Jenny! n. 3

Jenny jde lesem, celý je zahalen do černé studené noci. Slyší houkání sov, nepříjemný šum v křoví, který má na starosti jemný vítr. Jde se svým strachem dál. Neví, co jí čeká. Pomluvy co se jí honí hlavou přestává vnímat, tupě pokračuje dál. Ze všeho sešlo. Neulevila si, nezničila ho. Skončila s ním navždy a on? Řve po ní jak si to může dovolit. Dva ostrovy, které se od sebe vzdalují. Jenny pokračuje ve své pouti. Strach jí svírá čím dál víc. Neví, jestli má pokračovat, zastavit se nebo se vrátit zpět. Strašně ráda by se vším skoncovala, utla to trápení! Jednou pro vždy. Ale je to na ni moc drastické. Copak není nějaká šance jak se všeho zbavit?
Pozor Jenny! Do cesty ji vstoupí barevný šašek, strašidelný… V dáli je slyšet laciná cirkusácká hudba. „Jenny, Jenny… jdu si pro tebe…“, Jenny nestihne nic udělat. Táhne ji svázanou směrem odkud se line ta hudba… Takhle to přeci nemůže skončit…Nechce ani myslet co jí budou chtít udělat. Co všechno bude muset vydržet než skončí její trápení.