Vamlup universitum-22.

Tak opět další díleček, doufám, že se vám bude líbit!

 Příjemné čtení:))

 

 

Po příchodu do jídelny, do nás udeřila síla hudby. Všude po místnosti zněla hlasitá melodie, všichni se překřikovali, takže nebylo slyšet jediného slova. Ukázala sem na jeden prázdný stůl a tak jsme se k němu hned vydali. Stoly byli přestavěny podél zdí, takže vytvářeli nedokončený čtverec a celá místnost pak byla taneční parket. ,,Jdu pro něco k pití,, zařval na nás Axel a ukázal směrem k jídelně, kde se podávalo občerstvení. Chvíli jsme na něho koukali, než jsme to pochopili.

,,Jdu s tebou,, ozvala se Dita. ,,Sám by to nepobral,, vysvětlila. Dívala sem se po místnosti. Kluci měli jak jinak obleky a dívky, plesové šaty. Jak sem říkala, Laura byla jediná, s tak krátkými, ale právě toho užívala, té vytříbenosti. Stela ukázala někam dopředu a já sem si všimla Kornélie. Měla rudě červené šaty, s černými mašlemi. Slušelo jí to, musela jsme to uznat, ale takovou volbu bych si nevybrala.

,,Říkala sem ti to, dnešní večer je tvůj,, opět mi řekla Stela, ale musela hodně hlasitě, abych ji vůbec rozuměla. Pomalu přicházeli i profesoři a jak jinak, ženy měli buď útlé černé šaty, nebo tmavě modré a muži, černé obleky. Pomyslela jsem si, ještě že já mám šaty protkané stříbrem, dávali dojem noční oblohy a tak nevypadali, aspoň zcela černě. 

Po chvíli se dostavila i ředitelka Nokte. Měla dlouhé, saténově fialkové šaty, s velikým výstřihem. Pomyslela jsem si, že Dita s Axelem, to stihli úplně na čas, když pokládali na stůl sklenice s džusem.

,,Myslím si, že dnes není ani co dodat k tomu to večeru. Jen, ať nadále žije mír mezi oběma rasami. Vampires et Lupus populo aut semper vivere: nam mundi! Užijte si dnešní noc a prokažte úctu bohům, nad námi,, řekla nahlas, až skoro křičela na celou místnost. Všichni začali tleskat, dokonce se i pár studentů postavilo.

Usmála jsem se a v tom začala hrát hudba a pomalu začali chodit studenti na parket. Některé dívky požádali o tanec kluci, někteří šli sami, jen tak pro zábavu. Axel pozoroval jednu dívku, v růžových šatech, takže se za chvíli vypařil. Já jsem také očima těkala po místnosti a hledala jsem profesora Dragona, ale nikde jsem ho neviděla. Ani díky bohu, profesora Nogarda.

,,Tak jdeme ne,, ozvala se Stela. ,,Přece tu nebudeme jen tak sedět,,.

,,Co že,,? Křikla na ni Laura.

,,Říkala sem, že půjdeme tancovat. Nebudeme tu jen tak sedět, v takových krásných šatech,, a mrkla na mě. Přikývla jsem i když se mi do tance moc nechtělo. Tanec nebyla moje silná stránka. Popravdě sem moc tancovat neuměla. Ale naštěstí, žádné zamilované písně nepouštěli, takže jsme se mohli pořádně vyřádit a tak jsem souhlasila. A když nějakou tu zamilovanou pustili, šla sem si sednout nebo sem tancovala s Ditou. Stela byla stále v obležení kluků a musím říct, že i já sem si dala pár koleček se studenty z vyšších ročníků.

,,Jdu si na chvíli sednout,, křikla jsem na Stelu, snad po pár hodinách tancování. Opravdu jsem potřebovala na čerstvý vzduch a trochu si odpočinout. Kývla na mě a tak sem je nechala v opojení tance a procpala jsem se až na terasu. Naštěstí byla prázdná a vál příjemný větřík. Opřela jsem se o zídku a nechala jsem, aby si vítr pohrával s mými kudrlinami. Vdechovala jsem do sebe ten studený vzduch a nechala, aby mi ochlazoval tělo. ,,Angelo,, ozvalo se náhle kousek ode mě.

Otočila jsem se a tam v malém osvětlení viděla stát profesora Dragona. Klidně bych tu takhle mohla zůstat až do rána a hledět na něho. Jak jinak, opět byl velmi elegantní. Překvapilo mě to, ale neměl černý oblek, ale oblek v bílé barvě, ale opět mu pod bílím sakem vykukovala černá košile. Vypadal fantasticky. Vše měl sladěné do posledního detailu. ,,Jsi překrásná,, zašeptal do ticha, co panovalo kolem nás a pomalými kroky se ke mně přibližoval. ,,Více než to, jsi úplná bohyně,, řekl a dlouhou chvíli mě jen tak pozoroval.

,,Děkuji, vám to také sluší,, odvětila jsem.

,,Angelo, byl bych rád, kdyby si mě teď vyslechla. Nezaberu ti ani pět minut, jen tě žádám, aby si mi dala šanci,, řekl najednou, když se probudil z opojení, když se na mě díval.

Co mám dělat? Blesklo mi hlavou. Ale přikývla jsem. To mě snad nezabije.  ,,Děkuju. Chtěl jsem ti jen říci, že mě vše opravdu mrzí. Hned od prvního okamžiku, jsem si tě všiml a hned jsem pocítil něco, co už dávno jsem myslel, že je ve mně zničené. Pocítil jsem lidské city. Něco uvnitř mě začalo hřát a i když jsem si to nechtěl přiznat, zamiloval jsem se do tebe. Jenže, u mě takové city nejsou tolerovány. Způsobuji všem okolo sebe jen bolest a nechtěl jsem, tě nějak zklamat ani ti ublížit a tak bláhově sem se domníval, že bude nejlepší, když na tebe přestanu myslet, ale ani nevíš, jak jsem se zmýlil. Odpustíš mi,,?

Zůstala sem stát a pozorovala sem ho. Celé mé tělo hořelo vášní a touhou ho opět políbit, dotknout se jeho chladné kůže, ale najednou něco ve mně se probudilo a všechny tyhle pocity začalo uzamykat před světem. Ano, na tohle sem čekala. Chtěla sem, aby mi to stále opakoval, ale najedou sem si uvědomila, že to nejde. Já jsem lidská studentka a on upírský profesor. Kdybych se nikdy nestala upírkou, co potom? Nechci si bláhově něco namlouvat, aby to muselo ustat. To raději, zatrhnu hned na začátku, kde to není tolik bolestné.

Přešla jsem k němu, až jsme se tělem dotýkali jeden druhého. ,,Opravdu si toho vážím a vlastně nemám ani co odpouštět,, řekla jsem s úsměvem. ,,Ale jak už jste jednou říkal, takhle to bude lepší. Ano, nebudu si nic nalhávat, tíhnu k vám, opravdu moc, sama se toho až bojím, ale byla by to láska plná trnů a bolesti. Jednou by stejně musela ustat. Já nejsem upír a třeba ani jednou nebudu. Vy jste můj profesor, a já vaše studentka,, řekla jsem. Cítila jsem se o něco lehčí, ale tolik bolesti, mi ještě nikdy v životě nic nezpůsobovalo.

Přikývl. ,,Rozumím. Je vidět, že máš víc rozumu než já. Asi stárnu,, usmál se a v odlesku světla jsem si všimla jeho špičáků. ,,Ale snad neodmítneš, když tě vyzvu na jeden, takový rozlučkový tanec,,? Předklonil se a natáhl ke mně ruku. Ani jsem nemusela váhat. Ihned jsem mu podala svoji a vydali jsme se na svůj poslední blízký kontakt. Když jsme spolu tancovali, všichni se na nás ohlíželi, ale nám to bylo jedno. Vnímali jsme jen sebe a toho druhého, protože až moc dobře jsme si uvědomovali, že je to naposledy, kdy jsme u sebe takhle blízko. Nechtěla jsem, aby ta píseň někdy vůbec skončila a myslím si, že profesor Dragon, byl na tom stejně. Snažila jsem si z toho momentu vzít co nejvíce a zapamatovat si to na pěkně dlouho. Můj první tanec s někým, koho mám opravdu ráda, a vlastně vzato, i můj poslední…