Vamlup universitum-25.

Ale v tom se dveře mírně otevřeli. Všimla jsem si škvíry mezi nimi. Hned sem se otočila a usmála se. Tak snad, že bych tu druhou šanci, přece jen dostala? ,,Na nikoho nemám náladu. Pokud něco chcete, zítra jsem vám k službám, ale dnes ne,, ozvalo se ze vnitř. Byl to hlas profesora Dragona, tím sem si byla jistá. Alespoň, že sem zde správně. Byl to hlas rozštěkaný, přitom jakoby v něm nebyla ani špetka citu.

Váhala jsem, zda pokračovat. Nadechla jsem se a šla vstříc svému osudu. Otevřela jsem dveře a všimla jsem si, profesora Dragona, sedící ve velikém, honosném křesle, hledící do krbu, kde jiskřičky ohně poskakovali, a dováděli, jako malé děti. ,,Mohu,,? Promluvila jsem a snažila sem se u toho, aby můj hlas byl klidný a vyrovnaný.

Náhle se otočil a podíval se na mě. Jeho oči se celé rozzářili, jako u malého dítěte, když vidí dárky na Vánoce, ale přesto, to byl pohled ostražitosti. Rychle se postavil a přešel ke mně. ,,Angelo, stalo se snad něco, nebo potřebuješ s něčím pomoc,,? Zeptal se hned.

Zavrtěla jsem hlavou a rychle přemítala, jak mu logicky vysvětlit a říct mu, vše co chci, aby slyšel. ,,Profesore Dragone, o všem sem přemýšlela,, začala sem nejistě, ale čím víc sem mluvila, tím víc sem si byla jistější svými slovy. ,,To co sem vám řekla na terase..,, ale v tom mě přerušil.

,,Já vím Angelo, pochopil jsem to. I když s tím nesouhlasím, tak přesto, to budu tolerovat,, řekl a už se chtěl ode mě otočit, a tak jsem hned pokračovala.

,,To co sem řekla, byla pěkná hloupost,, vykřikla sem a profesor Dragon se na mě nechápavě podíval. ,,Ano, byla to hloupost. Bláhově jsem si myslela, že můžu potlačit to, co k vám cítím, ale nejde to. Už teď se trápím a bylo by to horší. Nechtěla jsem si city k vám přiznat, protože sem se prostě bála toho, co bude. Bála sem se budoucnosti, ale jedna moudrá osoba, mi otevřela oči. Nechci se bát toho, co bude, chci se radovat a překonávat všechny nástrahy,,. Zadívala sem se na něho a čekala, co udělá. Rychle jsem oddechovala a pomalu se k němu přibližovala.

,,Myslíš to vážně,,? Zeptal se mě, stále nejistě. Zastavila jsem se, až těsně u něho. Teď, když jsem mu hleděla do obličeje, viděla jsem v něm plno smutku a bolesti, ale to už je minulost. Udělám vše proto, aby se jen smál a byl šťastný, tak jako já.

,,Myslím to tak vážně, jako že teď tu stojím,,. Podívala sem se mu do očí. ,,Miluji tě Thomasi,, řekla jsem a už na nic nečekala. Pevně jsem se ho chytla a vášnivě políbila. Byl to polibek plný citu, lásky a nezkrotné touhy.

Po chvíli se oddálil a konečně se po dlouhé době usmál. ,,Tak přece, jsme dva, kdo nemáme rozum,, řekl a přitiskl své rty na mé. Pevně mě chytil a stále více mě tiskl na své svalnaté tělo. Líbali jsme se stále více a více vášnivěji, intenzivněji a dávali jsme do toho, vše, co jsme mohli.

,,Taky tě miluju,, zašeptal mi do vlasů a jemně mě pohladil po tváři. ,,Už nechci, zažít bez tebe ani jednu volnou minutu. A pokud tě ještě uvidím s Nogardem, budu ho muset zabít, aby ti dal pokoj,, řekl se šibalským úsměvem. Najednou mi přišel o mnoho let mladším. Jakoby se z něho rázem stal mladý kluk.

Úsměv jsem mu opětovala a lehce jsem ho políbila. ,,To se nemusíš bát. K němu se už ani nepřiblížím,, a opět jsme se začali bezhlavě líbat.

Najednou se ode mě oddálil a skočil do své obrovské postele. Byla podobná, té naši, jen v tom rozdílu, že neměla nebesa. ,,Pojď sem,, promluvil a natáhl ke mně ruku. Nemusel mě dvakrát pobízet. Hned jsem si lehla vedle něho a položila sem hlavu na jeho pevnou a mužskou hruď. Cítila jsem jeho něžné doteky, když mě hladil po tváři a líbal mě na krk. ,,Nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo,, zašeptal mi. Zvedla jsme hlavu  a podívala se na něho.

,,Prosím, slib mi, že to, co k sobě cítíme, vydrží mnohé,,?

Přikývl a políbil mě na ústa. ,,Jak jinak. Když jsem tě poprvé spatřil, viděl jsem někoho, s kým chci strávit všechny své dny i roky. Bez tebe, už to nikdy nebudu já,,. Usmála jsem se a teď už o něco klidněji sem se opět o něho opřela a zavřela oči. Ta to chvíle, byla jedna z nejkrásnějších, co jsem v životě zažila. Už bych nikdy nemusela odtud odejít.