Vamlup universitum-21.

Konečně jsme se vraceli z vesnice. Nejméně hodinu nám trvalo, než jsme došli a pak než jsme našli ten krámek. Ale musím říct, tam by se nakupovalo, no spíš půjčovalo. Ředitelka Nokte, jak říkali holky, nás pustila, bez nějakých řečí, jen jsme se museli nahlásit, hned po příchodu, ale to je samozřejmost.  Musela jsem se přiznat, že jsem se docela těšila. No, bylo to také díky tomu, že jsem měla ty nejlepší šaty, jaké snad mohou být.  Stela se také nad těma svými rozplývala, ale já na rozdíl od ní, jsem na ty své narazila hned a jakmile jsem je viděla, věděla jsem, že ty musím mít. Naštěstí jsme byli jediný, kdo si ty šaty v krámku půjčoval. Všichni studenti měli své a nebo si půjčili už ve škole.

Po příchodu do školy, jsem letěla za ředitelkou a pak hned společně ze Stelou a s Chrisi za Laurou a Ditou. ,,Tak se u nás posaďte a až odsud vyjdete, budete mít ty nejlepší účesy, jaké vůbec jdou,, rozplývala se Laura. Ono totiž holky, byli, tak na půl kadeřnice. Než se dostali sem, chodili společně na střední školu kadeřnickou. První šla Chrisi. Ta z vlasy nechtěla nic moc dělat, jen ji do vlasů přidali pár třpytek a jednu velkou mašli. Pak šla Stela. Ta si samozřejmě začala co nejvíce vymýšlet, ale z výsledkem byla více jak spokojená. Vlasy ji nechali rozpuštěné, jen ji zapletli polovinu vlasů do copu a ze dvou cůpků ji udělali čelenku. Musela jsem uznat, že vypadala úchvatně. Celá zářila a už se nemohla dočkat, až si obleče své šaty. Hodiny ubíhali rychlostí blesku a teď jsem byla na řadě já. Nejdříve sem chtěla, aby se upravili i Laura s Ditou, ale ty trvali na svém, že si z vlasy stejně nic moc nedělají, ať se posadím. Tak jsem poslechla.

,,Tak jak si to budete přát,,? Zažertovala Dita a celá se u toho usmívala. Pokrčila jsem rameny, ale pak mě něco napadlo. Vzpomněla jsem si na jeden obraz, který jsem viděla na hradě. Byla na něm nějaká žena, která měla vlasy vyčesané do drdolu a všude ji viseli kudrnaté pramínky. Hned jsem holkám vysvětlila, co sem myslela.

,,No, myslím si, že i s našimi omezenými prostředky se to dá vytvořit,, pověděla Dita a dali se do díla. Trvalo jim to nejméně přes hodinu, ale když sem se pak na sebe dívala do zrcadla, skoro jsem se lekla. Ten účes, byl přesně takový, jaký jsem chtěla.

,,Já ani nevím, jak poděkovat,, začala sem a holky se ke mně hned přidali.

,,To je dobrý, ale teď se běžte obléci, my musíme se také už připravit, do osmé zbývá už jen hodina,, řekla Laura a pomalu nás hnala ke dveřím. Všichni jsme přikyvovali a stále děkovali. Ještě jsme se domluvili, že se sejdeme pod hlavním schodištěm za pět minut osm. Nechtěli jsme, chodit až nějak moc extra brzy. To by bylo u nás nezvyklé. Hned po večeři se celá jídelna přestavovala, na taneční plochu, tak jsem zvědavá.

,,Mohu do koupelny,,? Zeptala se Stela, držící v ruce své šaty, hned jak jsme došli do pokoje. Přikývla jsem.

,,Jen běž, já se obleču tady a zrcadlo máme u skříně, tak si nech koupelnu, já pokoj,,.

,,Takovou spolubydlící už neseženu,, zavtipkovala a zavřela za sebou dveře. Nadechla jsem se a už snad po několikáté se podívala na své šaty. Začala jsem se převlíkat. Samozřejmě sem musela zavolat Stelu, aby mi je zapnula a já sem pak pomohla i jí, ale pak hned zase zmizela v koupelně. Tušila sem, že bude opět zářit. Na každém večírku byla za hvězdu. Někdy jsem jí to mírně záviděla, ale pak sem se nad tím jen usmívala. Přála sem jí to. Tak a sem hotová, pomyslela jsem si. Ještě nasadit stříbrné střevíčky a můžu se z kouknout v zrcadle. Trochu jsem se třásla, jak budu vypadat.

Stoupnula sem si před zrcadlo a otevřela oči. Několikrát jsem musela zamrkat, zda jsem to doopravdy já. Ano, byla jsem to já, ale nemohla jsem tomu snad ani uvěřit. Popadla jsem řasenku a lesk na rty, abych celé dílo doladila. Stála jsem jak přikovaná a stále se prohlížela. Měla jsem dlouhé, černé korzetové šaty. Celé byli protkané stříbrnou nití, která vytvářela dojem pavučiny. Od pasu dolů byli pod kasané a dávali dojem složené sukně a táhli se až na zem. A od kolen byl mírný rozparek, takže odhaloval  moji levou nohu. A k tomu ke všemu byli černé rukavičky, opět jak jinak protkané stříbrnou nití. Usmála jsem se na sebe v zrcadle. Nikdy sem si sama sobě nelichotila, ale teď mi to nedalo. ,,Sluší ti to, ať si říká, kdo chce, co chce,, řekla jsem si.

A v tom momentě se otevřeli dveře koupelny  a vyšla Stela. Ta byla úplný opak ode mě. Šaty měla v béžové barvičce a opět byli dlouhé až na zem. Ale naopak ode mě, je měla úzké, krásně ji obepínali její útlý pas. Přímo pod prsama, měla stříbrný pásek, který tomu všemu propůjčoval dojem elegantnosti.

,,Vypadáš nádherně,, vydechla jsem a opět sem se nemýlila. Usmála se.

Ale najednou razantně zavrtěla hlavou. ,,Ne Angel, ty vypadáš kouzelně. Jsi jako princezna noci. Dnešní večer, patří jen tobě, tak si ho užij. Nikdo nebude vypadat tak, jako ty. Jsi překrásná,,. Zdá se mi to nebo se ji v oku něco třpytí?

,,Opravdu si to myslíš,,? Zeptala sem se ji váhavě.

Přikývla. ,,Jak jinak. Ani bych tě nepoznala,, řekla se smíchem v hlase. ,,Nemám slov prostě,,. Už sem nechtěla nic slyšet a pevně sem ji objala.

,,Děkuju,, zašeptala sem ji. Trochu jsme se uklidnili a vyrazili. Stejně byl nejvyšší čas. Jak jinak, holky na nás už čekali. Axel měl slušivý černý oblek, Chrisi měla zelenkavé úzké šatičky, Dita, měla světle modré šaty složené z vrstev sukní a Laura, ta měla úchvatné, oranžové mini šaty. Já vím, moc se nehodili na tento večer, ale byla to její volba a jak známe Lauru, ráda si všechno dělala po svém.

,,Vypadáte úchvatně,, řekla jsem, hned jak jsme k nim došli.

,,To samé, jsme chtěli říci vám, ale Angelo, jsi to pravdu ty,,? Dobírala si mě Chrisi.

,,Já to také říkala,, přidala se hned Stela.

,,Možná by jsme to měli raději prozkoumat, zda je to opravdu Angela. Třeba taková prohlídka..,,nadhodil Axel,  ale holky mu už zacpali pusu.

,,Ještě slovo bráško, a dneska budeš mít něco zlomeného,, vyhrožovala mu Chrisi.

,,Tak ho nech,, řekla jsem. ,,Jo jsem to já a ještě někdo se zeptá na takovou pitomou otázku, tak s ním dneska nepromluvím. Můžeme jít,,? Zeptala sem se. Všichni přikývli a tak jsme vyrazili na dnešní první ples svátku Míru na této universitě. Byla jsem zvědavá, co nás dneska čeká. Samozřejmě sem se také trochu i toho obávala, ale chci si dnešní večer užít, jak se patří.