Magionův příběh (5)

„Asi budeš potřebovat něco vysvětlit,“ zachechtal se Zorian. „Tak si sedni a poslouchej.“
Jakob ale v tuhle chvíli na nějaké sedání neměl pomyšlení. Rozčílil se: „Hned mě pošli domů! Musím zachránit otce. Nic jiného mě nezajímá!“
Skřítek vyloudil na tváří ublížený výraz a odsekl: „Není cesty domů. Zabili jste strážce.“
„O čem to sakra mluvíš,“ zařval na něj Jakob. Apatie z něj rychle opadla, když zjistil jak na tom je. Pokusil se skřítka chytit do rukou, ale ten bleskurychle uskočil.
„Ne, takhle to nepůjde,“ zakřičel Zorian. „Žádné hrubosti, nebo tě tady nechám, aby sis svoje problémy řešil sám!“
Jakob se zastavil. „Takhle teda, skřítku, nevím, o co tu jde, ale já se o nic neprosil. A žádného strážce jsem nezabil. To bych raději padl do rukou inkvizice, než být tady.“
„Já za nic nemůžu, to ty jsi přišel…“ rozhodil rukama skřítek. Já tě vytáhl z katakomb a postaral se o tebe, zatímco jsi byl v bezvědomí. Bůhví co by se s tebou jinak stalo. Pochybuji, že bys z hlubin hory našel cestu.“
Na tom něco bylo. Jakoba to přinejmenším donutilo zmlknout a přemýšlet.
Pidimužík, toho využil: „Hned, jakmile přišel ten druhý, brána se zavřela. Co se stalo na druhé straně, že portál spadl?“
Jakob se podivil. „On přišel ještě někdo?“
„Ano, ale hned utekl a zmizel mi ve spodních patrech. Pozbyl rozumu. Někdy se to stává, když projde někdo nepřipravený. Nehledal jsem ho a ani jsem jej pořádně neviděl. Ale teď mi řekni, co se stalo předtím, než jsi omdlel,“ vyzvídal Zorian.
„Šla po mě inkvizice,“ začal se svým příběhem Jakob a nakonec se rozpovídal, tak, že to ani nečekal. Znovu se v něm rozvířily emoce, které předtím při zběsilém útěku nevnímal tak silně. Něco mu napovídalo, že jeho předchozí nedůvěra k pidimužíkovi nebyla opodstatněná. A Zorian vyzvídal, chtěl vědět o inkvizici, o Horaciovi a taky trochu o Jakobově příběhu.
Seděli tak asi hodinu.
„Chlapče, hodně jsi toho zažil, ale asi tě nepotěším. Horacio, o kterém jsi mluvil, byl strážce hory, a když zemře strážce, padne i hora. Portál je zničen a není cesty zpět.“
„Takže ten muž, který přišel za mnou nemohl být Horacio,“ poznamenal chlapec a v ústech mu vyschlo. Zřejmě přežil někdo z inkvizice. Budou jej snad pronásledovat i tady?
Napadla ho však spásná myšlenka: „Neexistuje ještě někde druhý průchod, zpátky do mého světa?“
Zorian smutně rozpřáh ruce. „Ne, co já vím, je tu několik podobných průchodů, ale není víc, které by vedly do stejného světa. Dostal by ses někam úplně jinam.“
„Co teď mám teda dělat,“ zoufale pokrčil rameny Jakob.
Trpaslík se usmál: „Tebe nevzrušuje představa dobrodružství v zcela neznámém světě?“