Jenny! n. 1

Všechno začalo tak krásně nevinně a čistě. Ovšem život bývá krutý a lidé ještě daleko víc. A tak tu dýchá jedna dívka se zlomeným srdcem. Jenny! Srdce na milion kousků. Bolest už necítí, už dlouho s ní žila. Konečně jí opustila. Vztek v sobě nosí, který se v ní hromadí. Všichni okolo ní se smějí a jsou veselý. Ona sklopenou hlavu má a o pomstě přemýšlí. Divná si přijde, nikdo jí nechápe, nikdo neví co všechno v ní je. Lhostejnost tvoří celou její mysl. Je jí jedno co bude jíst, kde bude spát, co bude dělat, co se stane další sekundu.
Těší se na následující den, kdy tomu, kdo jí tak zlomil srdce konečně poví co všechno k němu cítí a co všechno se v ní děje z toho co jí udělal. Poví všechno, úplně všechno. Je rozhodnuta! Plna síly, kterou probudila hrozivá zloba. Vztek, který svírá její tělo, které by tak něco rozbít chtělo. Jednu ránu za ránou vpálit do něčeho. Rozbít hrnek na milion kousků jako bylo její srdce. Propíchnout panenku nožem jako toho ničitele osob.
Známé oči se do ní vpijí. NE! Ať už se na ni nedívají. Nechce s nimi už mít nic společného, chce je pohřbít, jako ony její lásku. Stálé jí v hlavně myšlenka se točí, jak to zítra dopadne, jak mu všechno vylije na hlavu a bude mít navrch a on bude ten co se bude trápit. Točí a točí a točí…