Elleanora 3

Byl už večer, když projížděli tichou pouští a v dálce zahlédli dvě tečky. Byli to Eddie s Gregorem, kteří měli za úkol najít místo vhodné k utáboření. Koník, kterému začala říkat „Poník“ šel pomalým, klidným krokem v čele karavany, spolu s Brianem a probírali cestu, kudy povedou karavanu druhý den.
„Nazdárek, tak dvě, tři hodinky cesty bude pár keřů, je tam dobrej výhled, ideální.“ Zahlásil Eddie a zařadil se spolu s Georgem za Elle a Briana. Elle otočila Poníka a objela celou karavanu.
„Za tři hodiny zastavíme.“ Řekla Edwardsovi, který jen přikývl a jel dál, vrátila se zpět do čela.

Ve skládání stanů už byli všichni přeborníci, za tu dobu co byli na cestách, takže není překvapením, že se za pár minut mohli zapadnout do stanu a odpočívat sesednout do kruhu, popíjet svařené víno a vykládat. Kolem pobíhaly děti, ženy chystaly večeři a muži z karavany procházeli po táboře a rozhlíželi se po okolí.
„Vy nepostavíte hlídky?“ Ozvalo se odněkud. Elle nadskočila, vůbec nečekala, že by měl tak brzo volno.
„Oooou, Danieli, pojď k nám.“ Začal zvesela Gregor.
„A kdo bude na hlídce?“ Teď už poněkud otráveně zopakoval otázku.
„Je brzo stavět hlídky, navíc, Brian s Eddiem objíždí okolí. Nenarazili na žádné stopy a nejsme v blízkosti žádného z indiánských táborů.“ Řekla Elle a věnovala se svému svařenému vínu. Daniel cosi zabručel a šel zkontrolovat koně.
„Jaaaj to je ale bručoun!“ Rýpl si Gregor.
„Mohl by být příjemnější.“ Přidal se Brian, který se mezitím vrátil z objížďky. Sedl si k nim a naklonil se k Elle pro svařené víno a pořádně si lokl z jejího hrníčku. Chvíli se na něj nevěřícně dívala, pak naznala, že bude zbytečné se s ním dohadovat, tak vstala a nalila si další. Ještě chvíli seděli a povídali si, zatímco ostatní cestující večeřeli a chystali se ke spaní.
„Ehm.. paní.. madam…slečno..??“ Myslela, že padne smíchy ale vydržela to a s kamennou tváří se otočila na asi pětiletého chlapce.
„Ano?“
„Maminka vzkazuje, že jestli chcete něco k jídlu, máte si přijít.“ Řekl opět nesměle a odběhl.

Rozdělili si hlídky a rozešli se do svých stanů. Elle ještě přemítala kudy pojedou, rozpočítávala, kdy by mohli být v prvním městě, kde doplní zásoby, a v tom ucítila, jak se třepe zem. Vyběhla ze stanu a začala chytat první koně, co jí přišli pod ruku. Koutkem oka zahlédla Eddieho, jak utahuje několika koňům uzly u stromů, Brian jak přidržuje pár koní a její Poník jak se utrhl a utíkal úprkem pryč. Zaklela. Je bez koně. Zem se třepala ještě chvíli, pak nastalo ticho.
„Sakryš, mohli jsme aspoň jednoho sejmout, bylo by maso.“ Naoko s lítostí prohodil Eddie.
„No jasně, a kdo by ho jako připravil? Stáhl? To jsi nedomyslel, co? Ráno odjíždíme.“
„Jo, vy odjíždíte.“ Poznamenala naštvaně Elle.
„Neboj, něco ti seženem. Můžeš jet na voze.“Řekl Brian a začal ji poplácávat po zádech.
„No, jen si dělej srandu.“ Odsekla mrzutě Elle a šla do stanu.

Seděla na voze a nadskakovala, když najeli na kámen. Už jí bolelo celé pozadí a těšila se, až se projde. Spolu s ní bylo na voze několik dětí a jedna těhotná dívka, asi v jejím věku. Když se na ni dívala, celá se otřásla při představě, že by mohla být na jejím místě. Jak tak přemýšlela nad dívkou, sedící naproti, začala se vracet ve vzpomínkách na své dětství, nevzpomínala ráda. Pamatovala si jen velice málo z vesnice, kde s matkou žily, velmi málo o otci, který chtěl syna o lidech, žijících ve vedlejších stanech. Zato si velice dobře vzpomínala na čas strávený v lese za vesnicí ve společnosti smečky vlků. Zaplavil ji pocit, ten pocit, že dělá co nemá, že by měla okamžitě přestat a vrátit se dřív, než se otec rozzuří. Vybavovala si jeho rozzuřený snědý obličej, oči, ze kterých šlehaly blesky, dlouhé tmavé vlasy a velice nebezpečné ruce! Otřásla se při vzpomínce na poslední den ve vesnici. Vzpomínala, jak s matkou cestovaly do přístavu, přes moře a pak do Španělska, k matčiným rodičům. Vůbec si neuvědomila, že už se stmívá, nezaregistrovala ani, že zastavili. Až když do ní Brian drcnul tak, že málem spadla, vrátila se ze svých toulek zpět do přítomnosti.

Byla tak unavená, tak strašně unavená, když si lehala mezi kožešiny ve svém stanu. Minulost vyčerpává, pomyslela si. A vyčerpává tím víc, čím víc ovlivňuje přítomnost. Nespala dlouho, když ji opět probudilo dusání kopyt. Posunuli se, ale i tak to mohli být bizoni.. nebo.. nebo koně, KONĚ!!! Vystřelila ze zahřátých kožešin jako střela, skočila na prvního koně, který stál přivázaný u stromu. Opravdu, koně. Měla štěstí, Gregor míval laso neustále po ruce, protože to je jeho kůň, na kterém teď sedí. Stádo zpomalovalo, část mířila k potoku a část zůstala na trávě. Viděla nádherného tmavě hnědého koně s černou hřívou a ocasem. Asi jsem se zamilovala, pomyslela si, a začala přemýšlet, jak by ho odtrhla od stáda.
„Heeeeeeeeeeej Elle, kam jsi zdrhla??“
„No paráda! A je fuč!“ Povzdechla si
„Aspoň jsi mohla říct, že… a sakra!“
„Jo, sakra.“ Poznamenala kousavě Ellea ohlédla se po prchajícím stádu, začala očima hledat toho krasavce, co ještě před chvílí stál u potoka. A našla! Stál o kousek dál, nehýbal se, prostě jen stál a díval se na ni. Chtěla se rozjet za ním, v tom Gregorova koně nejspíš něco rozrušilo, začal sebou šít a poskakovat tak, že ji shodil. Naštěstí spadla na Eddieho, který už stál opodál. Kůň se rozběhl a Brian za ním.
„Sakra!“ Zaklela, když se stavěla na nohy. Koukla na Eddieho a pokývala hlavou, jakože děkuje a Eddie se jen ušklíbl, jakože nemá za co. Šla pomalu ke koni, který nehybně stál pořád na stejném místě. Když přišla na 5 metrů, začal couvat. Zastavila se, kůň se taky zastavil. Povzdechla a sedla si na zem. Zavíraly se jí oči, už mále odpadla, když do ní něco šťouchlo. Lekla se tak, že vyskočila na nohy a už chytala nůž. Kůň uskočil dva metry dozadu a pozoroval ji, když si uvědomila kde je, musela se zasmát. Zůstala stát a dívala se na koně, který se pomalu, malinkými krůčky přibližoval. Natáhla ruku, akorát dosáhla na jeho hlavu, nechal se pohladit. Byla překvapená, nikdy by ji nenapadlo, že to výjde!
„Budu ti říkat Pyro.“ Řekla tiše koni a vedla ho k táboru, který se pomalu balil, bylo ráno.

„Ještě pár dní a úkol bude u konce.“ Jela opět v čele karavany vedle Briana.
„Jo, co podniknem pak? Máme něco?“ Zeptala se Elle.
„Heeej, no možná by se něco našlo“ Mrkl na ni Brian a začal si pískat.