Fénixova magie

Ramati se vydal jen tak na procházku. Uviděl nádhernou lípu a dotknul se jejích listu. Ale listy byly najednou namísto zelené barevné. Utíkal domu ke strýci Štefanikovi. Stýc pokynul hlavou a naznačil mu, že má jít dovnitř. U vnitř seděl podivný chlápek. Měl na sobě plášť z nachových per a na hlavě nosil zlatou čelenku.
Štefanik:,,Tohle je můj starý přítel Fenix". Fenix se široce usmíval:,, A tebe jsem neviděl nejméně deset let. Víš proč tu jsem". Ramati přemyšlí, ale nic ho nenapadá:,,že by jste tu byl na návštěvě?". Fenix se jen zasmál: ,,Ne, jsem tu abych tě pozval studovat mojí magii."
,,Vaší magii.?"
,,Ano mojí."
,,Ale já přeci nemůžu studovat. Já nic neumím."
,,Ale umíš. Chlapče řekni mi ten list co držíš v ruce byl už takový."
Ramati se podíval na list: ,,Ne,až když jsem se ho dotknul."
Fénis se vítězslavně usmál: ,,Tak vidíš. Nevidím důvod proč bys nemohl studovat."
,,Co je vůbec ta vaše magie zač?"
,,Neboj dočkáš se. Venku na tebe někdo čeká".
Ramati vyběhl ven. Stal tam stegan, podivný tvor. Napůl drak, napůl lev a orel.
Ramati se se svým steganem Styfem procházel po břehu jezera. Fénix a Štefanik zůstali doma. Styfem náhle zavřetřil a začal nervozně hrabat dlouhým pařátem po zemi. Ramati se podíval na druhý břeh. Právě se sem slétavaly dvě mantigony a velice se hádali. První: ,,Říkam ti, Adéliko, začni se chovat jako jedna z nás." Druhá: ,,Ale sestro, Manifesto, já nechci zabíjet lidi. Chci se hrát užívat si klidu a míru."
Ramati se nenápadně snažil přiblížit blíž. Mantigona je obluda se ženskou hlavou s rohy a dračím tělem. Všiml si, že Adélika je pěkná. Byla zeléná a pokryta lístím, zato Manifesta, modrá nestvůra z krvavými zuby. Nechtěně šlápl na větvičku. Ta hlasitě zapraskala.
Manifesta jej okamžitě uviděla:,,Člověk," a hned se hnala k němu. Adélika ji však zastavila: ,,Nech ho být". Manifesta hlasitě zavrčela: ,,Já ho chci dostat a taky ho dostanu. Nic mi v tom nezabrání. A už vrhla na zkoprnělého Ramatiho provazy silných lepkavých slin. Ležel v křoví svázení a jen s viděšeně sledoval co se bude dít. Styf poplašeně běhal kolem.
Adélika náhle zautočila na Manifetu. Manifeta uskočila stranou a přešla do útoku. Její dlouhé trápy rozsápaly Adélice kůži na boku. Adélika krvácela z rány, ale nezdávala se. Něco ji napadlo. Přiletila ke Styfovi a zašeptala mu do ucha:,,Waforic," stegan se zastavil. Zepjal se na zadný a hnal se přímo proti adelčině sestře. Ta nestačila uskočit. Manifeta se vyletěla výš a zahrozila drápy z oko jí tekla krev.
Adélika se snesla ke Ramatimu a pokoušela se mu uvolnit pouta, ty ale držely příliš pevně. Každá měla jiné složení sliny a Adélika Manifesty sevření slin uvolit nemohla.
Adéliku náhle něco napadlo. Vyletěla výš a rozhledála se po okolí. A uviděla to co hledala kámen Sarfes. Kámen Sarfes přeřízne jaký koliv pouta. Mám zelenou barvu. Adélika jim přeřízla pota Ramatimu. Ten se posadil a zblízka si ji prohlédnul. Adálika měla vlnité hnědá vlasy, zelenou kůži a nádherné modré oči.