Elleanora

„To nemyslíš vážně!“
„Ale ano, myslím!“
„Na to nemáš!“
„Já se tě ale neptám, dej mi matčino dědictví a vypadni!“
„Jak to se mnou mluvíš ty spratku! No počkej, až příjdeš s prosíkem, nic ti nedám, ty kříženče!“
Docela hlasitá hádka, uprostřed hospody plné zpěvu a opilců, nebyla slyšet. Čekala to, přesto ji to ranilo. Už ji nebavilo poslouchat opilecké řeči jejího otčíma, už ji nebavilo, jak z hospody chodí totálně namol a pokaždé s jinou courou. Ale nemohla nic dělat, ne dokud jí nedá matčino dědictví, bez něj neudělá nic.

„Tak jak to šlo?“
„Jak myslíš, Briane?“ Elle byla unavená, unavená z vysvětlování, společenského chování, z téhle země. Založení společnosti pro – bezpečný transport- otevíralo dveře do spousty jiných zemí, na spoustu různých míst. Míst úplně jiných než je Španělsko. Země její matky, přesto ji nesnášela, návrat sem jí nic nepřinesl, nic, jen bolest a utrpení v podobě otčíma. Po tom, co s matkou připluly přes moře, se matka znovu vdala. Alonso Rodrigez byl sice bohatý ale tím vše končilo. Jeho způsoby neandrtálce ochromily i Elle, která se narodila mezi indiány. Nehledě na to, že celé své jmění prohrál v kartách a propil. Takže teď nejenže bydlel v domě, patřícím Elle, ale navíc ještě propíjel dědictví její matky! Večer jim to řekne, všem jim oznámí, že odjíždí do Anglie, kde budou mít první opravdový úkol!

O tři roky, pár jizev a tisíce kilometrů později.

„Nenene a ne!“ Rozčilovala se Elle. Nechce tam, tam prostě ne!
„Ale no tak, no taaaaaaaaaaaaaak. Bude to sranda!“ Mrkal na ni Brian
„Ne, tam se nevrátím. Prostě ne!“ Stála si na svém a teď si i přidupla a tím rozesmála všechny, kdo poslouchali jejich při.
„Oooo, no fakt vtipný!“ Teď už prskala
„Elle, budou prachy, chápeš, prašule!“ Přidal se Gregor.
„Hmmmm!“ Zabručela Elle a rozhlédla se po skupině -svých chlapců-… „Oukej, takže ráno loď? Kdo to zařídí?“ Začali jásat, za mořem nebyli ani jeden.

„Uaaaa! Fakt už? Vážně?“ Bian nespal skoro celou noc, jak se těšil. Usnul až k ránu a teď ho budí.
„Chtěl jsi přes moře? Chtěl, tak vstávej. Loď nepočká.“ Volala přes dveře Elle a její úšklebek vypovídal vše, opravdu si to užívala. „No tak vstávat, lenoši!“ Teď už křičela, když procházela chodbou ke schodům. Ze všech pokojů se ozvalo mručení.

Skupinka velice divně oblečených lidí se poklusem blížila do přístaviště.
„Heeeej! Kde je??? Jak se ta zatracená loď vůbec jmenuje???“ Začínal panikařit Brian
„Aaale, někomu uplavala naděje?“ Posmíval se Gregor.
„Tak chlapci, přece se nebudete hádat.“ Rýpla si Elle a zatočila k lodi jménem Isabell. „Kapitáne? Doufám, že vás nezdržujeme.“ Řekla omluvně staršímu muži s knírem.
„Vítejte na lodi Isabell, jsem kapitán Derek.“ Řekl a natáhl ruku k Elle, která přecházela po prkně, spojujícím pevninu a loď.
„Děkuji, kapitáne.“ Řekla Elle a začala si měřit posádku. No, skvělý.. Jak dlouho že to poplujem? To budu roky! Starej dědek a nadržená posádka.. bezva! Zatímco si v hlavě promítala nejhorší možné scénáře, přešli všichni na palubu lodi a nadšeně štěbetali.

Cesta byla nekonečná a Elle cítila, jak začíná být vzteklá. Ještě chvilku, už jen chvilku. Den, dva.. nanejvýš tři, to bude dobrý, bude to dobrý….
„Hej Elle! Pojď se s náma napít! Zítra už budeme na pevnině! Poslední noc na lodi, to musíme oslavit!“ Pod pojmem –oslavit- se myslelo – vypít zbytek zásob alkoholu- což znamenalo bolehlav a žaludek na vodě, i když už na vodě dávno nebudou. Přesto nemohla odolat.
„Co máme? Rum?“ Usmála se.


Bylo skoro ráno, když po několika námořnických příbězích a spoustě panáků, odpadli, zcela vyřízení do postelí. Přesto Elle nemohla usnout. Strop se s ní točil, a když zavřela oči, točila se taky. Už nikdy, nikdy nebudu pít. Slibovala si, přesto věděla, že pít bude, a hodně!
„Poplaaach!“ Ozvalo se do ticha „poplach!“ Všichni vyskočili a začali pobíhat po palubě. Loď nikde, loďka taky žádná, jen Gregor na zádi lodi s prázdnou flaškou od rumu. „Někdo mi vypil rum! Můj rum!“
„No to nemyslíš vážně!“ Ozvalo se z davu, který se pomalu ale jistě mířil k narušiteli, schylovalo se k bitce.
„Země! Vidím souš!“ Volal strážný z koše a ukazoval dopředu. Bylo časné ráno a opravdu to vypadalo, že budou u cíle plavby.

„Tak jo, koupit koně, náboje, zásoby, najít Prcka, kdo chce co?“ Začala Elle.
„Prcka?“ Zeptal se zmateně Gregor.
„No.. jmenuje se John Haakle, prý je prcek.“ Vysvětlila Elle.
„Ok, beru Prcka.“
„Náboje a zásoby.“ Začali si rozebírat, kdo co zařídí.
„Tak jo, jdu na koně. To jste dali tomu pravýmu.“ Začala Elle.
„Tak to ne, to ne! Já si koně vyberu sám!“ Zahlásil Eduard.
„No tak Eddie…“ Začal Brian. „Vždyť je úplně jedno, na který potvoře sedíš, stejně tě neunese.“ Všichni vybuchli smíchy. Eddie poněkud vyčuhoval z davu, opravdu, vyčuhoval. Vysoký, svalnatý ale taky mírně břichatý, vousatý blonďák vypadal, že by spíš unesl on koně, než kůň jeho.