Oběť 2

Ráno se Jenny dík slunečním paprskům dobývající se oknem do domu probrala značně rozlámaná na kuchyňské židli. Když chtěla protáhnout ztuhlé tělo, každé napnutí svalu ji donutilo se stáhnout do bolestivé pózy, bolel ji celý člověk. Natáhla se pro balíček cigaret na stole, vytáhla z něj jednu a s chutí si zapálila. Kouř zaplavil její plíce a ona slastně vydechla. To potřebovala. Když dokouřila, donutila se s námahou vstát a začít něco dělat. Pohlédla na hodiny nade dveřmi. Bylo 5:17, Jim bude za chvíli vstávat do práce. Pustila se do přípravy snídaně. Tučné plátky slaniny, jež koupila včera položila na pánev a nechala je pořádně vyprskat. Přidala pár vajec, snídaně byla hotová. Přikryla pánev pokličkou a připravila kávu. Ráda by si také dala hrníček, ale za pět minut se domem ozve pronikavé zvonění budíku. Kdysi mu řekla, že by si mohl pořídit jiný, takový který by je zbytečně neprobudil všechny. Samozřejmě ji šlo hlavně o Marka. Tehdy ji zbil, až skončila se zlomeným žebrem na pohotovosti. Řekla že uklouzla. Dneska ho nechtěla potkat, vzala tedy cigarety a odešla do koupelny v přízemí.
Sama se lekla toho, kdo se na ni dívá ze zrcadla. Opuchlá čelist, zarudlá tvář, unavené oči a okolo pravého oka předpisový monokl.“ Kam se poděla ta hezká dívka? Ta kolem které se kluci motali v houfech?“ ptala se sama sebe. Zatímco si čistila zuby, sama si odpověděla: „Zmizela před pěti lety.“ Domem se rozlehlo řinčivé a hlasité zvonění starého budíku. Nesnášela ten zvuk. Slyšela bouchnutí dveří a těžké kroky, směřující do koupelny v patře.
Pokoušela se zalíčit černý monokl okolo oka, ale příliš se jí to nedařilo, zřejmě bude zase na pár dní odkázána na sluneční brýle. Co ale s odulou čelistí? Prohlížela si ji v zrcadle. Klonila hlavu, aby se na zranění podívala ze šech možných úhlů. Snad to nebude tak strašné, snad to zakryje nějakým šátkem, a lidem co by se ptali může říct, že ji bolí zuby. Stejně se nikdo ptát nebude, jen budou koukat, jako vždycky.
Těžké kroky se ozvaly znovu, směřovaly po schodech dolů do kuchyně. Za okamžik odtamtud slyšela cinkání nádobí. Sedla si na vanu a zapálila si. Ještě pár chvil a konečně odejde do práce. Ona bude aspoň do pozdního odpoledne volná. Zapalovala si druhou cigaretu, když se konečně ozval spásný zvuk, přibouchnutí domovních dveří. Vyšla z koupelny a tiše přeběhla z koupelny k domovním dveřím. Málem u toho zakopla o plechovku hrášku, kterou včera večer zapomněla sebrat. Přitiskla své zdravé oko na kukátko a pozorovala jek se Jimova dodávka rozeřvala a vyjela na silnici. Chvíli tam stála, viděla přes okénko řidiče, že Jim něco hledá v palubní přihrádce. Pak se těžká dodávka rozjela směrem k centru a ona si hlasitě oddechla. Vždycky se mu po něčem takovém co se stalo včera vyhýbala, dokud se jí neomluvil. Malá záplata na bolest, ale aspoň nějaká. Teď mohla konečně do kuchyně, dát si to vytoužené kafe.
Blahodárná hnědá hustá tekutina ji zahřívala krk, když klouzala do žaludku a Jenny cítila příval energie. V tuto chvíli ji začalo být docela dobře. Pustila si malou televizi na kuchyňské lince, zrovna běžely ranní zprávy. Nic zajímavého, ve světě se stalo to a doma tohle. Jenny to vlastně ani nijak zvlášť nevnímala, jen se nechala unášet barevnými obrázky v televizi, aniž by věděla co říkají. Jen si vychutnávala chvilku, kdy se cítí dobře. Po druhém hrnku kávy a pár cigaretách přišel čas, kdy by měla začít připravovat snídani pro Marka, za chvíli se touhle dobou probouzí a přicupitá do kuchyně. Přemýšlela čím by mu udělala radost, nějakým dobrým jídlem, aby zapomněl na ten traumatizující zážitek z včerejšího večera. Mark je hodné dítě a pro všechno se hned nadchne, takové dítě není problém potěšit, když má ze všeho radost. Jenže Jenny chtěla něco speciálního a vše co jí přicházelo na mysl, všechna to dobrá jídla, ze kterých by byl její syn v sedmém nebi, jí připadal příliš obyčejná. Její dilema jí pomohla vyřešit televize. Na obrazovce zrovna běžela reklamní upoutávka na restauraci strýčka Bennyho. Byly to restaurace zaměřeny na rodiny s dětmi a primárně hlavně na ty děti. Dětský koutek tam nebyl, celá restaurace byla dětský koutek, bylo tam spousta hraček, dětských menu a na jídelníčku snad stovka dobrot, po kterých se každé dítě může utlouct. Mark tam nikdy nebyl. Chtěla mu tam uspořádat někdy narozeniny, alespoň teď bude vědět, jak bude reagovat a aspoň pak nebude na narozeniny zklamaný. Protože líbit se mu to samozřejmě nemusí.
Z toho nápadu byla doslova nadšená. Šla se nahoru připravit. Oblékla si pěkné modré šaty, které když jednou měla na sobě, tak jí Mark řekl že jí sluší. Kolem krku si uvázala rozměrný šátek, aby se alespoň dotýkal čelisti a ona tak nevynikala. Do vlasů si nasadila sluneční brýle. Prohlédla se v zrcadle a byla sama se sebou spokojená.
Seděla v kuchyni ani ne pět minut, když se ozvalo dusot malých bosých nožek. Na tváři se jí rozhostil úsměv. Mark se vřítil do kuchyně jako velká voda, přiběhl k Jenny a vlepil jí pusu na tvář. Jeho veselá očka už pátrala po kuchyni a šlo i vidět, jak pátrá nosem po tom, co mu jeho maminka připravila ke sndani za dobrotu. Jenny se jen usmívala.
„Mami, co je dneska k snídani?“ zeptal se a tvářil jako by týden nejedl.
„Dneska není nic.“ poškádlila ho s tajemným výrazem ve tváři.
Už už chtěl Mark spustit lavinu otázek a výrazů, ale Jenny ho předběhla: „Dneska je k snídani jedno velké tajemství. Teď půjdeme do tvého pokoje, tam se oblékneš a pak pojedeme.“
„A kam? Kam pojedeme?“¨
„To by přece nebylo tajemství“, zasmála se.
Mark neprotestoval. Byl sice zvědavý a napnutý až k prasknutí, ale viděl, že jeho maminka mu nic neprozradí. Když dojeli před restauraci strýčka Bennyho, Mark doslova radostí lezl po autě a líbal svou mámu po celé tváři. Byl radostí bez sebe, skoro Jenny nenechal zamknout auto. A byla to ta nejlepší snídaně, jakou kdy oba zažili.