Vamlup universitum-23.

Už dlouho jsem nepřidávala kapitolku, nechci se omlouvat tím, že nebyl čas a tak doufám, že si počtete a že se bude líbit!

 

Když hudba přestávala hrát, najednou si mě profesor k sobě přitáhl. Dívala jsem se do té černě jeho očí a úplně se ztrácela v realitě. ,,Děkuji,, zašeptal a když dozněli poslední melodie naši písně, oddálil se ode mě a rychlými kroky odešel z místnosti. Jen jsem stála a zírala za ním, jak odchází. Uvědomovala sem si, že mě teď všichni pozorují, především Kornélie, které hořeli tváře nevraživostí, ale mě to bylo jedno. Hlavní fakt byl, že už je po všem. Už nikdy se ho nebudu moc dotknout, nikdy mu nebudu moc říct, co pro mě znamená. Ale to nejtěžší na mě ještě čekalo. Musela sem se začít tvářit, jakoby o nic nešlo. Nikdo nesměl pocítit, že to nebyl jen obyčejný tanec, ale tanec na rozloučenou.

Hned sem nasadila úsměv a hledala holky. Naštěstí sami ke mně přišli a zpustili proud otázek. Samozřejmě, až na Stelu, která tak něco málo tušila. ,,Prosím tě, jak si dokázala, že s tebou tancoval,,? Zpustila hned Laura.

,,Vyzval tě sám, nebo si musela o tanec požádat ty,,? Zeptala se zase Chrisi.

,,Tak dost,, řekla jsem a utnula tak proud otázek. ,,Když jsem byla na terase, sám mě požádal, když prý viděl, že sem tam sama, o tanec,, zalhala jsem a doufala, že taková odpověď jim bude stačit.

,,Takže jenom tanec ze soucitu,, vypískla Dita a já sem hned začala přitakat.

,,Asi nechtěl vypadat hloupě, že si ani jednou nezatancuje a tak pozval Angelu a zabil dvě mouchy jednou ranou,, řekla svoji myšlenku Stela.

,,To bude ono,, přidala sem se hned. Naštěstí, začala opět hrát muzika, po krátké pauze, takže díky bohu, už sem nemusela na nic odpovídat. Laura se usmála a hned se dala do tance.

Stela mě odtáhla kousek stranou a objala mě. ,,Stalo se něco,,? Zašeptala mi do ucha. Stáli jsme v tom nejvzdálenějším koutě, ale i tak jsme se moc neslyšeli.

Zavrtěla jsem hlavou, ale prostě už toho bylo na mě moc a pevně sem ji objala. Slzy jsem držela jen silou vůle. ,,Stelo, všechno jsem zničila. Víš…opravdu ho mám ráda, ale nechci, aby něco bylo. Sama jsem to zatrhla,, řekla jsem ji a ona se na mě podívala.

,,Uvidíš, že to tak bude nejlepší. Třeba teď si myslíš opak, ale jen čas ukáže. A nechceš se třeba na chvíli projít a vypadnout z tohoto kraválu,,? Zeptala se mě, ale razantně jsem zavrtěla hlavou.

,,To bych nepřežila. Zůstanu tady a budu se snažit na to nemyslet. To bude nejlepší,,. Už sem chtěla vyrazit na parket, ale Stela mě ještě přitáhla k sobě. Nechápavě sem se na ni zadívala.

,,Angelo, možná to bude hloupost, co ti řeknu, ale víš, vždycky není nejlepší řešení to, které se jeví jako správné. Proč by si měla odmítat lásku, jenom proto, že už dopředu víš, že by neměla mít perspektivu. Jak to můžeš vědět? Pokud je láska silná, nic ji nemůže porazit. Nic. A co na tom, že on je o několik let starší a je upír. Tak ať je, ne? Láska není od toho, aby se řešila, ale aby se žila,,.

S pusou dokořán sem na ni hleděla a vůbec sem ji skoro nerozuměla. Proč mi to říká? Chce snad, abych s ním byla? Štvalo mě to, ale ta holka měla pravdu. Absolutně ve všem. A musím uznat, že jsem byla na tom podobně, jen sem prostě si nic takového nechtěla přiznat. ,,Proč mi to říkáš,,?

Jen se na mě usmála a stiskla mi ruku. ,,Proto, aby si byla šťastná. Teď to vše jen záleží na tobě. Ty se musíš rozhodnout, ale musíš si uvědomit fakt, že jak se dnes rozhodneš, tak se i stane. Pokud ho necháš, jak si už učinila, nebude cesty zpět, ale jestli si to rozmyslíš, ještě je tu špetka naděje, že máš co napravovat,,.

,,Ty jsi snad nějaká kouzelnice,, řekla sem ji. ,,Kde se to v tobě bere,,?

Jen mávla rukou a rozesmála se. ,,Já nevím, ale teď už pojď tancovat,, a zatáhla mě za ruku a dovlekla až na parket. Tancovali jsme snad až do půlnoci, ale já sem v myšlenkách byla jinde. Přemítala sem o tom, co mi řekla Stela. Ta holka měla zatraceně pravdu. Ale jak se rozhodnout. Uměla bych přijmout a opětovat lásku? A bude o mě ještě Dragon stát? Představovala sem si, že bych ho měla vidět s jinou dívkou, třeba s upírkou a v tom mě začalo srdce tlouci jak o život. Ano, miluju ho, musela jsem si prostě přiznat.

,,Mohu prosit,,? ozvalo se vedle mě a já se otočila. Profesor Nogard celý ve své kráse.

Měla sem snad na vybranou? Ale už teď jsem toho litovala. Přikývla jsem. V tom začali hrát jednu krásnou píseň, ale pro mě se stala jen zvučnou hudbou v pozadí.

,,Vypadáš úchvatně,, zašeptal mi do ucha a pomalu se začal ke mně přibližovat.

,,Děkuji,, odpověděla sem. On měl na sobě, jako všichni ostatní profesoři padnoucí, černý oblek. Vypadal neutrálně, jako všichni ostatní. Těkala sem pohledem po mích přátelích a snažila sem se jim pohledem poslat vzkaz, aby mi nějak pomohli. Jakkoli. Ten tanec se mi totiž vůbec nelíbil.

,,A copak, nelíbí se ti snad má přítomnost,,? Zeptal se s úsměvem.

Věděla jsem, na co naráží a tak jsem zavrtěla hlavou. ,,Ne, jsem poctěna, že jste mě požádal o tanec,,.

,,Toho si cením. A co profesor Dragon. Ten tady byl,,? Zeptal se a přitom se mi díval do očí.

,,Ano, byl zde, ale jen na krátkou chvíli,,. Sklopila sem oči. ,,Asi sem ho dohnala k odchodu,,.

Najednou se celý rozzářil. ,,Fantastické. Lepší, by to ani být už nemohlo,, odvětil a začal se ke mně sklánět. Tušila sem, že pokud se nestane zázrak, políbí mě. Hrála hudba, takže si nás nikdo moc nevšímal.

,,Omlouvám se, ale také bych si rád s Angelou zatančil,, ozvalo se nesměle a tak se musel profesor Nogard ode mě odtáhnout.

Dívala jsem se na svoji spásu. Nogard mě od sebe odstrčil, ale hned na to se usmál a odešel.

Já sem se pevně chytila Axela. ,,Ani nevíš, jak jsem ti za to vděčná,, řekla jsem mu.

,,To spíš poděkuj jim,, a ukázal hlavou na holky. Ty si všimli, že něco není v pořádku,,. Usmála sem se na něho a když hudba dozněla, hned sem běžela jim poděkovat.

Blížila se půlnoc a tím i konec plesu. Párkrát ještě promluvila ředitelka Nokte, ale všichni byli zaměstnáni hudbou a tancem, takže ji moc nevnímali. ,,Já sem tak utahaná,, ztěžovala si Stela, když jsme se konečně posadili k našemu stolu. Ostatní studenti, buď také seděli a odpočívali, nebo již odcházeli.

Usmála sem se na ni. ,,Tak si neměla tolik řádit a nebo sis měla půjčit boty s menším podpatkem,, řekla sem ji.

Jen mávla rukou a na jeden lok, vypila minerálku, kterou si přinesla. Po pár minutách jsme se všichni neochotně zvedli a šli k pokojům. Dita zívla na celé kolo a Laura si začala také stěžovat na bolest nohou.

,,To jsem zvědavá, jak zítra budeme fungovat,, řekla Chrisi, které se pomalu začali zavírat oči. Zítra bylo normální vyučování, jen v tom rozdílu, že začínalo, až v deset. Já vím, že dnešek byl náročný, ale mě se vůbec nechtělo spát. Naopak, mi v žilách krev, jen vřela.

Rozloučili jsme se a vydali se ze Stelou k našemu pokoji. Ale před dveřmi sem se zastavila a pohlédla na ni. ,,Stelo, já, vím, že teď možná udělám největší hloupost, ale nesmím to takhle nechat. Opravdu ho mám ráda a nedopustím, aby to takhle skončilo. Nechci a ani nesmí. Měla si pravdu, ve všem. Odteď budu za své city bojovat a klidně si je přiznám,,.

Stela se usmála a přikývla. ,,Mě nemusíš nic vysvětlovat. Šetři dech pro jiného. A teď mazej za ním,,.

,,Ale kde má vůbec pokoj,,? Začala sem mírně panikařit, když už sem chtěla odejít.

,,Ještě že máš mě,, řekla. ,,Ani nevím proč, ale už sem si to zjišťovala. Prý je ubytovaný v nejzápadnější věži. Musíš stále na horu a pak se dát doprava,,. Začala sem se kolem sebe ohlížet. ,,Ale musíš jít do hlavního sálu a po schodišti na horu, kde mají pokoje profesoři, ano,,?

Přikývla jsem už zcela odhodlaně. ,,Děkuji ti za vše,,. Stiskla jsem ji ruku a vydala se na svoji cestu pravdy. Jak schválně dopadne. A jestli mě Dragon vůbec ještě přijme.