Já a mé tlusté já

Prolog
Ahoj ,jmenuji se Patricie a mám anorexii. Teda aspoň to tvrdí všichni okolo mě. Já osobně si připadám úplně normálně zdravá a v pořádku. Je mi fajn. Až na to .že musím bát zavřená v blázinci. Teda v psychiatrické léčebně pro mládež . Jsem tu kvůli mámě. Možná si říkáte , že jsem nějaký pošuk co svádí vinu na mámu ale je to kvůli ní. To ona si myslí , že ji mám (jako tu anorexii).Nemůže nebo nechce pochopit , že jsem úplně v pořádku a že jsem jenom chtěla trošičku zhubnout , což se mi ovšem nepodařilo. Jsem pořád stejně tlustá , tlustá a zdravá.
Nesnáším to tady , chtěla bych domů. Nutí mě tady jíst . Ne že bych nejedla nebo tak ale oni do mě cpou hrozné porce nedokáží vstřebat , že já toho prostě tolik nesním. Ani na záchod nemůžu chodit sama , nechápu proč. Možná si myslí ,že to vyzvracím. Ale já jsem vždycky zvracela jen potom co jsem se přecpala , což je i teď ale po tomhle přecpání zvracet nemůžu protože mě hlídají. Chtěla jsem být trocha hubenější a místo toho tloustnu a tloustnu . Na pokoji jsem s jednou holkou. Jmenuje se Magda. Ona je fakt pošuk , ne jak já nepochopená. Ale myslím , že ona za to úplně nemůže , nebo spíš vůbec. Znásilnil ji nějaký kokot a ona má od té doby hrozný strach z chlapů. Stačí aby se jen na kohokoliv mužského rodu podívala a rozklepe se začne brečet a ne jen brečet ale hystericky řvát . Jediný chlap se kterým dokáže vydržet v místnosti je náš doktor. Psychiatr Ondřej Vlastíkový Říkáme mu Vlasťa. Je docela v pohodě , až na to že po mě pořád chce abych si přiznala ,že mám problém. A vůbec mě neposlouchá když mu říkám , že mi nic není ,že jsem jen chtěla trocha zhubnout a , že nechci být tak tlustá a tolik žrát. Je jim jedno že mi jako jídlo na celý den stačí okurka a mrkev a že se potom cítím skvěle. A že když s ním všechno co po mě chtějí tak potom mi je teprve špatně. Zajímalo by mě kdy jim konečně dojde že mi nic není a pustí mě domů.
Dneska na sezení se mě doktor ptal kdy mě poprvé napadlo , že nejsem nejhubenější. Já o tom nechtěla vykládat tak jsem mu jen řekla ,že už se přesně nepamatují ale to jsem lhala .Vím to úplně přesně.


První kapitola
Bylo my 15 chodila jsem se bezva klukem a měla jsem bezva kámošky a bezva rodiče. Všechno bylo bezva ,bezva ,bezva. Nic my nescházelo. Sice jsem nebyla nejhubenější ale nikdy jsem si nepřipadala přímo tlustá ani mě nenapadlo o tom přemýšlet.
Byl normální školní den myslím ,že to byla středa a dohodli jsme se s mou nejlepší kamarádkou Fanynkou , že odpoledne obejdeme pár obchodů abychom nakoupily oblečení na páteční diskotéku. Ne , že bych měla zrovna nejbohatší rodiče ale stěžovat jsem si nemohla táta byl ředitelem nějaké automobilky a máma pracovala v lékárně , takže peněz na útratu jsem měla požehnaně.
Odpoledne jsme vyrazily. Nejdřív jsme zašli do obchodu s džíny .Fanynka byla vychrtlá a tak automaticky sáhla po velikosti 29. Když za mnou přišla prodavačka s otázkou “A jakou velikost si přejete vy slečno ? „Věděla jsem ,že bych měla říct 34 ale jaksi jsem to číslo nedokázala vyslovit a tak ze mě vylezlo „ Nejsem si úplně jistá , mohla byste mi poradit?.“ Doufala jsem ,že řekne něco jako áá to bude určitě velikost 29 možná 30 ale v hloubi duše jsem věděla , že si to jen namlouvám. Prodavačka se na mě jen podívala , prohlídla mě jakoby rentgenovými oči od shora až dolů a zpátky a potom odpověděla.“Hledejte ve velikosti 35 , 36 slečno.“ Hrozně jsem se zastyděla a koukala co na to bude říkat Fanynka , že mám velikost skoro o 10 větší než ona , ale ji to vůbec nevzrušilo. Poděkovala za mě jelikož já jsem nebyla schopná slova a vybrala jedny hezký rifle z hromádky kterou nám ukázala. Byly hezký fakt takový no hezký . Ale já jsem si jen v hlavě opakovala 36 ,36,36. A tak jsem jen řekla „ To je v pohodě běž se podívat po svých já si něco vyberu.“ Doufala jsem že prodavačka jen špatně obhlídla mou míru a šla jsem k riflím na kterých bylo napsáno 32. Vybrala jsem si troje a odešla jsem do kabinky abych je mohla vyzkoušet . Nebyly my ani jedny ale nepřiznala bych to před Fanynkou , a tak jsem jen řekla
„ Už mám vybraný jdeme“
„Počkej nemůžu se rozhodnout“
„Tak se ukaž „ Vyšla v těch obyčejných riflích ve kterých vypadala ještě hubeněji než normálně a mě to hrozně štvalo.



„Tyhle nic moc co ty druhý“Za chvíli vyšla v druhých a i když jsem si to nechtěla připustit její hubenost nebyla dána riflemi. A asi jsem nebyla nejlepší kámoška ale nemohla jsem si pomoct prohlédla jsem si ji a trochu nakřivila obličej jako když se vám něco nezdá.
A řekla jsem „ No tyhle taky nic moc asi špatný střih nebo co.“
Na Fanynce bylo vidět jak moc ji moje odpověď zamrzela ale rychle zalezla do kabinky . Nakonec si nekoupila ani jedny zatímco já jsem nesla dvoje rifle s číslem 32. Tak to probíhalo celý odpoledne nakoupila jsem fůru oblečení který my nepadlo ale bylo menší a tím jsem si v duchu udělala sama se sebou smlouvu.
„Zhubnu do toho oblečení!“