrátit nemůže.
Sedla si na lavičku a přemýšlela,co bude dělat.
Nenapadlo jí nic a tak se rozhodla,že se půjde alespoň projít.Bloumala okolo rybníka a v ruce stále svírala mobilní telefon.
Tak strašně chtěla vidět Šmejda,nebo ho alespoň slyšet.Pikovi nevěřila ani slovo,z toho,co říkal,ale přesto jí svíralo jisté podezření.
Co když pro něj opravdu nebyla ta pravá a on se rozhodl štěstí hledat někde jinde?A co když to co říkal Piko není pravda a on netrpělivě čeká,až mu zavolá?
Nechtěla se sžírat pochybnosti a vytočila Šmejdovo číslo.
V krku měla vyschlo.Nevěděla,co mu řekne a už vůbec nevěděla,zda ji telefon vezme.
Telefon nikdo opravdu nezvedal a co víc po pár vyzváněních telefon vymáčkl.
Niky začala opět plakat.Začalo jí docházet,že Piko nelhal.
Za jistých okolností by to Niky nijak netrápilo.Vždy,když byla sjetá,bylo jí fajn a nic jí netrápilo,ale sama na sobě pociťovala,že droga přestává opět působit.
Potřebovala si dát ještě,aby na vše zapomněla,ale kde má teď něco sehnat?Kdo by jí pomohl.
Zkoušela zavolat Pikovi,ale i on telefon nezvedal.Byla bezradná.
Sedla si na břeh rybníka,schoulila se do klubíčka a bez přestání plakala.
Jakmile se trochu uklidnila,pokusila se zavolat opět Šmejdovi.Telefon opět nezvedal.Namísto něho se jí ozvala hlasová schránka.
Rozhodla se nechat mu vzkaz.
"Šmejde,proč mi to nezvedáš.Já tě miluju a nechci tě ztratit .Jen nemůžu uvěřit tomu,co říkal Piko.Že jsem ti nestačila a našel jsi si jinou.Sedím u rybníčka a je mi šíleně zle.Přijď pro mě prosím.Dej mi ještě jednu šanci.Pa Niky,"tak zněl vzkaz a Niky doufala,že si ho Šmejd vyzvedne co nejdříve.



Vypadalo to,že se na ní po dlouhé době usmálo štěstí.Šmejd si vzkaz opravdu vyzvedl a co víc.Rozhodl se za ní jít.Nebylo to tak dlouho od doby,kdy mu vzkaz poslala a tak doufal,že ji tam ještě zastihne.Nešlo mu do hlavy,co mluvila o té druhé.Pomalu ale jistě začínal Pika podezírat,že každému z nich lhal, jen aby je dostal od sebe.
Mezitím,co se snažil dostat z městského ruchu,Niky seděla stále na stejném místě.
Seděla,doufala ,že by mohl přijít.
S každou minutou se její naděje snižovala,ale vydržela.Něco jí říkalo,že opravdu přijde.
A jakmile uviděla před sebou jeho tvář,cítila neskutečnou úlevu.
Tedˇ měla šanci si s ním vše vyříkat a popřípadě i dát dohromady.
"Ty jsi opravdu přišel,"
"Jo,ale to nic neznamená,"byl stále chladný.Stál naproti ní a očima směřoval kamsi do dálky.
"Šmejde,to není tak ,jak si myslíš,"
"Není?Tak proč jsi mi neřekla ,že bereš drogy?"
"Nemohla jsem,"řekla a sklopila oči.
Tato věta dokázala Šmejda vždy spolehlivě vytočit.
"Nemůžu,nemohla jsem,“
„Sakra ale proč?Copak jsem ti toho nedával dost?"
"Jo,"špitla.
"Tak proč jsi hledala útočiště u Pika a u drog?"
Niky byla v koncích.Chtěla mu říct,že ona s Pikem nikdy nic neměla,ale bohužel si tím a ni ona sama nebyla dostatečně jistá.
"No,řekni mi,proč jsi s nim spala?To jsem ti nebyl dost dobrej?"
"Byl,ale já nevím,proč jsem s ním spala.Vlastně ani nevím,jestli jsem s nim vůbec spala,"
Ten konec věty Šmejda zaujal.
"Jak to,že to nevíš?"
"Nepamatuju si to.Vím jenom,že jsem potřebovala dávku.On mi jí přinesl a nic víc si nepamatuju.Probudila jsem se nahá,ale jestli jsem s nim něco měla,tak si to nepamatuju."
"Kdyby jsi s nim nic neměla,tak se neprobudíš nahá.To by tě musel jedině...."větu nedopověděl.Klekl si vedle Niky a její hlavu vzal do svých dlaní.
"Niky ,to by tě musel jedině znásilnit."
"Já si opravdu nic nepamatuju,"řekla a opět sklopila oči.
"Šmejde zachraň mě.Potřebuju dávku,jinak se zblázním,"prosila.
"Tak fajn.Půjdeme za Zuzanou.Měla by být u Pika doma,Ta určitě něco má,"řekl,vzal Niky do náruče a odešli.


Jakmile Niky utekla z domova,Luboš zavolal svému známému,jelikož měl protidrogovou poradnu a domluvil si s ním schůzku,takže mezitím,co Šmejd ukládal Niky v Pikovo bytě do postele,Luboš s Marií mířili do Prahy.
Pavel Kalivoda,jak se jejich společný známý jmenoval měl drogově psychologickou poradnu v centru Prahy.
Znali se s ním velice dobře.Bydlel ve stejném městě,ale kvůli práci dojížděl do Prahy.
S Prahou neměli manželé Novotných nejmenší problém.
Luboš byl s Kalivodou velký kamarád.
Dokonce za ním byl i několikrát v Praze,aby se podíval,aby se podíval kde Pavel pracuje,takže ani hledání Kalivodovo kanceláře nebyl žádný problém.
Vyrazili brzy ráno a na místo dorazili okolo polední.
Kalivoda seděl ve své upravené kanceláři.
Točil se na křesle žmoulajíc v ruce jakýsi cár papíru.
Onen papír byl dopis od rodičů,kteří si neví rady se svým drogově závislým dítětem.
Denně jich dostával desítky a pomalu ho začínal nudit stereotyp,který se točil jen okolo drog.
Schůzka s Marií a Lubošem pro něj byla po dlouhé době zajímavá.
Niky znal také velice dobře a jakožto rodinnému příteli si chtěl dát na případu záležet.
Okolo půl jedné se rozlétly dveře do kanceláře.
Jelikož to Kalivoda nečekal,lekl se natolik,že mu brýle,které měl pečlivě usazené na hlavě,spadli na nos.
"Nazdar Pavle,"Luboš nadšeně svého kamaráda zdravil již ode dveří.
"Ahoj,"jakmile se vzpamatoval,pozdrav opětoval a usadil je oba do křesel.
To však za nimi již běžela křehká blondýnka.Zastavila se celá udýchaná ve dveřích.
"Promiňte šéfe,Nešli zastavit,"omlouvala se mezitím,co nabírala dech.
"To je dobré Martinko,děkuji,"uklidnil ji.
Martinka odešla,ale dveře nechala otevřené dokořán.
Kalivoda věnoval oběma manželův lehký úsměv a zvedl se od stolu,aby mohl dveře zavřít.
U dveří cosi zamumlal do prázdna a jakmile se dveře zavřeli,pokračoval zpět ke stolu.
"Tak o čem jsme to chtěli mluvit?"vzpomínal za cesty.
Marie se na něj otočila."O Niky,"napověděla mu.
"Och ano už si vzpomínám,"zastavil se u okna.Poodtáhnul záclonu a pohlédl na ulici.
"Říkali jste,že máte podezření,že Niky bere drogy,"
Marie s Lubošem na sebe pohlédli.
"Ne,my jsme si stoprocentně jistí,"upřesnil Luboš a napil se vody,která byla připravena na stole.
Kalivoda zastavil svůj pohled na jednom bodě.
Byl docela v šoku.Když se bavil s Lubošem po telefonu,vyznělo to tak,že mají jenom podezření a teď mu dají takovou sprchu.
"Cože?A jak jste na to přišli?"zajímal se.
Nyní se do rozhovoru vložila i Marie.
"Začalo to tím,že se domu začala vracet pozdě,"
Kalivoda vykouzlil lehký úsměv."Ale to patří k pubertě?"
"Jo to jo,"pokračovala Marie."Ale později se její pozdní příchody začali prodlužovat,občas přišla v podnapilém stavu a začala být i drzá.
S nikým se nebavila a hlavně se stále stýkala s partičkou,která měla zálibu právě že v drogách."
"Ale to přece neznamená,že i ona bere drogy,"
"No to sice ne,"přejal slovo opět Luboš.
"Ona se nám nakonec přiznala,"dodal a podíval se na Marii,které se vlévaly slzy do očí.
Kalivoda se obrátil ke svým přátelům a usedl za stůl.
"No tak,to je úplně něco jiného."řekl a jeho výraz vypadal velice starostlivě.
"Pavle,a co s tím máme dělat?"ujal se slova Luboš.
"No jde o to,"pohladil si svůj pěstovaný knírek.
"Je schopná s vámi nějak rozumě komunikovat?"
Luboš jen zakroutil hlavou.
"Aha ,tak to je už horší.Pokud s vámi nekomunikuje,mohl by jsem si s ní domluvit schůzku,ale myslím si,že by ji nepomohla.Nehledě na to mě zná a nemusela by ve mě vidět pomoc,ale člověka,který je,odpuste mi to slovo "naočkovaný" od vás.
Marie ztuha polkla a podívala se na svého muže."No,ale když ani ty by jsi ji nepomohl,co nám tedy navrhuješ?"
Kalivoda neodpověděl.Otevřel horní šuple a vytáhl list papíru,který položil před své přátele.
"Co to je?"zajímala se Marie.Lubošovi,ale nemusel nic vysvětlovat.Mnohokrát mu vyprávěl,o ústavu,kam posílá jen krajní případy.
"My nemůžeme poslat Niky do nějakého ústavu,"hájil svoji vnučku a při tom se mu svíralo hrdlo.Při představě,že by Niky poslal mezi další drogově závislé,se mu dělalo zle.
Kalivoda zakašlal a zpříma se podíval na Luboše.
"Utíká vám z domu?"
"Ano,"
"Ukradla vám již doma nějaké peníze,nebo jiné cennosti?"
"Ano,"
"Napadá vás slovně a je nepříčetná?"
"Ano,"
Po této odpovědi se Kalivoda opět odmlčel napil se ze své sklenky a opět se podíval se svého kamaráda.
"Luboši máš pravdu,vy jí tam poslat nemůžete,vy musíte!!!"zněla odpověď,která se Lubošovi a Marii ozývala v uších,jako ozvěna.
"Bohužel nemáte na výběr.Jen tam ji mohou zachránit."
"Ale,třeba když si s ní promluvíme,všechno se vyřeší,nebo alespoň zlepší,"bránila Niky a vlastně i sama sebe Marie.
"Nezlepší se nic.Už teď s vámi nechce komunikovat a bude to ještě horší.Nebo chcete čekat,až vám rozprodá všechen majetek?Niky je drogově závislá a potřebuje odbornou pomoc,kterou vy jí dát nemůžete.Je mi to moc líto."
Marie smutně sklopila hlavu a oči si utírala do kapesníku.
Luboš se upřeně díval kamsi jinam.Vypadal též velice smutně,ale zároveň věděl,že jiná možnost není.Měl svoji vnučku velice rád a chtěl jí pomoci,ale bylo mu jasné,že pokud si s ní oni sami nevědí rady,pomůže jedině odborník.A to Kalivoda byl,proto se rozhodl mu
oddaně důvěřovat.
Převzal si od něho prospekty o ústavu společně s telefonním číslem.Pokud pro Niky existuje ještě nějaká pomoc,není na co čekat.
Potřásl si s Kalivodou ruce.Totéž udělala i stále plačící Marie a společně opouštěli kancelář.
Kalivoda je ještě naposledy zastavil."Luboši?"zavolal.
Luboš se otočil s nadějí,že má pro něho v rukávu schovanou ještě nějakou radu.
"Hodně štěstí,pevné nervy a ať to všechno dobře dopadne,"popřál jim a zasedl za svůj stůl.
Rada to sice nebyla,ale těšilo ho,že má zájem,aby se vše vrátilo zpět do normálu.
Na tváři vykouzlil lehký úsměv a zavřel dveře.





Niky se Šmejdem k Pikovi do bytu došli po necelé půl hodině.
Jak se Šmejd domníval opravdu v bytě byla pouze Zuzana.Jakmile jim otevřela,zděsila se.
„Proboha,co se jí stalo?Kde jste byli?“
Šmejd neodpověděl.Mlčky odnesl Niky do pokoje na spaní.
„Měla by jsi se spíš zeptat,kdo za to všechno může,“napovídal jí mezitím,co ukládal Niky na postel.
Zuzana byla zmatená.“Dobře sice nevím co se děje,ale kdo za to teda může,“
„Ten parchant Piko,“
„A za co vlastně může?
„Za to,jak Niky vypadá.Znásilnil ji.“
Zuzana se zarazila.“Co to meleš?“
„Jen se na ni podívej.Jak vypadá.Probudila se nahá a nic si nepamatuje,“
„No ale to mohl přece být kdokoliv,“
„Což to mohl,ale on za ní včera byl.Přinesl jí fet,“
„No ale ještě je tu ta možnost,že i když ho dvakrát nemusí,tak pod vlivem šla dobrovolně,“
Šmejd po Zuzaně hodil výhružný pohled.“No to by teda nešla,“
„Jak si můžeš být tak jistej?Sám víš,jak se poslední dobou sblížili,“stála si za svým.
„Nepřišli jsme kvůli tomu,abych se s tebou hádal.Potřebuje dávku ,máš něco?“
„No trošku u sebe ještě mám,ale co potom budu mít já?Je to můj zbytek.“
„Tak si vezmeš od toho debila,“
I když nerada,zalovila ve svém batohu a Šmejdovi podala pytlík s pervitinem.
„Ta skončila co?“hodnotila stav v jakém se Niky nacházela.
„Jo a za to může on.Až mi přijde pod ruku,ten se bude divit,“povídal mezitím co se u niky snažil najít vhodnou žílu.
Zuzana se opřela o futro.“Hele a proč to všechno svaluješ na Pika?Není to náhodou tak,že kdyby nechtěla,tak by to do ní nenutil?Snad musí mít taky ona svůj rozum ne?“
„Nech toho sama moc dobře víš,jak Piko dokáže s lidma pěkně cloumat,“
„To sice vím,ale stejně si myslím,že na tom má Niky taky svůj podíl,“
„Dobře je to možná trošku i její vina,ale jestli jí opravdu znásilnil,tak za to asi fakt nemohla ne?“
„No to ne,ale…to je jedno,“dořekla a někam odešla.
Když se Šmejdovi podařilo Niky dávku aplikovat,smutně se na ní podíval.Jí to netrápilo.Pod drogou se cítila uvolněně.Oči měla sice zavřené,ale usmívala se.Byl to úsměv bezvýznamný a prázdný,ale v každém případě měl pocit úlevy,když viděl,že Niky už netrpí.
Tento slastný pocit,který jí drogy způsobili,trval skoro celý večer.I když drogy přestávali působit,byla ráda,že je opět se Šmejdem.I přítomnost Zuzany jí byla příjemná.Jelikož partu tvořili samý chlapci,měla radost,že se vidí také s nějakou dívkou a zdálo se že i Zuzaně Niky přestává vadit.
Asi okolo půl osmé večerní se do bytu rozlítly dveře a v nich stál Lukáš.
„Zdar rodino,jsem doma,“křikl s úsměvem.
Jakmile,však uviděl Niky,která seděla u stolu vedle Šmejda ,jeho počáteční úsměv poklesnul.Odhodil tašku z posilovny do rohu místnosti.
„Co ta tu dělá?“zajímal se mezitím,co si svlékal bundu.
„Nebylo to náhodou tak,že už jí nikdy nechceš vidět?“řekl a jeho kroky mířili k lednici,ze které si vyndal flašku piva
„To sice jo,ale zjistil jsem,jak to všechno vlastně bylo,“obhajoval se.
„A jak to bylo?“zajímal se dál a sedl si do křesla.
„Piko jí znásilnil,“řekl Šmejd a v jeho hlase byl slyšet vztek.
Lukáš,který do té doby popíjel pivo,obsah flašky vyprskl na zem.
„Co, co, cože…“koktal a jemně se usmíval.
Šmejda to naštvalo.
„Čemu se směješ?Tobě to přijde k smíchu.“
Lukáš němě zakroutil hlavou a snažil se pivo setřít ze svého trika
„A ty tomu jako věříš?“
„No kdybych nevěřil svojí vlastní holce,tak to už by jsem musel bejt dost velkej debil,nemyslíš?“řekl a s úsměvem pohladil Niky po noze.
„Jo a co ti kdy Piko provedl tak hrozného,že by jsi měl důvod mu nevěřit!“
„Zabil Petru,“
Lukáš se ironicky zasmál.“On jí sice dávku v ten den dal,ale když si jí hnala do žíly,tak u toho nebyl.,“
Zdálo se ,jakoby se Pika zastával.
„Co tady meleš,ta dávka co jí dal,by zabila i vola.“rozčiloval se.
„Ale nikdo jí neříkal,aby si jí vzala najednou“řekl a zapnul si televizi.
Se Šmejdem komunikoval,aniž by se na něj podíval.
„Ty si snad na jeho straně.“obvinil ho.
„To sem neřekl,ale prostě nevěřim tomu,že by jí znásilnil,“řekl a dál se věnoval sledování televize.
„Ale já vim,že to udělal,je to hajzl.“
Lukáš se opět pousmál.
„A jak to víš?Ty jsi jim u toho svítil?“zavtipkoval,ale Šmejdovi to moc vtipné nepřipadalo.

Lukáš se všem vždy snažil namluvit,že jejich domněnky,že jsou s Pikem jako dvojčata,nejsou založený na pravdě,ale nikdo mu to stejně nevěřil.A teď se ho zastával tak,že by to musel poznat i slepý.
„To nemá cenu,se takhle dohadovat,já jsem si prostě jistej,že to udělal a hotovo a jestli se ti příčí,že je Niky tady,tak můžeš jít klidně vedle za Zuzanou.“rozhodl Šmejd a jemně Niky,která nevycházela z údivu,políbil.
Bylo jí divné,že včera jí nemohl vystát,a teď se jí zastává o sto šest,ale byla za to ráda.I ona polibek opětovala a na Šmejda se usmála.
„ Hele a kde vlastně Piko je?Nezabil jsi ho už?“poznamenal ironicky a vydal se do lednice pro další pivo.
„Jsi vtipnej ,co?Ne nezabil,i když bych rád,ale zatím to prase ještě dejchá.Jestli ti tady tak schází,tak mu zavolej,“sykl a dál se věnoval Niky.
Lukáš se na ně otočil ale záhy zjistil,že sledování jeho oblíbeného pořadu ,bude zajímavější.
„Si zkoumáte plomby?Aby jste se nezakously,“vyslovil poštěvačnou poznámku,která ho evidentně znechutila.
„Jste nechutný,jo a volal jsem mu už když jsem šel sem,ale má mobil vypnutej,“dodal a dál se jimi nezabýval.
„Prasata,“zamumlal po tichu a opět se napil.
Šmejd ani Niky si o pro jistotu ani nevšímali a šli se projít ven.




Mezitím,co oba milenci brouzdali po nedalekém parku,do pokoje za Lukášem přišla Zuzana,která měla evidentní chuť na pár kapek alkoholu,nejlépe na pivo.
Chuť jí však přišla při pohledu na poloprázdnou lednici.
Podívala se na Lukáše,kterého zrovna pobavila vtipná televizní reklama a poté její pohled zaujala opět lednice.
„Kde je všechen chlast?“rozčilovala se.

Lukáše otázka směřovaná na jeho osobu,nijak nezaujala.
Dal sledoval televizi.
„LUKÁŠI!!“okřikla ho.
„Co se děje?“hejknul,aniž by se na ni podíval.
„Ptala jsem se,kam zmizel veškerém alkohol,“
„Asi ho někdo vypil,“odrážel otázky vtipně položenýma odpovědma.
„No a proč ten,kdo ho vypil nedoplnil zásoby,“
Lukáš zvedl prázdnou láhev,kterou měl položenou u nohou na zemi a zvedl jí ,aby jí Zuzana viděla.
„Protože jsem ten zbytek vypil já a nějak se mi nechtělo a nechce zvedat a jít do samosky,ale jestli chceš,tak tam můžeš dojít ty.Já bych klidně ještě tři snesl,“
„Hahaha,to by se ti líbilo,co?“řekla,zabouchla dvířka od lednice a posadila se na vedlejší křeslo.
Vzala si do ruky jeden z časopisů,které leželi na stolku vedle ní a začala listovat.
Najednou si vzpomněla,že když byla ve vedlejším pokoji,slyšela nějakou hádku.
„Co ste tady zase řešili?“
„Ale nic,jenom že prej Piko znásilnil Nikitu,nebo tak nějak,“
Zuzana je pokynula hlavou.“No mě to drtili do hlavy taky a co ,věříš tomu?“
„Ne!Vim že není svatej,ale tohle by neudělal.Co by z toho asi tak měl?Nehledě na to,se Šmejdem je skoro denně a to by si nerisknul.Sám ví,že Šmejd má větší sílu,než on.“
„No jo,jenže Šmejd je o tom přesvědčenej a chystá se na něj,“obávala se.
„Jo tak s tim asi nic neuděláme.Je to holt zamilovanej debil.A kdoví jak to bylo,při tý poslední pařbě se přece pohádali a Nikita se k Pikovi víc než měla,takže jestli něco bylo,tak šla dobrovolně.“uzavřel hovor a zbytek večera strávili sledováním televize.
Niky se Šmejdem se do bytu vrátili až v pozdních hodinách,kdy už všichni spali,a tak i oni brzo po návratu zalehli společně do spacáku,který si přenesli do vedlejší místnosti,aby měli soukromí a zanedlouho potom usnuli.


U Pika v bytě nakonec strávila celý týden.Ani nevěděla,jestli jí někdo doma schání,jestli o ní mají strach,protože si pro jistotu vypnula telefon.
Bylo jí tam fajn.Probouzela se vedle kluka kterého měla ráda a i ostatní k ní byli milí.
Dokonce i Lukáš,který byl na straně Pika,ale když se dlouho v bytě neobjevoval a mobil stále hlásil „volaný účastník je nedostupný,začínal mít podezření ,že by mohli mít pravdu a Piko se jen někde schovává.I on se nakonec přiklonil k verzi Šmejda.
Ne že by jeho nepřítomnost někomu vadila,ale pomalu všem začali drogy docházet a Piko byl jediný jejich dodavatel.Dělili se tak,aby každý něco měl,ale zároveň,aby zbylo pro všechny.
Objevil se až za několik dní.Jakmile stál mezi dveřma,Lukáš ho zavalil otázkama ohledně toho,kde byl .Šmejd se ho na nic nevyptával a hned ,jak ho zahlídl ,okamžitě se na něho vrhnul,chytil ho pod krkem a přitiskl jeho překvapené tělo na zeď.
„CO DĚLÁŠ?“Piko byl jeho chováním překvapen.
„Co jsi jí provedl!!!“
„A co jako,“
Šmejd zuřil čím dál tím víc.“Ty jsi ji znásilnil ,ty prase jedno,“
Piko na něj vyvalil oči.“Co to meleš?“
„ZNÁSILNIL JSI JI!!!!!“řval.
„To není pravda,“hájil se.
Kdyby měl čas na rozmyšlenou ,možná by si tuhle větu rozmyslel,jelikož mu vynesla ránu pěstí do nosu.
„Co děláš debile,chtěla to sama,já jsem jí do ničeho nenutil,“
Pro Šmejda to byla opět špatná odpověď.Zasadil mu další ránu a další,další,dokud se Piko nesvíjel v bolestech.
Šmejd byl natolik vytočený,že by ho v tu chvíli dokázal i zabít.
„Tak se zvedni ty parchante a ukaž jakej jsi frajer,“nabádal ho,mezitím,co se připravoval na další ránu.
Jeho natáhlou pěst zastavila až Niky.Už se dál nemohla dívat na to,jak ho mlátí.
Ne že by jí přirostl k srdci,ale sama nevěděla,co se tam ten den stalo.Nic si nepamatovala.
„Niky pust mě,“prosil ji.
„Ne, nech toho.Já sama nevim,co se tam stalo.To že mě znásilnil,jsi si domyslel ty,já ti nic takovýho neřekla.Říkala jsem ti,že si nic nepamatuju a to je taky pravda,ale byla jsem pod vlivem drog a sama nevím,jak jsem se mohla zachovat,promin a už ho nech být,“řekla vtiskla mu pusu na tvář a dala se na odchod.
„Kam jdeš?“zděsil se.
„Bude lepší,když půjdu.Problémů jsem už nadělala dost.“řekla lehce se na všechny usmála a odešla.
Jakmile Šmejd přestal strnule koukat na zavřené dveře,podíval se k zemi,kde se stále svíjel Piko.
„Nemysli si,že tímhle to skončilo,“řekl a rozeběhl se za Niky.
Vyběhl před dům,ale Niky už nikde neviděl.V tu samou chvíli mu přišla sms na mobil.
Podvědomě tišil od koho bude a nakonec měl i pravdu.Byla od Niky.

Od Niky:
LÁSKO,PROSÍM TĚ O TO,ABYS MĚ NEHLEDAL.POTŘEBUJU ČAS A POTOM SE SAMA OZVU,JU?MILUJU TĚ!!NIKITA






Niky neměla na výběr.Čím více se tomu bránila,tím více jí drogy pohlcovali.Neustále si vyčítala Petřinu smrt a stále se nedokázala smířit s tím,že jí v těch nejhorších letech odešla i maminka.Teď když by jí potřebovala ze všeho nejvíce.
Trpěla a v tomto případě pro ní byli drogy tou nejlepší kamarádkou.Tou která jí nikdy nezradí,nikdy jí neopustí.Bude tu s ní za každých okolností a vždy jí alespoň trochu utiší bolest,kterou v sobě nosí.
Vždy,když si šlehla,bylo jí jedno,co si o ní myslí její rodina.Už jí tolik netrápilo,že jí nerozumí a že jí odsouvají na druhou kolej.Neštvalo jí.,že denně musí poslouchat“Podívej se na tvého bratra,kdybys se chovala alespoň z poloviny,jako on.co ty z toho života budeš mít?Filip je doktor ty jen zlodějka a fetačka.Filip,Filip……..“znělo jí to v hlavě,jako nějaká ohraná písnička.Stará vykopávka,která už dávno vyšla z mody.Bylo jí z toho zle.
Teď má svůj život a do toho si mluvit nenechá.
„Niky,přinesla jsem ti oběd“vyrušila jí Marie ze svého přemýšlení.
Už byla zpět v té hnusné realitě,které se říká domácí vězení.
Dostala ho za svůj poslední výstup.kdy po Lubošovi hodila láhev od piva.Byla jako obvykle sjetá a stačilo jen nějaké slovo,které se jí zrovna nelíbilo a bylo zle.Ve „svém“ stavu neznala míru.Bylo jí jedno koho praští,koho urazí,komu ublíží.
„Nebudu jíst,“odsekla a otočila se na své posteli na druhý bok.Nechtěla nikoho z rodiny vidět.
Byli pro ni cizí a jelikož jí odtrhli od své „rodiny“,nehodlala s nimi ani mluvit.
Marie položila tác s jídlem na stolek a posadila se vedle své vnučky na postel.
„Niky,jestli s námi nebudeš mluvit,tak ti nebudeme moct pomoci,“řekla a pokusila se svoji vnučku jemně pohladit.
Ta se však nenechala.Prudce sebou trhla,aby Marii dala najevo,že s ní nechce mít ani ten nejmenší kontakt.
Marie si na její odstup pomalu už zvykala,ale zklamání na ní bylo stále vidět.
„Niky,takhle to dál nepůjde.Nemůžeš se od nás stále tak odtahovat.Jsme přece jedna rodina,“snažila se dál,ale její snahu Niky dál ignorovala.
Nepromluvila ani slovo,a tak se Marie se slzami v očích zvedla a odešla.
Tác s jídlem nechala ležet na svém místě a doufala,že alespoň něco sní.
Jakmile za sebou Marie zavřela dveře,Niky vzala svého plyšového medvěda se kterým spává a hodila ho směrem ke stolku na kterém ležel tác s jídlem.
Plyšový medvěd narazil do tácu a celý tác se převrhl na zem .
Večer byl v plném proudu a Niky štvalo že zrovna v pátek musí být zavřená ,jak nějaký vězeň.


Marie seděla jako obvykle ve svém křesle a v ruce držela klíč o pokoje,který patřil Niky.
Opatření,jakožto zamčení Lubošovi připadalo,jako to nejlepší,co pro svoji vnučku může udělat.Marie však byla jiného názoru.Připadalo jí to,jako by Niky brala svobodu.Nesmět se podívat ven,nebo se alespoň projít.Nic jen čtyři stěny.
Svírala klíč v ruce a na tváři měla opět beznadějný výraz.
Věděla,že určitě dělá dobře,vždyť i Svoboda říkal,že detox,je v jejím případě nejlepší,ale srdce jí trhalo to,že neví,co se tam nahoře v pokoji děje a co se tam v nejbližších dnech dít může.Připravoval je na to,že Niky v důsledku odvykání může být podrážděná,vzteklá a v některých případech se u lidí s drogovou závislostí v důsledku xeroxu můžou objevovat i násilnické sklony,proto to zamčení v pokoji.
Nahlas si povzdechla a klíč zastrčila do kapsy u zástěry,jelikož slyšela v zámku zachrastění klíčů.
Podle kroků i mohutného zakašlání poznala Filipa.
„Ahoj babi,“pozdravil ji,jakmile se objevil v obývacím pokoji.
„Ahoj,“pozdravila ho na oplátku a zvedla svedla se,aby mohla svého vnuka políbit na tvář.
„Nezvedej se,“zarazil ji a sám se ohnul,aby políbil on ji.
„Děda,ještě není doma?“zajímal se.
Mariin počáteční úsměv potlačil smutek.
„Není,“
„Aha,je něco k jídlu?“
„V troubě je kuře,“odvětila.
„Filipe?“zastavila svého vnuka na odchodu.
„Co?“
Marie sklopila hlavu.“A na svoji sestru se nezeptáš?Jak se má ,jak se jí daří?“
„Ne ,na tu se opravdu nezeptám.Ty víš,jaký mám názor na feťáky a naše drahá Niky k nim teď taky patří.Takže se na ni fakt nezeptám.“řekl rezolutně.
„Ale je to tvoje sestra.Tvoje rodina.Zbyli jste mi už jenom vy dva,tak chci aby jste se k sobě chovali hezky.“
„Babi,to už prostě nepůjde.Neříkám,že ji nemám rád,ale dokud bude brát drogy,tak moje sestra není.Je mi to líto,“řekl,vzal si kus kuřete a dal se na odchod.
„A mám ji od tebe alespoň pozdravovat?“zkoušela vše možné,aby s Filipem a Niky navázala alespoň nějaký náznak komunikace.
Filip pouze pokrčil rameny.“Dělej ,jak myslíš.Stejně si to vždycky uděláš podle svého,ale já za ní nepůjdu.“řekl a vydal se po schodech do svého pokoje.
Marie smutně sklopila hlavu a uznala ,že se jí to dnes nepodařilo.
Třeba příště,pomyslela si a sedla si zpět do svého křesla.


Niky mezitím seděla stále na svojí posteli a všemožně přemýšlela,jak by mohla utéci.Nechtěla tu být.Bohužel jí hlídali na každým kroku a tak šance na možný útěk byli minimální.
Položila si hlavu na polštář a po tváři se jí začali koulet slzy.Slzy plné beznaděje ,vzteku a bolesti.
Na jednu stranu nedokázala pochopit,smysl toho,proč se k ní rodina takhle chová a na druhou stranu se nedokázala smířit s tím,že Šmejda neuvidí,kdo ví jak dlouho.
A tahle myšlenka měla možná i stranu třetí.Nenáviděla Marii s Lubošem ,že to,že je zavřená v pokoji a nemůže si šlehnout.Tato věc Niky stresovala asi nejvíce.Neměla Fet.Ten by jí určitě zbavil všech starostí.Zase by se vznášela,zase by jí bylo fajn a všem svým problémům by mohla zamávat na rozloučenou.
Stiskla v dlani přívěšek,který jí tady na tom prašivým světě zanechala Petra a zanedlouho usnula.


Následující ráno bylo pro Niky tvrdou zkouškou.Probudila jí šílená bolest.Bolelo jí snad úplně všechno.Klouby ,hlava,srdce.Šíleně se klepala zimou,kterou střídalo horko a co bylo nejhorší,aniž by se tomu bránila sebevíc,zvracela.
Byla unavená,ale spát nechtěla,potřebovala se zvednout,ale nemohla.
Nebylo pochyb o tom,že se nejedná o mrtvici,ale o dostavující se absťák.Jenže,co dělat,když u sebe nemá nic a prarodiče jí na podnose místo snídaně pravděpodobně taky nepřinesou půl gramu kreku.Byla na pokraji svých sil.zvracela všude kolem sebe a vůbec se nevzrušovala tím,že bude mít v pokoji nepořádek.Bylo jí to fuk.
Trápení,které měla večer když usínala se ozývali v silnějších frekvencích a zdálo se jí,jako by se její hlava nafukovala do obřích rozměrů a každou chvílí chtěla explodovat.
Bolest ,kterou měla doprovázeli výkřiky,plné beznaděje a volání o pomoc.
Marie nesla Niky snídaní,když v tom i ona zaslechla nehezké skřeky.Bylo jí z toho úzko.Nechtěla svoji vnučku,takto trápit,ale věděla ,že toto řešení je pro ní nejlepší.Stále dokola si to opakovala v hlavě,jelikož kdyby tak neudělala,převládla by tíha srdce a hned by jí objala,aby jí utěšila a pustila ven .Potichu otevřela dveře od pokoje a opatrně nakoukla dovnitř.
Niky ležela skroucená na podlaze a nehýbala se.Marie dostala strach.Co když se jí něco stalo?
„Miláčku ,jsi v pořádku?“strachovala se.
„Nestarej se,“odsekla,aniž by se pohnula.
„Marie ztuha polkla.“Přinesla jsem ti snídani.Vajíčka s džusem.Všechno,tak jak to máš ráda.“
„Nebudu jíst.“
„Niky,nemůžeš odmítat jídlo,Kalivoda,říkal,že už takhle jsi dost slabá a když nebudeš jíst..“
„Ať jde Kalivoda do háje,a to jídlo si strčte do prdele,“
„Tak alespoň se napij toho džusu,ať si trochu zaplníš žaludek,“snažila se dál.
Niky prudce vstala zpříma se podívala Marii do očí.
„Nevím,zda jsi tupá,nebo naivní.Já to prostě žrát nebudu,tak si to do tý tvojí kedlubny zapiš ,jasný?Jestli jsi to pochopila,tak můžeš vypadnout,“dořekla ale pohledem neuhýbala.
Marie se rozplakala a bez řečí opustila pokoj.Nechtěla věřit tomu,že její holčička,které jako malé pletla z jejích dlouhých vlásků copánky a za zády Laury potají rozmazlovala čokoládou,se stala tato osoba,která dokáže říkat takové věty a co je nejhorší,že to myslí vážně.
Cestou do kuchyně si utírala mokré tváře od slz a za zády slyšela už ne nadávky ,ale volání o pomoc.Věty ,jako babi promiň ,či babi pomoc mi,se jí zarývali do srdce,jako ostrá dýka.
Dole na Marii čekal Luboš.I on nemohl neslyšet hlasité nadávky a prosby své vnučky.I jemu to bylo líto,ale na rozdíl od své ženy,dokázal nasadit tvrdou a nedostupnou slupku.
Marie odložila tác s jídlem a vrhla se mu do náruče.
Dřív veselí a bezstarostní lidé, se tu nyní objímali dvě hromádky neštěstí,plné bolesti a utrpení.
Přáli si jen jediné.Po ztrátě své jediné dcery,nepřijít i o vnučku,kterou milovaly nadevše.
Bylo to pro všechny kruté probuzení do nového dne.Den co den padala otázka,kdy tohle vše už skončí.Kdy přejdou ty příšerné černé mraky a opět vysvitne slunce.


Marie:Byli to pro mě hrozné dny.Moje malá Nikolka se změnila ze dne na den .Z té roztomilé holky s dvěma copánkama se stala stvůra závislá na drogách.Nikdy jsem lidi kteří byli jako Niky nezkoumala ani jsme se jimi nijak nezabývala.Možná proto mě její chování vyrazilo dech.Chtěla jsem jí pomoci,ale její chování mě čím dál tím víc ujišťovalo,že už je nejspíš pozdě.Navždy se za ní budu modlit,aby se z toho nakonec dostala,ale to už bude muset dokázat sama.My jí v tom už nemůžeme pomoci.



V úterý ráno volal Lubošovi Kalivoda.Chtěl vědět,jak se má Niky a zda se něco nezměnilo.
„Musím tě zklamat.Nic nového u nás není až na to,že Niky je čím dál tím víc proti nám.Včera večer začala Marii dokonce vyhrožovat,že pokud jí nepustíme ven,spáchá sebevraždu.Vím,že by to neudělala,ale trápí nás,že to říká,“
Kalivoda v telefonu chvíli mlčel.
„Víš,u lidí,které ovládly drogy není vyloučeno nic.A jsou i případy,kdy v krajní nouzi si dokonce sáhnou na život.Není to tak časté,jelikož většinou je drogy zabíjejí sami,ale stává se to.“
Luboše jeho slova vyděsili.“Co tím chceš říct?“
„Tím chci říct to,že pokud to Niky říká,může to dokonce myslet vážně.Tím vás nechci strašit,ale lidi drogově závislí jsou nevyzpytatelní.V pocitu nebezpečí a bezmoci,hledají cestu útěku,která nemusí být správná.přemýšlejí úplně jinak než mi normální lidé.“
„Niky je ale taky normální,jen s ní cloumá puberta,“vložila se do hovoru Marie,která v kuchyni odposlouchávala na druhém telefonu.
„Vím,že by jste si přáli,aby to tak bylo.Já by jsem zato byl také rád,ale pokud chcete problém vyřešit,musíte si nejdřív přiznat,že Niky je vážně nemocná a tím pádem není ani normální.Nebo si myslíte,že drogy jsou v lidském životě normální?“
„Petře my si myslíme,že to v ní zanechala smrt její matky.Neměli jsme čas si to s ní vyjasnit.Nemluvili jsme s ní o tom.Trápila se s tím pocitem sama,tak možná proto si našla takovou cestu.“Luboš se snažil najít sebemenší důvod,jak problém který tu mají,nějakým způsobem odlehčit.
V telefonu bylo slyšet,jak se Kalivoda zhluboka nadechl.“Já jsem měl Lauru strašně rád.Bral jsem jí taky jako svoji dceru.Byla to taková roztomilá žába,ale položte i jednu jedinou otázku.Přišli jste o dceru.Chcete přijít i o Niky?Jestli vaše odpověď je NE,začněte něco dělat.Nečekejte,až to samo přejde,protože to nepřejde.Musíte bojovat.Bude to bolet,to neříkám.Odvykání je to nejhorší,jak pro feťáka tak pro lidi jemu nejbližší,ale já si myslím,že ta bolest se dá přežít,jelikož je o hodně menší,než ta,která by nastala,kdyby už bylo pozdě něco s tím dělat.Je to jen na vás,ale pokud máte Niky opravdu rádi,udělejte to pro ní.Poděkuje vám i když to teď tak nevypadá.“
„Co tedy navrhuješ,“zeptal se Luboš a bylo na něm vidět,že slova,které Kalivoda řekl nebral na lehkou váhu.
„Pusťte jí ven.Dejte jí ještě jednu šanci.ať jde kam sama chce,třeba i za tou svoji partou,nebo odjeďte někam vy a nechte jí volný barák ať si sama dělá ,co chce.Potom možná zjistí sama,kde je pravda a co je správné.
„A pokud to nepomůže,tak co,“po delší odmlce promluvila i Marie.
„Pokud to nepomůže,tak už to není naše věc a v našich silách.Potom jí budeme muset poslat tam,kde bude mít odbornou péči.
Marie se zhrozila.“Poslat jí do ústavu?“
„Přesně tak.Budu na vás myslet .kdyby cokoliv bylo,tak mi obratem volejte, zatím se mějte a držte se,“dořekl a telefon najednou oněměl.
Jak Luboš,tak i Marie věděli,že Kalivoda má pravdu.Jinou možnost stejně neměli.




Niky ležela stále na stejném místě a oči měla upřené ke stropu.Vypadalo to,jakoby se upřela na jeden bod a prostě jen přemýšlela.
„Niky“ozvalo se za dveřmi,které se pomalu otevírali.
Nepohnula se.
„Jděte pryč.Nechci s vámi mluvit.“
„Ani se mnou ne?“
Ten hlas jí byl povědomý.
Otočila se a v očích se jí najednou objevila radost.
Nestála tam ani Marie ,Luboš a dokonce ani Filip,ale Šmejd.
Posadila se na posteli,a dívala se na Šmejda s údivem.
„Co tu děláš,“moc dobře si totiž pamatovala tu větu „nepřejeme si,aby jsi se s těma feťákama vídala,“ a teď stojí před ní v jejím pokoji a v jejich domě.Připadalo jí to směšné až absurdní.
„Nespím?Nezdáš se mi?“ptala se sama sebe.
Šmejd se pousmál.
„Ne jsem o opravdu já z masa a kostí.“
„A kde jsou oni?“
„To nevím,volali mi z tvého mobilu,že mám za tebou přijít.Oni prý jedou pryč a tak tu můžeme být celých 7dní sami.Taky to nechápu,ale jsem za to rád,protože tě budu mít u sebe.Budeme spolu ,chápeš to?“
Niky kroutila hlavou.“Ne,nechápu,ale vítej,“nyní se smála i ona.Bylo na ní vidět,jak najednou ožila ale v očích měla stále nedůvěru a podezření.
Marie s Lubošem se rozhodli řídit rčením moudřejší ustoupí a dali Niky ten prostor o kterém tolikrát mluvila,který si tolik přála.

Niky se vysoukala z postele ,aby Šmejdovi mohla ukázat celý barák.Po cestě se zastavili v kuchyni,aby si dali něco k snědku.
„Budeme tu celý týden sami,to bude bomba ,“přemýšlel Šmejd nahlas,mezitím,co mu Niky ukazovala jednotlivé místnosti.
„To bude,ale stále nechápu,proč to udělali.Chtěli mě mít pod zámkem a najednou mi dají celý barák?To se mi nějak nezdá,“
Šmejd chytil Niky jemně za ruku.“Hele zlato,přemýšlel jsem a napadlo mě,co kdybychom ten týden využili k tomu,že by jsme odvykali.Ty už jsi odvykání začala díky tvým prarodičům,tak proč v tom nepokračovat?“řekl a pohladil Niky po vlasech.
Ta se odtrhla a s údivem se na něj podívala.
„Co to tu plácáš?Já nechci odvykat.Měla jsem radost z toho že tě vidím hlavně kvůli tomu,že si budu moct šlehnout a ty my tady teď plácáš takovýhle kraviny.Jsi normální?“
„Takže jsem pro tebe jenom možný přísun drog?“
„Ne,tak jsem to nemyslela,“hájila se.
„Ale tak to vyznělo.A jestli je to opravdu,tak jak jsi to řekla,tak je načase,abych zase šel,“položil krabičku,kterou celou dobu držel v ruce a otočil se na odchod.
Niky Šmejda chytila za ruku.“Počkej,“řekla a sklopila hlavu.“Tak jsem to nemyslela,nechoď nikam.Potřebuji tě u sebe,neodcházej,“prosila.
„Neboj,nikam nepůjdu,ale musíš mi slíbit,že se o to odvykání pokusíš,“
Poslední slovo,Niky zarazilo.
„Jak pokusíš?A co ty?“
„U mě to už nemá cenu to za prvý a za druhý chci,abys byla čistá.Mám tě rád a chci,abys měla lepší vyhlídky na život,než já,proto.“
Niky začala na protest kroutit hlavou.“Tak brzdi,To samý by jsem mohla říct i já,“
„To by jsi sice mohla,ale ty mě ráda,tak proč by jsem se měl měnit,když není pro koho,“
Ta věta jí naštvala ještě víc.
„Jak to můžeš říct?Já tě mám taky ráda,“
Šmejd se zlehka pousmál.“Ty ,že mě máš ráda?“
„Jo,a proč bych neměla?“sklopila oči a podezřele tikala řasami.
„Tak na to ti klidně odpovím.Když jsem přišel ,tak jsi myslela jen na jediný.Jo on přišel,tak budu mít alespoň něco pro moje žíly a nezkoušej to zapírat.“
„To není pravda,“hájila se dál.
„Když to není pravda,tak mi řekni tady a teď,že budeš odvykat,“
„To ti bohužel nemůžu slíbit.“řekla a otočila se k němu zády.
„Jak chceš,“řekl poněkud smutně a dal se na odchod.
„Šmejde,“zavolala .
„Co je?“otočil se,jelikož si myslel,že bude chtít svoje rozhodnutí změnit.
„Co tu budu dělat sama?“
Šmejd opět posmutněl.“Moje číslo máš.Až se rozhodneš svůj život nezahodit,zavolej a já přijdu rád,ale teď tady s tebou nebudu,promiň,“
Víc od něj už neslyšela.Odešel a Niky zůstala sama.
Stála pořád na stejném místě a začala plakat.Sama moc dobře věděla,že Šmejda má ráda,ale pocit,že by měla být bez drog a vším se trápit,byl nepředstavitelně těžkej .
Posadila se ke stolu v kuchyni .Všimla si krabičky,kterou Šmejd položil na stůl,když se chtěl dát na odchod poprvé.
Otevřela jí.Byli v ní naskládané fotky.vzala si je do ruky aby si je mohla prohlédnout.
Byla to jakási fotogalerie jejich party.Byl na nich Piko,Šmejd,Zuzana s ostatníma členama.Našla na nich i sebe,ale na většině fotek byla Petra.
Prohlížení těch fotek nebylo pro Niky lehké,Obzvlášť těch na kterých se s Petrou objímala a celkově na všech,kde byla Petra ještě na živu.
Opět jí zachvátil pocit úzkosti,bolesti a vzteku.Ten pocit,který zahnala jedině drogami.
Chtěla se zase cítit lehká a bezstarostná.
Taky se zlobila na Šmejda.Nechápala,proč jí ty fotky přinesl.Sám věděl,že se s Petřinou smrtí nedokázala ještě smířit a takhle zbytečně bodal do nezahojených ran.
„Proč,proč proč…rozkřičela se .Popadl jí vztek na všechny a na všechno okolo sebe.Strčila do fotek,které se rozsypali po celé místnosti.
Posadila se na zem vedle nich,hlavu si sklopila do kolen a plakala.Zdálo se jí,že ty slzy nemůže nijak ovlivnit,ani zastavit.Byl to přirozený projev úzkosti.Chtěla pryč.Pryč od všeho a všech.
Napadlo jí,že by si mohla něco udělat,aby cítila jinou bolest a zapomněla na tu ,kterou cítí nyní.
Utřel si slzy,postavila se a podívala se po místnosti.Pohled jí padnul na kuchyňskou linku,kde měla babička ve stojanu zařazené všechny nože.Popošla až k nim a zhluboka se nadechla.Měla strach.Nikdy se o nic podobného nepokusila a nevěděla,zda to opravdu udělat chce.
Nože měla od dětství uložené v paměti,jako nepřátele.
V noci už několik let prožívá hrůzné sny,ve kterých její maminka stále dokola padá na čepel nože a ten projíždí jejím hrudníkem.Noc co noc jí tento sen budil a ona se bála opět usnout jen aby své noční můře unikla.



Šmejd obcházel okolo jejich domu.Bylo mu jasné,že se do krabice s fotografiemi podívá a měl na paměti i to,že bolest,kterou v ní zanechala Petřina smrt,ještě neodezněla,tudíž by se mohla pod tíhou vzpomínek mnohokrát znásobit.Měl strach.Věděl,jak se člověk v absťáku může zachovat a cítit,ale pravdou bylo i to,že u každého jedince jsou projevy jiné.Bál se o ní,ale zároveň jí chtěl takto vyzkoušet ,zda to dokáže sama zvládnout.
Nervózně přešlapoval a kopal do všeho,co se na zemi našlo.
„Neměl jsem ji tam nechávat samotnou,“létalo mu hlavou,mezitím,co se díval na svůj telefon .Čekal zprávu,nebo alespoň prozvonění,ale displej mu ukazoval pouze hodiny,datum a obrázek,na kterém byl vyfocen s Niky.Fotka vznikla při jedné procházce,kdy Niky vytáhl z odpoledního vyučování.Nenechala se tenkrát ani přemlouvat.Šla ráda.Strávili spolu jedno krásné odpoledne při kterém se poprvé políbili.Niky se na fotce usmívala.Byla šťastná a bez problému.Nic jí netrápilo.Po tom odpoledni na ni u Pika v bytě čekala Petra,která jí tenkrát vítala se širokým úsměvem.I ona byla ještě šťastná.
Obyčejný člověk však nedokáže pochopit,jak tak krásné období ze dne na den odpluje pryč a místo toho se tu natrvalo usídlí smutek nenávist a hluboká bolest.Ano ten den byla Petra šťastná,i když v sobě nosila problémy a trápení.
Když už to nemohla vydržet,poradila si sama a odešla ze světa,kterého milovala,nenáviděla a kterým se nechala polapit zradit a nakonec i zabít.Jediný,o koho se bála a bát bude byla Niky.
Tolik jí chtěla uchránit před tím vším svinstvem .Přála si,aby pro ní navždy zůstala tou sladkou princeznou,která se na každého usmívá a září z ní život.Chtěla si jí takto pamatovat do konce svého života a proto ,jakmile se Niky dotkla drog,sama moc dobře věděla,že člověku jednou nestačí a raději odešla,než by se trápila ještě víc při pohledu na její kamarádku s jehlou v ruce a bolavým nosem od šňupání.
Ono odpoledne Niky zářila,jak slunce na letní obloze.Ten den si určitě pamatuje,jelikož to byl také den poslední.Poslední ve kterém měla nad životem a osudem nadvládu.
Fotky,které jí zanechal jí měli připomenout ty krásné dny,které prožila a měli jí pomoci si uvědomit,že nesmí drogami zabít i ty jediný a krásný vzpomínky ,které měla.
Nechtěl dovolit,aby jí krek vymazal ten papír vzpomínek popsaný překrásným písmem a namísto toho zanechal papír křídově bílý,bez jediného písmenka.

Po půl hodině se sebral a rozhodl se,že jí půjde zkontrolovat.
„Niky,“zavolal ,jakmile se ocitl ve dveřích.Nikdo se ale neozýval.
Zdálo se mu to divné a proto zavolal ještě jednou.Jen tak pro jistotu.
Zase nic.Na tváři se mu objevil výraz strachu.Když s ní naposledy mluvil,byli v kuchyni ,proto se jako první vydal tam.
Nemýlil se.Niky tam opravdu byla.Ležela na zemi oči měla zavřené a v ruce svírala fotografii,na které byla vyfocena s Petrou a s ním.
Klekl si k ní na zem.Jeho pohled se v tu chvíli zaměřil na nůž ,který ležel vedle ní.
Zmateně si prohlížel její tělo,ale po nějakém zranění nebylo ani památky.V duchu si oddychl.
„Niky,“volal na ní a na její tvář dopadala jedna facka za druhou.Ale i teď se její oči ani na malou chvíli neotevřeli.
„Proboha,co je s tebou,“křičel .Cloumal s ní ze strany na stranu,aby jí nějak donutil se probrat.Povedlo se.Otevřela oči a upřeně se na Šmejda dívala.
„Já jsem jí viděla,“blábolila.
„Koho jsi viděla,“nechápal.
„Mámu a Petru.Byla jsem od nich takový kousek,ale ty jsi mi to překazil,“řekla a odvrátila pohled.
„Co to tady meleš?Co jsi si vzala.“
„Tam v lékárničce.Nějaký prášky,“odpověděla.
„A kolik jich bylo.“zásoboval jí jednou otázkou za druhou.
Ona ale neodpověděla.Stále se dívala kamsi.
Začal s ní opět cloumat.“Slyšíš mě?Nikito,kolik bylo těch prášků,co jsi si vzala,“
„Asi 4.To bude v pohodě.“uklidňovala ho a přitom se divně usmívala.Bylo na ní vidět,že je mimo.
„Odvezu tě do nemocnice,“rozhodl a snažil se jí posadit.
Niky se mu ale vytrhla a začala se smát.
„Jo a co myslíš,že by mi tam řekli?Jste blbá,chtěla jste se zabít,pošlu vás na psychárnu a nazdar.Nic jiného tam se mnou neudělají a to si klidně můžu počkat,až se vrátí babka s dědkem.To jsou taky dobrý psychouši.Prostě nikam nejedu a hotovo.Bolela mě jenom hlava a tak jsem si vzala prášek.No a co,“
Šmejd se na ní nevěřícně díval“A ty si myslíš,že normální člověk si bere na bolest víc než dva prášky ?“
Niky se rozčílila.“No tak asi nejsem normální.Jestli jsi se vrátil jen kvůli tomu,abys mi tady dával kázání,tak můžeš zase jít.Žádnej krek u sebe stejně nemáš,tak jsi mi k ničemu,“řekla a sedla si zpět na zem.
„Jak chceš,“ dodal sklesle.
„Mrzí mě to,ale hodně si se změnila.Takovou bych tě rád mít nemohl.Kam se poděla moje princezna?“
„Vzala si dovolenou,“řekla vztekle.
Šmejd se smutným výrazem ve tváři otočil a dal se na odchod.
Po pár krocích se ještě na malý moment otočil.
„Sbohem,i přes to všechno tě budu mít někde v hlouby hodně rád“po těchto slovech odešel a Niky věděla,že je to už opravdu a navždy.
Opět vložila ruce do kolen a plakala.Nechtěla ho takto vyhodit,ale měla pocit,že za ní jedná někdo jiný,než ona sama.
Začala sbírat fotky,které leželi na zemi.V tom si všimla,že na zemi leží i kus papíru.
Natáhla se pro něj a na tváři se jí objevil úsměv.
Byla to pozvánka na akci,kterou pořádal Piko ve staré továrně.Asi musela Šmejdovi vypadnout,když odcházel.




Mezitím,co Niky pročítala pozvánku,Šmejd došel až do nejbližšího parku.
Sice ho Niky hodně ranila,ale i tak jí měl rád a strach o ní ho nepřešel.Vylovil ve svém mobilu telefonní číslo na Marii,které mu dala,když ho posílala za Niky pro případ,že by se něco stalo.


Marie zrovna seděla u stolu se svoji sestrou ke které se vydali,aby Niky měla kousek té svobody,které jí podle Kalivody měli umožnit.
„Neslyšíš něco?“Marie se zaposlouchala a poznala v něm vyzvánění svého telefonu.
Bez přemýšlení se k němu vydala.
„Halo?“ s úsměvem odvětila.
Úsměv jí bohužel po chvíli přešel.V hovoru ji Šmejd vylíčil,vše,co se u nich doma odehrálo i to,že ho Niky vyhodila a poprosil ji,jestli by se nemohli vrátit,že má o ni strach.
„Samozřejmě,hned jedeme,děkuji,“řekla a zavěsila.
V kuchyni se objevil i Luboš.
„Kdopak to volal,“i v jeho hlase byl neklid a strach.
„To volal ten kluk od Niky,máme se okamžitě vrátit domu,“
.